Předák ČSSD promluvil o konspiračních teoriích o přerozdělování světa mezi USA a Ruskem, nové studené válce a jak nás sankce poškozují

05.01.2015 13:04

ROZHOVOR Místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Antonín Seďa odsuzuje ruskou anexi Krymu, ale ten už se dle něho Ukrajině nevrátí. V reakci bylo nutné sankce zavést, ale ty by měly být nastaveny tak, aby nepoškozovaly české firmy a aby je neobcházely velké firmy z velkých států. Asociační dohoda EU s Ukrajinou dle něho není zasazena do reálného ekonomického rámce. Politika USA na Blízkém východě pak prý destabilizovala region.

Předák ČSSD promluvil o konspiračních teoriích o přerozdělování světa mezi USA a Ruskem, nové studené válce a jak nás sankce poškozují
Foto: Daniela Černá
Popisek: Antonín Seďa, poslanec ČSSD
reklama

Vy jste kritikem odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho připojení k Ruské federaci. Co říkáte ale takovým námitkám, že k odtržení Krymu a následné anexi Ruskem došlo až poté, co v Kyjevě došlo k převratu proti legitimně demokraticky zvolenému prezidentu Janukovyčovi, že na Majdanu tvořily významnou sílu různé banderovské a neofašistické skupiny, čehož se ruští obyvatelé Krymu mohli obávat? A třetí bod obhajující anexi Krymu Ruskem je, že Krym byl historicky ruský a k Ukrajině ho připojil až sovětský vůdce Chruščov...
 
Nic není bílé ani černé, bývá to většinou nějaké šedivé. Jasné je, že připojením Krymu byly ze strany Ruské federace porušeny mezinárodní dohody vůči Ukrajině. Je také jasné, že takováto anexe musela být dlouhodobě připravovaná a že to nebylo ad hoc. Čekalo se jen na nějakou záminku. Na Majdanu byly ať už na jedné či na druhé straně různé struktury. Faktem je, že to svrhnutí prezidenta Janukovyče by se dalo považovat za porušení platné ústavy Ukrajiny. Na druhé straně svobodné volby na Ukrajině, které proběhly kromě Doněcka a Luhanska, ukázaly, že premiér i další podporu obyvatelstva mají.
 
Základní roli sehrálo odmítnutí asociační dohody s EU panem prezidentem Janukovyčem. Po pravdě řečeno, nemyslím si, že ta smlouva odhadla politickou a hlavně ekonomickou situaci Ukrajiny. To byl zásadní problém. Ukrajina v té době nebyla připravena akceptovat tuto smlouvu. A to je zase o národních zájmech, ale je to rozhodnutí Ukrajinců, do toho jim nemůžu mluvit.
 
Máte pravdu, že na Krymu je Rusů strašně moc. Platila dohoda mezi Ukrajinou a Ruskou federací o umístění vojenských jednotek v Sevastopolu a jinde. To referendum mělo být posvěcení anexe. Z mého pohledu to ale posvěcení není, protože to je proti platné ústavě Ukrajiny. To je podobné, jako kdyby v nějaké části Moravy někdo zorganizoval a zaplatil nějaké referendum. Bylo by to proti Ústavě a zákonům ČR a pak by se tam něco vyhlásilo... Takhle je to špatně.
 
Na Majdanu určitě působili agenti obou stran. Je fakt, že na Ukrajině mají oligarchové své domácí armády. Určitě to tam není stabilní. Ekonomická situace je tam špatná. Podle mě zpravodajské služby Ruské federace měly dostatečné informace o tom, jaká ta situace je a jaká je nálada, takže částečně to mohly být i provokace ze strany Ruské federace.
 
Nicméně s tím Krymem se asi už nedá nic dělat. Asi se nedá počítat s tím, že ho Rusko vrátí. To by se Putin před Rusy znemožnil...
 
Ke Krymu se musí najít nějaké politické řešení, ale také si nemyslím, že už by šel zpátky k Ukrajině. Víme, že to byl podnět k tomu, aby parlamentní shromáždění NATO zrušilo stálé kontakty s Ruskem, to byl ten stálý výbor. To má negativní dopady na spolupráci mezi státy NATO a Ruskem například v boji proti terorismu a podobně. Ale jsou to věci, které se musely odehrát, protože demokratické země přece nemohou zavírat oči nad anexí částí území nezávislého státu.
 
Jak to tedy ale řešit?
 
Můj pohled je, že vznikne nějaká Krymská republika, která bude mít zvláštní statuty. Je otázka, zda to bude samostatný stát, či součást Ruské federace. Osobně se mi to ale celé nelíbí.


 
Ale jestli tu nebyl precedent v případě Kosova, které také bylo součástí suverénního státu. Ale fakticky se stalo protektorátem USA, je tam vojenská základna USA. Přesto to Česká republika uznala, ačkoli má se Srbskem dlouholeté vazby, a nezaváděly se sankce proti USA...
 
Rozdíl mezi Kosovem a Krymem je, že to není anexe Spojených států. Tam byla genocida. Menšina Srbů, kteří tam žili a jejichž to bylo území, byla postupně vytlačována mimo. Kdyby tam proběhlo referendum jako na Krymu, tak by to dopadlo stejně, tedy ve prospěch nezávislosti Kosova. Projednávání smlouvy o zdanění mezi Českou republikou a Kosovem bylo ve sněmovně už po sedmnácté přerušeno, protože řada lidí cítí, že uznání Kosova Českou republikou v roce 2008 nebylo dobře, protože to odporovalo některým mezinárodním předpisům.
 
