Co říkáte myšlence zakázat kouření v hospodě?Anketa
Jako významný člen ODS jste byl libereckým hejtmanem, ale pak jste z ODS odešel a stal jste se poslancem za Věci veřejné. Jak se dnes díváte na českou politiku a hlavně postavení pravice na politické scéně?
Mně je líto, že se naplnilo, co jsem před léty s řadou lidí předpovídal, že se panu Kalouskovi úspěšně podaří pohřbít pravici. Zdá se to možná hodně zjednodušené, pokud to směřuji do jedné osoby, ale Kalouskovy snahy stát se hegemonem na pravici vedly v průběhu let k tomu, že pravice je tam, kde je. Začátkem konce byl bratrovražedný boj v ODS, který vyvrcholil, když Mirek Topolánek coby premiér odvolal svého ministra financí Vlastu Tlustého a dal přednost Miroslavu Kalouskovi. Džin byl vypuštěn a dodnes se nenašel takový derviš, který by ho polapil zpět do láhve, z níž unikl. Ovšem přece jen se mi poslední dobou zdá, co se týká nejen celkového složení lidí, kteří vedou pravici, ale i ideové náplně, že se situace zlepšila o desítky procent oproti tomu, co jsem v ODS zažíval já. S potěšením sleduji reinkarnaci ODS. Mně připadá, že díky tomu, že pravice už není u moci, se jí podařilo zbavit různých příživníků. Já sám jsem před lety vystoupil z ODS kvůli dlouholetému pocitu, že ve straně ekonomika převážila nad ideologií. Tam už se neřešilo, co je správné a co ne, ale řešilo se, co bude ekonomicky výhodnější a kdo konkrétní na tom vydělá do své kapsy a kolik to má být. Já jsem v ODS kvůli tomu nebyl – na rozdíl od řady lidí, kteří v ní už dneska nejsou. Ale ti, co ve straně dnes jsou, to podle mne myslí opravdu dobře, počínaje panem předsedou Petrem Fialou přes řadu dalších lidí. Vážím si jich, protože byť jim z toho nekyne podíl na moci, tak pravicové myšlenky prosazují. Kvůli tomu, že občanští demokraté dlouhodobě nebyli schopni naplnit přání lidí, kteří smýšlejí pravicově, vznikly tady další strany, které je možné považovat za pravicové. Například Strana svobodných občanů, Republika, opětovně se aktivizuje Česká pravice a evidentně pravicové poslance najdete i v takových uskupeních, jako je dnešní, byť zredukovaný, Úsvit a samozřejmě i jednotlivci u Starostů a přes Kalouskův odpor i v TOP 09.
Pamatuji si, že jsme spolu mluvili na kongresu ODS v roce 2008 ve Vysočanech v Praze a už tehdy jste byl velmi kritický k dění ve straně. Byl to začátek vašeho konce v ODS?
To máte výbornou paměť. Právě ten kongres byl pro mne zlomový, protože jsem usiloval o to, aby věci, které ODS ještě před tímto kongresem promítla do svého volebního programu Modrá šance, se uskutečnily. Modrá šance byla ideovým vrcholem ODS, k její přípravě se opravdu sešli skuteční odborníci a pracovali na jednotlivých ideových směrech, ať se to týkalo dopravy, ekonomiky, samosprávy, zdravotnictví a dalších oblastí. Program, s nímž jsme pak šli do voleb, připomínkovala i široká veřejnost. A já jsem věřil, že Modrou šanci chceme prosazovat. Ale týden po volbách na krajské radě v Liberci jsem se proti něčemu postavil s tím, že je to proti smyslu Modré šance, a byl jsem poslancem Tomášem Hasilem poučen, že jsem „úplně blbý“, že Modrá šance byl předvolební marketink, a teď nastává povolební realita. On byl prostě zkušený a pragmatický politik. Ač jsem vysvětloval, že nemohu přijet do České Lípy, kde mne všichni znají a kde jsem před týdnem všechny žádal, ať volí ODS, protože má Modrou šanci a to je to nejlepší, co můžeme pro republiku a lidi udělat, a říkat, že to byl jen předvolební marketing a teď nastala povolební realita, tvrdě jsem narazil. Pak do toho přišly velrybářské praktiky, kdy se v Plzni najednou tisíc číšníků stalo členy ODS – a tenkrát z toho vznikl pan Pospíšil. A nebylo to jen v Plzni a nebyl to jen pan Pospíšil. Snažili jsme se těmto velrybářským praktikám zabránit, nebo je alespoň omezit. Mirek Topolánek jakoby tomu naslouchal. Řekl, že když se nám něco nelíbí, ať pro to něco uděláme, ať třeba změníme stanovy. My jsme přikývli: dobře, dáme si s tím tu práci. Topolánek udělal sekci pro změnu stanov a já, Honza Zahradil a několik dalších jsme objeli republiku až do jednotlivých místních sdružení a konzultovali jsme se stovkami členů i jejich volenými orgány, jak upravit stanovy, aby byly moderní, otevřené, ale aby zabránily takovým nekalým praktikám, že firma, která chce mít svůj vliv, svým zaměstnancům do výplaty přidá pár set korun a oni půjdou a podají přihlášku do ODS. Jenže pak členské schůze strany byly neusnášeníschopné, protože tito uměle naverbovaní členové ani za těch pár stovek nešli zvednout ruku na schůzi.
