Začněme aktuálním vývojem v případu nemocnice v Rumburku. V polovině července podalo město Rumburk, zřizovatel nemocnice, návrh na poslání nemocnice do insolvence. Co se stalo od té doby?
Nemocnice je v insolvenci a dalším důležitým krokem bude 20. 11. 2019 schůze věřitelů, kdy se bude mimo jiné dál řešit, jak nemocnici provozovat do doby, než se najde případný zájemce.
AKTUALITA: SOUD POSLAL NEMOCNICI RUMBURK DO KONKURSU
Probíhala jednání s Krajskou zdravotní, která zřizuje další nemocnice v Ústeckém kraji. Proč podle vás nakonec jednání neuspěla?
To opravdu nevím. Přestože od kraje i KZ, a.s., zazněla k městu doporučení, ať nemocnici dá do insolvence, že se jim pak bude líp jednat s insolvenční správkyní, realita je jiná. Hned poté, co Rumburk poslal nemocnici do insolvence, ozvaly se kraj i KZ, že to bylo špatné rozhodnutí, které zkomplikuje následující jednání!
Můj dosavadní pocit z jednání kraje i KZ je takový, že dělají pouze mediální prohlášení o tom, že mají konzistentní zájem o převzetí nebo zachování nemocnice, ale jejich činy mluví o opaku – dlouhodobá neschopnost jednat – čtyři roky mají konzistentní zájem a nenašli řešení? Naopak se pokusili náborovou akcí na personál rozložit nemocnici zevnitř atd.
Vůbec už nechápu, proč v současné době, kdy mohou využít čas k jednání s insolvenční správkyní o další budoucnosti, a tím zkrátit nejistotu, tak ani paní správkyni nekontaktují.
KZ, a.s., se celou dobu schovává za prohlášení typu „musíme jednat s péčí řádného hospodáře“, ale přitom tak nejednají.
Jestli se nepletu, pokud vše půjde dobře, tak by po konkurzu měla zůstat nemocnice očištěná, bez dluhů, s personálem a s výbornými podmínkami, pravděpodobně i lepšími, než má nemocnice Děčín. Navíc by měla mít i lepší podporu od zdravotních pojišťoven, neboť je v jejich zájmu nemocnici udržet. Samozřejmě že bez výkonů lékařů jsou i skvělé podmínky k ničemu, ale zde vidím i ochotu města pomáhat vytvářet zajímavé podmínky pro nové doktory.
Podle mě by toho řádný hospodář, místo utlumení provozu, kompletně využil a naopak se snažil rozšířit i o zákroky, na kterých by za těchto podmínek mohl vydělat.
Do jednání se vložil i premiér Andrej Babiš. Jak jeho vstup do jednání probíhal a pomohl něčemu?
Co vím, tak pan premiér byl překvapený, že se vše řeší tak dlouho a složitě, nicméně jeho návrh, aby město zaplatilo ztrátu 2018 a 2019, nebyl pro město Rumburk vůbec akceptovatelný. Myslím, že si všichni od toho jednání slibovali víc. Výsledkem je pouze PR pana premiéra, že vše vyřešil, ale pro nemocnici se vlastně nic nezměnilo.
Co přiměje tátu od rodiny, který politiku příliš neřeší, k tomu, aby začal trávit svůj volný čas organizováním demonstrací a bojem za místní nemocnici?
Nedokážu si představit, že bych měl v budoucnu vézt své dítě nebo rodiče do vzdálené nemocnice, šlo by o minuty a já si pak vyčítal, že jsem se nesebral a neudělal vše možné pro to, aby tady nemocnice zůstala. Proto jsem oslovil kamarády a spolu jsme založili občanskou iniciativu Zachraňme nemocnici v Rumburku.
Jaké máte zkušenosti s Lužickou nemocnicí v Rumburku z pozice pacienta?
Já osobně si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. V roce 2016 se nám měl narodit nejmladší syn. Poté, co nám doktoři v Gennetu oznámili, že se s vysokou pravděpodobností narodí s Downovým syndromem a s komplikovanými zdravotními problémy, jsem měl možnost porovnat jednání doktorů Gennetu a zdravotního personálu rumburské porodnice. V Gennetu nám doktorka doslova řekla: „Víte, co to je Downův syndrom? To já bych si TO nikdy nenechala.“
Chování personálu rumburské porodnice bylo oproti tomu opravdu profesionální a obrovsky lidské. Porod dopadl skvěle a syn se narodil úplně zdravý.
