Pokouším se dobrat spravedlnosti v zahraničí, snad uspěji tam, říká Pavel Buráň

23.05.2024 15:40 | Rozhovor

Přestože od jeho únosu uplyne letos na podzim již deset let, kauza moravského podnikatele Pavla Buráně stále nebere konce. Přestože české soudy již pravomocně rozhodly a zprostily jeho bývalého společníka Jaroslava Novotného viny s tím, že žádný únos se nestal, podnikatel se nevzdává. Jak sám říká, spravedlnosti se snaží dobrat jak u nejvyšších justičních orgánů, tak u politiků, a dokonce také v zahraničí. „Snad uspěji alespoň tam a třeba tak rozhýbu spravedlnost i u nás,“ vzkazuje Pavel Buráň v rozhovoru, ve kterém rekapituluje svůj kontroverzní příběh.

Pokouším se dobrat spravedlnosti v zahraničí, snad uspěji tam, říká Pavel Buráň
Foto: archiv
Popisek: Pavel Buráň

Kauza vašeho údajného únosu z října 2014 byla z pohledu českých soudů již pravomocně ukončena, nicméně pořád budí řadu vášní. Zajímalo by mne proto, jestli má tato kauza stále ještě nějaké pokračování?

V žádném případě to není „údajný“, ale reálný únos. Důkazů o tom je vážně více než dost, nicméně v tuto chvíli se celá kauza bohužel zatím nikam nehýbe. Justice, nebo lépe řečeno parta lidí z Olomouce a z Brna, co se pouze schovává za taláry, dělá vše pro to, aby se na celý případ zapomnělo. Nicméně nic to nemění na tom, že jsem přesvědčený o tom, že jejich jednání je nejen darebáctví, ale že by se dalo kvalifikovat jako trestná činnost. Jenže jak zažívám na vlastní kůži, spravedlnosti se člověk jen těžko dovolává, protože ti, kteří podle mě tuto trestnou činnost páchají, jsou ti stejní, kteří by ji měli vyšetřovat. Přitom mám na mysli olomouckou Národní centrálu organizovaného zločinu, tamní Generální inspekci bezpečnostních sborů, a především Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které podle mě selhává především. Všichni se vzájemně kryjí a bohužel nikdo na tuto „partu“ nemá.

Váš případ již několikrát plnil stránky novin. Přesto připomeňte našim čtenářům, o co v této kauze šlo.

Vše začalo v říjnu 2014, kdy mě nechal surově unést můj bývalý společník PhDr. Ing. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. MBA, MSc., do svého domu. Tam mě pod pohrůžkou likvidace mé osoby a mé rodiny donutil podepsat pro mou osobu likvidační, ale pro rodinu Novotných velmi výhodné listiny. Když to velmi zjednoduším, tyto dokumenty měly zajistit transfer mého majetku směrem k rodině Novotných. Ihned, jak to bylo možné, jsem tento únos oznámil na Policii České republiky ve Zlíně, kde i přes nejrůznější tlaky, které měly být vyvíjeny na policisty, celý případ důsledně vyšetřili, zdokumentovali a zakončili obviněním manželů Novotných z mého únosu. Velkým zdrojem informací pro policii byly mnohé odposlechy, ze kterých podle mě vyplývá, že se manželé Novotní de facto přiznali k organizování mého únosu. A nejen to. Podle mě z těchto odposlechů jednoznačně vyplývá také to, že se manželé Novotní dopouštěli také další trestné činnosti, a to dokonce v době, kdy policie vyšetřovala můj únos. Podle toho, co se stalo součástí oficiálních vyšetřovacích spisů, je až zarážející, jakou roli mohli v těchto věcech sehrávat advokáti, státní úředníci, a dokonce i policisté, ať už bývalí nebo ti, kteří byli stále v aktivní službě.

O vašem únosu rozhodovalo postupně několik soudů. Soud první instance se nejdříve dvakrát přiklonil na vaši stranu, nakonec ale napotřetí nepravomocně manžele Novotné zprostil viny. Jak ten soud vlastně probíhal, proč napotřetí rozhodl, že se skutek nestal?

