Jak hodnotíte Adrianu Krnáčovou jako primátorku?

Adriana Krnáčová je první ženou-primátorkou Prahy a je těžké ji tedy v historii srovnávat. Má navíc slušně prořízlá ústa, takže se více mluví o tom, co řekla, než o tom, co udělala. Každopádně lidsky se chová daleko prozíravěji než před ní pan Hudeček. Na objektivní hodnocení je příliš brzy, dejme jí šanci ukázat, co umí.

Přesto se obávám, že má dva základní hendikepy: Za prvé, Prahu nezná a na její poznávání v průběhu primátorské funkce je přeci jenom trochu pozdě. Je to s velkou pravděpodobností světový unikát, aby mělo hlavní město státu starostu, který je vůbec nezná a nemá k němu žádný výrazný vztah.

Druhým hendikepem je skutečnost, že po svých předchůdcích paní Adriana zdědila město v naprostém organizačním a ekonomickém chaosu. A teď nemám vůbec na mysli „Bémovo dědictví“, nýbrž „Hudečkovo a Svobodovo podivné dědictví“. To Bémovo totiž bylo, možná pro někoho překvapivě, fakticky a prokazatelně úspěšné: stabilizovaný rozpočet v černých číslech; splacené miliardové dluhy; fungující manažerská a organizační struktura, která prošla čtyřletým procesem organizačních a personálních auditů, a ty přinesly obrovské každoroční úspory (až ve výši dvou miliard korun); Dopravní podnik a Pražské služby hospodařící s přebytkem; nejvyšší investiční tempo od konce druhé světové války – 40 procent rozpočtu šlo na investiční infrastrukturní stavby v celkovém objemu 20 miliard ročně (oproti dnešním šesti miliardám?).