Čínský renminbi oslabil poprvé za 11 let vůči dolaru nad hranici 7:1. Peking měnu oslabuje v reakci na nová cla, která zavedla Trumpova administrativa. Jde podle vás o počátek dalšího kola obchodní války mezi USA a Čínou?
Zatím bych z toho nedělal silné závěry, nicméně, pokud by se Čína v reakci na americká cla rozhodla oslabit svou měnu, což díky regulaci trhu a „spolupráci“ centrální banky s vládou (resp. politbyrem) lze, bylo by to závažné. Nejen proto, že by to poškodilo ostatní obchodní partnery včetně Evropy. Ti by museli hledat cestu, jak stav napravit.
Potvrzuje se to, že obchodní konflikty, včetně nápravy dnešního nevyváženého vztahu mezi Západem a Čínou, se mají řešit jednáním, a ne jednostrannými kroky.
Vláda v Pekingu zároveň požádala státní společnosti, aby zastavily dovoz zemědělských produktů z USA. Ublíží tato zákopová válka více Číně, nebo Spojeným státům? Hrozí, že se rozjede kolotoč odvetných opatření?
Pokud by se Čína opravdu vydala takovouto cestou, byla by to cesta k vyostření konfliktu, na který by v případě pokračování doplatil celý svět. Doufám, že jde spíše o obdobu „tweetové“ politiky prezidenta USA než o opravdovou eskalaci konfliktu.
Už to přitom vypadalo, že se napětí mezi oběma velmocemi snižuje, když vtom Donald Trump na Čínu uvalil další cla, která pokrývají většinu dovozních artiklů. Šlo o dobře promyšlený krok?
Nevím. Ale jeho důsledky se mi nezdají být asi takové, jak autoři zamýšleli. Jsme jistě o krok dál k rozpoutání něčeho, co může světovou ekonomiku poškodit. Zbytečně.
Trump má rok do prezidentských voleb, Čína není režimem, který by musel do takové míry svá rozhodnutí obhajovat. Je tedy pravdou, že v tuto chvíli drží lepší karty právě asijská velmoc?
Nemyslím si. Ale protože v Číně platí jiná pravidla, má možnosti, které Západ nemá – viz třeba manipulace s trhem, vliv státu na soukromé firmy, a naopak. Ale není pochyb o tom, že čínská prosperita stojí na volném a rozvíjejícím se obchodu se Západem. Ten by měl pokračovat, ale za více férových podmínek než dnes. A ty my musíme umět prosadit. Cesta, kterou zvolil americký prezident, se mi nezdá být nejlepší.
Fotogalerie: - Rumunská odysea
Mají Evropané sledovat půtky USA a Číny s obavami?
Na jedné straně s obavami, na druhé straně, Evropa je ekonomická supervelmoc stejné „váhové kategorie“, jako USA a Čína. Máme tím příležitost prosazovat více náš pohled na svět, spolupráci a řešení sporů, který je jiný než ten Číny a USA.
Ale jistě, USA s Čínou mohou rozpoutat obchodní válku a tím poškodit globální ekonomiku, a to by pro nás bylo špatné.
Sledujete dění kolem protestů v Hongkongu a v Moskvě? Jak Čína, tak Rusko jsou opět terčem kritiky ze strany západního světa pro nedodržování lidských práv. Jiní pro změnu namítají, že terčem policejního násilí byli nedávno i demonstranti z řad „žlutých vest“ ve Francii. Lze tyto věci stavět na roveň?
Situace v Rusku je zcela odlišná od toho, co se dělo ve Francii. Tamní režim se pokusil administrativní cestou omezit zásadně demokratičnost voleb. A místo toho, aby svůj postoj korigoval, zvolil značné násilí proti oponentům a zastrašování jejich lídrů. Ukazuje se, jaký režim, který drží u moci prezidenta Putina a jeho spojence, ve skutečnosti je, a jak velké obavy má o udržení moci, kterou „ohrožuje“ i špatná ekonomická situace, spojená s Putinovou politikou.
Nejsem expert na Hongkong, ale je mi jasné, že tamní obyvatelé mají oprávněné obavy z toho, že se vládci Číny pokusí krok za krokem „implementovat“ svůj způsob vládnutí. Miliony lidí na ulicích ukazují, že ta obava je velká, a zjevně oprávněná. Opět tedy jakékoliv srovnání s Francií v podstatě protestů neshledávám.
Považujete ve světle těchto skutečností za vhodné, aby prezident Miloš Zeman pokračoval v kurzu, který vůči Číně a Rusku nastavil?
I nadále jsem přesvědčen, že ne. Je to zcela špatné pro naši zemi. Obávám se, že on svůj postoj nezmění (kéž bych se mýlil). O to důležitější je, aby ostatní představitelé státu v tomto byli jednoznační. Ne vždy to tak bohužel je.
V rámci demonstrací Milionu chvilek zaznělo obvinění, že prezident Zeman je, pokud jde o jeho „čínskou politiku“, ve vleku Petra Kellnera. Že napomáhá jeho byznysu v Číně tím, jak formuluje svou vstřícnou politiku vůči Číně. Má pravdu Tomáš Sedláček, když říká, že „s kým obchodujeme, tomu se dříve nebo později budeme podobat“?
Obrat v politice k Číně, který zjevně souvisel se zájmy jedné firmy, považuji stále, po letech, za něco neuvěřitelného. Mrzí mne, že hodnoty a stabilní postoje lze takto, kdo ví za co, vyměnit.
Nicméně to, zda se budeme pohybovat směrem ke stavu, ve kterém je čínská společnost, je hodně na nás. Já se jistě budu snažit, aby tomu tak nebylo. A určitě nebudu sám.
Spíše bych přivítal, aby přes všechna slabá místa toho, co jsme po 30 letech vytvořili, se v některých aspektech blížil stav tamní společnosti, z hlediska svobody a demokracie, té naší.
Jaké jsou v současnosti nejsilnější argumenty pro přijetí eura v České republice? Proč je český národ v porovnání s unijními kolegy ke společné evropské měně tak skeptický?
Skeptičtí jsme díky tomu, že mnoho prominentních lidí, ovlivňujících názory veřejnosti, si euro jako cíl protiunijních postojů vybrali.
Pro mne je hlavní argument, že při přijetí eura bychom pravděpodobně rychleji doháněli životní úrovní bohaté země Západu. Navíc by to mělo i politické benefity.
Je pozoruhodné, že ani „success story“ Slovenska a eura naši skepsi nezměnila. Většina našich politiků k euru změní postoj až tehdy, kdy větší část veřejnosti mu začne být nakloněna. To je špatně, politicky by měli být s to lidi vést, ne je následovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
