Otroci, jak v lágru. Sesypeš se? Už se nevracej. Češka žijící v Británii podává mrazivé svědectví

11.09.2017 14:44

ROZHOVOR Anna Malatová žije ve Spojeném království již 11 let. V současnosti pracuje v jednom pečovatelském domě v Exeteru v hrabství Devon na jihozápadě Anglie. ParlamentníListy.cz s ní hovořily na téma společenského klimatu, které ve Velké Británie vůči Čechům a dalším Východoevropanům panuje po loňském odhlasování brexitu. A právě to se podle Malatové změnilo k horšímu. Někteří Angličané se podle ní na gastarbeitery z východní Evropy dívají skrz prsty a považují je za méněcenné. Kdyby loni v Británii Čech, kterého umlátili řetězem, nemluvil anglicky s východoevropským přízvukem, mohl by žít, naznačuje Malatová možné rasistické pozadí celého případu. A došlo i na pracovní podmínky, se kterými se v Británii přistěhovalci z východní Evropy potýkají.

Otroci, jak v lágru. Sesypeš se? Už se nevracej. Češka žijící v Británii podává mrazivé svědectví
Foto: Hans Štembera
Popisek: Velkou Británii čeká tento čtvrtek referendum o vystoupení z Evropské unie tzv. Brexitu

Dlouhodobě pobýváte a pracujete v Anglii. Jaké je vaše současné zaměstnání?

V současnosti pracuji jako care assistant a medication staff v Anglii v malém rezidenčním pečovatelském domě. Takovýchto zařízení je ve Velké Británii více druhů. Tento je malý, soukromý a nejsou zde těžké případy. V Anglii jsem 11 let. Ještě předtím jsem pracovala v Rakousku jako ošetřovatelka v jedné rodině.

Proč jste se z Rakouska přemístila do Velké Británie?

Důvodů bylo de facto více. Jedním z nich byl ale například i nacionalismus v Rakousku té doby, kdy v novinách vycházely články ve smyslu toho, že se před dveře těch, kdo nelegálně zaměstnávají Češky a Slovenky, postaví policie, nás vyhostí a jim dá pokuty. Odešla jsem do Anglie bez znalosti řeči a přežila jsem. V Anglii jsem pobývala jak před brexitem, tak i nyní v jeho průběhu čili během procesu před jeho spuštěním. 

Pozice východoevropského gastarbeitera ve Spojeném království musela být těžká. Čím vším jste prošla?

Záleží na tom, v jakých sférách se pohybujete. Já jsem prošla i zaměstnáními, která bych v Česku asi dříve nedělala, ale tady ano. Důvodem je i to, že vzdělání, které poskytují naše školy, se tu nebere příliš vážně. Moje angličtina byla navíc nulová a i později ne příliš dobrá, jelikož jsem se ji učila tzv. za pochodu. V továrnách a skladech jsou různé skupiny lidí. Někde dominují například jen lidé z Polska. Přijde jeden, dva, pět, deset. Podmínky jsou ale drsné a lidé přitom pracují za nízkou mzdu. Jako příklad uvedu továrnu Procter and Gamble, kde v továrně seděla anglická agentura. V době, kdy jsem tam byla, nám vypláceli něco málo více, než je v Anglii minimální mzda. Většina lidí byla z Polska, pracovali na 10 linkách, balily se pleny. Otáčky byly zvýšeny o 30 procent, výtahy sem tam vypovídaly službu a všechno se balilo ve vysokém tempu, krabice na palety a rychlý odvoz. Viděla jsem pár lidí, co se i rozbrečeli a odešli v podstatě ihned.

Zároveň Poláci nenechali v továrně mezi sebou každého. První jejich dotaz na mou osobu zněl, jestli jsem Polka? Druhá věta, kterou jsem od nich slyšela, pak byla: nerozumím anglicky, ty musíš mluvit polsky. V té továrně jsem vydržela rok. Když jela produkce a nestíhalo se, tak byly směny, například dvanáctky noční, i tři týdny až měsíc bez jediného dne volna. Pamatuji si, když se jedna Polka sesypala a bylo jí zle, tak jí její šéf, Angličan Gerry řekl, že pokud je nemocná, jak říká, ať jde domů, ale zpět ať už nechodí, nebo ať se vrátí okamžitě na linku.

To jsou drsné podmínky….

