Kritici Evropské unie často upozorňují, že dnes jde o jinou EU, než do které jsme v roce 2004 vstupovali. Vy jste byl hned v tom roce zvolen do Evropského parlamentu a působil jste v něm dvě funkční období, takže jste vývoj mohl sledovat skutečně zblízka. Jak se podle vás Evropská unie měnila a jaký vliv to mělo na Evropský parlament?
Evropská unie se od roku 2004, kdy do ní Česká republika vstoupila, proměnila jak institucionálně, tak také v obsahu politiky, kterou prováděla. V institucionální rovině byla přelomem Lisabonská smlouva, která převedla na EU řadu nových kompetencí a velkou řadu kompetencí převedla do rozhodování tzv. kvalifikovanou většinou. To jednoznačně oslabilo suverenitu členských států a vedlo k případům přehlasování například u migračních kvót. V rovině evropské legislativy došlo k radikálnímu „ozelenění“ tím, že se schválil tzv. klimatický balíček. Evropská unie stanovila závazné cíle pro různé kategorie emisí a začala vymáhat jejich plnění. Zavedly se rovněž závazné cíle pro biopaliva a další opatření typu zákazu klasických žárovek, štítkování domů, bílého zboží a tak dále. Všechna tato opatření lidem zvýšila životní náklady. Kromě těchto politik ale došlo ještě také k rozšíření EU a nakonec i k brexitu. Evropský parlament v tom všem hrál aktivní roli.
Jaká je podle vás váha jedenadvacetičlenného českého zastoupení v Evropském parlamentu a podařilo se mu někdy iniciovat a prosadit něco, co by bylo vyloženě ku prospěchu České republice?
Váha českého zastoupení v Evropském parlamentu zhruba odpovídá českému podílu na populaci EU. Dokonce je naše zastoupení matematicky vzato mírně nadhodnoceno. Evropský parlament je ze své podstaty nadnárodní parlament a jeho úkolem není řešit záležitosti jednotlivých členských států, ale celoevropskou agendu. Tím pádem jsou možnosti národních delegací prosadit něco konkrétního pro jednotlivý stát velmi omezené. Navíc česká politika je schopna definovat společný národní zájem a stát si za ním pouze v omezeném počtu případů. Takže úspěchem snad může být označeno to, že se v Evropské unii prosadilo pravidlo, že energetický mix si každý stát stanovuje sám a nemůže mu jej nařídit EU, což zcela reálně hrozilo.
Váš stranický kolega a lídr ODS do květnových voleb do Evropského parlamentu Jan Zahradil označil na sociálních sítích za extrém v pohledu na Evropu přístup bývalého tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy z ČSSD, ale i Miroslava Kalouska z TOP 09. Jsou tyhle dvě strany a jejich nominanti hrozbou pro naši zemi, protože upřednostňují postoje Bruselu před českými zájmy, jak svým hlasováním prokazovali končící europoslanci Stanislav Polčák, Luděk Niedermayer, Jaromír Štětina či Miroslav Poche?
Smyslem práce europoslance v europarlamentu je zastupovat zájmy a názory voličů. Někteří europoslanci - a patří mezi ně i ti, které jste jmenoval - jsou přesvědčeni o tom, že naopak mají většinový názor EU vnutit domácímu publiku. To považuji za omyl.
Psali jsme:
Jak hodnotíte postup Pavla Teličky a Jaromíra Štětiny, kteří se před pěti lety nechali do EP zvolit za hnutí ANO, respektive TOP 09, ale už jim dali košem a půjdou do blížících se eurovoleb na kandidátce subjektu, který si k tomu účelu založili?
Výše jmenovaní se tím zařadili do dlouhého zástupu politických přeběhlíků. Prostě zjistili, že za své strany už zvoleni být nemohou, tak to zkouší jinak. Osobně se mi přeběhlictví nelíbí a takové politiky nepodporuji. Je to ale na posouzení voličů, zda jim dají opět důvěru, nebo nikoliv. Můj odhad je, že důvěru nedostanou.
