Co vás přimělo k tomu, abyste už v první den druhého kola senátních voleb nabídl kandidátce, dnes už senátorce, Janě Zwyrtek Hamplové své advokátní služby proti těm, kteří dělali možné i nemožné pro to, aby nebyla zvolena?
Kolegyni Janě Zwyrtek Hamplové jsem nabídl právní zastoupení s tím, že jsem považoval výroky některých mediálních a politických aktérů za hrubě neslušné a urážející. A paní kolegyně souhlasila. Oba považujeme ony hrubé urážky a nadávky za zcela dehonestující a přes čáru; není možné, aby si mohl kdokoli myslet, že si může dovolit prostě všechno. Zvláště za situace, kdy všechny ty výroky byly spojeny s tím, že si Jana Zwyrtek Hamplová „dovolila“ kandidovat do Senátu a že nemá stádovité mainstreamové názory, které by souzněly se světonázorem naší kulturní a mediální fronty.
Které ty výroky byly podle vás nejen za hranou normálního lidského chápání, ale i za hranou zákona?
Celkově vede co do nechutnosti novinář Tomáš Etzler se svými výroky o „šílené krávě“, ale na záda mu dýchají další experti ze sociálních sítí a veřejného prostoru, ať už jde o politiky, jako je bývalá senátorka Jelínková, nebo osoby jako je Lukáš Valenta, který doporučoval kolegyni přímo zatknout, až po taková primitivní nadutá individua jako je Novotný z Řeporyjí s výroky o umolousané dezolátce.
Na druhou stranu to ukázalo, jak se nám ta naše liberálně socialistická partička odkopala a ukázala nám, jaké prasáctví se skrývá pod maskou a slupkou pravdy a lásky. Všechny ty lidičky s velkými srdíčky jsou vlastně jen dobytek, který si nezaslouží cti, respektu, ani jakýchkoli ohledů. Mají plná ústa demokracie a lidských práv, ale jak najednou není po jejich, tak shodí masku a ukazují nám, co jsou skutečně zač. Trochu zasmrádnutá pravda a láska. Nejhorší na tom je, že tyto výroky velmi intenzivně rezonovaly veřejným prostorem, a dosud rezonují, a nikdo z těch slušných a ctnostných politiků neřekl ani popel, nikdo se proti této agresivní sprostotě neohradil. Ba mnohdy naopak.
Jana, se kterou se nějaký čas znám osobně, souhlasila se zastoupením, a vytáhli jsme proti té špíně do boje. Mám s tím bohaté zkušenosti.
Kde je ta hranice, kdy veřejně činná osoba, politik především, musí snést i drsnější kritiku? Když se o předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové na internetových diskusích i jinde píše či hovoří, že – kulantně řečeno – nepatří mezi nejchytřejší či nejbystřejší, je tohle také žalovatelné?
Obecně platí, jak já sám zdůrazňuji, že nikdo nemá právo nebýt urážen. Ale ta hranice nikdy nemůže být stanovena jako pevná a shodná pro všechny. Je potřeba rozlišovat dvě věci, dvě roviny. Jak jsem již jednou v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl, tak jsem proti jakémukoli vymezování hranic svobody slova, protože si nedovedu představit, kdo by tyto hranice stanovoval. Ačkoli zastánců takové úpravy je u nás dost. A jsou právě z tábora těch, kteří svorně urážejí Janu Zwyrtek Hamplovou nebo Danielu Kovářovou za jejich politické angažmá. Jim by nevadilo, kdyby se nesmělo říkat to, co nelahodí jejich sluchu, a naopak aby byl prostor pro jejich bludy a jediné a neměnné pravdy. S obavami sleduji, jak se pomalu utahují šrouby a omezují se naše svobody na každém kroku. Svobodu slova a projevu považuji za nejdůležitější svobody, kterých jsme v ‚listopadu‘ dosáhli.
Psali jsme:
Když to doženu ad absurdum, tak pořád máme svobodu říkat, že máme nejslušnějšího premiéra, že slušnost je volit Miloše Vystrčila, a obdivovat slušnou Miroslavu Němcovou, že ho přijela podpořit na koncert „Volíme slušnost“. Konec legrace. Chcete říct, že se obáváte od všech těch slušných, co jsou teď u moci, že nás budou krátit na našich svobodách? Z čeho tak usuzujete?
V poslední době jsme stále více svědky tlaku na regulaci, v jejímž důsledku pak ale budou informace nebo názory o tématech, která trápí naši společnost, označovány v lepším případě jako dezinformace, v horším případě jako projevy xenofobie, rasismu, homofobie, nebo dokonce nesnášenlivosti či projevy nenávisti. A tak sledujeme pokusy o zavádění definic pojmů jako předsudečná nenávist, šéf BIS Koudelka prohlásí, že se bude zabývat mediálními útoky na Pekarovou Adamovou nebo Vystrčila, Vít Rakušan chce sledovat nálady státních úředníků a nejlépe veřejný sektor od lidí s antisystémovými názory, jak on říká, očistit. To je ale krajně nebezpečné a alarmující. Omezování svobody slova a projevu pod diktátem politické korektnosti je začátek konce svobody.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Ale co když se ta svoboda zvrhne právě do pocitu, že lze kohokoli – kromě samozřejmě hájeného establishmentu – beztrestně urážet, což je vlastně i tento případ, který vám ale vadí?