Ano, z určitého pohledu je nutné říci, že cizinci v Anglii nastavili svou prací za nízkou mzdu a často v neférových podmínkách laťku pro Angličany zvyklé na svá práva tak vysoko, že oni buď sami odešli, anebo je vyhodili. Podobná situace, jakou jsem popsala, byla i v mnoha dalších továrnách. Zažila jsem například balírnu ovoce. Dvě byly například v Liverpoolu. V jedné vám klidně udělali i kafe, kdežto ve druhé byl teror jako v lágru. V těch balírnách také působily agentury a údajně v té jedné to fungovalo tak, že za každého člověka, co zaregistruje, dostane agentura peníze a čím víc, tak tedy více peněz. Tedy snaha dle mého byla, aby se tam většina lidí neudržela a aby se to střídalo. Díky tomu se v té jedné skutečně nadřízení chovali jako dozorci v lágru. Já v té balírně byla tři týdny a z lidí, co přišli se mnou, jen dva vydrželi déle. Otroci z východu, agentury se pakovaly finančně, a otroci – minimální mzda. A to byli ti nejodolnější zaměstnanci. Ti, co nezvládali, vydrželi tak den dva, jednu noc či dvě. Vyhodili je ven klidně i v noci. A to jsem viděla, přitom ta balírna je mimo město. Nic tam nejede. Stačilo, když se člověk znelíbil, nic neprovedl a šel klidně uprostřed noci. 

V té druhé balírně, co jsem zmiňovala, byly ale úplně odlišné, pohodové podmínky. Tam se balilo ovoce rychle, ale v klidu. A skutečně jsem zažila, že mně k té bedýnce donesli i kávu. Poslední roky pracuji jako pečovatelka, ale ani to není pro cizince snadné, zvláště pak bez podpory nějaké vlastní komunity. Je pravda, že etnika si pomáhají, ale Čechů je tu jednak málo, a rovněž nejsme příliš zvyklí na to, když už jsme někde více pohromadě, si příliš pomáhat. Máme asi coby Češi poněkud odlišnou výchovu. Přitom spolupráce a podpora je základ posunu, a nejen v cizině.   

Změnilo se společenské klima vůči Čechům a Východoevropanům po loňském odhlasování brexitu?

Ano, klima se změnilo vůči nám k horšímu. Nejhorší to bylo v době hlasování. Moje známá žije v Birminghamu s anglickým partnerem v zóně, kde bydlí více rodilých Angličanů. Psala mi, že jakmile bylo jasné, že brexit bude a je platný, místní lidé oslavovali, popíjeli a opilí vykřikovali, že konečně ti žebráci z Evropské unie odtáhnou.    

Anketa

Vadí vám burkiny na českých koupalištích?

hlasovalo: 22456 lidí

Zažila jste něco v tom smyslu vy sama osobně?

S něčím jsem se setkala i já. Ve své předchozí práci jsem si například vyslechla dotazy od člověka z vedlejší směny ve stylu: Kdy odjedeš? Když jsem mu řekla, že jedu na dovolenou, tak upřesnil se slovy, že myslel, kdy už odjedu navždy, a že nastal brexit. Není přitom jediný, kdo něco podobného řekl. Jedna Angličanka ve věku kolem dvacítky se mne se svou kamarádkou ptala, na jakou jdu zastávku při cestě domů. „Ty se budeš teď bát chodit domů,“ dodala potom. Vyslechla jsem si i nevhodné poznámky o tom, že bych měla mít přestávku v práci jen 30 minut, přičemž máme všichni nárok na hodinové přestávky. Pro představu, jedná se o práci, kdy se běhá celou noční směnu po dlouhých dobách a pohybujete se na hraně svých fyzických sil. Toto je jen malý příklad. Poslední rok byl pro mne strašný.     

Ve Velké Británii došlo loni k vraždě Čecha. Byl umlácen řetězem na kolo. Viník byl britským soudem propuštěn a případ byl uzavřen jako sebeobrana…

Můj osobní názor je, že tento český občan měl patrně akcent, který mnozí Angličané považují za polský. Osobně jsem se setkala s tím, že mne označili za Polku právě kvůli tomuto akcentu. Někteří Angličané rovněž zastávají názor, že jsme Poláci všichni a všichni patříme do Polska, míněno Češi a Slováci.

To ho umlátili kvůli akcentu?

Ubili ho patrně kvůli akcentu. Nevěřím, že by stejně tak v případě vzájemného neporozumění či výměny názorů ubili například Angličana.  

Zažila jste nějaký incident osobně?

Výchova dětí je zde možná až příliš volná. Děti se pak někdy z nudy a zčásti i kvůli tomu, že rodiče sedí v restauracích, v některých lokalitách sdružují do gangů a útočí. To se sice děje i v Česku, ale zde bych řekla, že je to ve vyšší míře. Na vlastní kůži jsem zažila, že jen tak z nudy se do mě v Liverpoolu kameny strefoval právě takový dětský gang. Nebo třeba ve Skelmersdale po mně hodili i láhví od vypitého tvrdého alkoholu, a to přitom bylo jen tak, protože tyto děti nevěděly, že jsem cizinka.

Jak o incidentu se zabitým Čechem informovala místní média?

