Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství, která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na dalším sjednocení Evropy? Měli bychom se snažit na tom participovat také?
Nemám to spojení rád, ale často se hovoří o „duchu evropské integrace“. Pokud nějaký duch existuje, tak toto jde rozhodně proti němu, proti duchu a smyslu integrace na jejím počátku. Evropské elity hovoří léta o tom, že nechtějí připustit dvourychlostní Evropu, ale tento krok ji jednoznačně zavádí.
Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?Anketa
Nehrozí, že toto partnerství zcela vychýlí jazýček mocenských vah ve prospěch Paříže a Berlína na úkor zbytku Evropské unie?
To je spíše otázka pro politologického prognostika, ne ekonoma. Nicméně z ekonomického hlediska nemůže být o nějakém rovnocenném partnerství řeč. Z této dvojice je Německo jasně dominantním hráčem. Německo bylo vždy silné a v posledních letech svou ekonomickou (a z ní vyplývající i politickou) dominanci výrazně posiluje. Německá ekonomika je suverénně nejsilnější ekonomikou EU. Podhodnocený reálný (!) měnový kurz učinil z Německa expertního giganta. Německo si udržuje stále výrazný náskok v produktivně práce – z dlouhodobého hlediska jde o klíčový ukazatel determinující životní úroveň v zemi.
Naopak Francie za poslední dekádu rychle ztrácí, zaostávání za Německem se prohlubuje. Ještě v roce 2005 byla francouzská ekonomika na 97 % německé úrovně (měřeno HDP na obyvatele v paritě kupní síly), od té doby kontinuálně klesá a dnes je na někde na 83 %. Produktivita práce v poslední dekádě výrazně zpomalila. V kdysi průmyslové velmoci se jeho podíl na ekonomice výrazně smrsknul. Velmi neradostný je pohled na francouzský trh práce – míra nezaměstnanosti je nadprůměrná a ani po deseti letech se nevrátila na předkrizovou úroveň (zatímco Německo se drží za ČR na špici), vysoká je míra regulace, zdanění a přerozdělování. Francouzský dluh atakuje 100 % HDP atd. Ostatně tato ztracená francouzská dekáda a selhání tamní hospodářské politiky je podle mě primární důvod aktuální frustrace obyvatel a protestů.
Fotogalerie: - Blokáda Hradu
Francie se účastní něčeho, na co ekonomicky nemá, a Německo ví, že je v tomto tandemu jasný lídr. Win-win situace pro oba. Ale lose-lose pro všechny ostatní.
V jihoamerické Venezuele panuje humanitární krize, v obchodech nejsou základní potraviny a hygienické potřeby. Jde přitom o zemi s největšími zásobami ropy na světě. Čím to je? Není skutečně žádoucí, aby současný prezident Maduro odešel?
Takto ta otázka vůbec nestojí. Je to stejné, jako se ptát u nás v roce 1989, zda ekonomickou situaci nezlepší výměna prezidenta nebo tajemníka ÚV KSČ. To, co bylo potřeba, byla změna primárně ekonomického systému, nikoli izolovaná změna systému politického, natož jednoho jeho parametru. Ve Venezuele je to nyní stejné. Země potřebuje protržní systémovou změnu. Změna vedení nijak nezmění neefektivitu tamního hospodářství.
My jsme už za těch třicet let zapomněli, o čem tehdejší ekonomický systém skutečně byl a jakou neefektivnost produkoval. Vývoj ve Venezuele by měl být výstrahou všem, kteří se dnes sice ohánějí bojem s minulým režimem, ale ve skutečnosti volají po eliminaci „zlého“ trhu, kvitují postupné ukrajování ekonomické svobody a zavádění regulací na všemožné úrovni.
Množí se zprávy o tom, že by letos mohla přijít recese. Ať už kvůli problematickým výsledkům německé ekonomiky, nebo pro předluženost té čínské. Jaká je to zpráva pro naši zemi, co by měla vláda udělat, abychom rok oslav třiceti let demokracie přestáli v dobrém ekonomickém zdraví?