Tak především bych rád zdůraznil, že soud první instance se na mou stranu přiklonil hned dvakrát a dvakrát rozhodl o vině pachatelů. Bohužel, protože jsem byl v roli oběti trestné činnosti, neměl jsem možnost sám sebe hájit ani jsem se nemohl nijak zasazovat o to, aby byli pachatelé z této trestné činnosti usvědčeni. To měl za mě dělat státní zástupce. Právě on mě měl hájit a snažit se přesvědčit soud o vině pachatelů. Bohužel, manželé Novotní podle všeho našli velmi neobvyklé zastání u justice v Olomouci, o čemž svědčí další průběh soudního líčení. Dodnes jsem přesvědčený o tom, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci napřed nedělalo na oko nic, aby potom vehementně obhajovalo podle mého soudu nezákonná rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Proč tomu tak bylo, vědí nejlépe všichni aktéři, kteří se této lumpárně propůjčili. Všichni ostatní můžeme jen spekulovat. Někdo by si mohl dokonce myslet, že by tyto kroky mohly souviset s tím, že na konci příběhu mého únosu jde o stovky milionů korun.

Tvrdíte, že vaši kauzu zvrátil postoj odvolacího soudu v Olomouci. Nicméně také Krajský soud ve Zlíně přece nakonec změnil svůj původní verdikt. Jak to tedy bylo?

Co se týká Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, jenž byl zastoupen senátem soudce JUDr. Radomíra Koudely, tomu mohu vyčítat pouze jedinou věc. Podle mě ze všech shromážděných důkazů jednoznačně vyplynulo, že kromě mého únosu docházelo také k protizákonnému ovlivňování úředníků, policistů a dalších lidí. Soudce JUDr. Koudela sice ve svých rozsudcích tyto skutky popisuje, ale bohužel nespustil kroky, které by vedly k zahájení úkonů v trestním řízení a důslednému policejnímu prošetření všech souvislostí. Mimochodem, tento rozsudek soudce JUDr. Koudely určitě stojí za přečtení, protože zde doslova popisuje, jak se manželé Novotní všemožně snaží můj únos a jejich trestní stíhání ovlivnit ve svůj prospěch právě prostřednictvím svých kontaktů z justičního prostředí v Olomouci. Opravdu se divím tomu, že se doposud nenašel nikdo, kdo by se tomu začal v trestní rovině oficiálně věnovat. Vždyť důkazů jsou plné soudní spisy a všichni společně se jen můžeme ptát, proč se tak již dávno nestalo.


(Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, ze 16. února 2022. Kompletní rozsudek k dispozici ZDE)

 

Ještě jste mi neodpověděl na to, jak to bylo se změnou postoje právě Krajského soudu ve Zlíně …

Každý, kdo se detailně seznámí se všemi soudními rozsudky v mé kauze, které jsem zveřejnil na svém webu www.pavelburan.cz, tak mi jistě dá za pravdu, že olomoucký vrchní soud de facto donutil zlínského soudce JUDr. Koudelu k tomu, aby nakonec vynesl šalamounský, nezákonný a nepřezkoumatelný rozsudek, ve kterém manžele Novotné zprošťuje viny s tím, že se skutek nestal. Přesto soudce JUDr. Koudela v písemném rozsudku na závěr doslovně píše, že si to zlínský soud nemyslí a že s takovým rozhodnutím o nevině manželů Novotných nesouhlasí a že tak činí pouze proto, aby vyhověl přání Vrchního soudu v Olomouci. Řada lidí tvrdí, že to soudce Koudela udělal schválně.

Víte, on ten rozsudek je neuvěřitelný už proto, že velmi podrobně popisuje, jak manželé Novotní můj únos připravili a provedli, ale pouze na základě právního názoru Vrchního soudu v Olomouci v závěru více než stostránkového materiálu soudce konstatuje, že se skutek únosu vlastně nestal, a že tedy manžele Novotné zprošťuje viny. Jenže žádný vrchní soud nemůže nalézacímu soudu něco takového nařizovat! Vrchní soud nemůže přikazovat krajskému soudu, jak má hodnotit důkazy, aniž by je sám provedl. Je to jeden z mnoha protiprávních kroků, kterého se justice dopustila. Je smutné, že Vrchnímu soudu v Olomouci podle mě stačilo převzít argumenty obhajoby. Ano, obhajoba lhát může, ale vrchní soud? Pokud soudci v Olomouci chtěli hodnotit důkazy, měli provést řádné dokazování a například vyslechnout i mě nebo přijmout i mé důkazy. Nic z toho se však nestalo. To, co soudci v Olomouci předvedli, je podle mého nejhlubšího přesvědčení maření spravedlnosti a porušení práva na spravedlivý proces. A věřím, že se mi to jednou podaří prokázat.

