Odborník: Babiš neví nic o tom, jak jsou důchody financovány. Zvrhlý systém financování zdravotnictví, dochází k tunelování ve výši stovek miliard korun

22.10.2017 12:12

ROZHOVOR Ivo Patta, který se dlouhodobě zabývá otázkou důchodové reformy a vlivu ekonomického systému na demografii, říká, že Babišova řešení ohledně daní, důchodů a financování zdravotnictví nic neřeší a Babiš neví nic o tom, jak jsou důchody financovány...

Odborník: Babiš neví nic o tom, jak jsou důchody financovány. Zvrhlý systém financování zdravotnictví, dochází k tunelování ve výši stovek miliard korun
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ilustrační foto.

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?

43%
57%
hlasovalo: 10168 lidí

Andrej Babiš napsal knihu „O čem sním, když náhodou spím“. Má tam i kapitolu Jak prospět rodinám? Pan Babiš zde píše: „Máme takové daňové slevy a bonusy pro rodiny, že jsme v tom podle průzkumů z předminulého roku světová dvojka. Víc podporovalo rodiny už jenom Lichtenštejnsko. Teď už jsme možná první.“ Co vy na to říkáte jako člověk, který se dlouhodobě zabývá otázkou důchodů a rodinnou politikou?

V republice jsme do roku 1992 měli daňový a sociální model, který mladým lidem jednoznačně říkal: Když si pořídíte děti, nesníží se významně vaše životní úroveň, protože stát zohlední 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám dokonce 53 % nákladů). Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, platný od 1. 1. 1993, mladým říká: „Když budete mít mzdu na úrovni mediánu, tak se při druhém dítěti v rodině propadnete hluboko do sociální sítě, přesněji hluboko pod životní úroveň průměrného důchodce! Proč? Protože stát vám zohlední nikoliv polovinu nákladů na výchovu dětí v rodině, ale pouhou osminu! Aktuálně 16,5 %.“

K páně Babišovým slevám a bonusům ještě poznámku: Ekonomové převzali z legislativy dlouhodobě vymírajících zemí EU model, který u nás v letech 1994–96 srazil plodnost žen o 0,5 dítěte/ženu.

Takže říkáte, že vymíráme? Vždyť média každou chvíli přinesou zprávy o tom, že v porodnici v konkrétně jmenovaném městě se počet porodů zvýšil natolik, že porodníci nestačí. Nebo články o zvyšování počtu obyvatelstva, pravda s poznámkou o Ukrajincích, Slovácích, Polácích či Rumunech; ale také o zvýšení porodnosti v České republice o několik set novorozenců ročně…

Bohužel ano. Mohu to snadno doložit ze statistik porodnosti, mimochodem statistik vedených v Českých zemích od roku 1785. Ty říkají jasně: naposledy jsme měli vyrovnanou populační bilanci v roce 1980. Od roku 1981 nepřetržitě vymíráme. Od roku 1996 vymíráme hromadně. Dovolím si citát z M. Hiršla: „Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek, ve kterých rodiny s dětmi žijí. Přechod od daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob znamenal DRASTICKÉ omezení daňového odpočtu z důvodu péče o nezaopatřené děti. Uvedená skutečnost výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí, zda vůbec mít děti a kolik. Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že právě v letech 1994–1996 klesl počet narozených dětí v České republice o 30 tisíc ročně, tj. o čtvrtinu, a dosáhl mimořádně nízké úrovně, která se od té doby TRVALE udržuje.“ (M. Hiršl, Příspěvky českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie 2004, 46; vydavatel Český statistický úřad).

Vzhledem k vámi uvedeným argumentům, se ještě jednou zeptám: Jak prospět rodinám?

