Jak řešit situaci s muslimy v Evropě? Kromě potírání radikálního islamismu, na čemž se shodnou všichni.Anketa
Co může znamenat středeční atentát pro budoucnost Evropy a světa?
Masakr v pařížském satirickém časopise Charlie Hebdo je novým zlomovým okamžikem ve vývoji vztahů mezi liberálním Západem a muslimským světem. Jakkoli nám od drtivé většiny muslimů žádné nebezpečí nehrozí, tak další radikalizace politického islámu je již jistotou. Bude hůř. Strach obyvatel Evropy z dalších útoků je bohužel logický.
„Evropa v tuto chvíli svádí boj o svou lidsko-právní podstatu na dvou různých frontách,“ uvedl europoslanec Pavel Svoboda pro ParlamentniListy.cz. Měli by začít Evropané více trvat na svých právech?
Velmi se obávám o osud svobody slova. Jakkoli se dnes každý zaštiťuje úctou k napadeným novinářům, tak lze očekávat, že postupně v Evropě převáží strach. A toho strachu bude zneužívat každý populistický a autoritativní politik k potlačování médií a šíření hysterie. A rád bych dodal, že tu nejde jen o svobodu urážet proroka Mohameda. Tato svoboda mě nijak nefascinuje, ta je jen vedlejším efektem celkové svobody. Jde tu spíše o celkové svobodné prostředí, díky němuž můžeme především kontrolovat výkon veřejné moci. O tuto svobodu mi jde na prvním místě.
Jak se projeví teroristický útok a následky tragédie na soužití Evropanů s muslimy?
Nikdo se nám nemůže divit, že máme divný pocit, když třeba nastupujeme do letadla se skupinou muslimů. Ta bezděčná a okamžitá asociace s útoky je přirozená, třebaže nesmíme přestat rozlišovat. Naše vztahy již nyní ovládá strach. Na druhou stranu je na místě také racionalita a věrnost všem našim svobodám, mezi které patří i svoboda vyznání. My nezabráníme islámskému terorismu tím, že budeme zakazovat islám. Ono to ani nejde. Ale musíme maximálně podporovat své vlastní kulturní kořeny, bránit ve všech ohledech svoji vlastní civilizaci.
V Hyde Parku Civilizace ČT byl hostem Muhamed Abbas, ředitel Muslimské unie ČR, který mimo jiné uvedl, že by přivítal možnost uplatňování práva šaría v muslimských komunitách v Evropě. Co si o tom myslíte?
Na území Evropy může platit jedině domácí evropské právo, právo jednotlivých evropských zemí. Žádné jiné právo zde platit nemůže už proto, že by se jednalo o rozdvojený právní režim. Navíc všichni víme, že v tomto případě jde o „právo“ jak vystřižené ze středověku. Právo kamenovat je pro nás nepřijatelné.
V souvislosti s útokem z 11. září v New Yorku Abbas zpochybnil to, že se k nim přihlásila teroristická organizace Al-Káida a prezentoval také informace o tom, že by mohl být vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí placen Spojenými státy a být jejich agentem. Co Vy na to?
Již jsme si zvykli na to, že média dávají v rámci jakéhosi zvrhlého pojetí svobody prostor kdejakému nesmyslu, který vnáší morální chaos a zatemňuje fakta. Toto je čirý nesmysl. Potřebujeme svobodu proto, abychom měli kontrolu nad výkonem veřejné moci. Nepotřebujeme ale svobodu šířit nesmysly a lži. Taková svoboda je jen vedlejším produktem celkově svobodného prostředí a je na každém médiu, zda mají jeho redaktoři žaludek na to, aby pod pláštíkem svobody šířili lži a nesmysly. Hannah Arendtová napsala, že pravda je na světě jen jednou ze sil. Čelíme celé řadě absurdit, které se tváří hodnověrně. Motivy pro šíření lží jsou různé. Obecně ale platí, že jde buď o lumpárnu, nebo o hloupost. A někdy o obojí.
Z úst politických elit Evropy zní, že multikulturalismus selhal. Politolog Oskar Krejčí pro ParlamentniListy.cz uvedl: „Neselhal multikulturalismus a my nemůžeme tuto myšlenku zavrhnout, musíme ji pojmout jinak.“ Jak to vidíte Vy?