A povedlo se vám nové stanovy, které by velrybaření zabránily, nakonec prosadit?
Dělali jsme na změnách stanov dva roky, předseda říkal, abychom návrh přednesli na příštím kongresu. A pak to Mirek Topolánek bravurně zvládl tak, že když začal ideový kongres strany, delegáti se hned na začátku rozdělili do sekcí, koho zajímala doprava, šel do sálu jedna, koho zdravotnictví, šel do sálu dva atd. A já se ptal, kde bude sekce pro změnu stanov? A bylo nám řečeno, že to není v programu. Takže jsme se rozešli podle toho, co nás profesně zajímalo, a když jsme se sešli na závěr společně, abychom projednali výsledky práce sekcí, tak jsme chtěli ještě připomínkovat ty stanovy. Ale bylo nám řečeno, že na to už není čas. V té chvíli jsem pochopil, že Mirek Topolánek nám dal úkol, abychom se nenudili, ale skutečnou snahu o změnu neměl. Mohu pokračovat přemrštěnými závazky vůči EU v přístupových dohodách. Například ODS nedokázala čelit požadavku Bruselu, aby sto procent území České republiky bylo označeno za citlivé vodárenské území, což vyžaduje obrovské investice a náklady, které mají vliv na dnešní vysokou cenu vody. Ještě zmíním maličkosti, jako je zavedení poplatků ve zdravotnictví, trvání koncesionářských poplatků za televizi a rádio, vysílání reklamy ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, podfinancování dopravní infrastruktury, neplnohodnotné kraje. To vše lidi dodnes štve, ale mne frustrovalo, že o tyto věci nebojovalo stranické vedení ODS a já nebyl schopen přesvědčit své kolegy o správnosti je prosazovat. A do toho skandály, ze kterých by normální lidská bytost pošla hanbou. Už toho na mně bylo prostě moc, ztratil bych vnitřní morální integritu. Rozhodl jsem se tedy prosazovat to, čemu věřím, i za cenu ztráty vlivu a prestiže.
Nepodepsal se také na situaci ve straně problematický vztah zakladatele ODS Václava Klause a jeho nástupce Mirka Topolánka, který už začal tou slavnou Klausovou SMS zprávou těsně po volbě nového předsedy s textem „absolutně falešný a prázdný Topol“, kterou vyfotil na displeji Klausova mobilu fotograf Blesku? Proč se jejich vztah nezlepšil ani později, když Topolánkovo vedení prosadilo Klause ve druhé volbě znovu na Pražský hrad?