Možná, že vás moje odpověď překvapí. Pan ministr Andrej Babiš měl k dispozici od června 2014 materiál nazvaný „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. V něm jsem nejen podrobně vyčíslil situaci rodin s dětmi při třech úrovních příjmů rodičů v závislosti na různém počtu dětí v rodině. V materiálu je také věcný návrh nového daňového systému! Systému jednoduchého, a proto transparentního. Systému, který na rozdíl od stávající legislativy nic nepředstírá o odvodu převážné části sociálního a zdravotního pojištění hodným zaměstnavatelem. Systému, který lže již v názvech zákonů č. 589/1992 Sb. a 48/1997 Sb., o sociálním a zdravotním pojištění, když se ve skutečnosti jedná z 90 % (SP) a 80 % (ZP) o daně!

Jaká byla reakce pana Babiše?

Pan Babiš uvedený materiál systematicky ignoroval a neváhal kvůli tomu použít nátlak na zaměstnankyni z odboru Interní audit a inspekce za účelem napsání prohlášení, že mé stížnosti na nečinnost ministerstva jsou neoprávněné. Nejdříve jsem to nechápal, později jsem našel souvislost s masovými investicemi pana ministra financí do klinik asistované reprodukce, ale to je jiná kauza.

Vrátím-li se k vaší otázce „Jak prospět rodinám“. Po navrhovaných legislativních změnách se dají snadno ODEČÍST Z DANÍ náklady na výchovu dětí ve výši 50 %, jak tomu bylo do 31. 12. 1992. Například by to znamenalo, že rodiče tří dětí si při běžném platu jednoho z rodičů (medián), vydělají na výchovu až tří dětí v rodině a nepotřebují od státu žádné bonusy či dokonce sociální dávky, které je z pohledu společnosti sráží mezi takzvané socky, tedy rodiny žijící ze sociálních dávek. Dnes nejde daňový odpočet 50 % nákladů uskutečnit ani náhodou, protože oficiálně vykazované daně tvoří cca 1/3 skutečného zdanění mezd. Podrobnosti najdete v již vzpomínaném materiálu „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. Dostupné na adrese: http://slideplayer.cz/slide/2825793/ . Je to 30 000 novorozenců, ztracených ročně jen díky nadměrnému zdanění rodin

Položím další otázku z publikace Andreje Babiše: Jak se postaráme o  seniory? Podle autora by měl důchod být alespoň 80 procent průměrné mzdy. Přitom se zde píše, že v roce 2000 byly průměrné důchody na 48 procentech průměrné mzdy. Teď je to jen asi 43 procent...

V republice jsme do roku 1992 měli daňový a sociální model, který mladým lidem jednoznačně říkal: Co se týká zajištění ve stáří, tak si sami můžete hladce spočítat, že jako muži půjdete do důchodu v 60 letech a jako ženy v 53 až 57 letech podle počtu dětí. Náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem byl 58 %. Od roku 1993 u nás platí Evropský sociální model a jeho daňové a sociální zákony. Zákony č. 589/1992 Sb., o sociálním pojištění, a č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, mladým říkají: Co se týká zajištění ve stáří, dostanete se do důchodu v 65 letech, nebo v 72 letech, možná. Náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem v roce 2015 byl 41,3 % s klesající tendencí.

Výsledek? Za posledních 20 let nám chybí milion dětí do vyrovnané populační bilance a sociologové (sociologie.netstranky.cz), po zničení třígenerační i nukleární rodiny, volají po ještě větším zapojení státu do devastace rodin. Stačí uvést například novou definici rodiny, nebo zálohování alimentů ze strany státu. Ten druhý nápad by jen snížil odpovědnost rodičů za výchovu jejich dětí a navíc zaměstnal, a proto i významně rozšířil represivní složky státu. Celá Babišova publikace je ale nelogická a chaotická.

Jak to?

