Petr Pelikán k migraci: Nechci v Čechách žít jako v Africe. Potřebujeme lidi, co makají u pásu, ne další směnárny a večerky

19.07.2018 18:21

ROZHOVOR Myšlenka tzv. hotspotů a tranzitních center pro migranty v severní Africe a v Evropě připomíná koncentrační tábory, naznačuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysokoškolský pedagog, orientalista a honorární konzul Súdánu Petr Pelikán. I tak hodnotí posun v jednání o celoevropském řešení migrace z Blízkého východu a severní Afriky jako „pozitivní“. „Pod tlakem reality se postupně začíná ustupovat od tendence říkat, že migrace je zvládnutá, zvládnutelná, ba dokonce pro Evropu pozitivní a potřebná,“ hodnotí vývoj posledních týdnů Pelikán.

Petr Pelikán k migraci: Nechci v Čechách žít jako v Africe. Potřebujeme lidi, co makají u pásu, ne další směnárny a večerky
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Český orientalista a analytik Petr Pelikán

Podle arabisty Petra Pelikána by se v potenciálních hotspotech v budoucnu hypoteticky zřizovaných na území severoafrických států mohly nahromadit statisíce lidí. Evropané jsou pokrytci, kteří utrpení migrantů hynoucích v pouštích nechtějí vidět a soustředí se pouze na to, co vidí na televizních obrazovkách, tedy utonulé běžence ve vodách Středozemního moře, říká v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz Petr Pelikán.

Máme novou vládu, která se v zásadě profiluje jako protiimigrační. Hovořil o tom premiér Andrej Babiš, zmínil to prezident Miloš Zeman, když nejmenoval navrhovaného adepta na Ministerstvo zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD). Co na tu nálepku říkáte?

Podíval bych se raději na programové prohlášení vlády. Řekl bych, že dnes máme inflaci různých možných prohlášení a tiskovek. Novináři odchytávají politiky spěchající ve Sněmovně na záchod, když je tlačí močový měchýř. Takže ti pak ze sebe honem vyhrknou něco, co by jinak patrně neřekli, a jednotlivé noviny si to začínají pinkat mezi sebou a rozebírat. V tomto ohledu bych se raději podíval na zodpovědně a v klidu zpracované programové prohlášení vlády. Myslím ale, že by vůbec nebylo špatné, kdyby to byla protiimigrační vláda.

Na druhé straně Babišův kabinet v demisi podporoval myšlenku pracovní migrace z Ukrajiny. Tedy říká se, že máme málo pracovníků ve výrobě a na, řekněme, méně kvalifikovaných funkcích a že by se firmám prý mohlo ulevit importem pracovních sil...

Ano, podpora určitého druhu migrace – nikoliv imigrace – není vůbec špatná. Jde o to, jaký druh migrace máme na mysli. Já tím, co si zasluhuje podporu, míním podporu dočasné pracovní migrace, nikoliv podporu lidí, kteří se sem programově jedou trvale usadit. Ti, kteří sem jedou dočasně, pak logicky budou z kultur, které nemají problém začlenit se do naší společnosti, a rovněž budou mít i pracovní návyky potřebné pro naši ekonomiku. Na podpoře tohoto druhu migrace podle mého soudu není nic špatného. Co se týče těch pracovních návyků přínosných pro naši ekonomiku, nemám tím na mysli kulturu a mentalitu směřující k drobným, samostatným nevýrobním provozovnám, ale spíše lidi, kteří jsou schopni nechat se zaměstnávat ve výrobních podnicích.      

Anketa

Máte radost, že vláda Andreje Babiše získala důvěru Poslanecké sněmovny?

83%
17%
hlasovalo: 13076 lidí
   

Ty drobné provozovny, které jste zmínil... Tak asi funguje ta severní Afrika či Blízký východ?

Ano, a je to tak proto, že v blízkovýchodních zemích chce být každý svým pánem. Být na Blízkém východě něčím zaměstnancem znamená být něčím sluhou, ztratit část společenské prestiže, a to nikdo nechce. My to takhle u nás nemáme. Máme jinou kulturu. Popravdě, nechci v Čechách žít tak, jak se žije v severní Africe.

Na druhé straně, v kultuře Blízkého východu a, řekněme, arabského světa je dominantní určitý podnikatelský duch, tedy svým způsobem touha po nezávislosti, podnikavost…

No právě. Ten podnikatelský duch je tam ale možná až příliš silný. Jenže podle mého my v současnosti potřebujeme spíše více pracovníků ochotných makat u pásu nebo na stavbách než těch, kteří si budou otevírat další směnárny, večerky anebo budou v konečném důsledku jen chodit po ulicích a prodávat falešné značkové sluneční brýle, aby se vůbec nějak uživili.  

