V diskusi o cenotvorbě potravin na ČT24 uvedl europoslanec za hnutí ANO Martin Hlaváček, že máme 33 tisíc zemědělců, 8500 potravinářských podniků a 5 až 6 obchodních řetězců, které prodají přes 90 % potravin. A že i ty největší potravinářské podniky u nás proti těm řetězcům, které působí v celé Evropě, jsou naprosto malincí. Jsou tedy ceny potravin v rukou řetězců? A proč se potom dlouhé měsíce diskutovalo o tom, kdo může za vysoké ceny, zda obchodníci, potravináři, nebo zemědělci?
Celá ta problematika je složitější. A rovněž se liší u jednotlivých typů produktů. Jsou například některé uzeniny nebo některé typy mas, případně dalších potravin, kde je producentů ještě méně než obchodníků. Jsou to třeba jenom dvě tři firmy, které mají naprosto dominantní podíl u produkce zcela specifických položek na spotřebním koši. Tak si nemyslím, že je rozumné sloučit všechny producenty potravin do jednoho pytle, protože nakonec si kupujeme jednotlivé položky a tam mnohdy mají ti producenti velice dominantní postavení.
Co se týče obchodníků, tak je určitě pravda, že jsou tady řetězce, které mají velmi dominantní postavení a dokonce ještě některé mají stejného koncového majitele. To se týká třeba Lidlu a Kauflandu, jejichž koncový majitel je stejný. Nebo se to týká Penny a Billy, kde je také koncový majitel stejný. Proto říkám, že celá ta problematika je složitější. Ale i u obchodníků, kdybychom započetli všechna farmářská tržiště, vietnamské večerky a všechny další možné obchůdky, tak bychom se také dostali na hodně vysoké číslo, které by šlo do tisíců a vypadalo by to podobně jako u potravinářů.
Nejde tedy hodit všechny potravináře do jednoho pytle a říct, že jich je hodně, a potom vyškrtnout část trhu a dívat se jenom na největší subjekty u těch řetězců. Pan europoslanec (Martin Hlaváček) má ve svém vyjádření špatnou metodiku, neboť něco slučuje, když se mu to hodí, a něco naopak rozděluje, když se mu to nehodí.
Zpochybníte i jeho tvrzení, že ceny potravin se tvoří pouze na dvou místech – první je komoditní burza, ta je na evropské úrovni, ta je pro suroviny, a pak regály maloobchodních řetězců?
To je velice zjednodušený pohled. Pravda je, že výkupní cena pro české zemědělce je často určována na komoditních burzách, nicméně za tu výkupní cenu prodává zemědělec potravinářům. Potom se ta surová plodina nebo surový kus masa musí opracovat a zpracovat na nějakou potravinu, která už je vhodná ke konzumaci nebo k tomu, aby si ji zákazník mohl doma zpracovat. Takže tam je pak fáze, kdy cenu určuje potravinář. On si nakoupí třeba celá prasata, ale ve finále z toho vytváří třeba už zabalená kolečka salámu. Takže ten zase určuje velice významně, za kolik bude prodávat svůj produkt obchodníkovi.
No a potom obchodník také má nějakou svou nákupní cenu od toho potravináře a určuje si koncovou cenu, kterou stanoví svým zákazníkům.
Svou roli při určování cen tedy hrají i potravináři, na to by se nemělo zapomínat. A u některých produktů, kde ti potravináři mají významný podíl na trhu, bych řekl, že cenu mohou potravináři navyšovat víc než obchodníci i než zemědělci. U některých produktů, kde je velká konkurence nebo se dají dovézt ze zahraničí, však mají potravináři menší váhu.
Především koaliční politici se snaží ve společnosti vytvořit mínění, že ceny potravin klesají. Vy sám pozorujete, ať už na základě údajů z ČSÚ nebo z vlastní zkušenosti při nákupech, že k tomu opravdu dochází?
Jak u kterých položek. Skutečně něco kleslo, určitě jsme si užívali začátek letošního roku na čerpacích stanicích. Ty ceny byly výrazně přívětivější, než jsou nyní, a zvláště od února do května mohli ten sešup cen na čerpacích stanicích všichni dennodenně pozorovat na vlastní oči. Určitě tu už také nejsou takové ty panické nákupy některých položek, které hodně zdražovaly.
Myslím, že mnozí vaši čtenáři stejně jako já zaznamenali, že se v obchodech například snížily ceny u mouky, plnotučného mléka nebo u másla. Všiml jsem si toho i u vajíček, ale také záleží, co s čím porovnáváme. Pořád nám přijdou ceny vajíček hodně vysoké, ale přece jenom už za to plato nedávám víc než 60 korun, jako jsem jednu dobu dával. Takže u některých položek to zlevnění patrné je. Také ho mnozí zaznamenali u zeleniny. Vybavuji si, že kilo paprik stálo i přes 120 korun, nyní se už nakupuje o trošku lépe, ale samozřejmě pořád je ta cenová hladina velmi vysoká.