Pak je tady situace, kdy má každý své individuální právo, aby se bránil proti zásahům do jeho osobnostních práv. Potom je rozhodující, jaké intenzity ty zásahy byly, kdo s jakým dosahem je autorem takových zásahů a jaký dopad takové zásahy měly do života jednotlivce, ať již do jeho osobních, profesních nebo jiných souvisejících poměrů. A to je v pořádku. My půjdeme touto cestou, protože aby někdo napadal takto hrubě ženu ve zralém věku, uznávanou advokátku, držitelku ocenění Právník roku, odvážného člověka, který se mnohdy na rozdíl od té útočící svoloče zastal desítek, ba stovek lidí proti zvůli státní moci, to je přesně ten případ, kdy je namístě dožadovat se ochrany svých práv a zájmů před soudem.
A jen na doplnění, upřímně, ani já nejdu někdy pro expresivní výrazivo ve svých politických glosách daleko. Ale mají dopad v malé sociální bublině a snažím se vždy komentovat alespoň trochu s nadsázkou a vtipem. Ačkoli třeba u Pekarové Adamové už mi vtip někdy dochází. Označením ji za hloupou jsem, myslím, žádné státní tajemství neprozradil.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Kdo tedy tu mez vůči paní Zwyrtek Hamplové překročil tak, že už máte jasno, že na něj budete žalobami mířit?
Suverénně vede Tomáš Etzler. On už se pustil i do mě, ale jak říkám, ochrana osobnostních práv je ryze subjektivní záležitostí. Mě ale individuum typu Etzlera urazit nemůže. Jednak nejsem v pozici, v jaké je Jana Zwyrtek Hamplová, a jednak mi ho je spíše líto. Ten alkohol, o kterém sám hovořil, mu to asi v hlavě trochu pomotal. A nebudu ani reagovat na to, že vůči mé osobě lhal a dezinformoval. Nikdy jsem nebyl advokátem Trikolory, jak uvedl, a nikdy jsem neměl a nemám nic společného se stranou PRO. Jen proto, že jsem se ujal své práce zastoupením Jany, mě označil za blba a svoloč. Je to chudák.
O co se v žalobách budete opírat? A jak jste připraven na argumenty protistrany, že advokátka Jana Zwyrtek Hamplová vnáší do veřejného prostoru konfrontační témata a především názory, které neladí s liberálně-demokratickým směřováním společnosti a jdou silně proti němu? Vždyť v minulém režimu se také vrchnost nesměla kritizovat, proč by tomu teď mělo být jinak?
No jak jsem řekl, hrubé urážky jen pro politické angažmá a účast ve volbách jsou – myslím – dostatečnou ilustrací, kam až nenávist liberálně socialistické fronty v naší zemi může vést. Nenávist je jim vlastní, a pokud překročí někdo onen pomyslný Rubikon, je třeba se bránit. Proti zlu je třeba se bránit vždy a neustále. Co se týče argumentů ohledně politického přesvědčení Jany Zwyrtek Hamplové, taková obhajoba na jejich straně nemůže obstát. Zapomínají, že stále jsme alespoň formálně ještě demokratickou a svobodnou zemí, ačkoli o tom stále více pochybuji.
Není prostě možné tolerovat, aby všechny ty kreatury z politického, kulturního nebo mediálního prostoru, žijící v bludu o své morální nadřazenosti, mohly žít nadále v klidu, jak jejich revoluce vzkvétá, jak jejich boj za svatou věc a svět plný slunce, pravdy a lásky je nedotknutelný. Jsou na koni, ale ta jejich kobyla pomalu chcípá. Všude v Evropě i ve světě, a tak jsou nervózní a začínají kopat. Jana Zwyrtek Hamplová i Daniela Kovářová jsou alespoň pro mě světly na konci tunelu, že se i u nás může něco změnit.
Kdybyste měl trochu zafušovat do profese psychologům, co si myslíte, že ty lidi k takovým odporným urážkám vede? Vždyť podle těch jmen, co jste zmínil v úvodu, nejde o žádnou lidskou spodinu, která má zapotřebí urážkami druhých si kompenzovat to, že sama nic nedosáhla?
Pro mě jsou spodina. Jakýkoli náznak ohrožení jejich vytoužených pozic, spojených navíc s ekonomickým efektem, v nich vyvolává paniku. Jsem dalek toho hodnotit jejich pošramocené duše, nejsem Džamila Stehlíková, ale bude to přesně v tom, co říkám. Ztrácejí sebekontrolu. Jak jinak si vysvětlit například i útoky na doktora Vyvadila, který převezme právní zastoupení Dugina na našem území, kdy ministryně Černochová ho hned označuje za dezoláta s notičkami z Kremlu? Proč jsem od neděle terčem útoků za to, že jsem převzal zastoupení Jany Zwyrtek Hamplové nebo za to, že zastupuji Ladislava Vrabela? Je to jejich představa o právním státě? Je to alarmující a nebezpečné, nečekají nás dobré časy.
Mgr. Jana Černochová
Třeba si ve svém zanícení ne nepodobném 50. létům myslí, že ti lidé nemají nárok na právní zastoupení. Kdo ví. Pojďme ale od horlivých ministryň a exministryň zpět k tématu. Co budete po těch, kteří se hrubých urážek dopustili, požadovat?
Omluvu a finanční satisfakci. A pokud uspějeme, tak jak Jana avizovala, vysouzené prostředky poskytne na charitativní účely, konkrétně na pěstounské rodiny ve svém volebním obvodu.
Nezviklala odhodlání vaše nebo vaší mandantky řešit ty urážky soudní cestou skutečnost, že byla zvolena senátorkou, tedy že v duchu rčení „orel much nelapá“ nad tím mávnete rukou?
Nikoli, myslím, že je to o to větší závazek. Etzler a spol. svými výroky ve volbách svého nedosáhli. Veřejnost není na jejich nízké úrovni a vždy vycítí, kdo je nakonec kdo. Kdo je prase, a kdo slušný člověk.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
