Vy jste napsal, že byste lidem doporučil, aby nešli k volbám do Evropského parlamentu. Proč?

Tato organizace s názvem EU se dnes dostala do pozice, kdy je vyloženě nepřátelská českým národním zájmům a kdy škodí naší zemi a našim občanům, a to jak v politické, tak i hospodářské oblasti. Mám pocit, že se tu hraje mediální hra, že v eurovolbách půjde o souboj eurofanoušků a euroskeptiků. Ale on může existovat i euro-odpor a já očekávám, že tento euro-odpor projeví ve volbách minimálně 70 procent spoluobčanů tím, že nepřijdou k volbám do Evropského parlamentu. Je to podle mě ten nejlepší postoj, který se dá zaujmout. Jestliže nesouhlasím s existencí něčeho, tak do toho nebudu kandidovat, nebudu do toho volit a budu to bojkotovat.

Vy jste přirovnal Evropskou unii k RVHP. V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy jste zmínil paralely Berlín 1939, tedy vznik Protektorátu Čechy a Morava, Moskva 1968, tedy okupaci sovětskými vojsky a vojsky varšavské smlouvy, a Lisabon 2009, tedy ratifikaci Lisabonské smlouvy, která významným způsobem omezila suverenitu České republiky. Myslíte si tedy, že má EU v sobě nedemokratické totalitní prvky?

Ona k těmto prvkům nepochybně míří a pozorujeme to v přímém přenosu. Krachující systém se vyznačuje tím, že má snahu expandovat a má snahu přitvrzovat vnitřní pravidla. O tom, že v EU jsou jasné socialistické prvky a prvky centrálního plánování, o tom není sporu. Přerozdělování, násilné zavádění eura v různých zemích, kde euro likviduje ekonomiku těchto zemí, to že teď to na chvíli utichlo, neznamená vůbec nic. To je řízená strategie rádoby šéfů EU, aby byl klid před volbami, bezprostředně po nich se všechny tyto průšvihy projeví s daleko větší silou.

A pokud jde o paralely s naší historií, tak tam se samozřejmě poněkud lišily režimy a ideologie, ale společné tomu všemu bylo, že jsme přišli o suverenitu a demokracii, jak za nacismu, komunismu i v EU. Obávám se, že máme tragické dějinné zkušenosti selhání našich politických vůdců, protože byť to jsou jiné kontexty a jiné situace, tak si opravdu za tou řadou Berlín 1939, Moskva 1968 a Lisabon 2009 stojím. Vždy do některého z těchto měst přijel nějaký náš potentát, který nechtěl nic podepsat a ratifikovat, ale nakonec usoudil, že musí. To není nic jiného než osobní selhání toho člověka, to je zpronevěření se sama sobě, svým voličům a svému národu. Je tak trochu neštěstí, že si do svého čela volíme takovéto lidi. Politik se nesmí zpronevěřit sám sobě a pak se nezpronevěří ani své službě občanům.