Před čtyřmi lety jste kandidoval za SPD v Praze jako lídr, nyní kandidujete opět, tentokrát ale na třetím místě. Jaký největší rozdíl mezi oběma volbami z pohledu předsedy pražské SPD pozorujete?
Pražská organizace za ty čtyři roky pod mým vedením dospěla. Podařilo se nám vybudovat síť základních organizací, uspět v komunálních volbách a ve volebních výsledcích se dotáhnout na celorepublikové výsledky hnutí. Očekávání zisku až tří mandátů v Praze proto stojí na reálných předpokladech.
Já sám jsem se také za tu dobu hodně posunul, mám nyní zkušenosti s vedením pražské krajské organizace, mám za sebou čtyři roky práce ve sněmovně jako asistent poslance Jiřího Kobzy, tři roky už působím jako komunální politik a jsem samozřejmě o něco moudřejší. Hodně mi dal kontakt s lidmi na ulici a s našimi straníky.
Když se podíváte o čtyři roky zpět, v čem z dnešního pohledu vidíte chybu?
No těch bylo! Tehdy bylo vše narychlo, Tomio Okamura mě přivedl do politiky krátce před volbami a některé věci se nedaly stihnout. Třeba jsem neměl zázemí kvalitně vybudované krajské organizace. V kampani jsem také komunikoval témata, která nebylo potřeba řešit, protože mezi našimi voliči je na ně jasný názor, nikoho nového tedy neoslovila. Hnutí SPD také volí často lidé z tzv. alternativy, která má své specifické zákonitosti, je to prostředí, ve kterém si musíte důvěru získat. Pomalu a pokorně. Hodně mi v uvedení do této „společnosti“ pomohl kolega z parlamentu a trojka středočeské kandidátky, Tomáš Doležal.
Fotogalerie: - Poslední SPD jarmark
Mnozí lidé z alternativy vás také otevřeně podpořili, zaznamenal jsem například europolance Ivan Davida, Petra Hájka nebo Jindřicha Rajchla.
Otevřená podpora mě překvapila zvláště u Petra Hájka, jsem mu za jeho vyjádření nesmírně vděčný. Neméně si ale vážím podpory lidí od tzv. petičního stánku, kteří po celé čtyři roky pravidelně před Úřadem vlády upozorňovali na asociálnost Fialovy vlády, našich členů z SPD nebo jen těch, se kterými jsem se v posledních letech setkával na demonstracích. Hlas každého z nich má svou váhu. Před čtyřmi lety jsem získal přes všechen nedostatek času na kampaň téměř 1 500 preferenčních hlasů, tzv. kroužků. Věřím, že letos se k těm, kteří mi dali svůj hlas před čtyřmi lety, přidají mnozí další.
Mgr. Josef Nerušil
Na svém facebookovém profilu jste zmínil, že vám byl omezen váš účet. Co se přesně stalo?
Abych pravdu řekl, tak dodnes nevím. Facebook mi neposlal žádné vyjádření, ani oznámení o tvz. škodlivém obsahu – takový ani nikdy na svém profilu nemívám. Protože si více z mých přátel na omezenou funkcionalitu svých sítí stěžovalo, považuji to za důsledek unijního nařízení Digital Service Act (DSA), a z něj vycházejícího systému (Rapid Response System) ochrany sociálních sítí při volbách před obsahem, který by údajně mohl ohrozit férovost voleb. Tento systém je však netransparentní, víme jen od politické neziskovky Demagog.cz, že byl aktivován a z jiných zdrojů víme, že systém umožňuje některým, dopředu vybraným účastníkům označovat obsah na sociálních sítích jako problematický. Nevíme ale, kdo a jak byl ke kontrole sociálních sítí vybrán, ani kým a za jakých podmínek. A veřejně se k tomu nikdo nehlásí. Aniž bych v tom chtěl hledat souvislost, přijde mi půvabné, že jsme o systému spolu hovořili v pondělí a já v úterý dostal na Facebooku tzv. ban.
