Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšných dva a půl roku? Je dobře, že se prezidentem stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?
Myslím, že Zemanova úspěšnost je tak padesát na padesát. Nezapomínejme, že hned v úvodu svého prezidentství utrpěl těžkou porážku, když mu vůbec nevyšel tah s Rusnokovou vládou, jež měla být pilířem úspěchu „jeho“ Strany práv občanů. SPO se však vůbec nedostala do sněmovny a nynější Zemanova – nazvěme to třeba – dílčí kooperace s Babišem je spíše z nouze ctnost. Tuhle partii ovšem Zeman hraje – ze svého pohledu – docela dobře. Republiku nemohlo potkat nic lepšího, než že se prezidentem nestal Schwarzenberg. Zeman je sice také eurohujer, leč v mezích snesitelnosti. Navíc si myslím, že i on už z lecčehos prozřel a ve svém eurofilství dost ubral.
Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho „východní“politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?
Tihle lidskoprávní „experti“ jsou neštěstím České republiky. Podívejte se, jak to dopadlo na Kubě. Zatímco tihle „experti“, tradičně papežštější než papež, ještě jak pominutí vyřvávali svá hesla o zločinném kubánském režimu, Američané se s castrovskou vládou potichu domluvili na normalizaci vztahů. My teď můžeme leda tak koukat jako puci, kdo obsadí tamní trhy. Naše firmy to nebudou zcela jistě. To samé v bleděmodrém platí o Číně či Rusku. Prostor pro obchodní expanzi je na východě. Povídaček o lidských právech ani vyvěšování tibetských vlajek se naše firmy nenajedí. A jestli něco poměry v těchto zemích může změnit či alespoň korigovat, tak je to daleko spíše normální obchodní spolupráce, a ne naše povýšené mravoučné kázání a poučování. Navíc kázání myši ke slonovi. Zemanova východní politika je správná. Platí to o Rusku, Číně i Ukrajině.
Islám, imigrace, Islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky si v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl a kterými spíše uškodil?
Na počátku třetího tisíciletí sice žijeme jakoby v jiném civilizačním, kulturním a hlavně technickém prostředí než naši dávní předkové, na reálném fungování světa se ale mnoho nezměnilo. Stále platí ono dávné: Buď ONI, nebo MY! Peršané, Babyloňané, Římané, Inkové a další a další by mohli vypravovat. Zeman ví, kdo jsme MY, a pochopil také, že ono privilegium prvního mezi rovnými jej zavazuje, aby hájil NÁŠ zájem. Nijak se v tom neliší třeba od Klause. Spousta jiných (evropských i našich) politiků s hubou plnou politické korektnosti dělá vše pro to, aby zvítězili ONI. Když ořežeme všechen ten komunikační balast kolem, je to takhle strašně jednoduché. Poul Anderson kdysi napsal sci-fi román Strážci času. Podle Andersona existují v lidských dějinách uzlové body, ve kterých se rozhoduje, jakým směrem se dějiny vydají. S trochou nadsázky se dá říct, že jeden takový uzlový bod v Evropě právě prožíváme. A rozhodně jsme nevykročili správný směrem.
„Kunda sem, kunda tam...“ „Vláda zkurvila služební zákon“. Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident utvrzuje své pevné jádro...
Nejsem žádný purista, pro nějaké to ostřejší slovíčko také nejdu daleko, ale tohle se Zemanovi moc nepovedlo. Věcně má pravdu, což platí jak o Pussy Riot, tak třeba o služebním zákonu. Jenže k hlavě státu patří také jistá noblesa a majestát. Ať si prezident klidně utvrzuje své pevné voličské jádro, ale neměl by to dělat tak, že spousta jiných je z toho v rozpacích.
Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé „případy“ a doplnil byste nějaké?
