V současnosti se i kvůli změně klimatu hodně bojuje za jeho záchranu, studenti protestují po vzoru Grety Thunbergové, města vyhlašují stavy klimatické nouze, politici v některých zemích si nemohou dovolit létat letadlem (zmiňovaná Greta zrovna pluje lodí do Ameriky), v Německu se objevují návrhy na daň z masa. Co k tomu říci. Jde ochrana životního prostředí skutečně tím správným směrem?
Není to nový problém. Nové je, že o řešení usilují žáci, a to jen ve školním roce, zatímco o prázdninách je změna klimatu netrápí. A proč tomu tak je, vysvětluje článek, převzatý deníkem Právo ze švédského listu Standpoint, viz článek ze dne 20. 8. 2019. Tažení Grety stvořila energetická lobby. Jedná se o flagrantní zneužití dítěte k prosazování zájmů podnikatelské skupiny. Ochrana životního prostředí je tedy jen zástěrkou k „pobláznění“ lidí a tedy nelétání letadlem nebo daň z masa a podobné nesmysly jsou jen křečovitými reakcemi zmatených bezradných mainstreamových politiků, kteří se přestali řídit zdravým rozumem a podléhají propracovaným nejnovějším nátlakovým nástrojům cílené manipulace, která bohužel dosahuje až do vedení EU.
Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že cílem EU je snížit emise CO2 do roku 2030 o polovinu, a do roku 2050 úplně. Není takovýto záměr v tomto časovém období nereálný?
Je dobré, když má politik konkrétní cíle. Otázkou zůstává, zda bude mít i sílu získat pro své záměry podporu. O reálnosti cílů dnes můžeme pochybovat, nicméně v delším časovém horizontu se mohou věci (vědecké poznatky, technologie) vyvinout nečekaně jinak. Ale dnes nejdostupnějším příspěvkem ke snížení emisí CO2, který lze realizovat ve velmi krátké době, je přísně redukovat nespočetné transporty kamionů, přepravujících suroviny, polotovary, výrobky, apod. ve všech evropských směrech napříč všemi zeměmi a snížit tak také uhlíkovou stopu, snížit hluk, prašnost a emise mikročástic z opotřebovávaných pneumatik, náklady na opravy silnic a dálnic, atd. Ale zatím k tomu není patrná politická vůle (tedy – není to v zájmu lobbistických skupin).
Zaznívají i obavy, že tato připravovaná opatření poškodí průmysl v Evropě, u nás zvláště ten automobilový, na němž je naše země dost ekonomicky závislá. Dále pak podle některých dost reálně hrozí, že se výrazně zdraží ceny energií a tím i potravin a dalších věcí, což dopadne tíživě na velkou skupinu obyvatel. Vy tyto obavy nemáte?
Obavy jsou namístě. Je třeba hledat řešení. U nás je namístě rozvíjet zejména ekonomiku a služby místního významu, tedy oblast, které dlouhodobě nevěnujeme dostatek pozornosti a je důležitá pro většinu obyvatel, jejichž problémy z Prahy nejsou vidět.
Věnujete se hodně zemědělství, které trpí suchem. Což se asi bude ještě zhoršovat. Co s tím?
Ani toto není nový poznatek. Když se podíváme zpátky, víme, kolik uplynulo let od velkých záplav či povodní v jednotlivých částech republiky. Již celou řadu posledních let se nám střídají dlouhá období sucha a krátká období přívalových dešťů. Dodnes s tím neumíme pracovat. Vystřídala se již řada vlád, byly zpracovány koncepce, byly semináře atd., ale faktem zůstává, že toho, co je třeba dělat, neděláme dost. (Tato otázka je hodně široká na krátkou odpověď.)
Psali jsme:
Právě probíhá bitva o hraboše. Jak se díváte na tento spor a vůbec na používání jedů v krajině?
Vývoj počtu hrabošů – podle vyjádření odborníků – probíhá v cyklech. Proto je potřeba se zeptat, proč se to nestalo již dříve. Neexistuje jednoduchá odpověď, ale faktem je, že někdo o něčem rozhodl a něco se začalo dělat jinak než dříve, a také že se něco zanedbalo nebo podcenilo. K zajištění redukce stavu hrabošů dnes tolik čápů a dravců nemáme, a proto se zřejmě bez jedů tentokrát neobejdeme. Ale všechno je třeba dělat rozumně a nepodléhat tlakům nebo emocím.
Věnujete se i sociální politice. Jaká je životní úroveň Čechů ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Dohnali jsme Západ v některých ohledech?
Podle řady publikovaných výsledků naplňování konvergenčního programu, které vlády každoročně vyhodnocují, se naše společnost vyvíjí pozitivně. V čem jsme se západoevropským zemím vyrovnali nejrychleji, jsou ceny. Ve mzdách a příjmech sice zaostáváme, ale to je ta „konkurenční výhoda“, na které dlouhá léta stála strategie začleňování naší země do EU – a řada politiků dodnes zavírá oči před nezbytností situaci řešit. Slyšíme volání, že patříme na Západ, ale kdy tam tedy konečně budeme patřit i ve mzdách?
Máme hospodářský růst, nezaměstnanost je nízká. Čím to je, že přesto je společnost tak rozhádaná?
Dalo by se říct, že nám stále „do toho někdo kecá“. Zatímco se u nás s častým střídáním vlád neustále mění programové cíle (podle zájmů, prezentovaných politickými stranami), schází nám dlouhodobá rozpracovaná strategie včetně naší úlohy a cílů v Evropské unii. Proto (a nejen u nás) politici snadno podléhají dovedně připraveným tlakům „veřejnosti“ a nesledují skutečné zájmy a potřeby většiny obyvatel naší republiky.
Rozhádaně vypadá i vláda, respektive situace kolem Ministerstva kultury přinesla otázku, zda ČSSD opustí vládu. Co si myslíte vy?
Myslím si, že ČSSD prokázala, že není ochotna obhájit či podpořit svého ministra, který si „dovolil“ zasáhnout, když zjistil konkrétní nepravosti. To není dobrá známka pro ČSSD ani pro společnost (či onu „kulturní veřejnost“, která tlaky na ministra vyvolala). Nicméně, současná politika sociální demokracie otevírá velmi široký prostor pro jiné politické subjekty, které tak mohou uchopit a přisvojit si její původní program či poslání. Pokud by ČSSD vládu z vlastního rozhodnutí opustila, nebudu mít obavy o osud celé vlády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
