Nepracujícím lidem se nevyplatí pracovat, díky dávkám mají vlastně více peněz než ti, kteří pracují. Senátor Zeman přináší konkrétní výpočty. A Dežo z mojí z fabriky...

Vy se dlouhodobě zabýváte problematikou sociálně nepřizpůsobivých. Jak je v současnosti nastaven systém dávek od státu, vyplatí se těmto lidem vůbec pracovat? Jak jsou na tom ve srovnání s lidmi, kteří berou minimální mzdu či mzdu blízko výši minimální mzdy?

Systém dávek v České republice je vzkazem průměrnému občanu: „Nechoď do práce. Zaparkuj se na pracáku a budeš se mít líp, než když budeš chodit do práce.“

A můžete to doložit?

Ve spolupráci s úřadem práce a dalšími institucemi jsem posbíral čísla a fakta k modelovým příkladům, které dokazují, že někteří lidé se mají lépe, než kdyby chodili do práce. Zaručuje jim to státní „dávkovod“.

Máte nějaké konkrétní příklady?

Ano. Porovnáme si dvě rodiny. První, rodina č. 1, je zcela odkázána na sociální systém státu. Jde o dva rodiče se třemi dětmi, kteří nepracují a pobírají dávky v hmotné nouzi a dávky státní sociální podpory, což jim vynese přibližně 21 500 korun. Tito lidé v současnosti nemusí pracovat, nemusí se účastnit veřejné služby, nemusí platit své dluhy, protože dávky od státu nepodléhají exekuci, nemusí platit zdravotní a sociální pojištění, to hradí stát. Tito lidé nechodí do práce, a tak, jak občané vědí, svůj volný čas často věnují krádežím, poflakování, pitkám do rána, obtěžování okolí. Tito lidé nemusí vstávat do práce a dávají negativní příklad svým dětem. Rozbije se jim televize, lednička, dostanou hned novou v rámci mimořádné okamžité pomoci. Mohou topit pánubohu do oken a vodou šetřit nemusí. Někdo to zaplatí za ně. A to jsme sem ještě nezapočítali ty časté případy, kdy tito lidé mají invalidní důchod, matky jsou oficiálně vedeny jako samoživitelky, kdy mají více dětí, a tím pádem více přídavků, a tak dále. Takže existuje spousta rodin, které na dávkách dostávají mnohem více peněz než ta modelová rodina č. 1.

Pak tady máme druhou rodinu, rodinu č. 2., kde jsou dva pracující rodiče se dvěma dětmi. Oba rodiče jsou vyučení a jejich hrubá mzda se pohybuje ve výši 15 tisíc a 12 tisíc korun. Jejich čistý příjem měsíčně je 25 200 korun. Tito lidé musí chodit do práce, musí platit své dluhy, protože jejich mzda podléhá případné exekuci. Tito lidé jsou pro společnost přínosem, protože dávají dobrý příklad svým dětem a přispívají do sociálního systému státu a státní rozpočet nezatěžují. Ty výpočty vám dám, ať se na to lidé podívají pod naším rozhovorem.

Anketa

Kdyby někdo navrhl obnovení Československa, byli byste pro?

Ano

79%

21%

hlasovalo: 12522 lidí

Jak by se tento problém měl podle vás řešit?

Ty dávky a příspěvky by se měly zastropovat a snížit a ti lidi by se měli donutit hladem a nouzí, aby šli pracovat. Pokud jsou zdraví, tak mají makat, a ne se válet na dávkách. My jsme měli příklad jednoho člověka u nás ve fabrice z nepřizpůsobivé komunity, říkejme mu Dežo. Byl to 25letý nevyučený, ale současně velmi šikovný Cikán. Vydělával si 13 tisíc korun čistého, ale porušil své komunitě dávkovod a jeho komunita ho zrychtovala tak, tak že musel nakonec přestat chodit do práce, protože rodina přišla na dávkách o devět tisíc. V práci dostal 13 tisíc. Tak mu ostatní Cikáni říkali, že je blázen, když pracuje, když na dávkách má devět tisíc a v práci dostane 13 tisíc. Lítali za závodním doktorem, aby ho zneschopnil, což se nestalo.

