Řekněte mi na úvod, asi na to ptá každý, jak a při jaké příležitosti vás napadlo pořádat výstavy nahých lidí?

Minulý rok jsem o celém projektu napsal knihu, jmenuje se „Já, voayer“ a tam od počátku popisuji, jak celý projekt vznikl. V době, kdy jsem organizoval první výstavu, to byl rok 2016, jsem bydlel v kanceláři a přemýšlel, co udělat v situaci, kdy člověk nemá peníze a je, dejme tomu, ještě zadlužený. Prostě, jak se posunout dál. Udělat výstavu nahých žen mi přišlo jako velmi dobrý nápad. V té době, kdy jsem neměl nic, mě prostě napadlo, že to udělám a zorganizuji. Možná je dobře, že to vzniklo takhle. Kdyby to organizoval někdo s nějakým kalkulem, třeba by to nikdy nevzniklo.

Takže to vzešlo z nějaké aktuální a nelehké životní situace?

Nemyslím, že by to bylo kvůli té situaci, ale určitě to celé věci pomohlo. Třeba teď se nacházíme v naší galerii a záměr jejího zbudování jsem ohlásil v minulém roce. Nejprve jsem řekl, že to chystám, zaplatil jsem tady kauci, a poté až jsem začal hledat investory. Tam jsem narazil, že lidem se takový projekt líbí a umí si představit návratnost, ale stydí se spojit jméno vlastní společnosti s projektem jako takovým. Na výstavu se nestydí jít podívat, ale s projektem se nechtěli spojovat. Přesto, že jsem nesehnal finance, chtěl jsem v tom pokračovat a teď jsme tu a udělali jsme kus práce.

Zbudování stálé expozice, kterou brzy otvíráte, vás napadlo díky úspěchu předešlých časově omezených výstav?