Když byl Mirek Topolánek jmenován premiérem, s prezidentem vůbec nekonzultoval, kdo by ve vládě mohl, neměl a musel být. Když ho prezident jmenuje premiérem, považoval bych za slušné, že premiér, když jsou oba z jedné strany, přijde a řekne: Pane prezidente, já bych rád měl takovou vládu. Co vy na to? A Mirek Topolánek místo toho svým chacharským způsobem napsal seznam svých lidí a bez nějaké konzultace ho poslal, odvezl na Hrad. Tehdy to vzbudilo takovou reakci, že i řada nejvýše postavených v ODS zvažovala, jestli by s tím něco neměla udělat, protože na té vládě nebyl ve straně širší koncensus. Mně se to taky nelíbilo. Nicméně každý si pragmaticky řekl, že když jsme vyhráli volby a máme premiéra, nesestřelíme ho ještě dřív, než bude moci začít něco dělat. Ale už tím si Topolánek dal do vínku hned od začátku vládnutí problém, ať už s prezidentem, nebo s širším vedením ODS. A pak už přišly Vysočany, kam jsem si připravil všechny věci, které mi vadily, do nějakého projevu. Zvažoval jsem, jestli s tím mám vystoupit, byl jsem rozhodnut padesát na padesát. Nicméně z úvodního projevu Mirka Topolánka mi utkvěla v paměti slova, že komu se to nelíbí, ať jde, že v ODS nikoho nedrží. To mě srazilo na kolena. A já jsem se ptal, proč po tolika letech, kdy jsem si myslel, že jsem ve společenství lidí, s nimiž sdílím nějaké názory, mi ten pán říká, že mám jít pryč. Do toho přišlo sobotní ráno, kdy přijížděl pozdravit kongres ODS pan prezident.
On ho ani tak nepřijel pozdravit jako oznámit, že se vzdává funkce čestného předsedy ODS. Vzpomínám, jaký to byl pro všechny účastníky kongresu obrovský šok. Jak jste vy tehdy vnímal překvapivé rozhodnutí Václava Klause?
Bylo to trochu složitější. Když jsem to ráno viděl, že přijíždí prezidentská kolona, ač nikdo nepřerušil projev, který někdo zrovna pronášel, běžel jsem ven pozdravit a přivítat hlavu státu. A to jsem nebyl žádný slepý příznivec Václava Klause, několikrát jsem se s ním hodně pohádal. Například hned při vzniku Hospodářské komory, kdy on byl premiér a já viceprezident komory. Tehdy jsem s prezidentem Hospodářské komory Zdeňkem Somrem usiloval o povinné členství v Hospodářské komoře, ale Klaus to nechtěl z pragmatického důvodu. Kdyby všechny ekonomické subjekty byly v jednom spolku, co by s nimi jako premiér dělal? Lepší je rozdělit a panovat. Ale Václava Klause jsem si strašně vážil, i proto, že jsem se s ním mohl pohádat o nějakou věc, ale on mne nezavrhl, mohl jsem s ním dál pracovat.
Když jsem přišel přivítat prezidenta před hotel, kde se konal kongres, byl jsem tam úplně sám. On byl asi připravený, že ho někdo přivítá, když přijíždí na ohlášenou návštěvu. Řekl mi: dobrý den, rád vás vidím, tak chvilku počkáme. Já říkám, pane prezidente, asi není na co čekat. On pokývl hlavou a prohlásil: Hm, to jsme překvapení, kdo všechno mne tady nevítá, tak půjdeme dál. Takové věci nese citlivě. Vykročil do hotelu a jeho suita s ním, u schodů stál manažer ODS, který ho velmi slušně přivítal, ale pořád to byl jen profesionální zaměstnanec. Navedl nás do připraveného salónku, kde běžel přímý přenos z kongresu. Prezident na to chvíli koukal, ale s postupujícím časem pomalu v salónku stoupalo napětí, protože začalo být evidentní, že někdo se rozhodl, že dá Klausovi za vyučenou a přijme ho, až když se rozhodne. Václav Klaus řekl: Pane Jakle, podejte mi ty první desky. Tajemník mu je podal, on z nich vyndal nějaký papír, přetrhl ho vejpůl a řekl: Podejte mi ty druhé desky. Já jsem se zeptal, co bylo v těch prvních deskách. A on mi odpověděl, že tam byl projev k ODS, aby jí popřál a řekl, co si myslí. A co je v těch druhých deskách? Klaus prohlásil: Tam je projev, ve kterém vystupuji z ODS.
Takže on byl připraven na obě varianty a rozhodl se až na místě?