Poslanec ODS Václav Klaus tvrdí, že Evropská unie jde dlouhodobě cestou, která není v zájmu demokracie a českého národa, ale není síla, která by Česko vedla cestou opuštění. Je proto třeba, aby ve volbách neuspěly vyloženě proevropské subjekty, jako jsou zmíněné TOP 09, ČSSD, ale i STAN? A co by mělo být z našeho pohledu hlavním tématem těchto voleb?
Hlavním tématem evropských voleb by měla být celková spokojenost, nebo nespokojenost se stavem EU a volba mezi srozumitelnými variantami dalšího vývoje. Je pravda, že Evropská unie se nyní nachází v problematickém stavu. Naším zájmem je to, aby EU fungovala lépe než dosud. Velkým tématem by měla být zemědělská politika. Krajina, venkov a zemědělství potřebují zásadní reformu. Zemědělské dotace už by neměly jako dosud pobírat obrovské zemědělské korporace, ale pouze malé a střední zemědělské podniky. Tyto dotace by měly být daleko více než dosud vázány na péči o krajinu.
Naopak tři desítky evropských intelektuálů včetně spisovatele českého původu Milana Kundery pozvedly hlas na obranu Evropské unie a evropské integrace. Podle nich jsou evropské ideály a EU ohroženy vlnou narůstajícího nacionalismu a demagogů, kteří se snaží Evropu myšlenkově vrátit do 30. let minulého století, do období krátce před vypuknutím druhé světové války. Je na místě sdílet jejich obavy z výsledku květnových voleb do Evropského parlamentu a z toho, co by po nich mohlo následovat?
Beru toto prohlášení intelektuálů jako legitimní hlas v předvolební diskusi. Jejich obavy však nesdílím. Myslím si, že je toto prohlášení vedeno obavou z očekávaného kolapsu voličské podpory tradiční demokratické levice. Měli by si položit otázku, proč už voliči demokratické levici nedůvěřují a proč utíkají k různým protestním hnutím. Chyba není ve voličích, ale v tom, co dělají tyto strany. Nejlépe je to ostatně vidět ve Francii, ale koneckonců i u nás. Podle mne demokratická levice ztratila voliče tím, že opustila svou tradiční agendu a místo ní začala prosazovat agendu progresivistickou, aktivistickou a zelenou.
Vy jste v první polovině 90. let studoval na London School of Economics obor moderní britská politika, takže určitě máte co říci k tématu brexitu. Co si myslíte o tom, jak si Spojené království pořádně neví rady se situací, do které se po červnovém referendu z roku 2016 dostalo? Nezaplatí Britové za své tehdejší rozhodnutí až příliš velkou cenu?
O Británii bych se nebál. Oni si vždy dokázali poradit a poradí si i nyní. Zcela legitimně se rozhodli odejít z EU a to je třeba respektovat. Pro mne osobně je to špatná zpráva, protože britský vliv v Evropě jsem považoval a stále považuji za pozitivní. Jaká bude přesně cena za nezávislost Británie se teprve ukáže podle toho, jaké obchodní vztahy Británie naváže s Evropskou unií a ostatními partnery ve světě. Krátkodobě dojde k určitým problémům, protože řada firem, které podnikají na celém trhu EU, z Británie úplně nebo částečně odejde. Británii se ale otevřou jiné možnosti v obchodu s tzv. anglosférou.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
O vyjednávání odchodu Britů z Evropské unie se traduje, že bruselské elity ho pojaly jako tvrdou odvetu za facku, kterou jim ostrovní království svým rozhodnutím uštědřilo. Vnímal jste to tak? A pokud ano, považujete to za účinný nástroj, jak od myšlenek na odchod odradit další členské země?
Myslím si, že to tak není. EU musí postupovat v logice svého vnitřního fungování. Pokud je Evropská unie obchodním blokem, musí hájit své obchodní zájmy. Stejně to nyní ostatně dělá Británie vůči EU. Hlavní problém vidím v otázce Severního Irska a zájmu Irska v této věci. Evropská unie by měla v zájmu dobrých vztahů s Británií „umravnit“ požadavky Irů a usilovat o dohodu.
Jak vidíte budoucnost Evropské unie, a to i s přihlédnutím k tomu, že se letošní volby mohou svými výsledky docela významně lišit od těch před pěti lety?