Nakonec ale přestal chodit do práce, protože svým kolegům porušil dávkovody. Jinak ale musím říct, že byl opravdu pracovitý, úkoly plnil, byl docela v pohodě, byl resocializovatelný, ale to, jak mají tito lidé nastavené dávky od ministerstva práce a sociálních věcí, tak ho to zase stáhlo zpátky. Je pak tragédie, že pokud se někdo z této komunity poctivě snaží sám se živit, tak ho ten blbě nastavený sociální systém nutí, aby se flákal a zůstal asociálem.

Takže tohle je cesta do pekel. Ministerstvo práce vždy zvýší minimální mzdu, ale současně zvýší sociální dávky, takže se vlastně těm, kteří mají mzdu o něco vyšší než minimální, nevyplatí pracovat. Řešením je, aby byl velký rozdíl z hlediska příjmu mezi tím, zda člověk pracuje, nebo nepracuje. Pracovat se musí vyplatit. Nesmí to být tak, aby se teď vyplácelo nepracovat. Když je někdo zdravý, má pracovat. A nemá to být přece tak, že my, kteří pracujeme, budeme živit ty, kteří pracovat nechtějí a mají pořád málo a představa práce je pro ně smrt. Neplatí sociální a zdravotní, návštěvy lékaře mají hrazené a tak dále. Nemůžeme dřít jako otroci na kastu „nadlidí“.

Modelový příklad rodiny č. 1 – pobírání nepojistných sociálních dávek (NSD) dávek, tedy státní sociální podpora (SSP) + hmotná nouze (HN)

muž 30 let, základní vzdělání (nikdy nepracující)

žena, 30 let, taktéž pouze základní vzdělání (nikdy nepracující)

3 děti, 5, 7 a 12 let

žijí ve společné domácnosti

město na severu ČR 5000–9000 obyvatel

byt 76 m²

platba nájemného 7 636,- Kč + 120,- Kč plyn + 910,- Kč elektřina, tj. celkem 8 666,- Kč.

Skladba nájemného:

Nájem 3 143,- Kč

Pronájem inventáře v bytě 268,- Kč

Teplo 2 100,- Kč

Společná elektřina 65,- Kč

Vodné a stočné 600,- Kč

Úklid společných prostor 150,- Kč

Výtah 210,- Kč

TUV 1 100,- Kč

-------------------------------------------------------

Celkem 7 636,- Kč

Vzhledem k jejich věku a sociálnímu statutu je nutné předpokládat, že jsou oba rodiče v evidenci úřadu práce vedeni jako uchazeči o zaměstnání. To mj. znamená, že za ně stát platí zdravotní pojištění (není předmětem vyčíslení).

Dávky SSP:

- přídavek na dítě – (2x610) + 500 1 720,- Kč

- příspěvek na bydlení 5 069,- Kč

---------------------------------------------------------------------------------

Celkem 6 789,- Kč

Dávky HN :

- Příspěvek na živobytí pro 5 osob 10 786,- Kč

- Doplatek na bydlení 3 081,- Kč

- Mimořádná okamžitá pomoc (školní pomůcky pro děti atd., elektrospotřebiče atd.), v průměru cca 900,- Kč

------------------------------------------------------------------------------------

Celkem 14 767,- Kč

NSD celkem pro rodinu č. 1: 6 789 + 14 767 = 21 556,- Kč/měsíc

Je to ideální případ, kdy oba rodiče bydlí spolu, mají děti spolu atd. Daleko běžnější je, že spolu žijí lidé, kteří nemají společné děti nebo např. pouze jedno, ostatní mají jiného otce, někdy pobírají výživné od skutečného otce, někdy zase ne, je to případ od případu.