Na úvod tradiční otázka, pane inženýre. Co budete dělat o půlnoci ze soboty na neděli, až se náš rozhovor objeví na webu?
Já jsem spíš sova, takže chodívám spát až po půlnoci. Pokud nerelaxuju při četbě nebo u televize, tak tou dobou obvykle nasávám informace z internetu.
Během následujících dvou měsíců se musí strany zmobilizovat na volby. Co to obnáší pro KSČM i pro vás, jako pro kandidáta?
My jsme předčasné volby prosazovali naprosto vážně už od jara, takže jsme se na ně také připravovali. Už během prázdninových měsíců jsme měli připravený program i kandidátky, takže už máme za sebou spory o cíle i pořadí kandidátů, a teď se věnujeme finalizaci příprav kampaně. Během těch zbývajících devíti týdnů budeme především v ulicích, jednak proto, že je málo času, a jednak proto, že děláme už tradičně kontaktní kampaně. Vynecháváme billboardy a peníze na tvorbu televizních spotů raději dáme na dobročinné účely.
Vy jste právě s takovou kampaní uspěl minulý rok v senátních volbách na Praze 8. Myslíte si, že letos dosáhnete v celé Praze podobného úspěchu?
Senátní volby jsou samozřejmě zaměřeny na konkrétní osobu, ale myslím, že to byl signál, že i v Praze se mění nálada, když zde dokáže komunistický kandidát postoupit z prvního místa. A také snad na voliče, kteří mi uvěřili vloni, zafunguje mé umístění na kandidátce. Takže myslím, že bychom v Praze měli mít rozhodně lepší výsledek, než v roce 2010. A potěšilo by mě, kdyby se ten loňský úspěch odrazil v preferenčních hlasech pro mě, ale to už je na voličích.
Ono se dnes už i mezi akademiky mluví o tom, že Praha se mění a posouvá doleva, někdo to nazval, že se začínají „více prosazovat pražská sídliště“. Mohlo by se váš loňský výsledek z Prahy 8 podařit napodobit i na celopražské úrovni?
Tradičně míváme lepší volební výsledky na sídlištích, kde koneckonců bydlí průměrní Pražáci. Jen bohatí podnikatelé bydlí za Prahou, nebo v nějakém luxusním bydlení. A protože se snažíme řešit problémy běžných Pražáků, tak je pochopitelné, že máme větší ohlas na sídlištích. V tom posilování podle mě hraje roli i rozčarování těch, kteří volili doposud v Praze dominující strany.
Samozřejmě, že ten krach ODS se nepochybně musí projevit, a i když někteří budou stále hledat pravicovou alternativu. Ale spousta lidí neuvažuje v této ideologické rovině, ale v rovině praktického řešení problémů. A to jsou věci, kterým se i díky své profesi ekonoma a racionálnímu založení věnuju já.
S tím souvisí ještě jedna věc. ČSSD nasadila do čela pražské kandidátky odborového předáka Jaroslava Zavadila, což je dost podstatný rozdíl od kandidátů, které nasazovala v minulých volbách. Nemáte obavy, že by vám známý odborář mohl nějaké voliče odčerpat?
Pan Zavadil je samozřejmě mimořádnou osobností odborového hnutí, ale na druhou stranu si vzpomínám, že pokud chtěli odboráři uspořádat demonstraci v Praze, tak si tam ty demonstranty museli dovést. Takže Praha rozhodně není významné odborářské město. A pokud jde o programové cíle, tak si myslím, že KSČM naplňuje představy odborářů bohatě, a mimoto u nás voliči nemusí mít obavu, že bychom koketovali s jakoukoliv podobou spolupráce s pravicí.
Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek definoval téma těchto voleb jako boj o svobodu proti sjednocené levicové frontě pod vedením prezidenta Zemana. Jak se díváte na toto pojetí voleb?