Pokud by měla být pravda, že Vrchní soud v Olomouci neprováděl žádné dokazování, jak je podle vás tedy možné, že nařídil krajskému soudu změnit názor?

Ano, Vrchní soud v Olomouci, zastoupený předsedou senátu JUDr. Vladislavem Šlapákem, soudci JUDr. Ivem Lajdou a Vítězslavem Božoněm, nejen že neprovedl jediný důkaz, ale dokonce mně jako poškozenému ani neumožnili, abych před jejich senátem na veřejném zasedání vystoupil. Ba co víc, oni ani nepřijali mou písemnou argumentaci a nové důkazy, které vyvracely tvrzení obhajoby, tvrzení, která vlastně páni soudci téměř bezezbytku převzali, což je samo o sobě nevídaný postup! V mém případě vrchní soud pouze suše konstatoval, že dokazování není bezbřehé. Chápete to? Kde je nějaká spravedlnost a rovný přístup? Odvolací soud mě prostě nechtěl pustit ke slovu a pouze převzal lživé argumenty obhajoby, o které opřel svůj verdikt. Je hrozné, když si čtete odůvodnění rozsudku a vidíte, že obsahuje lehce ověřitelné lži…

Jeden příklad za všechny. Hlavním argumentem, který měl zvrátit pohled soudu na celý únos, byla moje věrohodnost, na kterou byl vypracován znalecký posudek. Přestože se v každém trestním řízení má, či lépe řečeno musí, posuzovat pouze tzv. specifická věrohodnost, olomoučtí soudci jí záměrně „přehlédli“ a svůj verdikt opřeli o tzv. obecnou věrohodnost. Záměrná, dobře promyšlená chyba, kterou by laik přehlédl, ale která se zřejmě stala předpokladem, jak ochránit manžele Novotné před pravomocným odsouzením a neposlat je do vězení. A bohužel stejnou kartu hrál také státní zástupce Mgr. Ondřej Frgal, který mě měl jako oběť trestné činnosti hájit. Nenavrhl mě jako svědka, nenavrhl ani jedno z mých vysvětlení, jimiž jsem písemně reagoval na údajné rozpory.

Výsledkem toho pak bylo po dvouhodinovém monologu finální rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který čistě alibisticky šalamounský rozsudek ze Zlína stvrdil. Kromě toho zlínský soud pochválil za verdikt „zprošťuje se, protože se skutek nestal“, ale takého ho pokáral za formu, jakou k tomuto verdiktu dospěl. Vždyť zprošťující rozsudek zlínského soudu č. j. 61 T 5/2017–7629 byl na 90 stranách z celkem 108 stran podle mne zcela prokazatelně o tom, jak Novotní páchali trestnou činnost. A to se pochopitelně Vrchnímu soudu v Olomouci nelíbilo, a proto JUDr. Koudelu za to pokáral. Ale ono to je jedno, rozsudky nikdo nečte. A to jejich podle mě nezákonné rozhodnutí? Nikdo nechce jít proti vrchnímu soudu a vrchnímu státnímu zastupitelství. Bojí se jich.


(Úryvek z rozhodnutí krajského soudu ve Zlíně. Plné znění ZDE).

 

V každém demokratickém a právním státě přece existují „pojistky“, jak se proti takovým excesům bránit. Využil jste všechny možnosti, abyste zvrátil to rozhodnutí soudců z Olomouce?