Ano, byl připraven na obě varianty a to pokoření, které mu chtěl někdo uštědřit a dát najevo, že tady je na půdě ODS a tam velí někdo jiný, i když je desetkrát prezidentem, v tu chvíli rozhodlo. Je to absolutní marnost, připomíná to dva kluky, kteří si vyčurávají rohy na písečku. Rozhodla o tom úplná malichernost. Myslím, že je to zbytečné, že lidi formátu Václava Klause a Mirka Topolánka by měli fungovat na jiné úrovni. A ne, aby rozhodovalo, že někdo zbytečně nechá druhého čtvrt hodiny čekat. A že se nebude ptát, jestli chce někoho ve vládě, protože to je jeho vláda a on je premiér, kdežto ten druhý „jen“ nějaký prezident, který do toho nemá co mluvit. Kluci si tam takhle prostě vyčurali rohy. Václav Klaus pak šel před kongres a řekl, že se vzdává členství ve straně. A já jsem vystoupil s tím svým projevem a vyslovil, co se nelíbilo mně a řadě dalších lidí. A další kapkou, kterou ten pohár přetekl, bylo, když několik dní po kongresu jsem dostal několik set e-mailů i několik set SMS a devadesát devět procent z nich bylo děkovných, že jsem to řekl, ale u osmdesáti nebo devadesáti procent z nich bylo buď jasně napsáno, nebo se to dalo vyčíst mezi řádky, abych nikomu neříkal, že mi napsali.
Taková atmosféra tehdy v ODS vládla?
Jak o tom mluvím, mám zas těžko na prsou, protože ta tíha, která na mne tenkrát padla, byla strašná. Já jsem si uvědomil, že v demokratické straně jsou lidi, kterým se sice něco nelíbí, ale většina z nich je mlčící většinou, která raději nic neřekne a bude čekat, až jim nějaký drobek spadne se stolu, protože kdyby něco řekli, tak by od toho stolu byli vyloučeni a určitě by jim žádný drobek se stolu nespadl. A to pro ně byla motivace, proč v ODS být. Řekl jsem si, že se za většinu lidí peru, dělám si osobní nepřátele z lidí vlivných a mocných, protože si myslím, že dělám správnou věc, ale tihle lidé si nechají všechno líbit. A ptal jsem se sám sebe: Já mám kvůli tomu nespat a poškozovat svoji rodinu? A když jsem byl v takovém rozpoložení, doktor Vít Bárta hledal zkušené lidi, které by integroval do Věcí veřejných. Za mnou přišel jeden vysoce postavený člověk v ODS a řekl mi, že když vidí, jak se ve straně trápím, ať se zajedu podívat na Žofín, že tam nějací mladí chtějí něco dělat, že by mi se to líbilo. A definitivně rozhodlo to, že když jsem měl narozeniny a všechny jsem pozval jako vždycky, dříve přišli všichni, i ti, které jsem nepozval, ale na tyhle narozeniny nepřišel nikdo. To také nebylo samo sebou. Už toho bylo na mne moc, proto jsem vystoupil z ODS, všichni byli spokojeni, najednou se to uklidnilo, lidi se začali se mnou znovu bavit. Nastal poprask, až když se dozvěděli, že jsem byl na nějaké konferenci Věcí veřejných. Když jsem tam viděl partu mladých, inteligentních lidí, kteří měli elán a chuť něco dělat, na rozdíl od ODS, kde se všichni krčili na schůzích, aby nemuseli nic dělat, rozhodl jsem se. Ten kontrast, že tady naopak všichni chtěli něco dělat, byl obrovský, takže když přišla nabídka Víta Bárty, že by si toho moc vážil, kdybych se přidal, kývnul jsem. Prostě jsem si řekl, v ODS mě nechtěli, tady mě chtějí, třeba budu ještě k něčemu dobrý.
Ale s Věcmi veřejnými to také moc dobře nedopadlo, i když se dostaly do Poslanecké sněmovny a dokonce do vlády. Nejenže se pak rozpadly, ale nakonec jako hnutí v podstatě skončily. Proč, když měly tak zkušené poradce?
