Jak vidíte jako spoluautor minulé energetické koncepce současné události kolem modelu SEEPIA?

SEEPIA je ve své podstatě účelová trojčlenka. To je jednoduchý matematický postup, který se učí už v obecné škole. Odborníci z energetiky na tom nepracovali, a pokud, tak takoví, kteří se za honorář nebo za peníze pro jejich soukromou společnost, univerzitu nebo ústav podepíšou v podstatě pod cokoli. Tento dokument trpí zásadním nedostatkem odborné úrovně i profesního svědomí.

Princip modelu je v jednoduché úvaze, kolik peněz potřebujeme na úsporu určitého množství tun CO₂. Za tím je samozřejmě zájem investorů i jimi ovlivňovaných politiků, aby těch investic a peněz bylo co nejvíce. Jak ale ukazují analýzy kolegů, nemají v těch scénářích ani dobře hodnoty už od samého počátku, kolik té energie u nás vlastně máme. Když si například omezíte o deset procent naši spotřebu elektřiny, a naopak nadsadíte o deset procent výrobu z obnovitelných zdrojů energie, máte o 20 % méně elektřiny v Čechách. Naše domácnosti nebudou svítit, když nebude foukat, a to tihle „odborníci“ ještě nezačali pořádně počítat. A pokud v létě zase chtějí vyrábět až trojnásobek toho, co se u nás spotřebuje, je to také nesmysl. Tolik elektřiny ani nevyvezeme. I kdyby pod nátlakem přinutili státní společnost ČEPS další vedení postavit, narazili bychom na dumpingové ceny v Německu.

Myslíte, že se toho tedy tolik nepostaví?

Oni to ale chtějí stavět. Pokud budou mít podmínky takové, že český spotřebitel jim bude platit, i když elektrárny nebudou mít odbyt nebo budou stát, anebo že jim budeme doplácet dumpingové, nebo dokonce záporné ceny, když se vrtule u nás budou točit a přispívat k evropskému přebytku a nestabilitě sítí, tak to prostě stavět budou a pomocí akceleračních zón si to budou i „ve veřejném zájmu“ s pomocí politiků vynucovat. Na mnoha místech jim budeme muset na ty hory i dostavovat sítě, v lesích kácet koridory a tahat tam vedení. Platit to bude opět spotřebitel, nikoli investor. Ten bude už jenom vybírat.