Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Byl jste aktivním členem protikomunistického Hnutí za občanskou svobodu. Kdy jste poprvé slyšel jméno Václava Havla, kdy jste se seznámil s jeho myšlenkami a kdy s ním?
Normalizační dobu jsem prožíval mimo Prahu – ve Svitavách a v Brně – takže první, kdo mi řekl něco o Havlovi byla tehdejší americká rozhlasová stanice Hlas Ameriky. A Havel mě svým způsobem dostal k disentu. Jeden kamarád mi řekl o bytovém divadelním představení Audience v Brně, kterého se měl účastnit i Havel. Tak nějak mimoděk jsem se dostal v jeho doprovodu na utajované představení, kde byli tehdejší brněnští disidenti. Havla s dalšími herci ovšem cestou zatkli, takže z divadla nic nebylo. Místo toho jsem se na místě seznámil s několika lidmi, kteří se stali mými dlohodobými přáteli. K mé ostudě si dnes po nějakém čtvrtstoletí pamatuju jen pár jmen. Klíčový byl Honza Honner, který tehdy spolu s dalšími zakládal Moravskou mládež – disidentskou iniciativu mladých.
Podrobnější seznámení s myšlenkami Václava Havla přišlo v momentě, kdy mi kamarád půjčil samizdat Moc bezmocných a musím Havlovi poděkovat. Díky této knize jsem se seznámil důvěrněji i s StB. Esej jsem totiž zapomněl s batohem ve vlaku, a když jsem přišel na ztráty a nálezy v Brně, tak tam na mě čekali i moji první dva estébáci. Díky tomu mě ihned převzala i svitavská a hradecká StB a já se v nějakých dvaceti letech stal oficiálním “VIP" disidentem. Bez "Havla" bych to nedokázal.
Samozřejmě, že už tehdy mi příslušníci líčili rozmarný a bujarý život Václava Havla, včetně milenek a štědrých dotací ze západu. Musím dodat, že dnes po letech musím přiznat, že ti kluci prakticky v ničem nelhali. To, co ovšem bylo zásadní, nebyl soukromý život Havla, ale jeho názory a teze. A tady to zas bylo naopak. V tomto směru nelhal zase Havel. Já sám jsem se s Havlem nikdy téměř nepotkal. Jednou k tomu bylo blízko. Na dvacáté výročí Charty 77 jsem byl na Pražském hradě na velké megapárty ve Španělském sále, kterou Havel pro chartisty uspořádal. To jsem ještě nebyl z Charty vyškrtnutý. Ale Havel pár dní před mejdanem onemocněl, takže nakonec nepřišel a poslal jen zvukovou zdravici.
Seriál ParlamentníchListů.cz k příležitosti výročí úmrtí Václava Havla: Odkaz zesnulého prezidenta a jeho význam pro dnešek hodnotili například i Daniel Kroupa ,Karel Hvížďala, Jefim Fištejn, Jaroslav Doubrava či Miloslav Ransdorf
Osobně jsem Havla potkal jednou. Zase na jiném mejdanu, který pořádal Fero Fenič na zahájení či konec Febiofestu. Myslím, že nás Fero i letmo představil, ale já šel tehdy rovnou k výčepu. A pravda, poslední naše setkání byl jeho pohřeb. Přestože jsem nikdy nebyl jeho nekritický fanoušek – část party, kterou se obklopi,l nemusím – je třeba popravdě říct, že to byl velký člověk a má moji úctu. Je mi to líto, svým způsobem jsem ho měl rád. Na druhou stranu jsem zase rád, že jsem byl mimo jeho okruh. Můj kmotr, náš poslanec a bývalý disident Gusta Andrle, mně vzal do rodiny jen díky tomu, že mě z Charty škrtli a já s Havlem neměl nic co do činění.
Četl jste někdy nějaké střízlivé a vyvážené hodnocení Havla státníka, pod které byste se podepsal?
Nečetl, nevím o žádné relevantní studii, ale přiznám se, že jsem se po ní nijak ani nepídil.
Za posledních pětadvacet let názory kolem Václava Havla oscilovaly od absolutního zbožštění k absolutnímu zavržení. Nicméně, kde vy vnímáte hranice? Slyšel jste něco, co by se podobalo svatořečení a bylo za hranou, či něco, co naopak bylo vůči Havlovi za hranou veškeré kritiky?
