Petr Gazdík má jasno: Představuji si v čele státu člověka, který nebude vyvolávat otázky a pochybnosti. To je Jiří Drahoš

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do Sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, a podobně. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili tentokrát jinak, než bylo zvykem. Paní Vášáryová pak například dále uvedla pro časopis Finmag, že je na pováženou, když vítězí ti, co křičí, ale i tak si musí česká společnost umět poradit i s extrémními názory. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do Sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle Vás potřeba měnit klima?

V těchto volbách skutečně uspěli „obchodníci se strachem“. Ale tak úplně si nemyslím, že by to mohla korigovat prezidentská volba, když uvážíme nijak ohromující pravomoci hlavy státu. Tím je ale nebagatelizuji – v rozhodujících chvílích mohou být klíčové. Respektuji výsledky voleb, zaráží mě jediné: Kolik lidí sedlo na lep hnutí SPD, které mistrně reálného strachu lidí využilo, nebo spíš zneužilo. Prezidentská volba to nevyváží, ale samozřejmě můžeme zvolit člověka, který nebude jen strašit a bude realista.

Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, tak budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou vůbec opodstatněné?

Tak já si představuji v čele státu člověka, který bude společnost spojovat. Který bude moderovat politickou diskusi, bude autoritou, když už ne pro všechny, pak alespoň pro většinu politického spektra. Člověka, jehož okolí nebude vyvolávat otázky a pochybnosti. Který nebude zpochybňovat naše evropské a transatlantické vazby. A který bude skutečným zastáncem liberální parlamentní demokracie. Pro mě je to Jiří Drahoš.

Staly se některé nepříjemné záležitosti zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácený černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, co brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti nebo už symptomy „postižené“ společnosti? A je důvod přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?

Jsem rozhodným odpůrcem regulace sociálních sítí – internet by měl zůstat svobodným prostorem. Hloupost a buranství by neměly porazit zdravý rozum těch ostatních – a pokud ne, pak je společnost opravdu nemocná.

Nebudu se vůbec vyjadřovat k otřesným výrokům tajemníka klubu SPD, ani k napadení muže kvůli barvě pleti, ani k nenávistným komentářům ohledně školních fotografií. Je to tak hloupé, že by to ani nestálo za řeč, kdyby to zároveň nebylo nebezpečné. Ale to záleží na nás všech, kdo se k tomuto hlasu přidá a ani se nezastydí, a kdo ne.

Prezident Miloš Zeman odjel do Ruska a web ruské armádní televize Zvezda hned na začátek návštěvy napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Prezident Zeman prohlásil, že jde o urážku českého národa. Někteří ocenili jeho zásadní reakci, jiní říkají, že vše Rusové zaranžovali. Šlo o provokaci a odkud? Do jaké míry bychom se měli chovat k Rusům s respektem a přátelstvím? A jak vnímáte přístup současného prezidenta k Rusku?

Nebudu spekulovat, odkud to vzešlo, zda to bylo „vrtěti psem“, či ne, na to nemám dost informací. Ale nebudeme se asi přít o to, že invaze v roce 1968 byla agrese. A rozhodně bychom se nikdy neměli dostat do postavení, kdy by si jiný stát mohl totéž beztrestně opět dovolit.

S Ruskem můžeme jednat jen jako rovný s rovným, ne jako vazal. To je základ. A vždy budu – při všech svých výhradách – zastáncem vazeb v rámci EU a NATO.

Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“ nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, obsadila funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte?

Vůbec z toho nemám radost, naopak, dost se toho děsím. Ale tady si musíme jasně říct, co chceme! Chceme individuální svobody? Chceme demokracii? Chceme liberální společnost? Nebo chceme vládu silné ruky? Myslím, že svobodné země jsou ty, ve kterých lidé jsou ochotni přijmout zodpovědnost za své životy a nečekají, že za ně vše vyřeší moudrý stát nebo moudrý diktátor. Možná opravdu stojíme na rozcestí a musíme se rozhodnout, co chceme.

Nedávno mě zaujala myšlenka politologa Stanislava Balíka: Lidé u nás vše svádějí na stát a zároveň vše očekávají od státu. Znamená to, že vlastně o svobodu nestojíme? Na to si musí každý odpovědět sám.

Co se týká Bruselu, přicházejí zprávy o tom, že se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí pořádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Jaký přístup k tomu zaujmout?

Opakovaně říkám, že kvóty nic neřeší, takže nejsem pro ně. Pomáhat musíme skutečným běžencům před válkou, nemůžeme pojmout – i přes bohatství Evropy – ekonomické migranty. A všichni víme, jak obtížné je vracet neoprávněné žadatele o azyl. Pomáhat musíme především v oblastech konfliktů nebo v okolních zemích.

Pokud jde o sestavování vlády. Zatím činnost Andreje Babiše spočívá v tom, že tvoří menšinovou vládu a ve Sněmovně se projevila podpora pro ANO od KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že koalice už v podstatě vznikla a že je ohrožena demokracie. Jak vlastně zhodnotit dosavadní postup Andreje Babiše?

Vláda bude menšinová, hlasovací koalice ale ve Sněmovně už vznikla. Zda udrží i vládu, uvidíme. Nebo bude druhý pokus, i to uvidíme. Ale když nepřiznanou koalici ANO, SPD a KSČM zástupci těchto stran popírají, pak se nesmíme ptát, co říkají, ale co dělají: Hlasují spolu. Zkrátka „po ovoci poznáte je“.

Ať už vznikne jakýkoliv kabinet, co by tato země na konci roku 2017 potřebovala? Když odhlédneme od toho, jaká vláda vznikne, co je teď pro nás nejdůležitější?

Abychom se nad sebou zamysleli – ne jen nad vládou, Parlamentem, politiky, ale nad námi všemi. Abychom si poctivě řekli, co opravdu chceme. Chceme být svobodnými lidmi? Nebo chceme, aby se o nás někdo postaral i za cenu ztráty části svobod? To je klíčové.