Když jsme spolu mluvili naposledy, řešil se průběh koronavirové krize. Mluvili jsme také o tom, jak opozice podává návrhy a vláda některé se zpožděním přijímá, nicméně koronavirový problém neskončil. Někdo vidí nákazu jako vlnu druhou, jiní tvrdí, že první ani neskončila. Jak se, podle vás, vláda poučila z období březen až červen do situace současné, kterou musí řešit?
Především mě fascinuje, že po všech sděleních o chytrých karanténách a vymyšlených semaforech o tom, jak se jednoduše budou odlišovat okresy, ve kterých koronavirus řádí, od těch, v nichž je klid, jsme se dozvěděli, že opět bude vyhlášena povinnost plošně nosit roušky, což nedává v kontextu toho předchozího příliš smysl.
Chytrá karanténa nefunguje tak ideálně, jak se předpokládalo, a jsou i další dílčí nedostatky. Čím to je, že situaci nedokážeme podchytit?
Je to dáno přímo biologickými vlastnostmi viru, rychle se šíří, a zároveň tím, že se šíří vzduchem, je obtížné ho vysledovat. To, že chytrá karanténa nejspíš nebude fungovat, se předpokládalo, řekl bych, od začátku. Vlastně jsem spíše překvapen, že ministerstvo investovalo tolik úsilí, aby ji prosadilo. Nicméně očekával jsem, že dojde k identifikování ohnisek nákazy a budou se preventivně řešit právě ohniska nákazy, nikoliv plošně celá republika. To by bylo opatření, které by dávalo vzhledem k vlastnostem nemoci smysl.
Co říci k finančním krokům vlády, které budou mít zásadní vliv na budoucnost. Kromě půlbilionového schodku se řeší úspory. Jakou známku byste udělil vládě Andreje Babiše za to, jak situaci zvládá z pohledu financí?
Asi čtyřku. Obecně souhlasím s myšlenkou, že v době krize by se měly uvolnit rezervy a krize by se s jejich pomocí měla řešit. Problém je v tom, že vláda dokázala uvolnit rezervy, ale už je nedokáže uvolnit k řešení krize. Asi nejnázornější příkladem je, co předvádí ministr Karel Havlíček (za ANO, pozn. red.)), kterému když sdělili, že přijdou peníze z Evropské unie, tak nevymyslel nic chytřejšího, než že opraví všechny mosty v zemi. Protože nemá připravené žádné projekty, které by mohl realizovat, tak nahonem vymýšlí plošná opatření.
Piráti navrhli zmrazit mzdy pro senátory, ministry i poslance. O tom se hodně namluvilo, ale dosud se k tomu nikdo neměl. Teď politici z různých stran začali vymýšlet, jak do platů zasáhnout. Čím to je, tak najednou?
Předpokládám, že snad všichni chápou rozsah krize a uvědomují si, že jsme v tom všichni spolu. Politici by v tomhle měli jít příkladem.
Měl by se v tomto smyslu řešit i přebujelý státní aparát?
Bavil bych se o tom, které konkrétní věci jsou třeba, a které nejsou. Nechci shazovat práci lidí, kteří pracují ve státní správě. Pokud tam někdo dělá užitečná věci, tak by jeho místo mělo být rozhodně chráněno, ale zase na druhé straně, pokud vyhodnotíme z nějakých auditů, že konkrétní činnost je zbytečná, asi má smysl ji zrušit. Rozhodně bych ale nechtěl reagovat tak, že plošně všechny škrtneme.
Chápu, je ale pravda, že z poslední roky množství státních úředníků a zaměstnanců značně vzrostlo.
To je nepochybně pravda. Obecně bychom se měli snažit procesy digitalizovat a tam, kde není nutná lidská práce, ji nahradit strojem, což ve státní správě na mnoha místech neplatí.
Když jste na to narazil, to je mimochodem jedno z velkých témat Pirátů – digitalizace státní správy. O tu se také stát v posledních letech snaží, ale kritici vidí problémy v samotných systémech, které navíc nejsou propojené, ukazují se problémy s IT výběrovými řízeními a tak dále. Jak si stát a vláda v digitalizaci vede?
