Liší se pro vás jako profesně zaujatého člověka sobotní půlnoc po volbách od těch jiných? Chodíte třeba později spát a co byste dělal, pokud bychom vám nevolali?
Samozřejmě tohle člověka nenechá chladným. Do značné míry to je věc strategického uvažování, studování mnoha materiálů, mnoha koncovek a nejen jednotlivých prohlášení politiků, ale i strategických úvah. A také toho, jak se chovali voliči, jaké poslance vybrali, jaké typy prvků v kampani fungovaly. Nebo naopak co voliče odrazovalo, jak se rozhodovali na základě posledních vzkazů před samotnou volbou nebo podle čeho se rozhodovali na sociálních sítích. Věnuji tomu po volbách spoustu hodin a budu si z toho vyvozovat dál pro svoji další praxi a další své analytické odhady.
Letošní volby vám pro analýzu poskytnou určitě dostatek materiálu. Čekal jste, že budeme mít takhle pestrou sněmovnu s obtížně sestavitelnou koalicí?
Potvrdilo se mi to, co jsem očekával už tak před měsícem, že nebudeme svolávat standardní politickou sněmovnu, ale budeme svolávat izraelský parlament Kneset. Ten je rozdělen na celou škálu politických stran, které jsou navíc uvnitř rozdělené do několika frakcí a jsou ovlivňované řadou výrazných figur, které chtějí být ve vrcholné politice viditelné. Takže vřele doporučuji všem čtenářům se podívat, jaká je zkušenost z Izraele s Knesetem, jak vypadá rozbitá, vzájemně se tříštící stranická a politická situace v Izraeli. Myslím si, že něco podobného můžeme čekat i u nás. Vláda bude velmi pestrá, bude určitě počítat a často se odvolávat na prezidenta republiky a na jeho akčnost i aktivitu.
Psali jsme:
Také si myslím, že se změní i logika sil. V minulosti předčasnými volbami hrozily spíše strany menší. Teď počítám, že mnohem častěji bude chrastit předčasnými volbami a jejich realitou premiér, který podle mého vzejde ze sociální demokracie. Sám mám takový určitý tip, že vznikne koalice složená ze sociální demokracie, hnutí ANO a strany KDU-ČSL. Příliš bych se nedivil, pokud by nás v roce 2016 v době krajských voleb čekaly i předčasné volby, protože pro sociální demokracii to je svým způsobem poměrně výhodné. Může to spojit s mobilizací hlasů a může to spojit s vysokou oblíbeností hejtmanů v jednotlivých krajích, kteří podle mě i zasednou ve vládě sociální demokracie.
Co vám souhrnný pohled na výsledky předčasných voleb říká o náladě voličů a společnosti?
Je vidět, že voliči jsou znechucení. Postrádají od většiny kamenných politických stran, tedy od těch, co byly v poslední sněmovně, aby se věnovaly tématům, které voliče zajímají. A to je otázka určité sociální bezpečnosti, vymahatelnosti práva, pořádku, občanského soužití, mezisousedského soužití, omezování lichvy, tlaku na vymahatelnost práva, řešení práv spotřebitelů, řešení otázky na trhu práce, ale i řešení otázky podpory rodin s dětmi. To se ukazuje, že jsou témata velice palčivá a že i v té nepřehledné situaci to stálo za účast 59 procentům voličů, což je stále ještě poměrně vysoké číslo. A stálo jim to za to, že vyvažovali, protože dali šanci novým protestním hnutím, ale zároveň takovou příležitost ponechali kamenným stranám. Protestní strany pánů Babiše a Okamury stojí před otázkou, jestli se dokáží stát v tom dobrém slova smyslu kamennou standardní stranou, nebo u nich bude docházet opět k hádanicím mnoha výrazných individualit.
Jak tedy vnímáte poselství voličů zavedeným stranám?
Přinejmenším pro sociální demokracii to je informace, že musí mnohem více pracovat se svojí krajskou a komunální zkušeností, prezentovat její politiky a propojovat ji se státem. TOP 09, že se musí zaměřit na sociální aspekty a že si bude muset také říct, co přijde po Karlu Schwarzenbergovi. Jednoznačně stojí fatální rozhodnutí před ODS, která bude muset nejen přehodnotit své lídry a vedení, ale bude muset přehodnotit i volební programovou nabídku a soustředit se opravdu na tu každodennost a stát se tou pověstnou lidovou pravicí.
