Generál Petr Pavel prezidentem, co na tu představu říkáte? V poslední době je hodně vidět, poskytuje mnoho rozhovorů. Má šanci uspět? Bude následovat cestu Jana Fischera a Jiřího Drahoše, nebo dopadne lépe?

Mašinérie zatím zřejmě testující ohlas u veřejnosti se pomalu rozjela. Ani ne v jednom týdnu snad čtyři rozhovory, včetně veřejnoprávního rozhlasu, a několik článků od správně smýšlejících komentátorů. Ať už z Bakalova impéria nebo od jemu spřízněných duší. V případě, že na Pavla vynaloží takové finanční a další podpůrné zdroje jako na „stahovače králíků“ nebo na „neschovávajícího se Honzu“ a vystaví mu podobnou nekritickou gloriolu, šanci může mít. Vypadá reprezentativně a „slušně“, ať už záměrně či nezáměrně má trochu kukuč T. G. Masaryka, hluboký hlas, umí mluvit a většinu odpovědí na kontroverzní dotazy, které by mohly přijít, mu poradní sbor zatím dobře vyfutroval. Profil má prověřený: ostře se vymezuje proti Číně a Rusku, zatímco EU, USA a NATO jsou nedotknutelné a hodny bezmezného obdivu. Proti Zemanovi, Babišovi, populistům a dezinformacím taky dokáže ztratit slovo a „liberální demokracie“ z něj lítají jako ze Zdeňka Izera „prdele“. 

Na druhou stranu, lepší lidé, tedy ti, kteří přeceňují sebe a podceňují ostatní, naštěstí většinou neznají míru. Ve své nadutosti, v níž chybí pokora a respekt – s malým er, ten s velkým jim naopak čouhá z trenek – totiž většinou své zbožšťování a jedinou povolenou pravdu přepálí. Vzpomeňme na gloriolu Václava Havla, Karla Schwarzenberga nebo Jiřího Drahoše. Navíc mám pocit, že Pavla pozvedli dost brzy – ač to zatím chápu jen jako testování – takže může dojít, jak někdo kdysi řekl, v rámci veřejné podpory a ohlasu k takzvané předčasné ejakulaci.

Ohledně generála Pavla samotného. Nechci nikoho soudit a vyčítat mu členství v KSČ. Ostatně znám osobně řadu dobrých lidí, kteří členy byli. Ale jsem bytostně alergický na pozdní disidenty, kteří pozvedají meč, když už je hrdinství levné a nic jim nehrozí. A takovým exemplárním případem je kariérní komunista Petr Pavel, který v osmdesátých letech vstoupil do strany. Přísahal věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa a sliboval pevně stát po boku Sovětské armády a armád dalších socialistických zemí v boji proti jejich nepřátelům… aby po převratu převlékl uniformu a postavil se do čela onoho tehdejšího „nepřítele“, invazivní, pardon, obranné organizace NATO? A věren svému zřejmě za každého systému prorežimnímu smýšlení teď komunistům ani Rusku nemůže přijít na chuť.