Musím říci, že v tisku jsem zprávy o napadení Čecha a jeho zabití vůbec nezaznamenala. Pravděpodobně se o něm zmínily nějaké místní noviny přímo tam, kde se vražda udála. Česká komunita v Londýně požadovala spravedlnost a na internetu bylo možné přihlásit se k petici za spravedlivý proces. Můj osobní názor je, že v řadě případů s námi není vždy nakládáno jako s rovnými občany. Často jsme řazeni až kamsi na samý okraj, a to i za lidi ze zemí, jako je Pákistán či Bangladéš.

A tento můj názor sdílí více lidí. Setkala jsem se i s člověkem, co zde pracuje jako designér. Tudíž se nepohybuje mezi lidmi z dělnických sfér. A i on měl podobné zkušenosti s lidmi ze svého oboru. Podle toho, co mi sdělil, mu bylo dáváno najevo, že je méněcenný nebo méně hodnotný. Stalo se mu i to, že se mu jeho kolega snažil sebrat nápady a vydávat je za svoje. To je prý i důvod, proč čas od času střídá zaměstnavatele.  

Co říkáte na to, jak u soudu celá ta záležitost dopadla?

Jedna má přítelkyně, co žije v Brightonu, mi na to konto řekla, že nevěřila, že je možné, aby útočník nebyl potrestán. Jiní lidé zase projevili názor, že v Anglii, když nějaký mladý Angličan někoho zabije a zjistí se, že měl například špatné dětství, že se k němu nedobře chovali rodiče, nebo že pili či fetovali, tak že je v takovém případě mnohdy i závažný trestný čin odpuštěn. Vím i o případě údajné vraždy dívky v anglickém prostředí, kdy byl útočník rovněž puštěn na svobodu s vysvětlením, že měl těžké dětství.  

Přibylo od brexitu v Británii útoků na Čechy?

Útoků na Čechy přímo nepřibylo. Koneckonců není nás zde také tak velké množství jako například občanů Polska nebo jiných postsovětských zemí. I Slováků je v Británii více než nás. Celkově ovšem útoků na občany ze zemí Evropské unie přibylo v rovině verbálních výpadů, alespoň tedy podle informací, které mám od svých známých. Jakoby se zde rozšířilo povědomí, že když nastal brexit a je v procesu, tak náhle všichni tito lidé, co zde žijí a pracují, odejdou – a běda jim, jestli ne. Samozřejmě si to nemyslí úplně všichni Angličané, ale manipulace lidmi skrze populistickou politiku minulých let tu udělala svoje. Jsou tu i lidé, kteří v brexitu spatřují negativa: zvyšující se ceny zboží, nájmů, dražší dovolené, komplikovanější cestování do členských států Evropské unie. Ne každý tu papouškuje nenávistná hesla vůči nám a jsou zde i lidé, kteří používají zdravý rozum. Pak jsou tu ale lidé z tajných služeb, kteří nám to tu mohou a je i pravděpodobné, že se tak děje, tzv. komplikovat.

V jakém smyslu?

S ohledem na své bezpečí neuvedu konkrétní případy. Můžu ale zmínit to, co mi sdělila jedna žena z africké Zambie, která je zde v současnosti provdána za Angličana. Sdělila mi, že byla v Británii na platné vízum a legálně. Nic ale nešlo, všude ji dělali problémy, v práci ji šikanovali a ponižovali ji jako člověka.  To trvalo do doby, než si našla anglického přítele, kterého si vzala. Díky šikaně úřadů a tajných služeb nevydržela ponižování a odešla zpět do Zambie. Její anglický přítel ji ale vyrazil hledat, našel ji a vzali se. V tom okamžiku ji přestaly šikanovat jak tajní, tak úřady. Ona ale byla na území Velké Británie legálně jako my. V souvislosti s tím se obávám podobných excesů. Tajné služby a úřady mají rovněž často názor, že jsme méněcenní a nepatříme sem. A to zdůrazňuji, že jsme na tomto území legálně, možná dočasně, ale legálně.

Byla jste rovněž obětí šikany?

Mohu například uvést, že mi několikrát nebyl vydán doklad P45. V důsledku toho mne pak úředníci z Customer Revenue vinili z toho, že mám dvě práce současně, což ani nebylo prakticky možné. Daňový úřad po mně potom chtěl spousty peněz, které splácím dodnes. Zažila jsem toho už hodně. Například, když voláte třeba někam na zákaznickou linku na úřad, oni zaslechnou akcent, řeknete jméno a úřednice vám klidně položí telefon. Jsou zde ale i různé skryté formy diskriminace. Jeden Angličan to řekl výstižně slovy: „Foreigner from the EU has no voice.“ (Cizinec z EU tu nemá hlas; pozn. red.) Není to tak všude, ale je to zde přítomné.    

