Angažujete se ve snaze zakotvit v Ústavě manželství jako výlučný sňatek muže a ženy. Nic proti tomu, ovšem rád bych se Vás zeptal, proč si myslíte, že by manželství nemohli uzavírat i dva muži nebo dvě ženy?
Jsem ráda, že nemáte nic proti návrhu ústavní novely na ochranu manželství, ono totiž nic nesvědčí ani pro to, aby se manželství takzvaně otevřelo všem. Tak totiž zní jedno heslo našich oponentů, kteří chtějí manželství zatím jen pro dvě osoby. Pokud ale přistoupíme na jejich notu, ztratíme jakýkoli racionální argument, aby manželství zůstalo jen mezi dvěma lidmi.
Proč?
V některých zemích, kde to tak udělali, již zazněly návrhy na změnu zákonů tak, aby mohlo do manželství vstoupit i více osob než jen dvě (jeden případ manželství mezi třemi muži je již dokonce evidován například v Kolumbii, pozn. redaktora, více zde) Sice to zatím nikde schváleno není, ale znáte to, jednou se to třeba povede, salámová metoda pokračuje. Manželství pro všechny je Pandořina skříňka, která ovšem vypadá tak krásně. Kdo by nechtěl lásku, kdo by nechtěl být fér, kdo by nechtěl podpořit věrné milující vztahy, kdo by chtěl upírat někomu základní lidská práva? Dokonce ani my ne. Jenže o to vůbec nejde. Nebo jen tak napůl, jenže poloviční pravda je vlastně taky lež.
Proč by nemohlo fungovat manželství úplně pro všechny, tedy i pro více osob než jen pro páry, dvojice?
Každé právo v sobě nese zároveň povinnost, aby ho všichni akceptovali. Schválíme-li tzv. manželství pro všechny, bude to znamenat, že našim dětem všude ve škole a ve všech veřejných institucích budou muset říkat, že je normální, aby rodiči byli i dva muži či dvě ženy, že na tom vlastně vůbec nezáleží. A ti, kdo si to nemyslí a nebudou to akceptovat, budou to svým dětem říkat „postaru“, tak co s nimi? Většina obyvatelstva ČR se tak se svým vnímáním a chápáním věcí ocitne za hranou nějakého uměle vytvořeného zákona. To by měli poslanci opravdu hodně vážně zvažovat, jestli jim už tohle jejich voliči doopravdy nějak nespočítají. Zvláště voliči ANO by se mohli cítit zrazeni, protože ANO veřejně tuhle oblast nikdy neřešilo, lidé je volili z určitého pragmatismu jako ideově nevyhraněnou stranu a najednou se z jedné třetiny té strany stanou vášnivý obhájci LGBT ideologie a domnělých práv? To může být pro mnoho jejich voličů nepříjemné překvapení.
Další strany to mají jinak?
Třeba u Pirátů to jejich voliči jistě čekali, ale u takto významné části ANO těžko. Navíc LGBT+ komunita nehájí jen práva gayů a leseb, v jejich agendě jsou dávno už i další oblasti. Neurčitá pohlaví, transsexuálové a jejich práva chodit do šaten podle toho, jak se zrovna cítí – mimochodem tohle dilema bylo obsahem duhových seminářů, které vlastně pořádala jedna z těch organizací, která teď chce údajně jenom manželství. My ovšem víme, že to není pravda. V našem videu jsme se na to pokusili upozornit, a také oficiální i neoficiální facebookové stránky LGBT, o tom v minulosti často psaly, zvláště když komentovaly naše příspěvky, teď se ovšem tváří jinak.
Častým argumentem příznivců stejnopohlavních manželství je, že role manželství coby instituce se změnila: že vlastně manželství už nemá onu reprodukční funkci, jakou mělo po tisíce let. A skutečně v některých zemích funguje instituce náhradní matky: stejnopohlavní páry si tak mohou dítě nechat porodit náhradní matkou nebo adoptovat. Co byste řekla na tento argument?