Nestojí tu proti sobě naivní multikulturalismus na jedné straně a islamofobie na druhé. Myslím, že je tu ještě jiný a podstatnější spor. V tomto sporu je na jedné straně patologické myšlení spolu s čirou hloupostí. Sem patří jak islamofobie tak multikulturalismus dohromady. A na druhé straně sporu je realistický liberalismus a racionalita, která nehází všechny muslimy do jednoho pytle, nenechává se strhnout k zaostalému principu kolektivnímu viny, ale zároveň dobře ví, že spolu nemohou žít bez konfliktu a bez strašných tragédií lidé rozdílné civilizační úrovně a z odlišných kultur. Pozvat si domů partu lidí, kteří žijí mentálně ve středověku, je čisté šílenství. Je to asi podobná blbost, jako bych si z lásky ke zvířatům domů nasadil tygry. Islamofobii lze dneska po pařížském masakru chápat, ale je třeba ji mírnit. Nenávist nic neřeší, jen eskaluje konflikt a může být záminkou k omezování svobody a občanských práv. A co se týče multikulturalismu a otevřené náruče vůči imigrantům, tak doufám, že se z této poslední rány jen tak nevzpamatuje. Ještě pár let láskyplného multikulturalismu a je po nás. Vede nás k chaosu a k násilí. A islamofobie nás zase neomylně vede k jistému fašismu. Racionalita stojí mimo tyto extrémy. A je moc důležitá. Je teď moc málo slyšet. Současné orgie extrémních stanovisek jsou strašně nebezpečné.
Jak se změní přístup Evropské unie k imigrantům? Jak moc může situace eskalovat?
Země západní Evropy v posledních dvaceti až třiceti letech přehnaly svoji imigrační politiku otevřené náruče. Nechaly se ukolébat svojí naivní multikulturní ideologií. Jenže tuto multikulturní ideologii s námi nesdílí představitelé ostatních kultur. Je to krajní humanismus, který vyvěrá z naší vlastní křesťanské kultury, ale je zároveň i její postupnou a nenápadnou zradou. Pařížský masakr je hořkým procitnutím z multikulturního snu. Je to strašná lekce. Kéž by se z ní Západ poučil jinak, než radikalizací protimuslimských nálad, které jsou vodou na každý extrémistický mlýn. Západ potřebuje realistickou a tudíž nutně zdrženlivou imigrační politiku, ještě více potřebuje věrnost vlastním kulturním kořenům.
Hrozí, že Evropa uzavře hranice a bude je chránit například vojensky?
V krajním případě ano. Ale neměli bychom si takový vývoj přát.
Jak se projeví do celé situace prestiž krajně pravicové Národní fronty a předsedkyně Marine Le Penová ve Francii? Chopí se v Evropě krajní pravice příležitosti získat u voličů body?
Všichni extremisté se už snaží vytřískat ze situace svůj politický kapitál. Stačí si poslechnout Miloše Zemana. Jeho výroky jsou exemplárním příkladem pro počínající fašismus, a to nejprve v jakési lehčí formě, která je však cestou k té těžší. Proto náš prezident také tak velice miluje a podporuje Vladimíra Putina a jeho ruskou formu nacionalistického fašismu.
Je možné dát vše do kontextu s děním na Ukrajině. Diplomatická jednání pokračují, připravuje se čtyřstranný summit v kazašské Astaně na 15. ledna. Je možné, že by Evropská unie ve světle atentátu přehodnotila svůj postup vůči Rusku?
Spojovat se s Ruskem proti islámskému terorismu lze jen v omezené míře. Je třeba vidět, že to je sen Vladimira Putina, abychom zapomněli na jeho imperiální agresi a aby nás spojil Islámský stát. Na tuhle hru by Západ neměl přistoupit.
Jak se změní postoj Evropy vůči Islámskému státu?
Doufám, že začne pozemní operace proti Islámskému státu na území Iráku. My se musíme zabývat naší vlastní úlohou. Měli bychom určitě mnohem více podpořit koalici západních států. Osobně si myslím, že je na místě přímá vojenská účast české armády. Jsme v NATO a měli bychom se podle toho konečně chovat. Od čeho jsme investovali do našich bojových stíhaček? Když tam může bojovat Belgie, proč ne Česká republika? Pomohlo by nám to na světové scéně. Potřebujeme znovu získat kredit, který prošustroval náš absurdní prezident.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
