Napsal jste blog o tom, že Piráti musí do europarlamentu. Když musí, tak musí... Ale proč?
„Když musí, tak musí“, jsem psal na svém facebookovém profilu a stručně jsem tím vyjádřil kombinaci vlastních pohnutek, široké podpory v rámci Pirátů, rodiny i známých. V článku „Proč musí Pirát do europarlamentu“ jsem mluvil o tom, proč je důležité hrát v europarlamentu důležitou roli. Proč tam mají jít Piráti a proč tam chci já. Mojí motivací jsou evropské hodnoty vystavěné na komplikované, ale bohaté historii. Hodnoty, o kterých dnes s gustem pochybujeme a obracíme se slabošsky k jiným mocnostem. Přitom kulturní a společenské poměry u nás nejsou ani čínské, ruské, ale ani americké. Mám rád Českou republiku a chci, abychom byli aktivní součástí kulturního okruhu, kam jsme patřili po staletí.
Nicméně Evropská unie potřebuje změny. Piráti tomu výrazně napomohou svým důrazem na reformu mj. pomocí digitalizace a snižováním byrokracie.
Věřím v silnou zdravou Evropu, která se nerozpadne, ale s čerstvým dechem a novým elánem vykročí směrem ke vzdělané a demokratické společnosti. Řada asijských zemí investuje enormní prostředky a úsilí do zlepšování vzdělání populace. My se zakleli impotentním řešením imigrantské krize a hádáme se. Jiní mezitím plánují svojí budoucnost v horizontu desítek let. My musíme také, pokud chceme obstát.
Chcete kandidovat na lídra Pirátů do eurovoleb, zeptám se tedy na ně. Evropské volby mají žalostně nízkou účast voličů, v čemž se odráží skeptický a kritický postoj Čechů k Evropskému parlamentu a k EU vůbec. Dá se podle vás současná zbyrokratizovaná a nepružná Evropská unie vůbec zreformovat? Píšete, že se Evropa musí otevřít lidem. Což je asi klíčové, protože zatím tedy příliš otevřená k lidem není. Je to vůbec možné docílit?
EU s přispěním českých europoslanců musí představit občanům smysluplnou a pochopitelnou náplň. Jinak může dojít k tomu, že neodolá vnějším i vnitřním tlakům a zhroutí se do prachu oživeného národního šovinismu. Evropská unie má smysl a my se bez většího celku neobejdeme. Vždy mě mrzel nezájem o evropské volby ze strany občanů. Současně věřím, že jsou to Piráti, kteří mohou České republice přinést po letech trápení kladné změny. A to i ve vztahu k práci našich europoslanců a vnímání EU jako partnerské organizace, které jsme součástí. Musíme pomoci zbořit mýty o EU, ale současně jí polít studenou vodou, aby se probrala a začala řešit budoucnost tohoto kontinentu smysluplně. A je třeba posílit roli europarlamentu na úkor Evropské komise. Komise, kde máme taky české zástupce, ale je to příliš malá skupina na to, jakou má moc. Je také potřeba zvýšit transparentnost unijních procesů.
Dle vašeho vyjádření hrozí, že by se Evropa mohla zhroutit do prachu oživeného národního šovinismu. Není to ale právě tím, že Brusel příliš „tlačí na pilu“ ohledně integrace, „vměšuje“ se od záležitostí jednotlivých členských států, což pak vyvolává o to větší protireakci?
Samozřejmě, je to tak. My sami si na sebe pleteme bič nefunkčních směrnic a jalových prohlášení. Unie ale není nějaký Brusel. Jsme to my. Je to stejné jako tvrdit o vlastní rodině, že je hrozná a je třeba odejít. Tím se ale dostanete leda z bláta do louže. My se tak trochu střílíme do vlastní nohy. Existují různé scénáře budoucnosti EU, a ta o tom otevřeně debatuje. Stačí se zajímat. Existuje např. Bílá kniha o budoucnosti Evropské unie. Já si umím představit, že dnes by mohla EU dělat méně, ale lépe. Unie musí v první řadě řešit smysluplné projekty a ty lidem srozumitelně představit. To ale záleží na aktivitě samotných členských zemí. Občané zase musí zahodit naroubované předsudky a dívat se i na to, co se povedlo. Podívejte se okolo sebe, kolik se postavilo, zrekonstruovalo a celkově proinvestovalo z unijních prostředků, kdy jsme do pokladny poslali nesrovnatelně méně, než kolik jsme si z ní vzali. Na území EU se neválčí. Společně chráníme evropský trh.
Ke špatnému obrazu EU přispěly také špatné projekty, za které si ale můžeme do značné míry sami. Mizerné dotační tituly jsme většinou napsali my. EU udělala chybu, že nám na ně dala. Teď budeme možná nějaké vracet. V Česku je špatná pověst EU navíc zvýrazněna protiunijní propagandou. Vždycky je dobře, když se lidé ozývají a dávají najevo svůj názor. Unie si kritiku rozhodně zaslouží a vlastně ji potřebuje. To ale souvisí také s odpovědností ověřovat si informace a nepřejímat jen to, co chceme slyšet. Musíme přestat očekávat, že ta druhá strana se změní a že jenom my jsme perfektní. Funguje to stejně jako v partnerském vztahu. Vztah se rozpadá a obě strany si myslí, že mají pravdu, přitom objektivně ji mít nemohou. A neshody často vznikají zbytečně proto, že strany konfliktu si už neuvědomují své partnerství a nedýchají pro ně. Zlepšit se musí Unie, ale i my, nehledě na to, že jsme její součástí.