No, stačilo poslouchat projevy u příležitosti umístění Havlovy busty v Kongresu USA. Havel byl a je ikonou předání moci v roce 1989 a po dlouhou dobu se snažil být alespoň trochu věrný myšlenkám převratu a nějakým ideálům pravdy a spravedlnosti. Jenže tohle ve vysoké politice nejde, nejde to mnohdy ani v soukromí a jemu se to rozhodně nedařilo.
Celý život lhal svým ženám i milenkám, spojil se s mnoha pragmatickými komunisty.
Je medializace jeho osoby přímo úměrná jeho významu?
Je ikonou revoluce. Není podstatné, že nešlo o nějakou spontánní revoluci, ale o řízené předání moci, ale faktem je, že i my v regionech jsme jednoznačně vnímali Havla jako hlavní postavu disentu už dávno před převratem. Pochopitelně jsme byli trochu naštvaní, že Svobodná Evropa propaguje Havla a Pražáky. Různé nadace či CIA posílaly dolary Havlovi a pražské smetánce a my nic. Samozřejmě, když zatkli Havla, vypadalo to jinak, než když na ulici zatkli někoho na okrese. To jsme cestou obvykle dostali pár ran obuškem. Nicméně musím uznat, že v momentě, kdy na mně protistátní pikle praskly, už na mě žádný policajt nesáhl. Šlo o příjemnou změnu, protože máničky bezpečnost řezala při každé vhodnější příležitosti.
Máme Letiště Václava Havla, lavičku, sochy. Nicméně čím by podle vás bylo nejlépe uctít jeho památku?
Fundovanou studií jeho života, práce, přínosu či chyb. Nejlépe z dílny Historického ústavu ČSAV, tedy z pera nezaujatých akademiků. Tím ovšem nijak nesnižuju cenu úsilí, které vyvinul Fero Fenič.
Vy jste se vždy zasazoval za Vlastimila Pechance, který je nyní již na svobodě. Podle vás jde o oběť jakési protivlastenecké hysterie, oběť proromských nálad a tak dále. Hlavně jste vždy tvrdil, že šlo o justiční omyl. Nevzešly tyto nálady z jakési alibistické ideje ochrany lidských práv v Česku?
Super otázka. Právě jsem strávil večer s Vlastou. Jen pro pořádek, našel si práci, byt, má novou přítelkyni a jeho jediný problém je, že nepije. Po třech pivech přechází na nealko. Je evidentní, že chce mít svoje jednání pod kontrolou. Kauza Vlasty je daná mnoha faktory.
V první fázi si na ni zadělal sám tím, že skutečně pár lidí napadl, včetně mého cikánského kamaráda. Zároveň se stal skutečně obětí mediální hysterie, protože v okamžiku, kdy policie pustila do médií, že vrahem je rasista Pechanec, neměl šanci a musel být odsouzený. Novináři, politici i veřejnost chtěli lynč ve jménu spravedlnosti. Omluvte ten protimluv. Justice u nás stále funguje absolutně mimo spravedlnost. V mnoha ohledech tu hrají roli osobní názory sympatie a nesympatie.
Pokud jde o Vlastu, nejedná se o omyl a justiční zločin. Policisté totiž přímo nutili svědky, aby vypovídali proti němu. Oni si viníka cíleně vyrobili. To je prasárna, o které bych chtěl říct, že nemá obdoby. To bych ale lhal, protože se tohle děje vcelku standardně. Nevinně odsouzených nebo nevinně stíhaných máme stovky a problém je v tom, že nikdo z nás tomu nechce věřit. Přijmout fakt, že tu zatýkáme a zavíráme nevinné lidi, je tak silné kafe, že tomu uvěříte až v momentě, kdy se to stane vám nebo vašim blízkým.
Mně mohl být Vlasta před deseti lety nesympatický sebevíc, ale v momentě, kdy jsem zjistil, že je obětí justičního zločinu, tak nešlo se ho nezastat. A když stále není důkaz pro ani proti jeho vině, lze předložit řadu důkazů, že jeho proces byl vedený nespravedlivě, tedy protiústavně. Já sám jsem podával trestní oznámení na jiného možného pachatele vraždy Oty Absolona, Roma, který byl s nožem na místě činu vedle oběti a měl prokazatelně motiv, ale policie se tím odmítla zabývat. Cíl totiž nebyl chytit pachatele, ale usvědčit Pechance.