Jedním z řešení, která se pro obyvatele Šluknovska nabízejí, je nechat se ošetřit za hranicemi v Německu. Vy jste ale toto řešení příliš nepodporoval. Proč?
Myslím si, že přeshraniční spolupráce je, a to bych chtěl zdůraznit, pouze doplňkové řešení situace. Určitě je to dobré, pokud to dopadne, pro obyvatele Dolní Poustevny, Lipové... pro které je nemocnice v Sebnitzu rozhodně blíž než nemocnice v Rumburku (což pro ně bylo i doposud časově náročné).
Na druhou stranu tím podporujeme zdravotnictví v sousední zemi místo toho, abychom se snažili vytvořit podmínky pro doktory i pacienty tady. Tak se budeme stále potýkat s nedostatkem personálu v nemocnicích a nakonec i s nedostatkem pacientů, kteří se naučí jezdit do Německa.
Řešením by naopak bylo aktivnější zapojení se státu do celé kauzy. Stát může převzít nemocnici pod sebe. Nebo může případnému zájemci nabídnout finanční podporu na provoz pro například dva roky až pět let, než se výkony nemocnice stabilizují. Když je vůle, tak se způsob najde.
Co by lidé v Rumburku a celém Šluknovském výběžku dělali, pokud by skutečně byla nemocnice zavřena?
Věřím, že by propukly obrovské nepokoje, možná větší než v roce 2011. Následovaly by i žaloby na nedostupnost základní zdravotní péče.
Tady totiž jde o ohrožení zdraví jak dětí, starších lidí, prostě všech obyvatel Šluknovského výběžku. Navíc by se pravděpodobně zhoršila bezpečnost ve výběžku – policejní hlídky by musely se zadrženým jezdit na toxikologii do Děčína a tam s ním čekat. Tady by ty hlídky pak samozřejmě chyběly. V problémech by se samozřejmě ocitly i dětské domovy, ústavy, domovy důchodců, ale i zdravotní škola.
Jak se dnes žije ve Šluknovském výběžku?
Pokud odhlédneme od zdravotnictví, tak myslím, že dobře. Máme tady výborné sportovní zázemí, krásnou krajinu včetně národního parku České Švýcarsko, dostatek škol a to, že si musíme občas naplánovat cestu například do Děčína na úřad, to se dá přežít. Já osobně jsem hrdý na to, že zde žiju, a rozhodně bych neměnil.
Ve středu 18. září jste mluvil o situaci rumburské nemocnice v Poslanecké sněmovně. Jaký dojem jste měl z vystoupení před poslanci výboru pro zdravotnictví? Přišlo vám, že mají zájem se situací něco dělat?
Špatný. To, že pro nedostupnost základní služby – porodnice u nás zemřelo malé dítě, je nezajímalo.
Neuvědomují si, že nemocnice je v insolvenci a v podstatě už nemá majitele a je povinností státu, ne města zajistit dostupnou zdravotní péči a že pokud nemocnice kompletně padne, bude strašně obtížné ji obnovit.
Poslanci i kraj odmítají přiznat svůj podíl viny na krachu nemocnice. To, že je nemocnice v problémech, vědí už čtyři roky. O pomoc je prosili lidé, starostové obcí, senátor, a nic. Místo toho nemocnici a zároveň i pacienty dlouhodobě diskriminují nerovnoměrným rozdělováním peněz do zdravotnictví v Ústeckém kraji. V letech 2015–2018 obdržela například KZ, a.s., od Ústeckého kraje a ministerstev ČR skoro dvě miliardy! Rumburská nemocnice, pro 55 000 lidí, za tu dobu dostala dotace ve výši necelých osm milionů. Z toho od ministerstev ČR ani korunu. Jinými čísly – ve Šluknovském výběžku žije necelých 7 % obyvatel Ústeckého kraje a na zdravotnictví pro ně se vyčlení 0,40 % z částky, kterou dostává KZ, a.s.
Jsem přesvědčen, že jak Ústecký kraj, tak i ČR má k lidem ze Šluknovského výběžku obrovský a dosud nesplacený dluh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