Zvažujete nějaké právní kroky, protože pokud by se vaše podezření prokázalo, pak jste byl v době vrcholící předvolební kampaně poškozen?
Nic takového neplánuji, možná se poradím se Společností pro obranu svobody projevu, která podobné případy monitoruje, zda má smysl napsat třeba stížnost. Zákeřnost výše narýsovaného systému totiž spočívá v tom, že i když prokážete, že jste byl před volbami omezen neoprávněně, a podaří se vám vymoci třeba i omluvu, nacházíte se už v době dávno po volbách. Proto by mě spíše než někoho trestat lákalo zjistit o pozadí tohoto systému více a ještě než se tento systém podaří zrušit, rozklíčovat kdo rozhodoval a kdo tahal za nitky. Následně pak vše zveřejnit. Veřejnost má právo takové informace vědět.
V úterý a ve středu také proběhly dvě poslední debaty, první mezi Tomiem Okamurou a Vítem Rakušanem druhá mezi Petrem Fialou a Andrejem Babišem. Jaký jste z nich měl pocit?
Debatu mezi Tomiem Okamurou a Vítem Rakušanem jsem sledoval osobně ve studiu. Možná tedy moje pocity budou trochu jiné, ale přišlo mi, že ministr Rakušan se snažil působit jako člověk s nadhledem nad situací. To se mu zpočátku i dařilo, ale jakmile došlo na témata propadu mezd v ČR a migračního paktu, převzal iniciativu Tomio Okamura. Podle mého názoru sám Vít Rakušan ví, že s migračním paktem neudělal dobře, možná mu byl dokonce vnucen. Proto se mu také špatně jeho obsah hájil.
Debatu Andreje Babiše s Petrem Fialou jsem sledoval v televizi, ale příliš objevná mi nepřišla. Petru Fialovi totiž jde skutečně o všechno, jestli se ve volbách potvrdí předvolební průzkumy, je jeho vrcholná politická dráha u konce. Andrej Babiš naopak působil, jako by si to s nikým nechtěl rozhádat.
Očekáváte tedy v tomto ohledu povolební překvapení?
Klasik říká, že koalice se sestavují až po volbách. Politici, kteří navenek působí jako dva nesmiřitelní rivalové, se mnohdy mimo objektivy televizních kamer dokážou velmi rychle dohodnout. Pragmaticky, v duchu svých zájmů. Pokud se potvrdí závěry posledních předvolebních průzkumů, klíčem k sestavení vlády bude hnutí ANO. Budeme pak svědky mimořádné názorové gymnastiky, kdy uslyšíme mnoho o obětech ve jménu záchrany naší země až po volání po silné vládě. Nyní je to však na voličích, jak rozdají karty, politici pak s těmi kartami odehrají, co bude v jejich možnostech.
Máte k voličům nějaký závěrečný vzkaz, než vyrazí k volební urně?
Aby nejenom nepodceňovali sílu svého hlasu, protože každý jeden hlas se počítá, ale také aby nepřeceňovali voličský potenciál stran a hnutí, které se stabilně nacházejí pod pětiprocentní hranicí, nebo jen lehce nad ní. Takoví voliči by měli mít na paměti, že Fiala volby před čtyřmi lety nevyhrál. Prohrály si je strany opozice, když propadlo přes milion hlasů. A dalšího dva a půl milionů voličů ani k volbám nepřišlo, přičemž málokdo z těchto lidí by dal Fialovi hlas. Moje memento voličům tady je, aby si zapátrali v paměti, jak k volbám přistoupili před čtyřmi lety, a pokud by spadali mezi nevoliče, nebo voliče s propadlým hlasem – aby se letos zamysleli, zda by to nešlo udělat jinak. Našim společným cílem je přece ukončit Fialovu hrůzovládu!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Budou letošní volby férové?
autor: Jaroslav Polanský