Samozřejmě. Bral jsem to jako velkou nespravedlnost. Doufal jsem, že se dovolá nejvyšší státní zástupce JUDr. Igor Stříž, protože mně jako poškozenému tato možnost nepříslušela. Ale neudělal to. A byli lidé, kteří mi již předem naznačovali, že musím počítat s tím, že nic takového neudělá. Proto jsem se obrátil také na Ústavní soud, kde jsem však také neuspěl. Ústavní soud reprezentovaný soudci JUDr. Radovanem Suchánkem, Ph.D., prof. JUDr. Petrem Fialou, CSc., a prof. JUDr. Janem Filipem, CSc., mou stížnost vůbec nepřijal. Prý není tato kauza tak vážná, aby se jí ústavní soudci zabývali. Co si však má pak člověk myslet, když až později zjistí, že dlouholetou asistentkou ústavního soudce JUDr. Suchánka byla paní JUDr. Alena Kandalcová, Ph.D., která je manželkou brněnského advokáta Mgr. Pavla Kandalce, Ph.D.,LL.M. Že neuhodnete, kdo hájil manžele Novotné v trestním stíhání za můj únos? Ano, byl to právě Mgr. Kandalec. Podal jsem oficiální námitku (v plném znění k dispozici zde), ale i tu Ústavní soud zamítl.


(Asistentkou ústavního soudce byla manželka obhájce Jaroslava Novotného, kterého viní Pavel Buráň z organizování jeho únosu. Rozhodnutí o námitce je k dispozici ZDE).

 

Proto jsem skeptický a musím konstatovat, že žádné takové „pojistky“, na které se ptáte, vlastně neexistují. Jsem přesvědčený, že všechny tyto instituce se vzájemně kryjí. Někteří jejich představitelé jsou podle mě líní, aby prostudovali dopodrobna celý spis. Je pro ně jednodušší konstatovat, že to bylo rozhodnuto správně, a nedělat si vrásky na čele. Já si pak připadám jako „věčný stěžovatel“, který se snaží domoci spravedlnosti. Postupuji výš a výš a dostávají se ke mně stále strožejší odpovědi. Vždyť dodnes se nikdo nezabýval například tím, že posudek manželů Novotných se zakládal na chybných datech. Nebo že odposlechy obsahují popis další trestné činnosti. Jak je možné, že v demokratickém státě se bere rozhodnutí vrchního soudu jako dogma, a to i v případě, že krajský soud přímo řekne, že s takovým postupem nesouhlasí a činí tak pouze proto, že musí vyhovět nadřazenému soudu? Jak jsem již řekl, vrchní soud nic takového nařizovat krajskému soudu nemůže. Vrchní soud v Olomouci klidně mohl sám provést dokazování a tíhu rozhodnutí vzít na sebe. To by ovšem páni soudci museli vzít v úvahu i mou argumentaci. A do toho se jim nechtělo, báli se.

A co další soudní instituce nebo Ministerstvo spravedlnosti?

Vyzkoušel jsem úplně všechno, bez úspěchu. Z mnoha stran se ke mně dokonce dostala informace, že se v mé kauze angažují i další vlivní lidé z české justice, jenže jinak, než bych očekával. Od několika lidí jsem slyšel, že ten či onen soudce měl dokonce údajně zrazovat některé politiky, poslance a senátory, aby se do mé kauzy nepletli. Proč by to dělali a jakou by měli motivaci, mohu jen tiše spekulovat, ale o mnohém to vypovídá. A ministr spravedlnosti Pavel Blažek? Mluvil jsem s ním jen jednou v životě a měl jsem možnost ho podrobně informovat o celé kauze. Víte, slova o justiční mafii jsem poprvé slyšel od něj, stejně jako ujištění o tom, že jde o nevídanou lumpárnu a že se zasadí o to, aby se Ministerstvo spravedlnosti v této věci dovolalo. Přestože měl můj spis na ministerstvu několik měsíců, nakonec mi oficiálně sdělil, že na celém případu neshledal nic nezákonného. Proč nebo čeho se lekl, to fakt netuším. Šíří se pomluvy, že mě měl „vyměnit“ nebo udělat dohodu s olomouckou justicí. Doufám, že to jsou jen zlé řeči. Kdyby to byla pravda, to by v tom našem státě bylo už opravdu na pováženou. Odpověď zná ovšem jen pan ministr.