Řekl bych, že poměrně špatně, protože lidé, kteří to řídí, nerozumějí, co by měli udělat, aby se vše digitalizovalo. Nejukázkovější příklad předvedl premiér Andrej Babiš, který mával papírovým sešitem a křičel, že to je jeho notebook. Pokud lidé obyčejné e-maily řeší tak, že si je nechají vytisknout, napíšou na ně odpověď tužkou a pak zase sekretářce nechají přepsat odpovědi do počítače, tak se nejedná o způsob, jak republiku digitalizovat.
K těm problémům, které jste zmiňovala. Samozřejmě, že jsou problémy s výběrovými řízeními, s efektivitou, s financemi, ale jsou problémy i s bezpečností, protože pokud na systém jako celek nikdo nedokáže dohlídnout, tak je kybernetická bezpečnost děravá, a kdokoliv se nám bude chtít do státní správy nabourat, udělá to.
Psali jsme:
Vášnivé reakce vyvolala obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Protestovalo se, kritika směřovala k náboženskému symbolu i k podpisům, které měly být původně uloženy do Mariánského sloupu. Dostali jsme se do doby, kdy se všechno zbytečně politizuje?
V případě mariánského sloupu je problematická náboženská symbolika, protože ho bere za své ta část populace, která má blízko ke katolicismu. Ale ti, co by měli blíž k protestantským církvím, to tak pozitivně nevnímají. Není rozumné symbol, který takto kontroverzně vnímají různé konfese, vůbec umísťovat na veřejná prostranství.
Vy tedy nejste nadšený z toho, že se mariánský sloup na náměstí vrátil?
Upřímně řečeno, domnívám se, že tím akorát oživujeme duchy minulosti. Emoce, která vedla protestující při vzniku samostatného Československa k jeho svržení, teď zbytečně bude oživena a zbytečně se v těchto starých sporech minulosti budeme muset vrtat.
Doba, kdy některé sochy a pomníky strháváme a jiné obnovujeme…
Obávám se, že této činnosti se v každé době přikládá naprosto neúměrný význam. Obecně bych to redukoval. Chápu, že některé pomníky lidi, kteří za minulých režimů trpěli, urážejí. Na druhé straně jsou to ve finále symboly, a jak se lidově říká, chléb kvůli tomu levnější nebude.
Ulice a náměstí v Bělorusku zaplnili lidé, protestují proti výsledkům voleb, v nichž podle oficiálních čísel zvítězil dosavadní prezident Alexandr Lukašenko. Vidíte v událostech podobnost s československým rokem 1989, jak se často připomíná?
Bělorusko má tu smůlu, že po skončení většiny komunistických diktatur ve východní Evropě tam komunista, bývalý jézéďák zůstal u moci a zůstal posledním diktátorem v Evropě. Poměrně dlouho se mu dařilo volby manipulovat a protestující rozhánět, nicméně v tuhle chvíli byla míra manipulace tak zjevná a nespokojenost lidí s režimem, který není schopen zajistit rozumnou životní úroveň, není schopen zajistit svobodu, není schopen zajistit bezpečnost, je prostě tak velká, že už se nedá dále malovat na růžovo.
Dá se s určitostí dnes říci, že běloruské volby byly zfalšované?
Prakticky s jistotou, vzhledem k tomu, že výsledek, který vyhlásila oficiální volební komise, koloval jako pokyn pro jednotlivé volební komise ještě den před volbami. Oni splnili plán, akorát zcela zjevně lidé, kteří volili, to stejně nevidí, protože hlasovali přesně opačně.
Protesty byly, hlavně ze začátku, potlačovány dost násilně. Došlo ke zraněním, k úmrtím, na povrch vyplouvají svědectví o věznění, mučení a výhrůžkách zatčeným. Je něco takového v současné Evropě vůbec přijatelné?
V dnešní době to naprosto nemá co dělat. Jde o pozůstatek minulosti, který měl zmizet už dávno. A lidé, kteří za to nesou odpovědnost, by měli být potrestáni, protože nemůžete mlátit zatčené obyvatele. To nepřipadá v úvahu. Domnívám se, že Evropská unie jako celek by v tomto měla být jednotná a udělat maximum proto, aby zodpovědní viníci v Bělorusku, kteří tato zvěrstva páchali, byli potrestáni.