Předmětem těchto voleb určitě bude pravo- levý souboj, protože pravice tu doposud předváděla, co „umí“. Nedá se čekat, že by se objevily nějaké nové podnikatelské subjekty, které by toto dělení narušovaly, takže volby budou mezi subjekty s jasným programem, u kterých volič ví, čeho se může dočkat.
Psali jsme:
Ten Kalouskův „souboj o svobodu“ je v podstatě jen manipulativní technika před volbami, tak jako minule to byl „řecký scénář“. Teď se snaží vykládat, že je ohrožena demokracie. Samozřejmě se bude chtít vymezovat proti osobě prezidenta, ale k tomu je třeba říct, že prezident má významnou roli při sestavování vlády, což jsme sledovali nyní, ale v mezidobí jsou jeho pravomoci minimální. Takže stejně bude rozhodovat parlament a schopnost levice spolupracovat. A to je náš hlavní úkol.
Jak se vůbec díváte na působení Miloše Zemana v prezidentském úřadu? Objevují se poměrně vyhraněná stanoviska, od hlubokého respektu po odpor.
Já bych ho hodnotil střízlivě. Není to autokratický diktátor, ani mesiáš. Je to politik, který je určitě nalevo od Václava Klause, a přiznám se, že jsem ho ve druhém kole prezidentské volby volil. A proto jeho působení na Hradě vnímám jako záruku, že se levice bude moct uplatnit. Ale nepřeceňuji jeho roli, a už vůbec si nemyslím, že by se tyto volby daly zjednodušit na jeho souboj s vůdci Topky, ať už Karlem Schwarzenbergem, nebo Miroslavem Kalouskem. A rozhodně si také nemyslím, že by nám s ním hrozil posun do nějaké nedemokratické polohy.
S prezidentem Zemanem také nepřímo souvisí napětí mezi levicovými stranami, které se v posledních dnech zvýraznilo. Je to napětí mezi ČSSD a SPOZ a částečně i mezi dvěma frakcemi sociálních demokratů. Jak se na to díváte jako nezúčastněný levicový pozorovatel?
Miloš Zeman je samozřejmě výrazná postava, která tvrdě prosazuje svou vůli. Ale ČSSD, stejně jako SPOZ nebo KSČM jsou suverénní strany, které rozhodně nebudou skákat podle něčí píšťalky, kromě píšťalky svých voličů.
Myslíte si, že tyto spory mohou poškodit levici jako celek?
Pokud bychom se ve sněmovně nedokázali po volbách dohodnout, tak bychom si zasloužili, aby nás volič vypráskal. Je třeba si uvědomit, že pravice byla tak silná i proto, že se nakonec vždycky nějak dohodla. A příčina jejího rozpadu byla i v tom, že tuto schopnost dohody ztratila. To by pro nás mělo být velké poučení, protože žabomyší spory na úrovni dětí na písečku by nikam nevedly. Já vím, že tohle je u levicových voličů jedna z hlavních obav, a politici by na to měli myslet.
Poslední otázka se týká poněkud paradoxního problému, spojeného s volbami. Na volební lístky se ze zákona píše povolání všech kandidátů a u těch, kteří obhajují mandát, se tradičně uvádí povolání „poslanec“. To by nyní bylo nepravdivé, protože sněmovna byla rozpuštěna. Vzniká tedy problém, co tam nedávným poslancům napsat. Tento problém se týká i vás- takže jaké povolání byste si napsal na kandidátku?
Já to mám jednoduché, protože jsem vždycky byl „ekonom“. Ale myslím si, že ani u většiny dalších nebude tak složité naplnit zákonnou povinnost, protože většina z nich dříve něčím byla. Není moc takových, kteří by od kolébky seděli v parlamentu a ničemu nerozuměli. Myslím si, že člověk by se měl něčemu naučit, něco dokázat, a až pak jít dělat politiku. Opačné pořadí je zhoubné. Ale já si myslím, že většina poslanců s tím nebude mít problém.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