Nedávno se uskutečnil summit Evropské unie věnovaný migraci. Evropští lídři se tam dohodli na myšlence zřizování jakýchsi hotspotů pro migranty a rovněž i tranzitních center. Rezonovala i myšlenka, že by se ony hotspoty (místa pro soustřeďování migrantů, kde by se rozhodovalo o jejich nároku na azyl) zřizovaly v severní Africe. Přerozdělovací kvóty, zdá se, spadly pod stůl. Co o tom soudíte? 

Pozitivní posun je, že pod tlakem reality se konečně postupně začíná ustupovat od tendence říkat, že imigrace je zvládnutá, zvládnutelná, ba dokonce pro Evropu pozitivní a potřebná. Pod tlakem reality se v řadě zemí dostali k vládě lidé, kteří pojmenovávají skutečný stav věcí, a tak se postupně odvracíme od toho předešlého postulátu.

Co se týče myšlenky na zřizování hotspotů například již v Africe a podobně, tak si nemůžu pomoci, ale přijde mi to zatím spíš jako „přání otcem myšlenky“. „Hotspoty“ přece byly už před časem zřízeny v Itálii a v Řecku, možná i jinde, a o těchto zemích se hojně informovalo s patřičným optimismem. Nezdá se ovšem, že by příliš ulehčily situaci. Mně osobně připadá pro přístup k migraci příznačný už ten název „hotspot“. Nic totiž neznamená. Pořád se politicky korektně bojíme používat názvy odrážející funkci. „Zadržovací centra“? „Koncentrační tábory“? „Vyhošťovací vazby“? Pak bych asi rozuměl, co mají mít na starosti.

A do tohoto obecného plánu bude vstupovat spousta různých aspektů – lidských, praktických, ekonomických, politických, právních. Jestliže „hotspoty“ budeme říkat tomu, že už se nenechají neprověření a často ve skutečnosti ani neidentifikovaní migranti volně pobíhat po celé Evropě, jak chtějí, ale budou někde za drátem do doby, než se administrativně vyřídí jejich status, je to podle mého soudu pozitivní vývoj.

A zmínil bych v té souvislosti i to, že vlastně jde o věc, ve které poměrně nedávno rozhodl evropský soud v neprospěch České republiky, která právě toto zavírání migrantů s nevyřešeným azylem praktikovala. My jsme pobytová zařízení, ve kterých lidé museli zůstávat do doby vyřešení jejich statusu, měli. Pak přišlo tohle soudní rozhodnutí ve smyslu, že je to protiprávní postup.

Jestliže slovem „hotspoty“ nazveme jakési koncentráky současnosti, kde tito lidé zůstanou, dokud nebude jasné, co s nimi a kam s nimi, je to kruté, k mnohým z nich to bude nespravedlivé, ale je to bohužel po dlouhých letech chybné imigrační politiky logický a nezbytný krok.    

Napadá mě provokativní otázka. V případě, že skutečně dojde k vybudování oněch táborů či hotspotů v severní Africe, nenaláká to k cestě do Evropy i další Afričany, neřeknou si, že by chtěli do Evropy, která je životu přívětivější, všichni?

No, oni si to ale téměř všichni říkají už teď.

Nezláká zřizování hotspotů v severní Africe k cestě i ty migranty, kteří by se normálně nezvedli?

Ne, nikdo totiž nebude chtít jít na azyl čekat někam za drát pod stan. A vzhledem k tomu, jak rychlá je teď díky internetovým sítím komunikace mezi migranty a prostředím, odkud vyšli, další migranty to naopak zbrzdí. Jestli budou moci být ony hotspoty umístěny v severní Africe, se zatím neví. Je to jen přání.

V současnosti tyto tábory můžeme dělat v Evropě. Pro ilustraci si lze představit, že někde v Itálii budou mít tábory na způsob našich táborů z Bělé Jezové a Vyšních Lhot, ovšem v nějakých gigantických rozměrech. Zatím ta zařízení také měli, na počty příchozích ovšem nemohla stačit. Příliš jim nefungovala, protože přetlak příchozích vůči dostupným kapacitám byl tak obrovský, že tam zkrátka všechny zavřít nemohli.