Já jsem se přesvědčil, že zkušenosti jsou nepřenositelné. Protože, byť jsem jim říkal, že takové a takové věci nemají dělat, oni si tím vývojem museli projít, stejně jako si tím dnes prochází hnutí ANO. Když vidím, čím si prochází ANO, jen vidím ve větším měřítku to, čím prošly Věci veřejné. Jen ANO déle vydrží, protože tam je prostě větší síla, než kterou měl Vít Bárta. Ten měl také nějakou sílu, ale nesrovnatelně menší, než má Andrej Babiš. Bárta neměl vliv na média, jako má Andrej Babiš. Ale ty problémy, s kterými se toto hnutí pere, jsou jako přes kopírák, to všechno jsem zažil. Nás také nikdo nechtěl, nechtěla nás sociální demokracie, nechtěla nás ODS, samozřejmě jsme vadili komunistům i TOP sektě. Byli jsme v Poslanecké sněmovně cizí těleso a ten politický organismus ho z pudu sebezáchovy opouzdřil hnisem a vytlačil ven. Což nakonec vedlo k jeho zániku. Dnes nikoho nezajímá, že soudy daly časem Bártovi za pravdu.
Myslíte si tedy, že hnutí ANO také neodvratně spěje ke konci, jen to bude později než v případě Věcí veřejných, když má předseda Andrej Babiš větší sílu a vliv na média?
Nevím, jak dlouho ANO vydrží, ale vidím, že lidé volili ANO, protože byli nespokojeni a měli pocit, že je tu konečně někdo, kdo bude dělat politiku bez ohledu na politiku, ale s ohledem na to, co je potřeba. Teď vidím, že lidi jsou dnes opět zklamaní, frustrovaní, komu proboha dali ve volbách hlas, co je to ANO zač. Vždyť oni nám slibovali, že pokud oni budou zvoleni, nebudou registrační pokladny, a za dva roky po svém zvolení prosazují elektronickou evidenci tržeb, což jsou registrační pokladny ještě o level výš, registrační pokladny on-line napojené na ministra financí. Takže lidé jsou zklamaní a zřejmě to nebude jen kvůli EET, která je v rozporu s tím, co ANO slibovalo. Do toho vidím, jak Sobotka a Bělobrádek Babiše nutně potřebují k životu, ale žít s ním nechtějí. Jak dlouho asi může tohle vydržet?
Jaký máte pocit z dnešní politiky po tolika vašich zkušenostech? Myslíte, že ODS potřebovala dostat trochu za vyučenou, aby se zbavila kariéristů a získala nový elán?
Ano, jinak by to nešlo. Mrzí mě, že to trvalo tak dlouho a bylo to tak bolestné. Ale dnes vidím ODS jako moderní pravicovou stranu, která může naší republice nabídnout řešení. Všechna nebezpečí však zažehnána nejsou, letošní podzimní volby mohou tu stranu definitivně „dovyčistit“ a pak už může zase jen růst; ale jakýkoli lepší než očekávaný výsledek může paradoxně očistný proces zastavit a, jak známo, pokud se infikovaný organismus nevyčistí docela, může propuknout recidiva.
Vy osobně byste ODS už zase volil?
Ano. Jen bych prosil voliče, aby měli trpělivost a pořád volili to, o čem si myslí, že je správné a prospěje naší společnosti.
Takže si myslíte, že si ODS zaslouží, aby se jí její voliči vrátili?
Ano, myslím si, že by si to zasloužila. Mnozí kritizují, co se v politice děje, a říkají, že je to čím dál horší. Ale když já vidím dnešní politiku, říkám si – nic nového pod sluncem. Všechno už se v historii lidstva odehrávalo, podobné problémy zažíval i starověký Řím. Jen s tím rozdílem, že my se dnes na schodech do senátu nepícháme nožíky. Ale obrazně řečeno, ty dýky, meče a nože do zad – to v politice stále funguje. Když někdo říká, že se dnes dějí ve Sněmovně hrozné věci, měl by si také připomenout, že židle a lavice jsou v zasedacím sále Poslanecké sněmovny přišroubovány k podlaze od dob zemského sněmu poté, kdy se poslanci při hádkách mlátili stoly a židlemi. Pokud dnes probíhají ve Sněmovně bouřlivá jednání, zůstává to jen u verbálních urážek, nepícháme se noži ani se nemlátíme židlemi. Tedy alespoň zatím ...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