Psali jsme:
Předseda vlády Petr Fiala a ministr zemědělství Marek Výborný minulý týden jednali se zástupci maloobchodních řetězců působících v České republice a s představiteli Svazu obchodu a cestovního ruchu. „Dostalo se nám ujištění, že ceny potravin budou nadále klesat a že se pozitivně projeví konkrétní opatření, které vláda udělala a které máme v ozdravném balíčku, a to je přesun potravin do sníženého DPH,“ komentoval setkání premiér. Jak silnou zárukou je toto ujištění, kterým se zaštiťuje?
Já to ujištění beru velice vážně. Jsem přesvědčen, že když se k tomu řetězce samy dobrovolně zavázaly, tak to dodrží. Kdyby to nedodržely, tak tím ztratí svoji reputaci. Jsou to řetězce, které investují mnoho milionů do reklamy, aby si zlepšovaly pověst, tak nepředpokládám, že by ji chtěly ztratit na tom, že by nedodržely svůj slib.
Určitě je potřeba to sledovat, ale považuji to za velice pozitivní zprávu. I ty řetězce začínají chápat, že situace je pro mnohé občany České republiky složitá a že na snížení DPH u potravin nemají vydělávat řetězce, ale obyčejní lidé, kteří zkrátka budou mít při financování potravin nějakou úsporu.
Mgr. Marek Výborný
Cílem každého kapitalisty včetně majitelů obchodních řetězců by měla být maximalizace zisku. Proč by od tohoto pravidla měli ustoupit, když je k tomu de facto nic nenutí? Má ústní příslib jejich zástupců takovou váhu, že skutečně půjdou s cenami dolů? Opravdu si myslíte, že by spotřebitelé začali houfně odcházet od řetězců, které něco slíbily, ale ne úplně dodržely?
Když se podíváme na jiné případy ze světa, třeba z Francie, tak se skutečně tímto mechanismem docílilo poklesu cen. Ty reputační problémy jsou pro řetězce velice neblahé. Dovedu si představit, že kdybychom udělali analýzu a zjistili, že se to jejich ujištění nepromítlo do snížení cen, že bychom pak mohli například vydávat index důvěryhodnosti jednotlivých prodejních řetězců.
Ty řetězce, které se k tomu postavily čelem, které splnily, co slíbily, by dostaly vysoký index a byla by to pro ně pozitivní reklama. Vlastně by se tak dalo nabádat lidi, aby chodili nakupovat do tohoto poctivého řetězce. Naopak řetězce, které by svůj slib nedodržely, by mohly dostat velice špatný index a určitě by se hodně mediálně propíralo, že to je řetězec, který chce „odrbat“ svého zákazníka. Pochopitelně by tam pak lidé nechodili a takový řetězec by přišel o své zisky.
Myslím, že je v zájmu řetězce, aby neztratil svoji dobrou pověst a aby k němu zákazníci nadále chodili. Kdo se bude chovat poctivě k zákazníkovi, u toho bude zákazník rád nakupovat. Zatímco podvádět zákazníka není dlouhodobě dobrá strategie a rozhodně to není cesta k tomu, jak maximalizovat zisk.
Ing. Martin Hlaváček
Premiér Petr Fiala prohlásil, že vedle rozhovorů s potravináři, obchodníky a zemědělci chce jeho kabinet využít všechny možnosti, které má, aby ceny potravin a jejich kvalita v Česku byly dobré. Vzhledem k tomu, že vláda není cenotvůrce, jaké možnosti jí zbývají?
To je samozřejmě celá řada záležitostí. Začíná to u zemědělců, nastavení dotací tak, aby čeští zemědělci nebyli znevýhodňováni proti zahraničním zemědělcům, aby podmínky byly, pokud možno, rovné.
Je to i otázka u potravinářů, kteří měli problémy s vysokými cenami energií. Víme, že některé pekárny zkrachovaly, když nezvládly situaci v energetické krizi. Teď se ceny energií snižují, tak to je určitě místo, kde se u potravinářů vytváří prostor pro zlevňování, protože jim budou klesat náklady.
Pak tu máme to zmiňované jednání s obchodními řetězci. Jsem přesvědčen, že se dá v té vertikále pracovat na různých úrovních. A je důležité, abychom lidem nabídli poctivé české potraviny a aby nemuseli nakupovat jenom věci z dovozu nebo mnohdy méně kvalitní věci.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Nekupují ty méně kvalitní potraviny, protože mají hluboko do kapsy a snaží se ušetřit?
Ono taky záleží, co znamená to „ušetřit“. Protože někdy si člověk koupí levnější salám, ale pak zjistí, že v něm není tolik masa jako v o něco dražším salámu, kde toho masa může být daleko více. A potom, co je levnější a co je dražší? Rozhodně to jedno je více kvalitní, to druhé méně kvalitní. A když se člověk bude celý život ládovat nekvalitními potravinami, určitě se to projeví na jeho zdraví a bude zase muset vynakládat více peněz na zdravotní péči.
Tak si myslím, že se to musí nastavit rozumně. Musí se zajistit vysoká kvalita za dostupné ceny a věřím tomu, že nakonec ta dohoda bude uzavřena ve všech polohách vertikály, to znamená u zemědělců, potravinářů i obchodníků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Mivoj