Ano, tohle už také známe, a ano, dokonce souhlasíme, že rodina, a s ní i manželství, se skutečně v dějinách proměňovala, ale vždycky jejím základem byl heterosexuální pár, který spolu přirozeným způsobem počal děti. A i když žijeme v době technologického pokroku a vlastně dokážeme děti „vyrobit“ skoro na zakázku, tak větru a dešti už se v dějinách lidé pokoušeli vládnout mnohokrát a nikdy se jim to nakonec nepodařilo ani nevyplatilo. Každé dítě se ptá, jak přišlo na svět, děti v adoptivních rodinách potřebují mnohem více lásky a ujišťování, že jsou milovány. Také se dnes doporučuje, že jejich původ se jim kvůli zdravému vývoji nemá zatajit, mají vědět, že jejich biologičtí rodiče se o ně nemohli postarat, a proto mají jiné adoptivní rodiče. Co ale řeknou „svým“ dětem lidé, kteří použili vajíčka a dělohu různých žen, případně jiný genetický materiál? Tak moc jsme tě milovali, že jsi genetický materiál lidí, které jsme nikdy ani neviděli? Nebo jsi jen produkt naší sobecké touhy někoho milovat, naše práva tě vlastnit byla nadřazena tvým - znát své pravé biologické rodiče a být jimi vychován? Je to drsné, ale v některých zemích už takové děti, které mají pocit, že jim v těchto svazcích byla upřena jejich přirozená práva na dva-oba rodiče, existují. Dokonce se tyto děti sdružují pod jednou organizací, která si stěžuje, že jim byla upřena jejich nejzákladnější lidská práva na úkor homosexuálních „práv“. A každá vyspělá společnost má přece chránit hlavně práva dětí.
To ale zní vůči stejnopohlavním párům, které chtějí děti, velmi tvrdě. Jak si můžete být jistá, že za jejich touhou mít děti je skutečně sobectví? To je přece velmi generalizující, zevšeobecňující tvrzení…
Tak tohle není jen můj názor, slyšela jsem to, pro někoho možná překvapivě, říkat i mezi samotnými homosexuály. Na naší straně při veřejném slyšení petice Na podporu manželství muže ženy ve Sněmovně seděl i jeden zástupce homosexuálů, nikoli LGBT aktivista, ale obyčejný člověk, který přijal svoji orientaci s určitou dávkou pokory i s tím jejím omezením, že tedy nebude mít děti, protože jeho touha je v kolizi s tím základním právem dítěte. A mimochodem ta základní práva dětí jsou nakonec obsažena v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte, volně cituji: „Každé dítě, pokud je to možné, má právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“ A to u homosexuálních párů prostě není možné. Jejich údajná práva jsou pak v těžké kolizi s těmi právy, které už tu máme definované docela dlouho. A každá vyspělá společnost má přece chránit převážně práva těch nejslabších, což u nás tedy homosexuálové už dávno nejsou, ale naopak děti jsou nejslabšími vždy, protože ony se bránit nikdy nemohou.
Fotogalerie: - Naši důvěru nemáš
Jak hodnotíte státní rodinnou politiku v České republice? Hovoří se o tom, že populace stárne a že nebude zjednodušeně řečeno na důchody.
Řekla bych, že rodinná politika v naší zemi značně stagnuje, se současnou ministryní se asi ani neshodneme na tom, co to ta rodina vlastně je. Pro nás je to stále muž a žena a jejich děti – jako úplná rodina. Pak jsou samozřejmě neúplné rodiny, kde někdo přišel (ať už úmrtím nebo jinou špatnou, tragickou událostí o toho druhého partnera), případně ty různě z rozvodů poskládané rodiny, jejichž situace pro děti bývají značně náročné. Pro současnou ministryni je to ovšem opět jen neurčitá skupina osob, a to se pak rodinná politika dělá špatně. Přiznám se, že otázkou důchodů se moc nezabývám, svým dětem ale z legrace i bez ní někdy říkám, že jsou mojí pojistkou na důchod.
Takže se vrátíme o dvě stě let nazpátek do doby, kdy se děti staraly o své stárnoucí rodiče? Tak to dosud je například v rozvojovém světě. I proto tam mají lidé hodně dětí kvůli neexistenci sociálního systému. Je toto opravdu šťastná cesta?
A myslíte, že je lepší a vyspělejší strčit své staré rodiče do domova důchodců a tam je nechat být na pospas cizím lidem a věnovat se jenom své kariéře? Znovu se vracím k tomu, že ta vyspělost společnosti se přece pozná tak, jak se dokáže postarat o ty své nejslabší a po těch dětech vlastně hned následují senioři, až pak bychom se měli věnovat nějakým menšinám. Nevím co nás čeká, ale mít více dětí je žádoucí už jen proto, že naše společnost zkrátka vymírá a dětem se nejlépe daří ve stabilní rodině, kde mají svou mámu a svého tátu.
Fotogalerie: - Korzo Národní
Při zběžném pohledu na Istanbulskou úmluvu jsem nenarazil na nic dramatického. Snad jen formulace „vymýtit“ předsudky týkající se rolí mužů a žen je dle mého poněkud přehnaná. Je hysterie, která se kolem tohoto dokumentu strhla v posledních dnech, oprávněnou?
