Před čtyřmi lety jste kandidoval za SPD v Praze jako lídr, nyní kandidujete opět, tentokrát ale na třetím místě. Jaký největší rozdíl mezi oběma volbami z pohledu předsedy pražské SPD pozorujete?

Pražská organizace za ty čtyři roky pod mým vedením dospěla. Podařilo se nám vybudovat síť základních organizací, uspět v komunálních volbách a ve volebních výsledcích se dotáhnout na celorepublikové výsledky hnutí. Očekávání zisku až tří mandátů v Praze proto stojí na reálných předpokladech.

Já sám jsem se také za tu dobu hodně posunul, mám nyní zkušenosti s vedením pražské krajské organizace, mám za sebou čtyři roky práce ve sněmovně jako asistent poslance Jiřího Kobzy, tři roky už působím jako komunální politik a jsem samozřejmě o něco moudřejší. Hodně mi dal kontakt s lidmi na ulici a s našimi straníky.

Když se podíváte o čtyři roky zpět, v čem z dnešního pohledu vidíte chybu?

No těch bylo! Tehdy bylo vše narychlo, Tomio Okamura mě přivedl do politiky krátce před volbami a některé věci se nedaly stihnout. Třeba jsem neměl zázemí kvalitně vybudované krajské organizace. V kampani jsem také komunikoval témata, která nebylo potřeba řešit, protože mezi našimi voliči je na ně jasný názor, nikoho nového tedy neoslovila. Hnutí SPD také volí často lidé z tzv. alternativy, která má své specifické zákonitosti, je to prostředí, ve kterém si musíte důvěru získat. Pomalu a pokorně. Hodně mi v uvedení do této „společnosti“ pomohl kolega z parlamentu a trojka středočeské kandidátky, Tomáš Doležal.