Povznesené argumenty sluníčkářů, že u nás zatím žádní migranti nejsou, mě neuspokojí, udeřila exministryně Kovářová. Zásadní slova padla i ke schůzce Sobotky s Drahošem

Co budete dělat o půlnoci ze soboty na neděli?

V sobotu půjdu v Plzni na premiéru nového muzikálu Chyť mě, jestli to dokážeš. Po návratu domů se budu připravovat na cestu do Ostravy za rodiči, kterou nastoupím v neděli brzy ráno. Takže o půlnoci se nejspíš budu balit.

Jiří Drahoš, jeden z kandidátů na prezidenta, uvedl, že má obavy, že výsledky voleb v České republice ovlivňují zahraniční tajné služby a využívají k tomu některé internetové servery, které prý šíří dezinformace. Upozornil také na údajný ruský vliv na volby ve Spojených státech, Francii a Německu. Obává se prý toho, že by mohlo dojít i k ovlivnění blížících se prezidentských voleb v České republice. Co si o tom celém myslíte?

Občanský zákoník říká v § 4 odst. 1, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat rozum s běžnou opatrností a každý to od ní v právním styku může důvodně očekávat. A tak se nebezpečí masového ovlivňování mých spoluobčanů ruskými servery neobávám.

Jiří Drahoš se kvůli této obavě sešel i s premiérem Sobotkou, který ho ujistil, že hrozbou se zpravodajci zabývají. Je běžné, že se jeden z prezidentských kandidátů kvůli takovéto věci schází s premiérem, který je navíc v demisi?

To je ovšem otázka docela jiného kalibru. Pan Sobotka se může scházet s kýmkoliv, což ovšem neplatí pro premiéra naší země v době těsně před prezidentskou volbou. Premiér by se mohl zajisté neoficiálně stýkat s kandidátem, který by byl jeho kamarádem, popřípadě oficiálně s kandidátem své strany, a to navzdory skutečnosti, že je toho času v demisi. Takto se nemůže divit, že zmíněnou schůzkou na sebe přivolá negativní reakce a že mu veřejnost bude podsouvat, že oficiálním přijetím jediného z devíti kandidátů právě tohoto kandidáta zvýhodní.

Servery a zdroje, které podle Jiřího Drahoše šíří dezinformace, zveřejnila Drahošova kancelář na svém webu. K čemu toto podle vás vede?

Informace obecně může být Pandořinou skříňkou, nicméně u této zprávy nepředpokládám její virulentnost ani jedovatost. Maximálně by mohla mít projímací účinek.

Na obavy pana Drahoše zareagoval i Miloš Zeman, který řekl: „Naše kontrarozvědka dementovala toto prohlášení pana Drahoše, čili ho naprosto shodila. Myslím, že je to pouze zoufalý pokus upozornit na sebe šířením konspirativních teorií. Chová se tak trochu jako Hillary Clintonová v amerických prezidentských volbách.“ Souhlasíte s ním?

Zatím jsem si neutvořila na Jiřího Drahoše jednoznačný názor. Čekám na další duely a diskuse kandidátů a jsem zvědavá, jak se on i ostatní projeví pod tlakem a s přibližujícím se termínem prvního kola voleb.

Když jsme zmínili blížící se prezidentské volby, jak vidíte šance současného prezidenta Zemana? Neublíží mu podle vás to, co se dělo po volbách a jeho pro někoho možná příliš velká vstřícnost vůči Andreji Babišovi?

Zdá se mi, že současný elektorát Miloše Zemana mu až do voleb zůstane věrný. Snažím se neuzavírat ve své sociální bublině, mám otevřený facebook, přijímám všechny žádosti o přátelství, srdečně se bavím se spolucestujícími ve vlaku, žiji na venkově, a tak vnímám, že má stále velkou podporu, nedávné události mu příliš neublížily a tipuji, že se bez velkých obtíží probojuje do druhého kola.

Velkou diskusi vyvolalo oznámení kandidatury Miroslava Topolánka, které přišlo doslova na poslední chvíli. Někteří právě jeho označují za jediného „skutečného protikandidáta“ vůči Miloši Zemanovi. Jak to vidíte vy?

Mirka Topolánka dobře znám a jsem jeho příznivcem. Ohlášení jeho kandidatury jsem přivítala, přišlo navíc bezprostředně poté, co na počátku listopadu na akci Pražského právnického podzimu, kterou jsem moderovala a spolupořádala, přednesl úderný projev, jímž svou kandidaturu ve skutečnosti zahájil. Držím mu palce a doufám, že jeho podpora bude s každým dnem narůstat. Ideální prezident by měl splňovat i mé ženské nároky – vedle charismatu, intelektu, zkušeností v politice a vůdcovství chci na Hradě pohledného muže. Tento požadavek není v českých dějinách ničím výjimečným. Na právnickém klubu, který se konal 30. listopadu, profesor Karel Klíma upozornil, že český lid směřuje od nepaměti k hlavě státu vysoká očekávání spojená s charismatickým vystupováním, ba dokonce že jej považuje za zachránce. A pro mě všechny tyto atributy naplňuje ze všech kandidátů nejvíc právě Mirek Topolánek. Doufám tedy, že uspěje.

V minulých dnech otřásl českou hudební scénou poměrně velký skandál, který se týká ankety Český slavík. Co říkáte na to, co se stalo ohledně hlasů a umístění skupiny Ortel?

Potrestat skupinu za aktivizaci na facebooku mi v dnešní virtuální době připadá úsměvné, protože totéž činí všichni soutěžící ve všech soutěžích i kategoriích. Je to ilustrativní naplnění přísloví, podle něhož, kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde. Paradoxně skandál způsobil, že skupina Ortel má zadarmo reklamu k nezaplacení.