Jak vnímáte výsledek hlasování o brexitu?

Brexit vnímám jako rozhodnutí zhruba poloviny obyvatel Velké Británie. Zároveň i jako signál, že jsme my jako Češi, co v Británii žijeme, neměli do této země v minulosti vstupovat. Nicméně jsme přišli v dobré víře a legálně. Já jsem si například představovala, že v rámci EU máme svobodnou volbu, kde budeme žít a pracovat podobně jako například ve Spojených státech. Na místě jsem ale zjistila, že část obyvatel Británie, a to poměrně velká část, si toto nemyslí a že nás zde nechtějí. Dívají se na nás jako na podřadné lidi, podotýkám, že ne každý, ale je to častý jev. Kdybych toto věděla, nikdy bych na území Spojeného království nevstoupila. V době, kdy jsem tak učinila, jsem ale neznala myšlení obyvatel a jejich úhel pohledu na nás Východoevropany.

Jaký je ve světle těchto skutečností váš vztah k Velké Británii?

Žiji zde a pracuji. Do značné míry jsem tuto zem přijala jako svou druhou zemi, kterou mám ráda pro její pozitiva. Těch je navzdory tomu, co jsem řekla, také dostatek. Klima pro život je zde během zimy příjemnější. Jak v pozitivním, tak v negativním smyslu slova zde můžete vidět celý svět v jednom ostrovním království. Je tu moře, které Česko nemá, Skotsko a jeho krásy. Žijí tu i lidé, kteří se nedají negativně ovlivnit žádnými politiky a pomluvami. Řada rodilých Angličanů je mými přáteli dodnes. Těm chci poděkovat za jejich milé, vlídné chování a lidskost.

 Plánujete po brexitu odejít?

Osobně se připravuji na variantu odchodu. Zároveň je ve hře ale i to, že zde zůstanu ještě pár let. Dokonce jsem přemýšlela i o dvojím občanství. Nicméně žádat si a vyplňovat obrovské množství papírů, když bude chybět nějaký ten doklad jako například P45, který jsem patrně záměrně z důvodu rasismu či nenávisti v některých zaměstnáních nedostala... Narážím tedy na to, že je pravděpodobné, že by mi v této věci poslali zamítavou odpověď. Mám určité informace, které naznačují, že vůči lidem, co žádají, postupují stylem, že údajně hledají chybu nebo něco, co nemáte šanci získat, aby vám trvalý pobyt nemuseli udělit. Na trvalý pobyt máme mimochodem nárok po pěti letech.

Jak to bude s trvalým pobytem po brexitu?   

Nikdo neví stoprocentně, jak to po brexitu bude. Patrně dostaneme čas k nové registraci, dalším poplatkům a vyplňování. Známí mi říkali, že nás čeká odhadem další stovka papírů k vyplňování, a když v nich bude opět chybět nějaká informace, tak vám dají zamítavou odpověď. Přitom by stačilo zcela jednoduše zjistit, kdo zde pracoval po dobu pobytu, což jim počítač může jednoduše vydat na základě plateb zdravotního a sociálního pojištění. Můžou tak jednoduše získat veškeré údaje a data o délce pobytu každého z nás. Proč to ale dělat jednoduše, když to jde složitě a diskriminačně, že?   

S návratem do Česka tedy koketujete?

Zatím nejsem stoprocentně rozhodnuta, kde mám a budu žít dál. Velkou otázkou mého případného návratu do Česka je možnost zaměstnání a zpětného začlenění do společnosti a systému. Vemte si například to, že když 11 a více let platíte zdravotní pojištění v cizí zemi, jak to budete dokazovat u nás? Další otázkou je, zda britská strana pošle a vydá té české doklady a potřebné informace. Dále pak to, kde budete bydlet, žít a pracovat.

Co udělám po brexitu, tedy zatím nevím. Rozhoduji se postupně na základě informací a možností. Jsou ale už i tací, kteří již odešli. Další odcházejí a další odejdou později. Myslím, že bychom jako Česko měli trvat na tom, že pokud naši občané budou nuceni z Británie odcházet, pak by i Britové měli odcházet od nás i z ostatních zemí Evropské unie. To by dle mého bylo férové. I Britové by podle mého měli v zemích Unie vyplňovat stovky diskriminačních papírů, kdy bude stačit málo, a pobyt jim umožněn nebude. V zemích EU je trvale usídlena i řada lidí ze Spojeného království.   

  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jonáš Kříž

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Markéta Šichtařová rozebrala úvahy Angely Merkelové o solidaritě. Je to prý takový nesmysl, až je to legrační

15:04 Markéta Šichtařová rozebrala úvahy Angely Merkelové o solidaritě. Je to prý takový nesmysl, až je to legrační

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Z návrhů daňových změn, s nimiž přicházejí sociální demokraté hrnoucí s…