Nepodceňuji vývoj v Číně, byť mi přijdou úsměvné varovné zprávy, že ekonomika Číny razantně zpomaluje (ve skutečnosti o desetiny procenta). S tím, jak Čína konverguje k vyspělým zemím, se snižuje její tempo růstu, což je efekt známý i ze standardní ekonomické teorie růstu.
Pro nás je ale určitě podstatnější, co se děje v Německu. A z něj v poslední době nepřicházejí nejpozitivnější zprávy. Německá ekonomika roste devět let v kuse, ale loňský růst 1,5 % je nejpomalejší za pět let. Tempo růstu průmyslové výroby zpomalilo, nové zakázky klesají. Negativně se vyvíjejí i některé předstihové ukazatele. Pro nás v klíčovém průmyslu, kam směřuje drtivá většina našeho exportu, se zhoršuje ekonomický sentiment – index nákupních manažerů rychle klesá, totéž platí pro nálady exportérů. Nemyslím, že letos nutně musí přijít recese, ale zpomalení růstu bude dle mého větší, než to vypadalo koncem loňského roku.
Vnější svět nás ovlivňuje silně, v dobrém i zlém a na vnější šoky musíme být připraveni. Obávám se ale, že se v tomto ohledu nestalo za poslední roky nic. Spíše se pasivně vezeme.
Také ministryně financí Alena Schillerová se nechala slyšet, že Česko musí začít šetřit. Prý skutečně přichází horší časy a rozpočet na rok 2020 se netvořil snadno. Nemělo se ale šetřit už dříve? Chovají se při stavbě rozpočtu vlády Andreje Babiše odpovědně?
Ministerstvo financí již v poslední predikci zhoršilo výhled české ekonomiky a já bych se vsadil, že další predikce budou znamenat další úpravy směrem dolů. Nejen u této vlády, ale platí to dlouhodobě, je naše fiskální politika procyklická, neboli hospodářský cyklus spíše rozkmitává, než aby jej stabilizovala.
Platí, co jsem řekl dříve – v dobrém ekonomickém počasí jsme se jen pasivně vezli a nevyužili k nutným změnám. To platí o trhu práce, ale i struktuře veřejných rozpočtů. Výdaje mandatorní povahy ukrajují z celkových výdajů stále větší část – jejich podíl v rozpočtu rostl dokonce i v posledních letech, tedy v době růstu, což zásadně omezuje jakýkoli manévrovací prostor vlády do budoucna. Z tohoto ohledu je na případné zpomalení či krizi připravena fiskální politika hůře než před deseti lety.
Poslanci odmítají nařídit plošný zákaz prodeje klecových vajec. Mají obavu, že by cena vajec příliš vzrostla. Je takový zásah do podnikání ospravedlnitelný snahou zlepšit životní podmínky zvířat, nebo by takové kroky měl stát raději nechat na jednotlivých obchodnících?
Lidé nekupují vajíčka proto, aby ubližovali slepicím, ale proto, že tento chov umožňuje nižší prodejní ceny. Má-li někdo k takovému chovu odpor, má dnes možnost si koupit zajisté vajíčka z chovů, které jsou více humánnější. Zakázat takové chovy, znamená dražení vajíček a potravin. To se už samozřejmě prodává hůře, než boj za krásný život zvířat. Ostatně většina ekologicky se tvářících opatření jsou v konečném důsledku velmi asociálních. Nechejme to evolučnímu vývoji. S tím, jak budou domácnosti bohatnout, budou větší část svého rozhodování přikládat nejen ceně, ale i kvalitativním prvkům produktu.
Fotogalerie: - Tryzna žlutých vest
Andrej Babiš by rád přesunul státní úřady do plánovaného komplexu v Letňanech. Takové Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo svou budovu na Staroměstském náměstí uvolnit Apple storu, který chce Babiš v Praze zařídit. Dává vám to smysl?