A co si myslíte o reakcích ostatních umělců, které následovaly?

Reakce ostatních umělců jsou mi sympatické, zejména oceňuji okamžitou odpověď skupiny Kabát, která vítěznou cenu vrátila. Ukazuje se, že někteří vítězové vyhráli i bez oné ceny. Celá anabáze je pro mě spíš úsměvná. Jakkoliv si ocenění zpěváci i skupiny slavíků považují, nejde v historii světa, země ani populární hudby o nic převratného ani důležitého. Jde jen o zábavu, což bychom si měli uvědomit, než se začneme vášnivě hádat o pravidla, vypovídací hodnotu výsledků nebo o moderátorův výkon.

Jak si vysvětlujete takový zájem o Ortel, který mnozí lidé označují za minimálně kontroverzní? Je možné, že jde vlastně o vyjádření vůle lidí, kteří jsou nespokojení například s migrační politikou?

Oblíbenost osob, zpěváků, knih, herců či písní se řídí mixem mnoha činitelů, mezi které patří i náhoda, štěstí, správný okamžik a špetka osobního kouzla. Zdá se mi, že zákazy všeho druhu budou v případě Ortelu kontraproduktivní a vyvolají spíše sympatie a podporu dalších.

Mimochodem, jak v současné době vidíte migrační krizi?

Neuspokojí mě povznesené argumenty sluníčkářů, že u nás zatím žádní migranti nejsou. To, co se děje s Evropou, nás dříve nebo později jednoznačně ovlivní a promění náš život, jak to vidíme na Západě. Ráda bych si ponechala naději, že se této proměně dá ještě nějak zabránit, ale když vidím přístup západní Evropy a Evropské unie, bojím se, že už děti mých dětí budou žít v jiném světě. Osobně bych v naší zemi přivítala kohokoliv, kdo má primárně zájem pracovat a pochází z našeho civilizačního okruhu.

Na přizpůsobení dospělých lidí z odlišných světů nevěřím. Moje zkušenost rodinného a rozvodového advokáta ukazuje, s jakými těžko překonatelnými problémy se potýkají smíšená manželství z různých zemí. Naivní mladí aktivisté jsou přesvědčeni, že lze tyto rozdíly při dobré vůli překonat, ale to dokážou jen jednotlivci, a jde tedy o výjimku, masově nepřenosnou. Návyky a kultura se vytvářejí v rodině do čtyř či pěti let věku, později už je na přeučení či přizpůsobení pozdě.

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do Poslanecké sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem a je na pováženu, že „vítězí ti, co křičí“, ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory“, uvedla například pro časopis Finmag. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do Sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle vás potřeba měnit klima?

Na hodnocení nové Poslanecké sněmovny je podle mého názoru ještě brzy. Já si svůj názor s dovolením utvořím, až se jednotliví poslanci zklidní a zřetelněji projeví. S kritikou xenofobie a nacionalismu bych se neunáhlovala. Jak nám ukázal poslední rok, obsah pojmu „xenofob“ se poněkud proměnil, a komu před rokem spílali, tomu dnes moudře přikyvují. Český člověk se na rozdíl od západního ukázal být skutečně nadán zdravým rozumem a jeho pohled zohledňující princip předběžné opatrnosti způsobil, že naše země spolu s nejbližšími sousedy jsou dnes ostrůvkem, v němž se zatím život nezměnil. Za této situace žádný pánbůh není schopen společenské klima změnit. A pevně doufám, že se o to ani vítězný kandidát nebude pokoušet.

Mluví se o tom, že žijeme v době, kdy se máme opravdu velmi dobře. Ale… cítí to tak všichni? A proč podle vás stále tolik lidí vzpomíná na dobu před rokem 1989 s tím, že „dříve bylo lépe“?

Člověk vždycky touží po tom, co nemá. Objektivně žijeme v nejlepší době ze všech a (se zřetelem k mé předcházející odpovědi) i na nejlepším místě na zemi. Nezaměstnanost neexistuje, nemáme války, zemětřesení, jedovaté hady ani zločinnost. Nostalgie po starých časech je přirozenou lidskou vlastností, protože na negativa zapomínáme a pamatujeme si jen to dobré. Z historie i od rodičů víme, že tomu tak bylo vždy, takže moudrého člověka to nemůže překvapit.

Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Pokud by nakonec opravdu došlo k referendu ohledně vystoupení z EU, jak by to podle vás dopadlo a co by pro Českou republiku případné vystoupení z Evropské unie znamenalo?

Obava ze změny orientace naší země je podle mého názoru přehnaná. Všimněte si, že příklon k Rusku prezidentu Zemanovi vyčítají ti, kteří ho nemají rádi. Pokud jde o Evropskou unii, referendum nevidím jako riziko. Jako mnohem větší problém vidím neochotu Evropské unie uvědomit si změnu situace a reagovat na ni. Vrcholní představitelé se opevňují, přesvědčeni o své neomylnosti, chrlí další zbytečnou evropskou legislativu a shlížejí z bruselského Olympu na nás jako na hloupý nevědomý lid. Nenapadne je, že časy se změnily, že evropské země nestojí o tužší, ale naopak o volnější integraci, a že by měli postupovat jako krizový manažer, z šuplíku vytáhnout scénář pro válečné časy a rychle se reformovat. Jen tak by bylo možné evropský projekt zachránit. Ale měli by jednat rychle. Čas se totiž krátí.

Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.