Přesunem mimo Evropu by se mnohé zjednodušilo. Mimo jiné proto, že by nepochybně značně ochabl tlak na dodržování lidských práv ze strany vládních, a zejména pak nevládních organizací. Byl jsem účasten takových lidskoprávních razií u nás a bylo to bizarní. Ochránci lidských práv migrantům vnucovali práva a hodnoty, o které oni vůbec nestáli, a naopak jim nemohli poskytnout to, kvůli čemu přišli do Evropy. Vyptávali se zadržovaných migrantů, jestli mají čistá prostěradla a jestli mohou děti jít do školky, což je vůbec nezajímalo. Jediné, co pořád opakovali jako mantru, bylo, že chtějí pokračovat do Německa, kde žije jejich bratranec nebo strýc. 

Fotogalerie: - Migranti v Bělehradě

Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
Migranti v hlavním městě Srbska Bělehradě
    

Zajímavý by mohl být pohled severoafrických zemí na to, že se na jejich území v táborech zřízených státy Evropské unie budou koncentrovat tisíce migrantů, kteří se budou prověřovat…

No, tisíce. Spíše řádově přidejte.

Desetitisíce?

Řádově ještě přidejte. Určitě to budou statisíce. Podívejte se jenom na to, kolik – a to jen evidovaných – migrantů přichází a za poslední léta přišlo do Evropy. Jsou jich minimálně statisíce. A všichni tito lidé by měli teoreticky zůstat v těch koncentrácích do doby, než se vyřídí jejich status. Stačí selský rozum a zamyslet se nad tím, kolik úředníků bude zapotřebí na posuzování jejich žádostí o azyl. Pošleme tuto armádu tisíců imigračních úředníků do enkláv v Africe? S jakými informacemi tam při posuzování budou pracovat? Záleží na tom, jak budeme rozlišovat, kdo nárok na azyl bude mít a kdo ne. Když to budeme dělat paušálně a řekneme, že občané jedné země budou mezinárodní ochranu dostávat apriorně, ať tam žili v jakýchkoliv podmínkách, a na druhé straně že jiná země je bezpečná a každému jejímu občanu bude mezinárodní ochrana automaticky odmítnuta, bude v tom procesu vždy docházet ke strašným nespravedlnostem.

A mimochodem, to se už dnes děje i při posuzování žádostí na území Evropy. Jak se taky dá spolehlivě ověřit, jestli je každý Iráčan nebo Gabunec, který tvrdí, že mu jde doma o život, protože podporuje opozici, skutečně ohrožen? Jenomže lidé, kteří do Evropy fyzicky přišli, tu zůstávají, ať už azyl dostanou, nebo nedostanou. Vždy se po čase najde nějaký institut – strpění, když se vydrží odvolávat pár let, pobyt, sňatek... Zkrátka nikdo není schopen je odtud dostat pryč.

Předpokládám proto, že hlavní výhodou hotspotů kdesi v Africe by bylo, že se nárok na azyl bude posuzovat, aniž žadatelé budou mít možnost vstoupit na území Evropské unie a začít tam žít, a že tohle dost z nich odradí od cesty. Tohle by je skutečně odradit mohlo.  

V Africe se lidem žije těžce. Co ale s tím, jak lidem na tom kontinentu pomoci? Navíc se jim zhoršují podmínky i kvůli změnám klimatu. V současné době se začíná hovořit o „právu na migraci“ nejenom z důvodu válečného konfliktu a pronásledování, ale právě i z důvodu klimatických změn, tedy globálního oteplování...

Řekl bych, že se tedy třeba o právu na migraci opět mluvit přestane. Podívejme se na to třeba takto – my udáváme stále, že nejvíce migrantů k nám přichází ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, čemuž já úplně nevěřím. Zkrátka jsou to jenom ti, u kterých je hlášen záchyt. Přijdou se sami přihlásit nebo je někde chytí. A to nejsou zdaleka všichni, kteří se sem dostanou.   

Pokud vím, tak třeba v Afghánistánu mají státy EU a NATO svá vojska. Nechápu, co nám tedy brání, abychom pro občany těchto států zřizovali pomyslné koncentráčnické hotspoty už tam. U vojenské základny v Bagrámu by se pod ochranou vojsk NATO udělal ještě další lágr a každý Afghánec, který bude chycený ilegálně v Evropě, se dopraví tam a jeho nárok na mezinárodní ochranu se bude posuzovat tam? Vojenskou přítomností našich jednotek se přitom pyšníme i jinde. V Iráku, v Mali...

U těch hypotetických a zatím pouze vysněných hotspotů v severní Africe, se kterými by ale musely souhlasit státy, na jejichž území by vznikly a za které si rovněž nechají velmi tučně zaplatit – nejen finančně, ale i prostřednictvím různých výhod – je mimo jiné problém, kam budete vracet odmítnuté? Ti lidé by museli totiž mít v pořádku své papíry a teoreticky by je měla přijmout země, ze které budou deklarovat svůj původ a prokáže se to. Ovšem když vám přijde černoušek bez dokladů, bude evidentně z Gambie, ale bude tvrdit, že pochází z jižní Afriky, kam se chce také dostat hodně migrantů, co s ním?