Na to se chci zeptat vás jako europoslance. Měla by Evropská unie a ostatní státy do běloruského dění zasáhnout, aby pomohla demonstrujícím provést politický převrat?
V první řadě bych chtěl říci, že Evropská unie není Rusko, tudíž nemůže armádou vpadnout do sousední země a změnit režim, to my neděláme. Zároveň ale, co je možné a je nutné, bychom měli potrestat lidi, kteří za zvěrstva nesou zodpovědnost, a tady vidím celou řadu nástrojů. Evropská unie má aparát pro zahájení cílených sankcí. To znamená, že konkrétním lidem, kteří něco spáchali, obstaví účty, zabrání ve vstupu, případně na ně může vydat mezinárodní zatykače. Tento aparát je třeba využít. Já myslím, že v danou chvíli se jeho využití rozjíždí. A jaký bude osud režimu v Bělorusku, to záleží především na Bělorusech, ale on se tam zase tak dlouho neudrží, aniž bychom pomáhali.
Ustojí Alexandr Lukašenko celou situaci, nebo už vyvolala nevratné změny a stejně to znamená jeho konec?
Myslím, že nevratné změny už se především staly. V neděli bylo v Minsku na náměstí mnoho set tisíc lidí, kteří požadovali jeho odchod. V podstatě naprostá většina velkých státních podniků, na kterých běloruské hospodářství stojí, vstoupila do stávky. Už stejně nemá jinou možnost, než odejít.
A co role Ruska? Rusko Bělorusku kryje záda, což je evidentní i po telefonátech mezi Vladimirem Putinem a Lukašenkem. Rusko však samo kvůli Ukrajině už od roku 2014 čelí sankcím. Nezdá se však, že by to postoj Ruské federace či Putina změnilo, navíc spousta zemí a firem ty sankce obcházejí. Mají sankce smysl?
Mohla jste to vidět například na vývoji kurzu ruského rublu vůči ostatním světovým měnám, který se po zahájení sankcí poměrně výrazně propadl. Sankce svůj smysl mají a navíc jsou hlavně cílené. To znamená, že cílí na sektory průmyslu, které souvisí s vyzbrojováním armády a podobně. Tedy efektivně ztěžují do budoucna Rusku možnost podobné agrese provádět. Z tohoto hlediska určitě smysl mají. Nepochybně je pravda, že běloruský diktátor se snaží svých vztahů s Ruskem využít proti vlastním lidem, ale to je asi něco, co považuji za odporné a pevně doufám, že se toho běloruští občané neleknou.
Jak si vy vysvětlujete ticho prezidenta Miloše Zemana k Bělorusku, zatímco jeho slovenský protějšek Zuzana Čaputová nechala prezidentský palác nasvítit do bíločervené barvy? A který přístup je vám bližší?
Přiznám se, že nevím, jestli si to mám vysvětlit tak, že Miloš Zeman je nemocný a není schopen se k tomu vyjadřovat, nebo tak, že by se nejraději vyjádřil na podporu Alexandra Lukašenka, ale raději taktně mlčí. Každopádně je mi asi sympatičtější přístup prezidentky Čaputové.
Poslední otázka se týká návštěvy amerického ministra zahraničí Mika Pompea v Praze. Co, podle vás, znamenala jeho návštěva pro Českou republiku? Byla pro nás přínosná?
Já vnímám Spojené státy jako velmoc, která má nějaký globální dosah a nepochybně návštěva ministra zahraničí Spojených států je něco, čeho bychom si měli všimnout a mluvit s ním. Zároveň s tím vnímám události ve Spojených státech a vnímám, že na začátku listopadu tam proběhnou prezidentské volby. Jejich vlastní politika se v nadcházejících měsících může změnit.
Co tou návštěvou u nás mohou sledovat Američané?
Mám za to, že americký ministr procestoval nejenom Českou republiku, ale i několik sousedních zemí, takže pro něj se jedná o běžnou zahraniční cestu do této části světa, kde má Amerika nějaké své zájmy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