Zeman někdy mluví rychleji, než myslí. Respektive jinak: Nepochybuji, že to, co vypouští z úst, má promyšlené. Otázkou je, zda je to domyšlené do všech možných důsledků a konsekvencí. Obávám se navíc, že Zeman coby notorický solitér se o tom se svým okolím ani neradí. Klausovi se něco podobného stalo jen jednou. S amnestií. Od prvopočátku tvrdím, že jeho amnestie byla pozitivní věc. A kdyby se o ní vedla skutečně nepředpojatá, otevřená, poctivá a racionální diskuse, došlo by to i většině občanů. Ten zásadní omyl – Klausův i jeho okolí – ovšem byl v tom, že nedomysleli, že o amnestii se žádná nepředpojatá, otevřená, poctivá a racionální diskuse nepovede a že poslouží jen a jen jako klacek, kterým bude končící prezident mlácen po hlavě. Za pozornost stojí jiná věc. Klausovi jeho „úlet“ nesmírně uškodil, Zemanovi jeho „úlety“ nikterak neubližují. Zajímavé!
Pokud jde o Zemanovu popularitu, tak ta utrpěla jak po „lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesát procent. Je dle vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to „něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla vyšší podporu.
Vůbec si nejsem jistý, že Zemanova popularita utrpěla zrovna „lánským pučem“ či jiným extempore. Zdejším médiím nevěřím ani datum, jež napíšou do záhlaví, a ještě méně bych se spoléhal na místní průzkumníky veřejného mínění. Obě tato odvětví se dávno stala rejdištěm spindoktorů a „píárových“ šamanů. Jediným skutečným výzkumem veřejného mínění jsou volby. Nemyslím si proto, že zrovna Zeman si dělá starosti, jaké konkrétní procento mu v oněch pofidérních tabulkách popularity zrovna přiznávají.
Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkováním Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám jí škodit?
Kdysi jsem to říkával jako bonmot, dnes už to říkám naprosto vážně: Jen dvě odvětví u nás fungují ještě hůř než politika: justice a média. Myslím, že to není tak, že Zeman nemá rád a priori novináře. On nemá rád blbce. Nota bene – o co víc nedovzdělané a nesečtělé, o to víc namistrované blbce. To ale nevylučuje, že i on sám si někdy nenaběhne a nevystaví se tak coby snadný terč. Nechme teď stranou média komerční. Jeden by si myslel, že když všechno selže, jsou tu aspoň média veřejnoprávní coby maják nezávislosti, objektivity a serióznosti. Nic ovšem není vzdálenějšího pravdě. Praxe zdejších veřejnoprávních médií je tristní. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by si lidé měli vlastními penězi financovat něco, co jim škodí. Podoba především České televize je neudržitelná.
„Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje,“ opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně, bez ohledu na sněmovní většinu, jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?
Pitomci, kteří do našeho ústavního systému vnesli tak cizorodý prvek, jako je přímá volba hlavy státu, se najednou diví, že přímo zvolená hlava státu se chová jako přímo zvolená hlava státu. Můj názor je, že prezident, nota bene přímo zvolený, není ani automat, ani poštovní úředník, který jen bouchne razítko a připojí podpis, nýbrž svébytná instituce, jež má zcela logicky určitý prostor, aby uplatnila svůj vlastní pohled na věc.
Ať už je to jakkoliv, nezanedbatelná část české veřejnosti nemůže svého prezidenta ani cítit, a to už od voleb. Jde o liberálně založené voliče, bohatší voliče a o mládež. Co k tomu říci? Prezident je někdy častován výrazy typu „prase“, je mu vyčítán jeho vzhled, sklony k alkoholismu a kouření a jiné zcela osobní věci, kvůli kterým Zeman prý „neumí reprezentovat“. Je to zasloužené? A je správné kritizovat politika za takové čistě osobní záležitosti? Jak nahlížíte na mladé aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?
Teď jsem si zrovna přečetl, kterak se na Zemanovu adresu v jednom z vašich rozhovorů vyzvracel poslanec TOP 09 Farský. Co k tomu říct? Předně dost pochybuju o liberalismu oněch osob. Namnoze se chovají spíš jako bolševici, jen s opačným znamínkem. Mně celá ta slavná „pražská kavárna“ přijde svojí nepoučitelností k smíchu. Oč jsou všechny ty jejich antizemanovské dehonestační výkřiky, metody a akce neúčinnější, s o to větší vervou je ti nešťastníci opakují a recyklují. Znovu a znovu. Jediným výsledkem je, že Zeman posiluje. A takhle my si tady žijeme!