V letošních volbách do Evropského parlamentu pravděpodobně dojde k tomu, že eurolidovci a eurosocialisté, kteří dosud vždy společně vládli, ztratí početní většinu. Vznikne tak pravděpodobně situace, kdy se bude moci sestavit pravostředová většina. Tato situace ostatně již v minulosti nastala v roce 2009 a 2014, kdy většinu mohli tvořit lidovci, liberálové a konzervativci. Eurolidovci však vždy nakonec dali přednost utvoření většiny se socialisty, liberály a zelenými. Otázkou těchto voleb je, jak to dopadne nyní. Pokud by vznikla pravostředová většina, mohlo by dojít k poměrně velkému posunu v evropské politice. Pokud však lidovci nakonec dají dohromady většinu opět se socialisty a liberály a zelenými, nezmění se vůbec nic a bude se pokračovat stejně jako dosud.
Může do budoucnosti EU nějak významně promluvit nedávno podepsaná smlouva Francie a Německa o partnerství?
Německo-francouzskou smlouvu bych nepřeceňoval. Není to nic nového. Otázkou je, kdo vůbec bude za Francii v Evropském parlamentu. Donedávna se čekalo, že tam nastoupí 70 malých Macronů, ale teď se zdá, že tam může nakonec přijet také hodně „žlutých vest“. Otázkou je, ke komu se přidají a co budou prosazovat. Podobně nevíme, kolik bude zvoleno sociálních demokratů z Německa a kolik bude naopak zvoleno poslanců za AfD.
Je pro evropské státy nezbytností, aby tvořily celek, který by mohl být důstojným partnerem pro takové ekonomické kolosy, jako jsou Spojené státy a Čína?
Pokud chtějí mít evropské státy společný trh a společné normy, potom potřebují EU. Vyjednávat obchodní dohodu mezi Evropskou unií a USA nebo mezi EU a Čínou je jednodušší a ve výsledku pro evropské státy výhodnější, než když si budou takové dohody vyjednávat menší a slabší hráči na úrovni národních států. Takže mít Evropskou unii není sice nezbytnost, ale je to pro evropské státy výhodné. A zvláště pro ty menší.
Když už jsem zmínil Čínu, tak ta bývá v Česku některými politickými kruhy označována spolu s Ruskem za hrozbu pro naši zemi. Vy jste byl členem stálé delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Čínskou lidovou republikou, takže jste si na Říši středu určitě udělal svůj názor. Má se mít Česká republika před Čínou, nebo i Ruskem, na pozoru?
Čína a Rusko jsou naprosto odlišné případy a ke každému tomuto státu je potřeba přistupovat odlišně.
V případě Číny se jedná o mimořádně dynamicky rostoucí ekonomiku, která s EU čile obchoduje. Ostatně podívejte se, kolik kategorií běžného zboží v obchodech u nás má označení Made in China. Na druhé straně ale Čína představuje i rychle rostoucí trh pro naše výrobce. Třeba firma Škoda Auto už několik let prodává nejvíce svých vozů v Číně. Takže jde o to, aby vztahy mezi Evropskou unií a Čínou prospívaly oběma stranám. Někdy to skřípe například v oblasti ochrany patentů a práv duševního vlastnictví. I u nás jsou firmy, které jsou obětí čínského kopírování. Tomu je potřeba udělat konec. S Čínou se musí o těchto věcech vyjednávat. Pokud se tyto praktiky nezmění, měla by EU vůči Číně přitvrdit.
RNDr. Luděk Niedermayer
V případě Ruska nejde o velmoc hospodářskou, ale spíše surovinovou a vojenskou. Rusko se, bohužel, rozhodlo jít cestou konfrontace se sousedy a vojenských nepřátelských akcí na jejich území. To je zcela nepřijatelné chování, které nelze tolerovat. Jsem rád, že jsme členy NATO. A doufám, že budeme solidární s obavami našich spojenců v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku. S Ruskem je nutné vést dialog, ale pokud jeho nepřátelské aktivity překročí únosnou mez, musí Západ zareagovat jednotně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