Použiji k tomu následující větu z Babišova snáře: Kdo třicet čtyřicet let platil slušné odvody (sociálního pojištění), bude mít vysoký důchod až do smrti. K této větě přiřadím Babišův mail ze dne 16. 7. 2016:

Babiš Andrej Ing. (Andrej.Babis@mfcr.cz)

Re: Ohlas na článek

16. 7. 2016, 10:06:19

Komu: ivopatta@seznam.cz

Doručené

Souhlasim ze jsem politicky idiot a hrde se k tomu hlasim
Vim z ceho se duchody financuji z dani ktere velmi dobre vybiram
Pekny den

Andrej Babiš

Dovolím si konfrontovat sdělení z Babišova snáře, to znamená tvrzení, že odvody (sociálního pojištění) člověka opravňují pobírat vysoký důchod až do smrti, a na druhé straně slova téhož pana Babiše, že ví, že důchody jsou financovány z daní, viz přiložený mail. Je to tvrzení levé hemisféry proti tvrzení pravé hemisféry téhož člověka. BUĎ jsou naše důchody financovány z našeho odvodu sociálního pojištění, tedy z peněz, které jsme odvedli České správě sociálního zabezpečení, a ta je uložila na náš individuální účet, ze kterého budeme jako důchodci oprávněně čerpat svůj starobní důchod. NEBO peníze z našeho odvodu sociálního pojištění byly vyplaceny na důchody našich rodičů a pan Babiš, v návaznosti na tuto skutečnost, sděluje: „Vim z ceho se duchody financuji, z dani.“ Proto mohu dojít pouze k jednomu závěru: Pan exministr financí Andrej Babiš má ve financování důchodů chaos.

Skutečně chcete tvrdit, že ministr financí nemá ponětí o financování starobních důchodů?

Fakta mluví jasně: exministr financí Babiš neví nic o tom, jak jsou důchody financovány. Vzhledem k tomu, že se jedná o největší položku státního rozpočtu, je to na pováženou. Tu povážlivou situaci s nevědomostmi Andreje Babiše z hlediska financování důchodů dokreslují další dvě věty z jeho snáře: „Objeví se novinka. Individuální penzijní účty (NDC). Tam bude moci …každý sledovat, kolik už do systému odvedl a jaký důchod ho čeká.“

V případě NDC, což jsou slavné švédské důchodové účty „zdánlivě definovaných příspěvků“, se jedná spíše o mumii než novinku. O NDC se psalo na začátku nového tisíciletí. Před volbami uchopila neúspěšně systém NDC sociální demokracie. V posledních letech švédský důchodový systém opakovaně obdivoval pan prezident Miloš Zeman a nejnověji na řadu přišel další obdivovatel, další resuscitátor NDC, pan Andrej Babiš osobně ve svém snáři.

Mohu jen panu exministrovi financí doporučit, aby snahy o zavedení NDC uskutečnil. Je to velmi, opravdu velmi snadné. Proč? Protože v České republice je, pane Babiši, systém NDC zaveden již dávno. Jen se mu říkalo zákon o důchodovém zabezpečení a od roku 1995 je to zákon o důchodovém pojištění. Oba systémy mají společné to základní. Individuální důchodové účty jsou virtuální a slouží jen k výpočtu výše důchodu klienta, nikoliv k financování jeho důchodu. Oba systémy se liší jen jednou maličkostí. Švédský klient NDC je pravidelně informován o svém účtu „zdánlivě definovaných příspěvků“. V Českém důchodovém systému musíte aktivně oslovit pracovníka České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a požádat ho o výpis z důchodového účtu. To je vskutku celý rozdíl. Proto mohu panu Babišovi zavedení systému NDC vřele doporučit. Stačí jen rozšířit počet pracovníků ČSSZ o informační odbor, který převezme úkol pravidelně informovat klienty, kolik peněz si zdánlivě uspořili na svůj důchod.

Co mi můžete říci k problematice financování zdravotnictví. Zde dochází ve stále kratších intervalech ke konfrontaci ministrů zdravotnictví a financí ve věci dodatečných výdajů státního rozpočtu do zdravotnictví. Jak uvádí ve své knize Andrej Babiš: I když do našeho zdravotnictví ročně teče zhruba 330 miliard korun, některé věci mu scházejí...