A koneckonců, když jsem přemluvil Tomia, aby se o případ Vlasty začal zajímat, novináři ihned spustili hysterický křik, že se Okamura zastává rasistického vraha. Přičemž nešlo ani o vraždu. Oběť byla bodnuta do břicha bez očividného úmyslu ji zabít. I proto policisté nezajištovali místo činu, protože to nikdo nevnímal jako vraždu. V našem městě tu a tam někdo někoho bodne. Obvykle se to ani nevyšetřuje, protože si nikdo nestěžuje. Ostatně pachatele neoznačil ani bodnutý Absolon. I to ovšem svědčí pro moji verzi, tedy že bodal někdo blízký, nikoli nenáviděný Pechanec. Jeho by asi neměl problém za pachatele označit, kdyby jím skutečně byl.
Pokud mi vadí takzvaní "lidskoprávníci", tak proto, že si prostřednictvím pozérství leští svůj pocit, jak jsou dobří. Jsou to pokrytecká hovada. Není přece umění žvanit o právech lesbiček nebo menšin. Víte, co je odvaha? Postavit se před nenávistná média a zastat se nevinného člověka, který je nácek a rasista. To je skutečně nepopulární a zároven potřebné, protože v rámnci lidských práv má právo na spravedlnost každý. I ten nejhorší nácek. "Lidskoprávníci" dělají to, co vyčítají rasistům. Škatulkují lidi na dobré a špatné a ti špatní nemají právo na nic. Vylučují je z lidské společnosti a já se pak nemůžu divit, že tito lidé, kterým se upírá právo svobodně vyjadřovat své názory, jsou pak našemu systému nepřátelští. Vždyť z nich ty nacisty vyrábíme my.
Ostatně uplatňování lidských práv už za Václava Havla neslo znaky určité selekce, ať už paměťové či důsledkem proamerické orientace. Například v Gruzii mi o tom povídal tamní ombudsman. Vidíte to stejně a máte nějaký vlastní příklad?
Selektujeme všichni podle svých sympatií. Režim v Saudské Arábii je brutální rasistická diktatura, ale protože spolupracuje s Američany, tak je v pohodě. A tady vidím zásadní problém intelektuálů, nejen Havla. To zbožštění a nekritické vnímání USA. Já se cítím být zčásti Mexičanem. Z pohledu z Mexika jsou USA agresivní imerialistická diktatura, která má na svědomí miliony mrtvých a umučených v lidí v Latinské Americe. Je to imperialistický zločinný režim, který po vyprovokované zámince přepadl Mexiko a uloupil mu polovinu země. Víte, že Kalifornie, Texas či Arizona patřily kdysi Mexiku? Že mexická vláda pozvala americké farmáře, dala jim půdu, daňové prázdniny a oni se jim odvděčili agresí a uloupením země?
Víte, že pokaždé, když vyhrál v Latinské Americe volby levicový politik, tak USA zaplatily puč a nastolily pravicové diktátory? Že školily pučisty v teroru a mučení? Putin a jeho Rusko jsou proti gangsterům z USA nevinní beránci.
A to, co říkám, není můj výmysl, ale svědčí o tom dokumenty, které CIA musela odtajnit v devadesátých letech. A to víme jen špičku ledovce. Majdan a občanská válka na Ukrajině nesou jasný rukopis CIA. Cílem je rozdělit zemi a posunout hranice sféry vlivu USA až k Rusku. Problém Havla a dalších intelektuálů byl a je, že lidská práva skutečně vidí selektivně. Pro mě začínají lidská práva za mým prahem. Jsou to nevinně odsouzení, ale jsou to i občané šikanovaní státem, občané okradeni justiční a exekutorskou mafií. Oficiálně jsem žádal Amnesty International, abychom společně řešili lidská práva v Česku. Odpověděli, že je jejich činnost zaměřená na pomoc do zahraničí a v Česku dělají jen fundraising. Jinými slovy v Česku pouze vybírají prachy na svou obživu, ale lidská práva a nevinně odsouzení v Česku jsou jim u zadku.