Ve vaší kauze často mluvíte o justiční mafii, byť jste několikrát zopakoval, že neházíte všechny soudce či státní zástupce do jednoho pytle. Jak tedy chápat vaše slova?

Chci doufat a věřím, že většina soudců je neúplatná a soudí podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ono to jsou přece jen osobnosti, na které by neměl být vyvíjen jakýkoliv nátlak. U státních zástupců začínám pochybovat. Přece jen je to centrálně, téměř vojensky řízená organizace. Bohužel sám mám i další zkušenosti s prací státních zástupců. Třeba když mě vydíral Jiří Klanica, který chtěl 20 milionů za změnu své křivé svědecké výpovědi. Vždyť si představte, že přijdete na policii s nahrávkou, ze které je patrné, že vás někdo vydírá, a orgány činné v trestním řízení namísto toho, aby vás ochránily, tak záměrně zmaří proces předání finanční hotovosti a čistě vědomě tak zmaří dopadení a usvědčení pachatele. Tak buď jsou tito lidé natolik nezkušení, že na takových místech nemají co dělat, nebo je takový postup zcela účelový. Bohužel všechny kauzy, které se týkají mé osoby, mají vždy jedno společné. Nikdy mě nechtějí ani vyslýchat, nikdo nestojí o mé vysvětlení. Oni prostě rozhodnou a nazdar. Když se pak snažím zjistit, proč by to tito lidé měli dělat, tak mi lidé z justičního prostředí pouze naznačují, že jsou to lidé, kteří mají také své hypotéky, kariérní žebříček atd. Kamarádšofty a falešná kolegialita z jejich práce jen vyzařuje. Hořkou třešničkou na dortu jsou pak historky o tom, jak někteří státní zástupci, advokáti a policisté tráví čas na společných dovolených. Na západ od našich hranic by si soudce s advokátem na hory nezajel, stálo by ho to talár, tam je to něco nepředstavitelného.

Dva, možná tři roky nazpět bych něco podobného nikdy nenapsal, nevěřil bych tomu, že je to možné. Bohužel vlastní zkušenost mě přesvědčila, že justiční mafie je realita. Justice je dnes průmysl, svět sám pro sebe, ve kterém se točí neuvěřitelné peníze, obrovská moc a zájmy různých lidí. Justice, to jsou také lidé, již jsou odtrženi od reality, a čím déle v tom kolečku fungují a čím výše jsou postaveni v rámci své funkce, tím je to pokušení horší. Ono by to stejně působilo na každého. V podobné situaci jsou například politici. Jen soudci a státní zástupci jsou na rozdíl od politiků neodvolatelní, není tu nic, co by jim nastavilo zrcadlo, co by je postavilo na zem a bojí se jich i ti zmínění politici. Systém je prostě špatný a mělo by se s ním něco udělat. V rukou naší justice, v rukou té hrstky lidí je obrovská moc, s níž si leckdy sami nevědí rady. A když se v tom někdo vyzná, dokáže zvrátit i únos. Soudci a státní zástupci by podle mého přesvědčení měli od určité úrovně mít například bezpečnostní prověrky od NBU a v případě pochybení musejí za své skutky nést odpovědnost tak jako každý jiný.

Jaké plánujete další kroky?

Pokouším se dobrat spravedlnosti v zahraničí, snad uspěji tam, a třeba tohle rozhýbe spravedlnost i u nás.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Karel Výborný

Tomio Okamura byl položen dotaz

Co je podle vás příčinou vašeho neúspěchu?

Podle mě to souvisí i s tím, že se jste chytli papalášské manýry. Už jsem to třeba psala panu Fialovi, když tvrdil, jak je neetické někomu odebrat náhrady, když nepracuje a co myslíte, odpověděl mi alespoň? Ne. Vám už také většina z nás nestojí ani za odpověď. Dřív jste byli mnohem otevřenější. Naví...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Co řekne „Ursula“, na tom tak moc nezáleží. Ivan David o Bruselu po volbách

11:12 Co řekne „Ursula“, na tom tak moc nezáleží. Ivan David o Bruselu po volbách

Od eurokomisaře se žádá, aby nehájil zájmy své domovské země, připomíná Ivan David. Proto by podle n…