Navigace klimatickým žalem. Tak se jmenuje vaše aktuální kniha, kterou jste napsala po ohromném lesním požáru u Hřenska, kde máte chalupu. Rozumím tomu správně, že jste se z tehdejšího žalu vypsala knížkou o žalu?
Nemohu říct, že by značný rozlad, který cítím při pohledu na krajinu Českého Švýcarska devastovanou kůrovcem, bezohlednou těžbou dřeva, minimální údržbou lesů a následně největším lesním požárem za posledních sto let ve střední Evropě, měl rozměry žalu. Cítila jsem spíš směs naštvání a smutku, že kompetentní orgány nechávají tak krásný kus severočeské krajiny svému osudu a nestarají se o něj s péčí řádného hospodáře. Všimla jsem si však, že nám tu vyrůstá generace, která změny v krajině, klimatu a přírodě prožívá velmi intenzivně a na osobní úrovni.
Proč touto psychickou reakcí trpí hlavně mladší ročníky?
Mladí lidé si teprve vytvářejí svůj pohled na svět a budoucnost. Jsou ve fázi života, kdy vnímají a prožívají velmi intenzivně všechny podněty z vnějšku. Sociální sítě šíření nálad a emocí velmi urychlily. Mladí lidé vstupují do světa, který je zmítán mnoha problémy. Většina z jejich rodičů vyrůstala v 60. letech, kdy víra v pokrok a společenský optimismus ještě kvetly. Věřilo se přirozeně, že bude líp. Tento životní pocit je minulostí. Dnes víme, že líp nebude. Alespoň ne hned.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.