Když podepisujete jakoukoli finanční či realitní smlouvu všichni právníci a další znalci vás varují, abyste četli všechno, abyste si dávali pozor a nenalétli tzv. šmejdům či malým písmenkům někde dole na konci smlouvy, protože pak, když zjistíte, jaké máte platit penále nebo jiné skutečnosti, bývá pozdě. I naše děti učíme této opatrnosti.
Istanbulská úmluva je nejasný dokument, jeho výklady mohou být v mnoha ohledech dvojaké. Její zastánci se navíc fanaticky tváří, že bez ní v ČR budeme týrat ženy dál, jako by nějaký dokument sám o sobě měl moc tohle změnit jedním podpisem. A to slovo „vymýtit“ v oficiálním dokumentu, to se pro mne těžko dá označit jen jako přehnané. Před pár lety jeden můj kolega v našich úplných začátcích, když jsme ještě nerozmýšleli snad každé slovo, které dáme na veřejnost, napsal v jednom dokumentu slovo pročistit. Naši tehdejší oponenti nám to hned dali pocítit. Co že je to za středověk a já se za to slovo tehdy tolik omlouvala, a i když nic jiného nekorektního ten dokument neobsahoval, tak to málem náš začátek úplně pohřbilo. A teď najednou, v době zvýšené politické korektnosti či genderově upravovaného jazyka, slovo mnohem razantnější, používané opravdu v kontextu vymýtit čarodějnice či ďábla, má být jen přehnané?
No ale o třetím pohlaví či o tom, že by mělo mít dítě právu na volbu vlastního pohlaví v pěti letech věku, před čímž někteří kritici tohoto dokumentu varují, jsem v textu Istanbulské úmluvy skutečně nic nenašel. Zdůrazňuji to, jelikož bych rád předešel nařčení z šíření mediálních dezinformací…
Tak tato varování textu Istanbulské úmluvy domýšlejí a zřejmě i zveličují, na druhou stranu, řada z těch jevů, které jsou kritizovány, se v zemích, kde mimochodem kromě této úmluvy mají i manželství pro homosexuální páry, normálně dějí. Istanbulská úmluvu se lidově řečeno stává jejich symbolem, a i když samotná úmluva toto neobsahuje přímo, tak pro mnoho lidí se stála zosobněním těchto negativních jevů. Její zastánci to nedokážou pochopit a místo, aby nějak rozumně ustoupili a snažili se najít alternativu, všemi svými výstupy přilévají olej do ohně. Ono totiž asi i jim jde o mnohem víc, než přiznávají – projekty a různé výzvy na finanční prostředky nejspíš s podpisem úmluvy už automaticky počítaly, a když nepodepíšeme…
Dobře pojďme se zabývat spíš fakty a tím, co by podpis tohoto dokumentu skutečně přinesl. Existuje nějaká seriózní kritika či právní stanovisko?
Seriózní kritiky Istanbulské úmluvy mluví o výrazném zasahování do českého právního řádu, spjatosti s genderovou ideologií, nejednoznačnosti, což je u smluv vždycky problém, nadbytečnosti a extrémní nákladnosti. Za mne tohle vše hovoří pro odmítnutí takovéhoto dokumentu. Navíc mluví se o rozdělené společnosti – tento dokument ji evidentně rozštěpuje hodně, i to je pro mne velmi silný argument pro odmítnutí.
V té souvislosti bych se vás zeptal na kázání monsignora Petra Piťhy, ve kterém zmiňoval vládnoucí kastu homosexuálů a koncentráky pro heterosexuály. To už je ryzí fantasmagorie, ne?
Když jsem to slyšela poprvé, tak mi to tak taky připadalo. Osobně nemám ráda přehnaná vyjádření, myslím, že si vystačíme s tím, co se již reálně stalo a děje. I to mi připadá dostatečně alarmující. Ale prof. Piťha to nejspíš řekl schválně se záměrem šokovat a vzbudit veřejnou pozornost a debatu. Vládnoucí kasta homosexuálů zní hrozně, ale v reálu aktivisté cíleně obsazují vysoké posty ve státní správě. Mnozí úředníci už dávno nejsou nestranní. Naši oponenti ohledně manželství jsou často lidé, pracující na Úřadu vlády či různých ministerstvech, stačí se jen podívat na jejich životopisy, toky veřejných peněz. Slovo kasta bych sice nepoužila a koncentráky už vůbec ne, ale pochod institucemi ideologicky zaměřených lidí, ten tu zcela určitě máme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jok