Pokusím se odpovědět tím, že budu konfrontovat se skutečností větu z Babišova snáře: „Líbí se mi, jak tam (ve Švédsku) má každý senior nárok na zajištění odpovídající péče, pokud ji potřebuje. Zkrátka když platí celý život daně, má právo, aby o něho bylo řádně postaráno, i když si na péči samozřejmě i něco připlácí.“

I zde musím bohužel konstatovat, že pan Babiš ani netuší, jak účetně zvrhlý je systém financování zdravotnictví. Ten se k nám dostal v 90. letech z metodik EU, jak přičinlivě poznamenali zákonodárci přímo v zákonu číslo 48/1997 Sb., o zdravotním pojištění, § 1 (1). Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie. Financování zdravotnictví je v principu totožné s financováním starobních důchodů. Jedná se na vstupu také o průběžně financovaný systém, ve kterém plátci zdravotního pojištění převážně financují zdravotní ošetření státních pojištěnců! Zmínil jsem se o tom u daní, když jsem řekl, že v případě zdravotního pojištění se jedná z 80 % o daň.

Navíc musím dodat, že stále se rozšiřuje segment starobních důchodců, kteří nevychovali děti a kterým nemá právě z toho důvodu kdo platit jejich zdravotní ošetření ve stáří ze svého odvodu zdravotního pojištění. Proto musím označit jako nesmyslné tvrzení Babišovu větu: „…každý senior ...když platí celý život daně, má právo, aby o něho bylo řádně postaráno“. Nemá právo. Protože není z čeho! Díky špatné legislativě i diletantskému řízení již dnes produkuje financování zdravotnictví zcela zbytečně schodky na zdravotním účtu ve výši 16,5 miliardy korun ročně! Proto žádné zvyšování odvodů zdravotního pojištění, nebo také znovuzavedení zdravotních poplatků. Místo toho je nezbytné zavedení transparentního účetnictví ve financování zdravotnictví! Nezbytné, protože bez reformy financování zdravotnictví stoupnou schodky zdravotního účtu v letech 2038–2044 na 46 miliard korun ročně bez započtení inflace.

Právě jste mi řekl, že pan Andrej Babiš má chaos nejen ve financování důchodů, ale také ve financování zdravotnictví. Můžete v kostce objasnit, které že věci českému zdravotnictví scházejí, abych se přidržel textu publikace?

Co zdravotnictví schází? Jednou větou: správně vedené účetnictví. Samozřejmě větu rozvedu. 1) Stát platí za státní pojištěnce méně než 25 % financí, které státní pojištěnci skutečně spotřebují na zdravotní ošetření. 2) Díky bodu (1) jsou odvody zdravotního pojištění z mezd 5x vyšší, než je potřeba na zdravotní ošetření plátců pojištění! 3) Vzhledem k předcházejícím bodům je jasné, že dochází k netransparentnímu financování, tedy tunelování odvodů zdravotního pojištění ve výši stovek miliard korun. 4) Proto nedávno opět provozovaný taneček zákonodárců při zvyšování úhrad za státní pojištěnce o několik desítek korun měsíčně je nejen nesmyslný, je přímo trapný pro samotné poslance. Je to o to horší, že si to poslanci ani neuvědomují, ačkoliv se té komedie přímo účastní. 5) Jedná se o účetně špatně nastavený mezigeneračně financovaný systém, který staví mezigenerační solidaritu na hlavu. Proto ten požadavek na správně vedené účetnictví.

V publikaci je také věta Sen o fair play. Na ní navazuje věta: „Asi jste si všimli, že se nám rodí přes sto tisíc dětí ročně. A celkem jich máme asi půldruhého milionu ve věku do patnácti let“...

Máte na mysli moje údaje o porodnosti a úhrnné plodnosti. Demografické údaje, které jsou v rozporu jak s tvrzením našich médií, tak s tvrzením z Babišova snáře. V desetimilionovém národě se musí rodit 154 000 dětí ročně, pokud máme dosáhnout na vyrovnanou populační bilanci, tedy abychom ani nevymírali, ani se nemnožili v míře přesahující zdroje, zaručující kvalitní výchovu nové generace. Patnáct ročníků je v součtu 2 310 000 dětí. Takže pan Babiš ve svém snáři neuvádí, že nám schází 810 000 dětí ve věkovém segmentu 0–15 let. Nedovedu si představit, při konfrontaci snu o fair play se zamlčením faktu o 810 000 chybějících dětech, tedy prezentaci zavádějícího demografického údaje, jako výrok politika hrajícího se svými voliči fair play.

