Blíží se komunální volby, už se začínáte připravovat?
Zatím nijak speciálně. Věnuji se na 100 procent práci radního městské části. Věřím, že občané stejně jako v minulosti ocení spíše viditelné skutky než předvolební sliby. Myslím, že mám za sebou hmatatelné výsledky. Především prosazení privatizace obecních bytů v Karlíně a v Dolní Libni, která se s ohledem na okolnosti zdála být neřešitelným problémem. Velký pokrok jsme udělali i v otázce bezpečnosti občanů. Samozřejmě, že i v těchto věcech je dále na čem pracovat, a pokud mi to voliči umožní, budu tak nadále činit.
Odjinud. Co si myslíte o Janu Kaslovi, který původně spolupracoval s TOP 09, pak s ANO. A nakonec pro Rádio Impuls ANO dehonestoval (více ZDE)?
S Janem Kaslem se známe velmi dlouho. On byl vždycky svůj. Mně je tento postoj docela blízký, ale na druhou stranu politika vyžaduje obrovskou míru loajality ke svým kolegům, které si většinou nevybíráte. Myslím, že s tím měl Honza vždycky trochu problém. I když vím, jak je to někdy těžké až nemožné. Podrobnosti jeho spolupráce s ANO neznám, takže jejich vztah mohu jen těžko posoudit.
Zastupitelstvo Prahy 8 odmítlo schválit zákaz heren na svém území, zároveň však odsouhlasilo konání dalšího referenda o této otázce. Jak tomu máme rozumět?
Myslím, že už tomu nemohou rozumět hlavně naši občané. Většina zastupitelstva nepodpořila zákaz heren proto, že se řídila výsledky referenda, které již proběhlo. V něm více než 86 procent voličů hlasovalo nohama, když k referendu nepřišli. Dali nám jasný signál, že je tato problematika nezajímá natolik, aby kvůli ní šli hlasovat. Na základě petice s 10 tisíci podpisy bylo schváleno konání nového referenda, tentokrát společně s komunálními volbami. Je tedy zřejmé, že si stejná skupina lidí, která v referendu hlasovala, vynutila jeho opakování.
Váš politický klub Volba pro Prahu 8 první referendum inicioval, teď je však nepodpořil. Jaké byly důvody vašeho postoje?
Navrhli jsme konání prvního referenda proto, že jsme chtěli znát skutečný, nezmanipulovaný názor většiny občanů na herny. Chtěli jsme vědět, zda přece jen neexistuje v naší městské části silný veřejný zájem na jejich zrušení, který jsme třeba nepostřehli, a zda ti aktivisté a na ně navázaná politická uskupení nemají pravdu. Ukázalo se, že ne, že většinu občanů toto téma nezajímá. Opakování referenda nám připomíná hlasování v Irsku o Lisabonské smlouvě. Budeme hlasovat tak dlouho, dokud nebude výsledek odpovídat představám překladatelů. Hlavním formálním důvodem našeho odmítnutí byla formulace položené otázky, která vybízí městskou část, aby učinila veškeré kroky vedoucí k zákazu všech forem hazardu. Chybí nám tam slovo právní kroky, protože navrhovaná formulace je nejasná, pod pojmem veškeré kroky si představujeme i politická jednání představitelů městské části, a ta podle našeho názoru referendem omezit nelze. Zejména v případě, že městská část o zákazu heren nerozhoduje, ale pouze sděluje svá stanoviska k této otázce hlavnímu městu.
Jednání zastupitelstva navštívil i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Jak jste vnímal jeho vystoupení? Co vám přišel říci?
Anketa
Pro komunální volby v Praze se formují nová hnutí. O jakém jste doposud slyšeli?
49%
7%
10%
7%
hlasovalo: 2309 lidí
Za jak důležité téma považujete herny ve vaší městské části? Je to skutečný problém?
Herny problémem nejsou. Problémem jsou některé negativní jevy s nimi spojené. To je důvod, proč si se zakazovači nikdy neporozumíme. Žádné zákazy žádný problém nikdy nevyřešily. Pokud je po této činnosti poptávka, budou tu herny pořád. Zákazy je jenom zaženeme do ilegality. Pak se můžemne rozloučit s jakýmikoli pravidly, omezením, zdaněním atd. Zákazy nadělají víc škody než užitku. Myslím, že ti, kteří o zákazy usilují, to většinou dobře vědí. Líbí se jim na tom ten jednoduchý populismus, možnost sebezviditelnění a teď je samozřejmě na prvním místě láká možnost ovlivnit komunální volby.
O zrušení heren usiluje i Praha 7, myslíte si, že jste na tom podobně?
Celá Praha je na tom podobně, celá Česká republika je na tom podobně. Něco zakázat je možné jenom na základě silného a jasně artikulovaného veřejného zájmu, který jednoznačně přijímá většina populace. Nic takového v této zemi necítím. Slyším jen hysterii a předvolební populismus, který nemá s reálným řešením problémů spojených s hernami nic společného. Je to jen odvádění od skutečných problémů, které na úrovni obcí a měst narůstají, jako je zhoršující se situace s bydlením seniorů, nízké investice do infrastruktury, neuvěřitelně složitá administrativa spojená s povolováním staveb, dopravní situace, drogová scéna atd. A je tu ještě jeden rozměr spojený s propagací zákazů. Je to antiliberální kolektivistické opatření, které ignoruje osobní svobodu a zodpovědnost. Je to ono Hayekovské vykročení na slippery road to serfdom, na kluzkou cestu do otroctví. Bohužel se obávám, že jsme po této cestě už tak došli dost daleko, ale našim zakazovačům je to pořád málo.
Liší se v něčem výrazně vaše městská část od těch ostatních?
V detailech, jako je rozsah území propojující centrum města s jeho okrajem, charakteristika zástavby zahrnující klasicismus, vilové čtvrti, panelové sídliště, novou výstavbu. Pak se lišíme tím, že tu žije přes 100 tisíc svobodných lidí, kteří jsou jedinečnými osobnostmi s vlastním názorem. Vše ostatní máme společné.
Praha 8 měla problémy s bezdomovci, jak jste problémy řešili a podařilo se?
Nemyslím si, že by Praha 8 měla větší problémy s bezdomovci než jiné městské části. To neznamená, že tomuto jevu jenom nečinně přihlížíme. Kombinujeme nabídky pomoci vrátit se do života s represí tam, kde je to nezbytně nutné, kde bezdomovci svým způsobem života ohrožují či obtěžují řádné občany. Říkáme, že bezdomovectví není naším programem a lidé, kteří tak žijí, narušují po staletí vytvářený civilizační pořádek, který většina společnosti dobrovolně přejímá. Na druhou stranu se pokoušíme předcházet tomu, aby lidé končili na ulici, širokou nabídkou pomoci těm, kterým tento osud hrozí. To je chvíle, kdy ještě lze něco dělat. Později už je to velký problém.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Markéta Grušáková
