Poslanec KSČM: EU selhala ve všem. Kvůli nezvládnuté migraci je v ohrožení vše, i život, zdraví a majetek občanů. A až budou Evropané menšinou a muslimové většinou...

Někteří označují rok 2015 dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Takzvanou sametovou revoluci bych zcela jistě nepojímal jako nějaký bod nula v našich dějinách, ale když už se ptáte, tak právě skončený rok bychom mohli považovat za jeden z nejsložitějších minimálně od sedmdesátých let, kdy Spojené státy vojensky napadly Vietnam a o život tak přišly tisíce tamějších civilistů. Jako přelomovou událost vidím zřetelný projev naprosté ztráty suverenity národních států soustředěných v EU, když jim byly bruselskou nomenklaturou, často proti jejich vůli, vnuceny kvóty na přijímání migrantů. To je skutečně politicky, ale i sociálně nebezpečný jev, jehož útrpné dopady budou i nadále spirálově vzrůstat!

Tématem číslo jedna se stala tedy migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

EU selhala prakticky ve všem a občané si toho také náležitě všímají. Chaos doprovázející migrační vlnu je snad ještě horší než její potenciální dopady. Krize dokázala, jak je EU zranitelná a prakticky jako celek dysfunkční, a to i přes všechny předchozí nabubřelé proklamace zodpovědných politiků. Díky nezvládnuté migraci je dnes v ohrožení prakticky vše, tradičními kulturními hodnotami počínaje a životem, zdravím či majetkem Evropanů konče. Ruce si mnou snad jen převaděčské mafie, některé neziskové společnosti a velké podnikatelské subjekty, toužící po levné a nekvalifikované pracovní síle.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra Sobotky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Anketa

Který z českých politiků vás v roce 2015 potěšil?

69%

11%

hlasovalo: 14417 lidí

Ano, správně jste uvedl „z hlediska médií“. Reálně je situace zcela obrácená, prezident Zeman získává stále větší podporu a sympatie, a to i za projevy, které některým „nevoní“. Samozřejmě, současně národ i rozděluje, ale to je přece úděl každé hlavy státu, nikdy ji nebudou milovat zcela všichni. Tak jako ale rozpoltil nejen československou federaci, ale poté i samotný český národ, exprezident Havel, se to snad už asi nikdy a nikomu „nepodaří“!

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se konkrétně i o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Po jistou dobu mohou mainstreamová média „sociálně nepřijatelné“ názory takzvaných elitních politiků umně legitimizovat, ale časem se vždy reálný stav ve společnosti projeví. Absence prozíravosti a politického citu dožene potom každého, i například zmíněnou paní Merkelovou, a ve volbách se to také nepochybně odrazí. Jinak se domnívám, že „neutěšený stav soužití menšin“ v Evropě je ještě mnohem přijatelnějším stavem, než fakt, že by se samotní Evropané, případně křesťané, mohli stát na „starém kontinentě“ v nejbližší době sami menšinou. A nerad bych dodával, že „menšinou pro novou většinu nepřijatelnou“!

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jejím dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

V tomto případě si myslím, že ukáže následující rok. Záleží na skutečné efektivitě prováděných reforem a také přirozeně na tom, jak se dokáže země rychle odklonit od stávajícího špatného způsobu hospodaření. Celou „eurozónu“ nepovažuji za něco více přínosného a nad její další existencí je třeba se vážně zamyslet, proto také otázku na možném setrvání Řecka v ní považuji za irelevantní.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Složitá otázka! Je zřetelné, že Ruská federace rozšiřuje svůj vliv, ať již hospodářský či politický. Hospodářské sankce ze strany USA a EU zemi nějak více nepoškodily, naopak jen demonstrovaly politickou naivitu představitelů EU. Konflikt Ruska s Tureckem bych osobně nepřeceňoval a myslím, že se obě země s ním rychle vyrovnají, bombardování Islámského státu je zcela legitimní a začínají proti němu aktivně vystupovat i jiné velmoci. Hodnoty a myšlenky radikálů jsou snad ještě nebezpečnější, minimálně svými aktuálními projevy, než byla ve své době ideologie nacismu.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Ano, s touto hypotézou lze, minimálně v některých jejích parametrech, souhlasit. Je již skoro nepochybné, že migrace byla uměle vyvolána. Není zatím jasné, zda proto, aby fatálně rozvrátila národní státy a mohl být vytvořen evropský superstát pod dominancí nejsilnějších ekonomik, či zda Spojené státy jen takto od sebe sofistikovaně odklonily mnohá potenciální rizika spojená s „arabským světem“.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Až takto černě bych pomyslný duel o nejsilnější ekonomiku světa snad ani neviděl. Zcela prozaicky se v tomto ohledu domnívám, že je oběma ekonomickým superstátům lhostejné být zrovna tím prvním či „až“ druhým. Zásadnější roli spatřuji v odstrašující síle vojenských arzenálů a tam má Čína ještě poměrně značnou ztrátu, i když ve spojení s Ruskem by již jisté nebezpečí mohla pro USA představovat. Snad i proto tolik Američané lpí na svém členství ve „vzájemném vojenském propletenci“ v rámci NATO. Aspekt, že by potenciálně Spojené státy opustily místo ekonomického hegemona, by rozhodně neznamenal jakousi jejich slabost a na mezinárodních vztazích by se tak neměl výrazněji odrazit.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Neprojeví se to nijak! Předvolební patologická mnohomluvnost amerických prezidentských kandidátů je již po dlouhá léta nejen pravidelným rituálem, ale také terčem mnohých posměšků. Je jasné, že volební kampaně financují gigantické podnikatelské subjekty a zvolený prezident USA je potom pouze jim zavázanou loutkou. Představitelé politických stran, myšleno těch dvou dominantních, mají omezený vliv na chod společnosti a obsahově se o nich také hovoří jako „o spojených přesýpacích nádobách“. Reálnou politiku tedy tvoří, alespoň podle mého názoru, lidé v pozadí, často utajovaní hlavní sponzoři prezidentských volebních kampaní, a to analogicky přesně podle tuzemského Babišova hesla: „Já platím, já rozhoduji!“

