Děti se postupně začínají vracet do školních lavic. Jak se na tuto skutečnost díváte?
Jsem upřímně rád, že se děti postupně mohou vracet do škol mateřských i základních, vždyť jejich prakticky roční pobyt doma, předpokládám, nemá ve světě obdoby. Dětem scházela jak výuka samotná, tak sociální kontakty, sport a další zájmové aktivity, nezbytné pro jejich fyzický, psychický i sociální vývoj. Mnohé z výše uvedeného jim bohužel schází stále. Navíc návrat do škol je velmi pomalý a provází jej jedno velké ALE. Abych byl přesný - nesouhlasím s opatřeními, která současný, velmi pozvolný návrat, provázejí.
Pojďme postupně. V čem vidíte největší úskalí pobytu dětí doma?
Předně se jedná o to, že děti v tomto věku potřebují aktivně udržovat sociální kontakty – resp. komunikaci s vrstevníky, ale také s učiteli. Škola například mezi dětmi rozvíjí zdravou soutěživost, snahu po sebeprosazování se, vznikají zde přátelství, která děti v tomto věku velmi intenzívně prožívají atd. Dále jsem přesvědčen o tom, že online výuka nikdy nedožene výuku v klasické formě. Chápu, že jsou případy, kdy je dočasně jedinou možnou formou – například při delším pobytu v zahraničí a podobně. Tady jsme ale ve zcela jiné situaci. Děti mají již od loňského školního roku vědomostní deficit, který nemají v řadě případů šanci dohnat. Kromě toho považuji za absolutně nepřijatelné a nesmyslné, aby byly prakticky zastaveny sportovní aktivity dětí. Ty jsou přece spolu s pohybem na čerstvém vzduchu pro jejich zdraví, tělesnou kondici a také imunitu, zcela zásadní. K zájmovým aktivitám se děti prozatím vesměs nevrátily a lékaři již dnes potvrzují, že děti, trávící celý den u počítačů, tloustnou a mají problémy s držením těla.
Jste především velkým kritikem stávajících opatření, které provázejí návrat dětí do škol. Co vám tak vadí, v čem vidíte zásadní problém?
Jsem kritikem všeho, co postrádá zdravý rozum a logiku. Rozhodně nemohu souhlasit s testováním dětí dvakrát týdně a nošením roušek v prostředí školských zařízení. Jsem přesvědčen o tom, že toto pro děti není nezbytné, a je naopak kontraproduktivní. Každé dítě musí mít právo na vzdělání bez podmínek. Navíc není žádnou autoritou jednoznačně prokázáno, že celodenní nošení roušek nepoškozuje zdraví nezletilých dětí. Vždyť se jim právě v tomto věku vytváří imunitní systém pro celý život. Není pochyb o tom, že pod rouškou či respirátorem je zhoršená cirkulace vzduchu.
Nemyslíte si ale, že testování naopak pomůže šíření nákazy ve školách zastavit?
Já ale nevím, o jakém šíření je zde řeč. Ve školách se aktuálně nic nešíří a ani šířit nemůže. Vždyť zde děti s výjimkou krátkých period prakticky rok nebyly. Navíc aktuální testování prokázalo, že se mezi dětmi nešíří nákaza až na malé výjimky prakticky vůbec. Tím se ale dostávám k zásadnímu dotazu: Kde se tedy nákaza šíří? Z výsledků testování dětí je naprosto zřejmé i to, že se nákaza nešíří ani v jejich rodinách. Nešíří se ani ve firmách, kde probíhá pravidelné testování a žádný vysoký výskyt nemocných zde nebyl zachycen. Sportoviště jsou zavřena, restaurace, hospody, ubytovací a kulturní zařízení také. Tak kde? Kvůli čemu je likvidováno vzdělávání našich dětí, naše svoboda a potažmo celá ekonomika?
Testování ale přece alespoň izoluje nemocné dítě od toho zdravého.
Ano, nazval jste to přesně – izoluje. Dokážete si představit, jaké trauma musí zažívat dítě, kterému vyjde pozitivní test? Toto dítě není testováno doma tak, aby mohla maminka do školy zavolat a sdělit výsledek. Je testováno hromadně ve škole. Následně je vyřazeno z kolektivu – resp. izolováno od ostatních. Rodiče s ním musí na kontrolní PCR testy, čekají několik hodin na výsledek a ve finále třeba zjistí, že to byla ztráta času, protože výsledek antigenního školního testu byl falešně pozitivní.
