Neuvažujete po kongresu ODS, že přichází ten správný čas, abyste vstoupil zpět do politiky?
Určitě ne v téhle chvíli. Jsem rád, že alespoň mediálně ODS kongres přežila a že má nové vedení, protože vedení staré nebylo schopno před zlořády zachránit ani stranu, ani tuto zemi. Ne vždy platí, že to, co je nové, je dobré, ale dává to alespoň jakous-takous naději. Nevěřím moc na spasitele, a pokud se podíváme na původní a základní ideologickou linii ODS, nejsem si jist, zda lze vymyslet něco lepšího. Vždyť o co jiného bychom měli usilovat, než že se budeme snažit chránit svobodu na každém kroku a klást důraz na individuální odpovědnost. Já osobně jsem nikdy nebyl členem žádné jiné strany a ani to neplánuji. Nechci objevovat nic nového, ale ctít to, co je tady po desetiletí ověřeno.
Zapadá do toho nový předseda Petr Fiala?
Je mi na něm sympatické, že se neveze jen na populistické vlně nových témat. Naopak se vrací k tomu dobrému, co se tady udělalo. ODS má tu výhodu, že lidi nemusí krmit nějakými nesmysly a naivními sliby, jako to dělají ostatní politické strany, které se v několika posledních letech zničehonic objevily, aby po chvíli zase zmizly. Nemám pochyb o tom, že podobný osud potká Úsvit Tomia Okamury a čeká nejspíš i ANO. Na Petru Fialovi se mi líbí, že je rozhodnut touto cestou nejít.
Co to znamená, když říkáte, že ODS kongres mediálně přežila?
ODS zatím v podstatě zažila pouze tři kongresy, kde se předseda skutečně volil. První poté, co odešel Václav Klaus v roce 2002; druhý v roce 2008, kdy jsem se Mirku Topolánkovi postavil já; a konečně třetí tedy proběhl nyní. Strana, která má 7 % preferencí a je v opozici, strana, která byla kdysi velká a dneska je malá, musí být schopna s fenoménem naděje umět pracovat. Představte si, že by hlavním výstupem z kongresu bylo: „Konečná stanice, zvítězil největší kmotr kmotrů“, nebo „zvítězil fašista“, anebo třeba „zvítězila korupce nad zdravým rozumem“. V tu chvíli by to byl pomyslný poslední hřebíček do rakve ODS. Tyto výstupy nevytváří strana jako taková. K mediálnímu pohřbu nedošlo a jsem rád, že našeho nového šéfa nikdo nesmetl ani nerozebral na prvočinitele. Prostor naděje se vytvořil a je tady.
Jak hodnotíte neúspěch Mirky Němcové?
Když se ve vesmíru rodí hvězda, musí nejprve existovat gravitační jádro, to vytvoří gravitační sílu a na ni se začne nabalovat další energie. Mirka Němcová to prohrála jedním významným momentem, který lze přičíst mizerné politické intuici, sociální slepotě či ztrátě energie, která by mohla být základem onoho gravitačního jádra, tolik potřebného pro budoucnost. Nutno říct, že toto jádro v sobě měla, když se stala nadějí v posledních volbách či před třemi lety po zvolení do čela Poslanecké sněmovny. Stala se vlastně jednou z klíčových hráček na zdejším politickém nebi. Z mého pohledu Mirka čas po roce 2010 promrhala a ztratila nápaditost i energii. Neztratila svoji osobní noblesu. Stále je tou Mirkou Němcovou, ale to je pro obnovu a nadějnou rekonstrukci strany strašně málo. Navíc za posledních několik let stála u všech stranických proher. Pokud by měla politickou intuici, nyní by nekandidovala a schovala si tuto svoji kandidaturu například na příští přímou volbu prezidenta.
Je tohle váš případ? Schováváte si i Vy nyní svoji kandidaturu na dny příští?
Já se za nic neschovávám. Když měla ODS v Praze po volbách v roce 2010 pouhých 26 %, nebyl jsem s tím spokojen, vyvodil jsem politickou zodpovědnost a odešel jsem. Jen si představte volební výsledek 26 % dnes a ještě k tomu v celé republice, co by to bylo za úspěch. Nyní nejsem na žádné čekačce ani v žádném inkubátoru, kde bych vyčkával na další příležitost. Sám za sebe jsem přesvědčen, že co jsem mohl udělat, to jsem udělal a kde jsem mohl uspět, tam jsem uspěl. V okamžiku, kdy jsem prohrál, jsem pochopil, že přichází čas pro jiná jména a jiné autority. Jelikož se vnímám jako homo politicus a neumím být slepý, tak prostě občas okomentuju to, co se kolem děje. Jsem obyčejným členem oblastního sdružení ODS, kde říkám, co si myslím. Na nic dramatického opravdu nečekám.
Kde vidíte příčinu neúspěchu Jiřího Pospíšila?
Jiří Pospíšil je podobný příběh jako Mirka Němcová. Byl také součástí vedení ODS v mnoha volbách, byl ministrem neúspěšné Nečasovy vlády a byl u všech proher ODS v posledních letech. Jak takový člověk může přijít, říct já nic, já muzikant, a chtít od delegátů kongresu důvěru? I on je zatížen sociální slepotou, ztrátou polické intuice a absencí korektivu, podle něhož by měl člověk, který prohraje, prostě odejít a dát prostor jiným.
Proč se panu Pospíšilovi říká hrobař ODS?
Přiznám se, že tuto přezdívku neznám. Pravdou ale je, že Jiří Pospíšil byl jedním z těch, kteří pomohli na české politické scéně etablovat novou politickou ideologii. Když nad významem slova hrobař přemýšlím, přijde mi vlastně přiléhavý. I já vlastně Jirku Pospíšila vnímám jako hrobaře ODS, protože základ ODS, který je jasně daný v Poděbradských artikulách, on pohřbil. Svým působením na Ministerstvu spravedlnosti otočil kohouty a přesměroval tok té životadárné tekutiny, z níž byla ODS živa – otočil se zády k svobodě jednotlivce a už vůbec nehájil individuální zodpovědnost. Ochrana osobního vlastnictví v podání Jiřího Pospíšila, to je hrob ODS.
Daší rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