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Bohužel, na tuto otázku se obtížně odpovídá! Ve hře se totiž objevuje stále mnoho „proměnných“, které mohou při různém jejich dosazování také posléze přinášet různé výsledky. Domnívám se, že v roce 2016 budou některé tyto proměnné již pevně dosazené a celá situace se tak stane mnohem přehlednější. Zda to bude pozitivním či negativním směrem ve vztahu k evropské civilizaci nedokáži tedy nyní přesněji prognózovat.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Samozřejmě prezident Zeman. Oceňuji jeho svébytná vystoupení k národu, prostá populismu a demagogie, většinou s pregnantně pojmenovanými problémy. Z ministra Babiše nám roste oligarcha evropského formátu, premiér Sobotka je často v jeho vleku a mnohdy politicky tápe, i když oceňuji jeho převažující korektnost. A Miroslav Kalousek? Slovní žonglér a mediálně vděčný politik, jehož projekt TOP 09 „již nabírá vodu tak, že začíná stoupat až k první palubě“. Snad jako „kapitán“ zase předčasně neprchne, jako to provedl naposledy lidovcům. Bohužel ho za nic, snad kromě umné teatrálnosti, pochválit také nemohu.

Kdo na politické scéně v roce 2016 posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Domnívám se, že největší „ústup ze slávy“ zaznamenají v krajských volbách bohužel sociální demokraté. Babišovu hnutí se již daří odlákávat jejich voliče, zejména ty, kteří se pohybují politickým směrem více vpravo. Komunisté a pravice, představovaná zejména ODS a TOP 09, mají své elektoráty poměrně stabilizované. Obrovskou politickou chybou ČSSD je také to, že začala některé nešvary hnutí ANO také dokonce i kopírovat. Například propojování byznysu s politikou. V Plzeňském kraji, za který jsem byl do sněmovny zvolený, by měli kandidovat jako lídři svých politických subjektů, a současně jako kandidáti na hejtmana, manažeři a majitelé či spolumajitelé velkých podniků, za ČSSD je to pan Bernard ze Škoda Transportation a za ANO pan Zeman, majitel firmy INEL, oba aktivní politikou doposud nikterak „nepolíbení“.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména právě na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Musel bych se nejprve zeptat jaké že to svobody?! Tu vnitřní si nosíme každý v sobě, i když ale ne každý s ní umí správně pracovat a zacházet, ta ekonomická v kapitalistickém systému prakticky pro velkou většinu národa neexistuje, demokratická, respektive politická svoboda je zde již dlouhodobě erodována nejen probíhající oligarchizací politiky, o které jsem se zmínil i v předchozí odpovědi, ale také působením „kavárenských souručenství posthavlovsko - aktivistického střihu“. Nechci být stále v roli jakéhosi permanentního podporovatele Miloše Zemana, má zcela jistě plno osobnostních i názorových chyb, ale bohužel pro některé, musím konstatovat, že český prezident, alespoň zase podle mého názoru, ohrožení občanských svobod nepředstavuje, a jestli již, tak jedině ohrožení statisticky, v kontextu doby, zcela zanedbatelné.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Těžko říci! Doba je celkově hektická, nejen komunikačně, ale i „akčně a reakčně“ zrychlená. Cítím naštěstí již pozvolné uklidňování situace na Ukrajině, teorie napadení USA Čínou je informačně zcela nepodložená a minimálně pravděpodobná. Také konflikt mezi Ruskem a USA nepovažuji za pravděpodobný, každému racionálně uvažujícímu musí být zřejmé, že by šlo, v tomto případě, o totální jadernou válku, ve které by nebylo nejspíše vítěze. Zvýšenou pravděpodobnost přikládám tak snad jen vystupňování napětí ve vztahu Izrael a Irán a částečně také v Sýrii.