Psali jsme:
Jako svoji vizi EU uvádíte: „Evropa zná své kořeny a umí si je uhájit.“ Opravdu je zná a umí si je uhájit? „Evropa ví, kam chce směřovat, a umí se na to domluvit.“ Opravdu to ví, opravdu to umí? „Evropané to znají a ví také a za Evropu demokratickou a humanitní budou dýchat.“ Opravdu to tak je? Zní to dost idealisticky...
Ani jednu věc dnes nezvládáme, proto jsem si to dal do vize, tj. do své evropské mety. Vize je vždy ideál, ke kterému se chcete upínat. Dnešní době ideály chybí, proto si klademe tak nízkou laťku a nízko také jsme.
Pokud chcete dělat něco společně, musíte na něčem stavět. Evropa potřebuje společný projekt, protože jinak je to odjakživa semeniště válek. Navíc rozdrobená Evropa se do krámu hodí jen třem světovým velmocem, přičemž nechci, abychom se podobali žádné z nich. Evropa jede na vrcholu dějin už 2,5 tisíce let a nevidím jediný důvod, proč by to měla zabalit právě teď. Pojďme se snažit a uchraňme Evropu a Českou republiku před pádem do bezvýznamnosti.
Jste podle vlastních slov liberální demokrat. Stále více lidí však přestává věřit v demokracii jako takovou (připomínám, že demokracie nemusí být nutně jen liberální). Hodně je to způsobeno i tím, že neuvěřitelné množství lidí u nás upadlo do exekucí (863 tisíc), ze kterých nemají prakticky šanci se dostat. Všiml si toho i zahraniční tisk, v neděli o tom napsal britský list The Guardian. Podobná forma exekucí jako u nás nemá patrně v Evropě obdoby. Jak je možné, že to došlo tak daleko, a proč zavedené politické strany tento problém podcenily a až donedávna neřešily?
No vidíte, kdyby existovaly společné unijní exekuční zákony, nikdy bychom v takovém svrabu nebyli. Toto je příklad, kdy nám „zlý“ Brusel své představy nediktuje a my si sami na sebe ušijeme paskvil a zlodějinu. Piráti na to upozorňují dlouhodobě a navrhli legislativní změny. Lidi nám pak nadávají do práskačů, ale co lepšího můžeme dělat než upozornit na problém a navrhnout jeho řešení? Snad naše návrhy tentokrát premiér neodmítne. Hlavně, aby se nějaká změna stala, ať už si vavříny připíše kdokoliv. Lidé na to opravdu zoufale čekají.
Nicméně toto téma přímo s europarlamentem nesouvisí a s demokracií už vůbec ne. Velká část populace, která uvízla v dluhové pasti, je ale zhrzena a dává to za vinu právě demokracii. S tou to ale opravdu nemá vůbec nic společného. Žádná jiná demokratická země nemá tak asociální exekuční zákony. Je to zase o tom, co si lidé nechají líbit a koho volí. Proč rostou preference tomu, kdo slíbil, že to vyřeší, a přitom neudělal nic ani jako ministr financí, ani jako premiér?
Piráti se hodně věnují svobodě na internetu. Je ohrožena? Hrozí nám v Evropě cenzura?
Svoboda na internetu rozhodně ohrožena je. To, jak známe a chápeme prostředí internetu, se může postupně rozplynout.
V Česku byla snaha označovat a blokovat tzv. fake news. Problém je, kdo bude určovat, co je a co není falešná žurnalistika. V evropském kontextu se dnes jedná o směrnici o autorském právu, konkrétně o článek 13. Ten by umožnil držitelům autorských práv vyžadovat po online platformách používání filtrů s digitálními kopiemi celého jejich portfolia. Tyto filtry porovnají vše, co chtějí uživatelé nahrát, s databází autorských děl a zablokují vše, co se údajně shoduje. Již dnes se množí stížnosti uživatelů YouTube na neoprávněnou cenzuru formou ochrany autorských práv. Dochází k až bizarním situacím, které však jednou mohou být na každodenním pořádku. Například NASA nemůže zveřejnit vlastní nahrávku z Mars roveru, muzikanti nesmí sdílet svou vlastní produkci atd. Podrobně je to popsáno v překladu článku Coryho Doctorowa zde.
Situaci řeší také odborná veřejnost. Například v Praze se konalo 14. prosince 2018 právnické sympózium Svoboda a zodpovědnost na internetu, jehož jsem se za Piráty zúčastnil a které se do značné míry zabývalo články 11 a 13 zmíněné směrnice. O průběhu sympózia jsem psal zde. Víte, ona svoboda souvisí i s odpovědností, ale tím nemůžeme omlouvat opatření, která nás připraví o soukromí nebo svobodu sdílet myšlenky. O svobodu lze přijít náhle, třeba nástupem diktatury, nebo postupně, salámovou metodou. Přitom svobodu nelze dělit, jakmile přijdete o její část, přestáváte být svobodný.
Velký problém dnes je ale také kvalita médií. Například v oblasti internetových portálů jsou v nabídce buď relativně kvalitní, ale placené stránky, tudíž jen pro ty, kteří chtějí do informací investovat; dále se nabízí velmi málo kvalitních, většinou ale nějak zaměřených nebo ideologicky zabarvených stránek a pak zbývá hromada braku a stranický tisk pana premiéra.
Pravidla ve společnosti budou taková, jaká si vytvoříme. Pokud budeme pasivní, na národní i unijní úrovni, pak se sami stavíme do situace, kdy máme pocit, že nám někdo něco nutí. Češi si mohou volit takové zástupce, kteří budou přínosem, mohou se sami podílet na veřejných záležitostech a jsou plnohodnotnými členy EU, ale nevyužívají toho naplno. Určitě to jde změnit k lepšímu. Musíme pro to ale něco udělat.
Ondřej Kolek na akci Pirátů. Foto: Oldřich Szaban
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
