Letošek byl v Česku z mnoha pohledů velice pestrý. Valnou část roku, v němž jsme si připomínali 30. výročí listopadových událostí roku 1989, provázely demonstrace spolku Milion chvilek. Už toho bylo řečeno mnoho... co by se tak dalo ještě vzkázat jak hlavnímu představiteli spolku Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní?

Začnu tím, že to bylo ukradené výročí, protože vzpomínkově patří k našim dějinám a je to svátek všech občanů. Ale letos se jeho připomenutí spojilo s osobním zájmem a demonstrací proti někomu.

Panu Minářovi bych vzkázal, že si bere špatné vzory. Také Josif Vissarionovič Stalin byl nedostudovaný seminarista, a také to byl člověk, kterého živila revoluce. Byl to profesionální revolucionář. Minářova představa, že bude ještě několik let působit v čele spolku, který ho bude živit, je pro mě degradací celého spolku a celé jeho myšlenky. Oni si z myšlenky udělali byznys, když zjistili, že to vynáší. Četl jsem jeho rozhovor v Právu, v němž přiznal, že nemusí dostudovat vůbec, nebo možná někdy později. Dává tím najevo, že se hodlá živit právě těmito protesty. A člověku, který se nechává živit protesty, nemůžu důvěřovat.

Proto bych účastníkům demonstrací vzkázal, aby si tohle uvědomili. Ve středověku existovali takzvaní krysaři, kteří pískáním na píšťalky vyváděli krysy z kanálů, a ty za tím krysařem šly jak tupé stádo. Tak bych byl rád, aby lidé vzali rozum do hrsti a promysleli si, jestli nejsou vedeni na tu píšťalku stejným způsobem.