Jen co premiér Andrej Babiš oznámil, že chce nouzový stav v Česku prodloužit o dalších 30 dní, se ozvali mnozí, kterým to vadí. „To může způsobit katastrofu a uvrhne to tisíce lidí do existenční nouze. Zničí to lidi, kteří byli nezávislí na státu. Množství závislých se zvýší. To se mu určitě líbí,“ napsal šéfredaktor Fora24 Pavel Šafr. Souhlasíte, že za tím je (i) upevňování moci současné vlády?

Kritici i zastánci zapomínají na zásadní důvod zavedení nouzového stavu. Kus svobody totiž v těchto týdnech ztrácíme i proto, že jsme se jí pod záminkou boje s korupcí v minulých letech zříkali. Náš dnešní nouzový stav je mimo jiné vynucen neefektivní, přebujelou administrativou spojenou s vypisováním veřejných zakázek. Stát teď potřebuje rychle a operativně nakupovat například respirátory, plicní ventilátory a další zdravotnický materiál. V normálním režimu by muselo být vypsáno klasické výběrové řízení – než by byl materiál dodán, bylo by bohužel pro mnohé zdravotníky i pacienty pozdě. Nouzový režim oproti tomu umožňuje nakupovat rychleji. Je dobře, že ve chvílích vypjatého boje o naše zdraví a životy zažívá pro jednou i sama vláda to, co z každodenního života znají stovky živnostníků, podniků, ale také občanů – zdlouhavá jednání se zkostnatělou byrokracií ve jménu „transparentnosti“. Jedním z důsledků dnešní krize proto bude muset být výrazné zjednodušení a zrovnoprávnění podmínek i pro běžný život.  Den poté, den po skončení koronavirové pandemie, by do permanentního stavu nouze měla upadnout většina našich úřadů a regulátorů.

České televizi docházejí peníze, říká její šéf Dvořák. Televize, kterou nyní i premiér Babiš chválí za přístup v boji proti koronaviru, je už drahnou dobu předmětem sporů, například ohledně výše koncesionářských poplatků. Měla by podle vás ČT dostávat na svou práci více peněz? A měli by to pokrýt přímo koncesionáři, nebo by byla vhodnější jiná cesta?

Kvůli koronavirové krizi řadě domácností, firem, ale také státu samotnému prudce klesají příjmy, naopak tlak na stále vyšší výdaje roste. Prakticky všechny instituce by dnes přivítaly – a dokázaly utratit – vyšší rozpočet, než mají k dispozici. Zároveň víme, že pandemie podobně jako řada dalších jiných krizí dopadne nejtvrději především na domácnosti s nejnižšími příjmy. Pro takové rodiny je opravdu každá další vydaná koruna značnou zátěží. V této chvíli je proto zbytečné přidělávat starosti rodinným rozpočtům, úkolem dne je hledat úspory, šetřit a snažit se maximálně využít všechny dostupné zdroje. Navyšování příjmů té či oné instituce, snad s výjimkou zdravotnictví, které v současnosti peníze bolestně potřebuje, proto není na pořadu dne. I v tom spočívá ona stále proklamovaná solidarita. Pokud jsme skutečně na jedné lodi, jak neustále slyšíme, musíme na ní být všichni společně.