Co vás naopak napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech a když vidíte, že mimopražské obyvatelstvo prezidenta považuje za svého „tribuna“? Je to politicky správné, nebo jsou ti lidé pomýlení? Proč mají rádi zrovna Zemana?
Váš dotaz míří k nejpodstatnější otázce naší i evropské politiky. Od čeho tu jsou politici? Aby hájili zájmy svých občanů, nebo aby jim z vysokého obláčku vlastní nadřazenosti spílali, jak jsou zpozdilí, neuvědomělí či hloupí? Víte, já už osmým rokem bydlím na venkově. A do Prahy jezdím nerad. Leccos dnes vidím jinak, než když jsem byl mladší. Obyčejní lidé mají trochu jiné starosti než „pražské“ politické a mediální elity. Ostatně tihle panáci si myslí, že jsou elita, ve skutečnosti jsou to ve své většině spíš jelita. Namyšlená, namistrovaná jelita. Zeman nedělá nic jiného, než že je tribunem těch obyčejných lidí a oni ho za to mají rádi. Nic víc, nic míň.
Komu dle vás prezident v českém systému politických stran nyní fandí? Je to Babiš? Které politiky podporuje? Pokusí se ještě do konce svého mandátu uškodit Bohuslavu Sobotkovi, v rámci svých pravomocí? Mají jeho „koně“ v ČSSD šanci k návratu na výsluní? Či najde jiné spojence?
Zeman fandí sobě a svým představám. Při své inteligenci nepochybně pochopil, že Strana práv občanů, která jej podporovala v jeho cestě na Hrad a kterou vymyslel Miroslav Šlouf – ostatně kvůli ničemu jinému nevznikla –, je už jen mrtvým výhonkem české politiky, takže mu nezbývá než pragmaticky lavírovat. Těch možností, jak a s kým z Hradu ovlivňovat chod zdejší vládní politiky ostatně zas tak moc není. Jemné přichýlení k Babišovi Zemanovi zároveň umožňuje držet si větší odstup od Sobotky. Důchodce z Vysočiny nezapomíná. A Zemanovi „koně“ v ČSSD? Ti si musejí pomoct sami. Prezident to za ně neudělá.
Vratislav Mynář, Jiří Ovčáček, Hynek Kmoníček, Jan Veleba a jiní. Jak posoudit prospěšnost jednotlivých prezidentových blízkých pro něj samotného? Dává mu hradní aparát dobrý servis? Čí ostuda je, že prezident republiky a bytostný politik Zeman nemá vybudovanou svou prezidentskou stranu? Kdo by mu mohl pomoci to napravit, pokud to je ještě možné?
Nejsem insider, nechce se mi do takového hodnocení pouštět. Navíc pouze na základě informací z médií, jimž nevěřím ani pozdravení. Spíše bych v této souvislosti zmínil Zemanovu vůbec největší „prezidentskou“ chybu. Dopustil se jí ještě v předprezidentském období, a to přesně v okamžiku, kdy se ve zlém rozešel s Miroslavem Šloufem. Přitom právě Šlouf je v Zemanově politické kariéře ten úplně nejdůležitější člověk. Nevím, zda bez Šloufa by se Zeman někdy stal předsedou vlády, každopádně bez Šloufa by se Zeman nikdy nestal prezidentem. Tím jsem si naprosto jistý. Byl to hodně trapný pohled, když triumfující Zeman se neznal k nejdůležitějšímu a nejzasloužilejšímu strůjci svého úspěchu. Profesionál Šloufova formátu by také nikdy nedopustil trapárny typu virózy nad korunovačními klenoty. Přičemž je úplně šumafuk, zda to byla opravdu viróza či „viróza“.
Čím se Miloš Zeman změnil od doby, kdy byl premiérem? Odpustil už ,,zrádcům“, kteří ho o prezidentský post připravili v roce 2003? Ve vší úctě k prezidentovi... Jak se na něm projevuje stárnutí?
Koho by prezidentování nezměnilo, že? Zeman neodpouští. Právě v tom se třeba liší od Klause. Obvykle platí, že všechny negativní lidské vlastnosti se ke stáru spíše zhoršují. Myslím, že ani prezident není výjimkou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