Riziko utonutí při pokusu o překonání Středozemního moře mezi migranty by se ale po případném zavedení migračních hotspotů v severní Africe mělo snížit. Obětí na životech ubude…

K tomu bych řekl, že my, Evropané, jsme hrozní pokrytci. Existuje spousta internetových stránek, kde příbuzní hledají své pohřešované příbuzné, kteří se vydali na cestu do Evropy. Uvádějí tam mimo jiné, kde byli naposledy viděni. Podle nich lze usuzovat, že mnohem více migrantů zahyne někde v poušti než na moři. Jenže co se děje na poušti, nás nezajímá, protože to nevidíme. Co se děje na moři, to už nás pálí, jelikož se to dostane do televize. Připomíná mi to naše postoje, když v klidu jíme vajíčka z klecových chovů, ale jen do doby, než nám v televizi ukážou opelichanou utrápenou slepici v kleci. My to utrpení zkrátka jen vidět nechceme.

Anketa

Máme lepšího prezidenta my, nebo Slováci?

93%
hlasovalo: 8779 lidí

Může se masová migrace nějak podepsat na životní úrovni Západoevropanů? Ani sociální systémy a pomyslné záchranné sítě západoevropských zemí pravděpodobně nebudou všemocné…   

Nevím, ale vidím, že už nyní se postupně mění životní styl obyvatel zemí dotčených migrací. Lidé, kteří byli zvyklí žít určitým způsobem, musejí začít žít jinak. Stačí, když se pojedete podívat do Francie či do Itálie.

Naznačujete problémy?

Ano. Umanuli jsme se na koncept zákonnosti. Jen to, co výslovně omezuje zákon, se nesmí dělat. Jenže společnost, která bude fungovat pouze na principech zákonnosti, je odsouzena k zániku. Pouhý zákon nikdy nemůže postihnout a vymoci veškeré myslitelné společenské vztahy. Daleko významnější díl norem pokrývá morálka, kultura, zvyklosti a řada dalších regulativů tak přirozených, že si je ani neuvědomujeme.

Lidé, kteří k nám přicházejí z kulturně výrazně odlišných zemí, mají jiný smysl pro povinnost. Mají jinak nastaven žebříček loajality. Mají jiný smysl pro takové důležité drobnosti, jako je chápání času a dodržování termínů, jiný smysl pro humor, jiný vztah k přírodě, jiné téměř všechny elementární návyky. Když tohle všechno nakupíte dohromady, najednou si uvědomíte, že vůbec není třeba porušit žádný konkrétní zákon, ale i tak to pravděpodobně povede k řadě problémů a k rozkladu společnosti, jak ji známe.

Fotogalerie: - Imigranti v Maďarsku

Imigranti ve stanici Keléti
Imigranti ve stanici Keléti
Imigranti ve stanici Keléti
Imigranti ve stanici Keléti
Imigranti ve stanici Keléti
Imigranti ve stanici Keléti

Když váš soused považuje psa, který je pro vás členem rodiny, za nečisté zvíře, když s ním nemůžete jít do hospody, protože místo, kde se pije alkohol, mu zakazuje bůh, když si váš desetiletý syn nemůže ani hrát s jeho dcerou, protože ta je zahalená a nesmí si s nikým „začínat“, když se s ním domluvíte na půl osmou, on přijde v devět a připadá mu to normální – a v tom výčtu bych mohl pokračovat – tak společnost, ve které jste byl zvyklý žít, se zkrátka rozpadne. Budete žít vedle něho, ale nikdy s ním. On bude logicky také vyhledávat jinou společnost, což mu nelze zazlívat, respektive ji bude aktivně vytvářet tím, že bude v imigraci pomáhat svým blízkým, aby kolem něj vytvářeli paralelní společnost, ve které bude spokojen.

Upnuli jsme se jen na jednu stránku věci, na zákonnost a říkáme: Když neporušují zákony, proč by tady s námi nemohli být. Společnost, založená pouze a výhradně na dodržování zákonů, ovšem zanikne.  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jonáš Kříž

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Už zas panáčkujeme jako pejsci a aportujeme. Profesor Keller hovoří ke stému výročí republiky

10:02 Už zas panáčkujeme jako pejsci a aportujeme. Profesor Keller hovoří ke stému výročí republiky

STO LET REPUBLIKY „Ohrožuje nás, že přijdeme o poslední zbytky schopnosti rozhodovat o tom, kdo bude…