Musím říct, že v tomto ohledu vnímal Václav Havel lidská práva trochu lépe. I proto, že sám byl v podstatě nevinně zavřený. Ale byl to intelektuál, takže člověk neschopný řešit praktické problémy. Namísto toho, aby se zasadil o spravedlnost, o systémové změny, tak amnestoval zločince. Namísto toho, aby ve vlastní zemi prosadil skutečnou demokracii, pořádal na Hradě planá diskuzní fóra o demokracii. To je prostě typicky intelektuální neschopnost pracovat v reálném světě s reálnými problémy. Mně nevadí Havlovy milenky ani chlast. To ho dělá lidským. Ale vadí mi promarněná šance prosadit právo a demokracii. Havel ve své době přitom tu šanci měnit systém měl. Ale i jeho oslnila sláva a ustrnul v pocitu, že je spravedlivý a jeho země taky.
Někteří filosofové a intelektuálové se netají kritikou jeho idealismu o moci bezmocných, přecenění občanského sektoru a tak dále. Myslíte si, že jsou tyto myšlenky opravdu tak přehnané, jak se mnozí domnívají?
Spolu s Havlem sdílím názor, že mají lidé velkou sílu, jen musí být jednotní a musí být slyšet. Ano, listopad zčásti režírovali lidé z StB, ale režírovali ho tak, že vyvolali vzpouru davů a tím davem manipulovali. Tu sílu měl nakonec v sobě hlavně ten dav, národ, lid. Moc lidu je obrovská. I proto se dnešní politická garnitura tak děsí demokracie, tedy skutečné demokracie, kde vládne lid a ne stranická oligarchie. Problém občanů je, že na svou moc rezignují a vzedmou se jen čas od času. Chytří manipulátoři vědí, že občanům stačí přidat pár korun a lidé přestanou žádat svůj podíl na moci. To je na tom nejsmutnější. Zloději a gauneři v politice se objeví všude a je jen na nás, zda je necháme řádit či ne. Kdyby se občané masivně postavili sovětské okupaci, stačila by pouze nenásilná rezignace, tak by tady žádná normalizace nebyla. Ale stal se pravý opak. Samoreformátoři Dubček a další lezli okupantům do zadku a lidé hromadně podepisovali prohlášení, jak vítají okupaci a normalizaci.
Nám normalizaci nenadiktovali Rusové, to my sami. O tom, zda jsme mocní či bezmocní skutečně rozhodujeme jen my sami.
Jací konkrétní lidé o Václavu Havlovi lžou a proč?
No, netvrdil bych, že lžou. Ti, co ho znali, znali také jeho slabiny i přednosti. Samozřejmě spousta věcí je po letech zmýtizovaných. Samozřejmě, že by bylo fajn, konfrontovat Havlovy názory se skutečností. Zatímco já u výslechu zcela jasně říkal, že chci odstranit komunismus a zavést standardní demokracii, Havel razil do poslední chvíle myšlenky nějakých demoratických socialismů. Namísto demoratického sociálního státu nám tu v devadesátých letech vznikl stranický bezuzdný a zlodějský kapitalismus srovnatelný snad jen s divokým Západem. Havel se tomu sice v určitou chvíli postavil, ale opět svým beznadějně nepraktickým způsobem: přečetl na Žofíně projev.
To je nanic. Bylo třeba analyzovat chyby systému, sepsat zákony a ty pak v Parlamentu protlačit. Sílu a podporu na to měl. Ale neměl praktického ducha. A tak zůstal u řečnění. Škoda. V tom je mezi námi zásadní rozdíl. Když mě něco štvalo, začal jsem o tom psát, když to nepomohlo, tak jsem lobboval ve sněmovně a když ani to nestačilo, tak jsme založili stranu a sami do té sněmovny šli. Ano, stále vedeme marný boj, ale nezůstáváme jen u řečí. Ať už systém změním nebo ne, mohu usínat s pocitem, že jsem udělal maximum a spíš ještě víc. I proto jsem přemlouval Tomia, aby kandidoval na prezidenta. Vidím v tom silnou pozici, skrze niž by šlo udělat spousty dobré práce.