Stejnou příležitost dostává i KDU-ČSL, aby znovu vnesla do Poslanecké sněmovny svá témata a měla šanci odehrát si tu nepostradatelnost. Přesvědčit voliče, že je dobré mít KDU-ČSL ve sněmovně. Pokud budou příliš náboženští, příliš mluvit o desateru, tak mohou tuto unikátní příležitost ztratit. Ale pokud se zaměří právě na sociální bezpečnost, vymahatelnost práva a ochranu rodin s dětmi a tematiku užitečné pomoci lidem v regionech, tak můžou naopak ještě sílit.
Vítězství ČSSD s necelými dvaceti a půl procenty je nejhorším výsledkem strany za celou dobu existence České republiky. Čím si to vysvětlujete, když mohla těžit z výhody opoziční strany?
Prvním velkým handicapem je Bohuslav Sobotka. Nepůsobil věrohodně v roli mobilizačního lídra sociální strany. Strany, která mohla uchopit celou řadu témat, která se okolo nás dějí, ale zcela je pomíjela. Působil suchopárně, příliš parlamentářsky, nedokázal zmobilizovat a motivovat. Další velký problém byl, že sociální demokracie vůbec nepracovala, ani nijak výrazně nezmiňovala své hejtmany. Nevyužila výrazný potenciál, který v nich má a skze ně potenciál sociálnědemokratické každodennosti v situacích, které obklopují mnohé potencionální voliče. Tam vidím dva velké neduhy. Nemluvě o tom, že své přinesly i hádanice o volební kandidátky, o podporu vlády Jiřího Rusnoka, nejednoznačný a zbytečně komplikovaný postoj vůči prezidentu republiky. To jsou všechno věci, které říkaly, že ČSSD nemá jednotné kapitánské vedení a nepřichází s konkrétním každodenním programem řešení strastí voličů. To byla ztracená příležitost a sociální demokracie z tohoto titulu utrpěla vítězství.
Hnutí ANO ještě před pár měsíci agentury ani nezařazovaly do volebních průzkumů, teď mu uteklo celkové vítězství o necelá dvě procenta. O čem jeho téměř 19 procent svědčí?
Jednak je to dáno tím, že se do něho zamilovalo poměrně hodně lidí z té mediální komunity. Buď tak, že se proti němu mnozí permanentně negativně vymezovali, nebo naopak o něm psali neutrálně nebo i velmi populárně. V politickém marketingu rozhoduje i mínění hlavních deníků. A MF Dnes mu vycházela velmi vstříc. Nastolila agendu, přišla mu s tím prvním průzkumem, který oznámil, že jsou horkým favoritem kampaně. Tím jako by kampaň vystřelila a postavila mezi relevantní subjekty, čímž startu hnutí ANO velmi napomohla. Myslím si, že i ta určitá kampaňovitost vedená proti ODS a částečné zpochybňování sociální demokracie panu Babišovi vycházela. To vidím jako jeden z argumentů.
Pan Babiš navíc mluvil jinak než ostatní politici, mluvil lapidárně, srozumitelně, slíbil všechno. Teď se dostává do situace, že to bude muset začít plnit. Začne platit daň za to, že se mu podařilo slepit k sobě různobarevnou škálu voličů jak protestní levice, tak váhavého středu, tak umírněné pravice. Lidí, kteří slyší jak na ochranářský stát, tak zase na to, aby se stát nepletl do jednání sebevědomých jedinců. Nebude to mít snadné. Na jednu stranu je to obrovská příležitost, na druhou obrovská svízel do dalších měsíců.
Hodně ztratily pravicové strany ODS i TOP 09. Je pravděpodobnější, že se jim, především ODS, podaří nějaká obnova, nebo lze v budoucnu spíše očekávat nástup nějakého jiného pravicového subjektu?
Obě strany se musí vyprofilovat a vydefinovat. U TOP 09 jde o to si začít promýšlet strategii, kdo přijde po Karlu Schwarzenbergovi, kdo bude tváří příštích voleb a s jakým programem bude nastupovat. A také jak moc otevřeně pojmenuje roli Miroslava Kalouska jako faktického lídra a stavitele projektu TOP 09, což samozřejmě bude souviset s vyprofilováním programových priorit. ODS je v situaci, kdy si bude muset vyjasnit v podstatě vše. Kdo bude v čele strany, kdo mu bude po boku, jaký bude program, jestli se opravdu stane tou lidovou pravicí. ODS a TOP 09 ale budou konfrontovány nejen mezi sebou, ale i vůči KDU-ČSL, která je zpátky ve sněmovně a dost možná bude ve vládě. I v reakcích na její návrhy budou muset zaujímat vlastní strategii a snažit se o vlastní svébytnost. Nečekám nový pravicový subjekt, ale tvrdý střet politických stran v podobném politickém spektru.
