Do jaké míry berete předvolební průzkumy za určující a jak přistupujete ke kritice, že ovlivňují myšlení voličů, protože jim skrytě radí, se kterou stranou by mohli vyhodit hlas do koše a naopak? 

Průzkumy sleduji se zájmem, protože samozřejmě nemám odhad, jak se budou voliči rozhodovat. Beru je ale s rezervou. A vůbec nepochybuji o tom, že průzkumy chování voličů ovlivňují. Řada lidí nechce dát hlas straně, u které nemá jistotu, že se do Parlamentu dostane, jiní zase hledají, jak volit s většinou, a ještě jiní se snaží volit „proti“ nějaké straně, takže třeba dají hlas tomu, koho pokládají za jejího oponenta v příštím parlamentu. Člověk se spikleneckým myšlením by snadno propadl pocitu, že právě k takové manipulaci jsou předvolební průzkumy určeny: Většinou si je někdo objedná a příslušné agentury snadno odhadnou, jak si zadavatel přeje, aby výzkum dopadl. Mohou tedy upravit otázky tak, aby zadavateli vyhověly. Je to ale součást dnešní politické kultury a strany i voliči s tím musejí počítat.

Jak na vás působí právě rostoucí preference ANO Andreje Babiše  a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury? 

Jediné, co z těchto preferencí nepochybně vyplývá, je silné zklamání „zavedenými“ stranami a snaha zkusit něco nového, co bude třeba lepší. A jak skupiny voličů těchto nových volebních kandidátů ve volebních průzkumech rostou, ovlivňují další nerozhodnuté nebo nejisté voliče. Je to trochu jako bludný kruh.