Fotogalerie: - Testy ze slin
Kvůli nespolehlivosti stávajících testů chce však vláda přejít na testy PCR.
A neměla jimi rovnou začít, pakliže na nich trvá? A neměla zajistit testy ze slin? Nemyslím si, že jsou o tolik dražší. Neupozorňovalo dost odborníků na to, že jsou pořízené antigenní testy nekvalitní? A to už vůbec nemluvím o tom, že byly dodávány v různých kvalitách, přičemž na Moravu mířily ty méně komfortní. Nestačilo by testování dětí – pokud už být musí – jednou týdně, jak je tomu u dospělých? K nápadu na rektální testování dětí (tedy z konečníku) se naději ani nechci vyjadřovat, to považuji za dost nepovedený apríl.
Takto – tedy při dvojím testování - má ale výsledek větší hodnotu a školy větší jistotu.
To je přece nesmysl. Pokud by testy zajistily onu „jistotu“ – proč je ještě kombinovat s rouškami, které dětem berou vzduch k dýchání? Ministr zdravotnictví trvá na tom, že roušky dětem ve škole zůstanou minimálně do prázdnin. Jak v rouškách budou děti fungovat v letních teplotách v červnu? Zamyslel se nad tím vůbec? Bude se jim v rouškách osm hodin denně opravdu dobře dýchat? Učitel má možnost během dne roušku odložit – ať už v kabinetě o přestávce, případně pokud má například volnou hodinu. Děti s výjimkou pauzy na svačinu či oběd tuto možnost v podstatě nemají. Tohle nemá logiku. Pokud chceme mluvit o jistotě, můžeme děti rovnou narvat do skafandrů. Takhle se přece k našim dětem přistupovat nedá. Mám za to, že i zarytí odpůrci roušek a testování by byli ochotni přistoupit na kompromis – například testy jednou týdně ze slin a pryč s rouškami. Na to ale vláda bohužel neslyší.
Rodičům, kteří potřebují chodit do práce, ale stejně nezbývá nic jiného, než se pravidlům podřídit.
Nemáte tak docela pravdu. Mnozí rodiče právě kvůli rouškám děti do školy nepustí. Již nyní vznikají načerno jakési výukové kluby, kde se schází rodiče s dětmi z rodin, které odmítají stávající opatření. Tohle chceme? Denně se na mne obracejí desítky rodičů, kteří s tímto plošným nařízením nesouhlasí. Někteří nevěří ani neškodnosti testovacích sad. Sám je chápu nejen z pozice rodiče školou povinných dětí, ale také jakožto spolumajitel regionálního vzdělávacího institutu, který navštěvují děti ve věku od dvou let až do dospělosti. Ani pandemický zákon by přece neměl umožnit dát komukoliv příkaz testovat nezletilé děti. Opatření musí dbát na zdraví dětí, jejich psychický a sociální vývoj. V tomto případě tomu tak není. Negativa převyšují možné přínosy. Už vůbec pak nedává logiku „dublování opatření“ – tedy fakt, že dítě musí i přes potvrzený negativní test mít na obličeji roušku. Pak tedy potvrzená absence viru v těle rozhodně neznamená vstupenku do normálního života, která je mediálně tolik prezentována.
Pravdou je, že někteří rodiče jsou přesvědčeni o tom, že školy nařízení respektovat nemusí.
V tom máte pravdu. Tedy vy, nikoliv ti rodiče. Vznikají naprosto zbytečné konflikty. Rodiče tlačí na vedení škol, aby vládní nařízení nebyla aplikována na místní žáky. Ohrazují se tím, že je nařízení (dle nich) protizákonné. Školy se ale samozřejmě musí nařízením podrobit. Nemají jinou možnost, jinak by je čekaly sankce od personálních čistek ve vedení, přes možné finanční postihy apod., což by především pro ty soukromé bylo likvidační. Každé dítě má mít právo na vzdělání a nesmí být diskriminováno v přístupu k němu například tím, že se nepodrobí testu, kdy je na něj pohlíženo jako na nemocné. Tato záležitost bude mít dohru u Ústavního soudu. Chci věřit tomu, že ten rozhodne co nejrychleji a v nejlepším zájmu našich dětí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