Příliš však nemohou jásat ani levicové ČSSD a KSČM. Průzkumy jim v jednu chvíli předvídaly společnou ústavní většinu, nakonec mají dohromady jen 83 křesel. Jak se dá takovýto propad vysvětlit?
Pro levicového voliče byla první svízel hádanice v ČSSD o vztahu k prezidentu Zemanovi a později k vládě Jiřího Rusnoka. Také zbytečně dělali konkurenta z Jiřího Rusnoka. Ukázalo se, že existuje fenomén levicového hospodáře, levicového ekonoma, člověka, který dokáže přicházet s jinými levicovými řešeními, a to začalo odvádět pozornost voličů sociální demokracie. ČSSD si myslela, že se jí voliči automaticky vrátí. Ale oni se začali poohlížet po jiných politických stranách, nebo zůstali doma. Očividně tu podporu Jiřímu Rusnokovi nepřetavili v zemanovce. Volili alternativně. Dá se očekávat, že část jich volila Andreje Babiše a jiná, že zůstala doma.
Tomio Okamura
Zkrátka Bohuslav Sobotka podcenil fenomén úřednické vlády. Tím, že začala fungovat, jako by sebrala ČSSD soupeře a navíc Bohuslav Sobotka nedokázal voliče vyburcovat. Podívejte se na chování levicových stran v Rakousku, v Německu, na Slovensku, můžeme se podívat do Francie, do Polska. Tam cítíte emoci, vidíte lídra. Ten vybírá témata z každodenní reality běžných voličů, komunikuje se všemi politiky, kteří mu přinášejí podněty. A to Bohuslav Sobotka nedělal, hejtmany nevyužil tak, jak mohl. Přitom program byl poměrně konkrétní, věcný, ale nebyl systematicky prezentován na mítincích, nemluvě o veřejných debatách. Byl příliš parlamentářem a parlamentním rutinérem než tím opravdu aktivním, dynamickým, lidovým politikem, který má "drajv" a umí pojmenovat témata, jimiž se trápí to voličské spektrum, které má šanci oslovovat.
Přes to, co říkáte o předsedovi Sobotkovi, ale nepočítáte, že by na svůj post rezignoval jako v roce 2010 jeho předchůdce Jiří Paroubek?
Myslím si, že bude do poslední chvíle vyjednávat, smlouvat, ale nemyslím si, že bude premiérem. Možná zůstane úřadujícím předsedou ČSSD, ale nejsem si zdaleka jist, že bude premiérem. Myslím, že se povedou úvahy o tom, aby jím byl někdo z řad hejtmanů. Nemusí to být nutně Michal Hašek, ale je docela dobře možné, že vzejde nějaké nové jméno z řad hejtmanů a že se budou objevovat i další kandidáti.
Na závěr se zeptám na hnutí Úsvit Tomia Okamury, které získalo téměř sedm procent, což mu vyneslo čtrnáct křesel. Co od něj ve sněmovně očekáváte?
Očekávám, že se bude muset odlišit od komunistické strany a zároveň i hnutí Andreje Babiše. Čekám, že se u Úsvitu objeví hledání nějaké vlastní opoziční role a toho, jak udržet protestní nótu i v situaci sněmovních funkcionářů. Protestní kampaň se rázem dělá mnohem hůř. Bude asi přemýšlet o nějaké konstruktivní opozici vůči vládě, ale přitom bude potřebovat udržovat pozornost. Bude to spojené s velmi intenzívní prací a bude to velmi nesnadné. Myslím, že jeho mise bude velice těžká i proto, že jeho témata začnou přebírat ostatní politické strany. Voliči Tomia Okamury jsou především voliči, kteří očekávají, že bude protestem, že bude buřičem i ve sněmovně, že bude neustále uhánět vládu k plnění programu Úsvitu. A to už bude pro Tomia Okamuru velmi složité.
- Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
