Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?
Já myslím, že se odstartovala prezidentská kampaň. Ještě není jasné, kdo bude kandidátem. Pana Horáčka lze asi považovat za jakéhosi „předskokana“. Možná to bude pan ministr Herman, možná se připravuje půda pro europoslance Jiřího Pospíšila. Teď jde o to, aby se oslabila pozice populárního prezidenta Miloše Zemana. Lidé, kteří tyto akce organizují, to dělají poněkud nechutným způsobem, ale na to jsme od nich zvyklí. Zneužití starého pána, který přežil holokaust, je ale i na tyto lidi nová úroveň bezostyšnosti.
Miloše Zemana přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři?
Jedince, kteří jiné zobrazují jako exkrement, nemám chuť vůbec komentovat. To ať si každý posoudí sám podle svého vkusu. Pokud jde o lidi, kteří ho nenávidí, pak je mi jich líto. Ona nenávist není nijak pozitivní emoce a ti, kteří se v ní utápí, vlastně trpí. Měli by se smířit s tím, že Praha není celá Česká republika a prezidenta volí všichni voliči. Nejen pražská samozvaná elita. A fyzické násilí? Ne, toho se nebojím. Tito nenávistní lidé zůstanou u těch exkrementů a nadávek. Většinou se jedná o zbabělce.
Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se ministr kultury Daniel Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?
Fotogalerie: - Tisíce lidí proti Zemanovi
Fotogalerie: - Za Zemana na Václaváku
Jestli byl dopis přehnaný nevím, sám v něm nic hrozného nevidím. Ale pochopitelně – situaci bylo potřeba nějak řešit. Pan Herman udělal jasné protokolární faux pas. O tom nemůže být pochyb. Jestli pan ministr říká, že mu nikdo nebude nařizovat, s kým se může setkávat na půdě ministerstva, pak mám pocit, že už se snad všichni zbláznili. Každý ministr má odbor protokolu, aby mu poradil, s kým a kde se může potkat. Jestli pan ministr veřejně říká, že nebude respektovat usnesení vlády nebo doporučení ministra zahraničí v těchto věcech, pak je okamžitě na odvolání. Okamžitě. Bez diskuze. Nežijeme v anarchii. Ministr musí být loajální k vládě, jejímž je členem. A hlavně ke státu, který reprezentuje…
Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné? Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi… Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu nebo jen zneužívají mediální prostor?
Čeští umělci byli vždy angažovaní. Nejen v roce 1989. Také za protektorátu nebo v roce 1977, když nadšeně podepisovali antichartu. Nic nového a nic strašného. Umělci nejsou problém. Problémem jsou veřejnoprávní média, která lidem vymývají mozek neslýchaným způsobem. Fakta už nikoho v televizi nezajímají. Prohlášení svých oblíbenců vykládají jako fakt a všechny ostatní prohlašují za lháře. Jsem zejména z České televize velmi zklamán. Myslím si, že její ideologická vyhraněnost je už zcela neúnosná. Ve starých zemích EU by něco takového bylo naprosto neakceptovatelné.
Psali jsme:
Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili věnujeme v naší zemi v minulých týdnech pozornost tomu, čemu máme?
Ekonomice se daří, lidem se žije lépe. Já myslím, že jediným důvodem je počátek prezidentské kampaně.
Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet? A ať už to bude jakkoliv, jsou poslední týdny začátkem konce Miloše Zemana? Může se stát, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Či kandidovat bude a prohraje?
Pokud Miloš Zeman kandidovat bude, pak vyhraje. Nemá rovnocenného kandidáta. Já doufám, že kandidovat bude. Sedmnáctého listopadu se podle mne nestane nic hrozného. Možná „vyplave“ na povrch, kdo bude skutečným prezidentským kandidátem pražských pseudoelit.
Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Do jaké míry tomu lze věřit? Je pravda, že neziskový sektor, věnující se uprchlíkům a geopolitickému směřování, Zemana nenávidí, nicméně jsou zde i divoké konspirační teorie... A dalším terčem příznivců Zemana jsou média, zejména Česká televize. Opravdu selhávají, jak jste uvedl ve své předchozí odpovědi?
O médiích už jsem hovořil, zejména ČT se stala ideologicky angažovaným médiem, což je pro demokracii velice špatné. Pokud jde o konspirační teorie – asi bych to nepřeceňoval. Různí Kocábové a Rumlové si vystačí sami.
Sedmnáctý listopad, ať už jakýkoliv, bude. A s ním i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ či na Východ. Úvahy, co v naší zemi děláme špatně či dobře. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé měli určitě slyšet?
Pochopitelně, že patříme na Západ. Za vlády Miloše Zemana jsme vstoupili do NATO. Za vlády ČSSD jsme vstoupili do Evropské unie. Jsme rozhodně součástí této „rodiny“. Pokud se nám ještě do budoucna podaří vykultivovat si skutečně nezávislá média, pak máme vyhráno. Demokraticky zvolený prezident problémem jistě není. Stejně jako demokraticky zvolení další politici. Ty mohou lidé při kterýchkoliv volbách poslat do důchodu. Problémem jsou nikým nevolení lidé placení z veřejných peněz, kteří sami sebe považují za spasitele. Ale já jsem optimista. Věřím v sílu demokracie a v to, že podobné nedemokratické síly nebudou většinou společnosti vyslyšeny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
