Andrej Babiš napsal knihu „O čem sním, když náhodou spím“. Má tam i kapitolu Jak prospět rodinám? Pan Babiš zde píše: „Máme takové daňové slevy a bonusy pro rodiny, že jsme v tom podle průzkumů z předminulého roku světová dvojka. Víc podporovalo rodiny už jenom Lichtenštejnsko. Teď už jsme možná první.“ Co vy na to říkáte jako člověk, který se dlouhodobě zabývá otázkou důchodů a rodinnou politikou?

V republice jsme do roku 1992 měli daňový a sociální model, který mladým lidem jednoznačně říkal: Když si pořídíte děti, nesníží se významně vaše životní úroveň, protože stát zohlední 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám dokonce 53 % nákladů). Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, platný od 1. 1. 1993, mladým říká: „Když budete mít mzdu na úrovni mediánu, tak se při druhém dítěti v rodině propadnete hluboko do sociální sítě, přesněji hluboko pod životní úroveň průměrného důchodce! Proč? Protože stát vám zohlední nikoliv polovinu nákladů na výchovu dětí v rodině, ale pouhou osminu! Aktuálně 16,5 %.“

K páně Babišovým slevám a bonusům ještě poznámku: Ekonomové převzali z legislativy dlouhodobě vymírajících zemí EU model, který u nás v letech 1994–96 srazil plodnost žen o 0,5 dítěte/ženu.