Tvrdíte, že Babišova řešení odledně daní, důchodů a financování zdravotnictví nic neřeší. Máte nějaká sofistikovaná řešení? U daní jste to naznačil. Jaké jsou možnosti řešení dalších dvou klíčových problémů? Problémů důchodů a financování zdravotnictví. S těmi vyčíslenými schodky je možné něco udělat? Nebo není šance a státní rozpočet v letech 2038 až 2044, kdy odejdou do důchodu silné populační ročníky ze 70. let minulého století, pohltí mandatorní výdaje?

Kdo hledá dlouho a usilovně ve spolupráci se správnými lidmi, například s Alešem Beranem, nebo profesory Martinem Potůčkem a Janem Kellerem, řešení najde. U mne to hledání trvalo plných pět let. Možná, že by to trvalo i déle, nebýt nabídky k publikování v RC monitoru. Právě rekapitulace poznatků, kterou jsem musel udělat při psaní dvacetidílného seriálu „Dítě na okraji společnosti“, mi pomohla najít onen hluchý prostor ekonomie. Prostor vymezený z jedné strany sociology, kteří dítě vůbec nevidí, a z druhé strany ekonomy, kteří nemají dítě ve svém portfoliu. Ten hluchý prostor v poznání se jmenuje sociální ekonomie.

Sociální ekonomie?

Pojem sociální ekonomie poprvé použil hrabě du Buat-Nançay v díle „ Eléments de la politique ou recherche sur les vrais principes de l’économie sociale“, 1773 (Prvky politiky a výzkumu skutečných principů sociální ekonomie). Výsledek veškerých snah o pokrok v sociální ekonomii v posledních 240 letech lze shrnout v jedné větě: Sociální ekonomie v současné době nemá vlastní ucelený teoretický systém (J. Dušková 2007). Problém s dalším rozvojem sociální ekonomie byl dvojí. Neexistoval výčet oborů, které sociální ekonomie zahrnuje. Ti, kteří se zabývali výzkumy v oblasti sociální ekonomie, se soustředili bez výjimky na sociálně slabé. Před selektivním přístupem jsem varoval v přednášce „Ekonomika rodin a její makroekonomické dopady“ v roce 2009. Takto pojímané zkoumání jevů na pomezí sociologie a ekonomie je živnou půdou myšlenkových pochodů vytlačujících ekonomicky aktivní rodiny s dětmi na okraj společnosti.

Ukázal jste úskalí na cestě vedoucí k řešení problémů sociálního státu, nikoliv jejich výsledek. Proto se ještě jednou zeptám: Máte nějaká sofistikovaná řešení?

Řešení problémů státního důchodového systému, nádavkem s řešením sociální oblasti, má název Integrované reformy, důchodová a sociální, pro Českou republiku. Je zpracováno včetně Důvodové zprávy k reformám. Důchodová reforma je skutečnou reformou, protože řeší demografický problém. Navíc je pro státní pokladnu důchodovou reformou beznákladovou díky tomu, že počítá s dostatečně dlouhým přechodným obdobím. Stačí zadat do vyhledavače dvě slova: „Integrované reformy“, následně kliknout a vybrat si některý web z nabídky.  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Migranty z „přeemigrovaného“ Německa dají do „nedomigrovaného“ Česka? Benjamin Kuras říká více k tomu, co za nás odsouhlasil Petříček

4:41 Migranty z „přeemigrovaného“ Německa dají do „nedomigrovaného“ Česka? Benjamin Kuras říká více k tomu, co za nás odsouhlasil Petříček

CO NÁM DAL ROK 2018 „Od Západu se neodvracejí Češi, od Západu se odvrací Západ. Češi se ho spíš sveř…