I proto jsem rád, že je dnes prezidentem Miloš Zeman, navzdory tomu, že on mne rád moc nemá. Jsem rád, že máme prezidenta, který má názory a ty se snaží prosazovat. Ano, služební zákon prošel jako zmetek navzdory prezidentovu vetu, ale prezident odvedl práci na maximum. Šel do sněmovny proti tomu paskvilu bojovat, pak zákon vetoval a podal ústavní stížnost. Tak to má být. Nedat lobbistům a kmotrům ten zákon zadarmo. Prezident jel do Číny s obchodníky a dělal tam byznys. Tak to má být. Havel byl miláček USA, ale byznys z toho nikdy nebyl. Naopak. Tam, kde jsme my trhy po převratu opustili, tam přišli Amíci, naši noví spojenci, a bez skrupulí nás nahradili.
Americký prezident není nic jiného než alibista zaplacený a dosazený korporacemi, pro které hledá byznys doma i ve světě. Když jede Obama do Prahy, tak si nepovídá o lidských právech, ale lobbuje za kšeft na dostavbě Temelína. To byl ostatně jediný úkol posledního amerického velvyslance, a když Temelín padl, tak sbalil kufry. A je třeba říct, že americká klika myšlenku na temelínský kšeft neopustila. Lobbing za dostavbu a kšeft pro Westinghouse jen nabírá druhý dech.
Co by asi Václav Havel dnes řekl Miloši Zemanovi za to, jak vykonává svou funkci?
Myslím že Havel by nebyl takový pokrytec, aby Zemanovi vyčítal, že kundy nazval kundami. V tom se od kavárenského póvlu skutečně lišil. Byl to intelektuál, ale pivař, což znamená, že to nebyl snob a pokrytec. Bezesporu by fandil majdanu, ale chci věřit, že by nebyl v plivání proti Rusku a Putinovi tak nenávistný a kategorický. Myslím si že oba, Havel i Zeman, se respektovali a v tom respektu byl i kus úcty.
V souvislosti s debatou ohledně Miloše Zemana se začíná hovořit o tom, který kandidát by měl být vygenerován v příští prezidentské volbě. Padají jména Šimona Pánka či Tomáše Halíka. Koho očekáváte vy?
Ježíšmarja. On by snad chtěl nějaký Pánek být prezidentem? Pánek ani otec Halík nejsou persony, které by měly sebemenší šanci. Já bych dával naději Andreji Babišovi, pokud by do toho šel. Andrej navrhoval jako prezidenta Bohuslava Sobotku, ale myslím si, že to byl jen sarkasmus. Sobotka by nějaké procento urval, ale vzhledem k tomu, že ho čekají v budoucnu kruté neúspěchy a skandály, tak je to dnes mrtvý muž bez budoucnosti. Své šance by měl i Tomio, kdyby na sobě zapracoval. Ale upřímně mám pocit, že kdyby Tomio mohl vrátit čas, tak by asi nekadidoval ani do sněmovny. Je to dříč, každou práci bere vážně. Nicméně práce a hlavně trápení ve sněmovně a hnutí ho vytěžuje na sto procent. Nemá čas na rodinu, na sebe, na svou firmu.
Musím říct, že v tomto ohledu jsem štastný, že nejsem poslanec. Ten, kdo tu práci dělá poctivě, se má co otáčet. Poslancování totiž vůbec není jen hlasování. To je každodenní řešení problémů voličů, analitická práce, studování problémů a hledání řešení, psaní záměrů zákonů, následné vyjednávání o těchto zákonech a tak dále. Připravuji Tomiovi analýzy legislativy. Jen načíst nějakých sto až dvě stě sněmovních tisků, k tomu i původní verze zákonů, plus důvodové zprávy, plus nějaké analýzy, to je vážně dost práce pro celý tým, ne pro jednoho poslance.
Ale pokud se chcete rozhodnout kvalifikovaně, nic jiného vám nezbývá. Samozřejmě, když se chcete flákat, tak se na to můžete vykašlat a hlasovat podle rozhodnutí klubu. Jsem rád, že nejen Tomio, ale všichni naši poslanci berou práci odpovědně. Problémy studují a mají své názory, které kolikrát nejsou stejné. Na klubu se o tématech i pohádám, ale beru to jako výraz toho, že naše poslance jejich práce zajímá. To je lepší, než nemít žádný názor a jen slepě hlasovat, jak to vidíme u ostatních stran.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