Přidaná hodnota mít zde nějaký obchod je prostě nula. To je zcela úsměvné. Obchod zde není, protože zde není dostatečně velký trh, velká poptávka.
Co se týče vytváření vládní čtvrti – já jsem obecně proti megalomanským projektům. Nedokážu si moc představit, jaké jiné uplatnění budou mít mnohé budovy ministerstev v centru Prahy. A pak je otázkou, co s nimi a jestli tím nezničíme alespoň nějaký běžný „pracovní“ život v centru Prahy. Navíc smysl mít všechny ministerstva pohromadě dávalo možná smysl kdysi, dnes pro to nákladový důvod nevidím. Ale třeba cost-benefit analýza přinese nějaké argumenty.
Průměrná pražská rodina vydá za bydlení 41 procent svého příjmu. Přitom Češi mají ve srovnání se zbytkem Evropy poměrně často nemovitosti v osobním vlastnictví. Je tedy dnes Praha na bydlení pro obyčejné rodiny příliš drahá? A pokud ano, co za to může?
Je drahá. A nebude to výrazně lepší. Poptávka po vlastnickém bydlení je obecně u nás velmi vysoká, byla navíc vyhnána nízkými sazbami hypoték, ale nabídka na to nereagovala. To značí, že je něco s nabídkou v nepořádku. Mohou za to všichni, kteří léta bránili a brání výstavbě nejrůznějšími zásahy a akcemi, všemi těmi limity, regulacemi, překážkami a zkostnatělými územními plány. Efekt nedostatečné nabídky je bohužel dlouhodobý. I kdyby se dnes zásadně liberalizovala výstavba bytových domů, potrvá léta, než se situace vrátí do normálu. Fascinuje mě, že to nebylo dominantní téma obecních voleb.
Na druhou stranu, v Praze jsou i výrazně vyšší mzdy než jinde v republice, větší množství a pestrost pracovních příležitostí. Dlouhodobě platí, že Středočeský a ještě Jihomoravský kraj jsou někde kolem průměru, Praha jako jediný region výrazně nad průměrem celostátní mzdy. Všechny ostatní regiony mají mzdy podprůměrné. Na to bychom si měli dávat pozor při všech analýzách mezd a příjmů – Praha extrémně zkresluje celostátní data.
Německo se rozhodlo do roku 2038 skoncovat s uhelnou energií, je prý moc špinavá. Zároveň ale již v roce 2022 uzavře všechny své jaderné elektrárny. Nabízí se otázka – kde potom vezmou elektřinu? V krátkém časovém horizontu totiž budou muset nahradit zhruba polovinu celkové produkce. Nebudou si nakonec nuceni kupovat třeba českou „špinavou“ elektřinu?
To má ještě druhý aspekt. Nejen že se chystají odpojit velké a stabilní zdroje, ale na druhé straně chtějí ve velkém podporovat elektromobilitu – tedy enormně zvyšovat nestálou poptávku po elektřině. Je zjevné, že toto nemůže dopadnout dobře. A je to určitě i významný prvek do debaty, jaký mix zdrojů zvolit u nás.
Česko uznalo za prezidenta Venezuely Juana Guaidóa. Souhlasíte?Anketa
Podobně se na přechod na čistou energii připravuje také třeba Francie. Měli bychom následovat příkladu těchto zemí?
Ve Francii je přeci jen váha i postoj veřejnosti např. k jaderné energetice jiný. Věřím ve funkci trhu, sílu informační, motivační a alokační funkci cen, které dokáží nejlépe alokovat a také ochránit vzácné zdroje. Jen trh musíme nechat fungovat. A není možné odtrhnout samotnou technologii od ekonomické logiky. Nedílnou součástí jakékoli inovace je totiž její ekonomický smysl. Platí to i u energetiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
