Trucpodnik. Tak jste v našem minulém rozhovoru nazval cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan. Ráda bych se vás zeptala, jak ji vidíte poté, co byla uskutečněna, z pohledu přínosů pro Česku republiku, vzhledem k reakcím Číny, nebo ohledně výroku předsedy o potřebě Čechů narovnat si záda?

Já to vidím pořád stejně. Ke slovům Miloše Vystrčila o narovnání zad nevidím důvod, protože si myslím, že se jako Češi před nikým nehrbíme. A vnucování názoru, že se někomu klaníme, je nesmyslné, protože jsem nikdy neslyšel ani od nikoho jiného, že by se klaněl nějaké mocnosti, jako je Čína, takže pořád si myslím, že šlo o trucpodnik.

Co se týká reakce Číny, ta samozřejmě přehnaná byla, proti tomu se ohradit musíme, protože přeci jenom není normální, aby kdokoliv vyhrožoval našemu druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli. Na druhou stranu rozčilovat se nad tím, že Čína vůbec reaguje, mi přijde úsměvné, protože za prvé všichni věděli, že Čína nějak reagovat bude, akorát nevěděli, jak – a říkám znovu, reakce byla přehnaná. Ale asi kdybych se já rozhodl, že pojedu to Katalánská a budu Kataláncům gratulovat tomu, že se chtějí odtrhnout od Španělska, nenechá to v klidu ani Španěly a určitě by se vůči tomu také ohradili.

Jednou jsme přistoupili na svrchovanost Číny, máme svoji politiku, kde máme jasně dáno, že chceme rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem, a nikdo nám do toho nemůže mluvit. Cesta podle mne ničemu nepomohla. Samozřejmě pro Tchaj-wan byla cesta důležitá a dobrá, ale nám jako České republice v ničem nepomohla. Zahraniční politiku dělá vláda a dělá ji dobře. S Čínou jednáme jako s jakýmkoliv jiným státem a nikomu nepodlézáme. Když Čína dělá něco špatně, vždy se proti tomu ohradíme. Rozhodně se neklaníme Číně, ani nikomu jinému.