Myslíte si, že sankce proti Rusku k něčemu pozitivnímu vedly? Sám americký viceprezident Joe Biden přiznal, že Amerika EU k sankcím dotlačila. USA mají minimální obchod s Ruskem, zatímco řada evropských států poměrně výrazný. Neplatíme cenu za zájmy někoho jiného? Povede to nakonec k něčemu pozitivnímu?
 
Sankce odsouhlasily členské státy EU. Mně u sankcí týkajících se jednotlivců vadilo, že do nich nebyli zahrnuti strůjci té anexe Krymu, to znamená Putin, Medveděv a další. Tam byli někteří poslanci, ale hlavy tam nebyly. Zaznamenali jsme poslední projevy Putina, pád rublu, očekává se velká inflace. Čili to bude mít velké negativní dopady na životní úroveň ruských občanů. V tomto pohledu ty sankce vliv měly. Teď je otázka, proč trestat Rusy, když ti, kteří jsou ve vrcholových orgánech, tak těch se to tolik nedotkne?
 
Další věc je, že firmám z České republiky, Slovenska, Německa a tak dále se zhoršilo obchodování. Není to celý sortiment produkce, ale věci typu obrany a bezpečnosti, tedy věci, které jsou na sankčním seznamu. Ale je tu pořád snaha ten sankční seznam rozšiřovat, což není dobře. Naposledy jsem řešil První brněnskou, která dodává motory do vrtulníků a tak dále. A tyto motory měly být na sankčním seznamu. To by u nás zvýšilo nezaměstnanost a zastavilo růst našich firem a pak tu jsou dodatečné náklady státního rozpočtu na podpory v nezaměstnanosti a podobně. My jako země středního rozsahu nemáme tolik firem, které mají zastoupení v zahraničí, aby ty sankce mohly obcházet, jak to dělají velké země. Firmy velkých zemí mají filiálky a ta filiálka to nakoupí a zboží přiveze. Takže z tohoto pohledu to pro nás není moc férové.

Nechci hodnotit rozsah zahraničního obchodu mezi USA a Ruskem, ale rozhodně posilování úlohy USA v Pacifiku je zřejmé. Hledají nové trhy. Připravují dohody s Čínou, Japonskem, Austrálií, Novým Zélandem, Indií. Američané cítí, že rostoucí ekonomika v těchto státech bude absorbovat i jejich zboží. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Mně na sankcích vadí ještě jedna věc...

Ano?

Před vstupem do politiky jsem dělal v Letu Kunovice. Když se zrušilo RVHP, tak ten podnik byl v bankrotu, protože jsme ztratili bývalá odbytiště. V současnosti je vlastníkem bývalého Letu – je to Aircraft Industries – ruský vlastník, který nalezl odbytiště pro podnik v Ruské federaci i mimo ni. Kdyby mělo dojít na rozšiřování sankcí, tak ten podnik dopadne stejně jako před 25 lety. To si myslím, že je špatně. Řada podniků, která ať vinou špatné privatizace či kvůli jiným věcem ztratila trhy, tak po 25 letech musela vynaložit velké úsilí a velké finance, aby se mohla na východních trzích etablovat. Najednou vlivem těchto sankcí by to zase ztratila.

A obsadil by to někdo jiný...
 
Ano. Protože víme dobře, kdo obsadil ruský trh. Asijské státy a naši partneři v rámci EU. Takže pořád to je o národních zájmech. To ale neznamená, že by Česká republika neměla ruským politikům říkat jasně, že se nám nelíbí anexe Krymu, účast vašich zelených mužíčků a dodávky zbraní na východní Ukrajinu.

Nejde ale o boj o vliv mezi dvěma velmocemi?

Objevují se nové konspirační teorie, že jde o nové přerozdělování světa a tak dále. Určitě na tom něco pravdy je. Ale myslím si, že tím základem je pořád to hájení národních zájmů. Putin ještě několikrát řekl před anexí Krymu, že nechtějí na svých hranicích Severoatlantickou alianci. Rusko hájí národní zájmy, ale přitom by nemělo překračovat mezinárodní smlouvy. Je to o politickém řešení. Je to i o tom, aby i Česká republika hájila své vlastní zájmy.

Zmínil jste tu širší geopolitické souvislosti a ruský národní zájem. Když se na to ale podíváme z pohledu Rusů, nemohou se oni cítit ohroženi zvyšováním počtu členů NATO, přibližováním se NATO k ruským hranicím? Když se podíváme na mapu, víme, že je mnoho vojenských základen USA a NATO okolo ruských hranic. V zemích celého světa je více než sto amerických vojenských základen. USA dávají na zbrojení desetkrát více než Rusko. Nemá ta ruská obava racionální jádro? A co by dělaly Spojené státy, kdyby ruští politici jezdili na hlavní náměstí v Mexico City, podporovali by tam protiamerické protesty a říkali by, že je potřeba se zbavit „gringos“? Tak jestli by pak rychle do Mexika nevlítla CIA a neudělala pořádek, protože to je „zadní dvorek Ameriky“? Nevidíme zde tedy v rámci širší geopolitické hry snahu USA zatlačit Rusko? A pokud se bavíme o mezinárodním právu, válka v Iráku byla v souladu s mezinárodním právem?

Já se obávám, aby nenastala zase nějaká nová studená válka. Během studené války zde byla nějaká rovnováha. Ta rovnováha se porušila. Více než vojenská řešení se používají ekonomické nástroje. I rozpad sovětského bloku způsobila ekonomická soutěž v rámci studené války. Pokud by se to mělo opakovat, a myslím si, že zde je nějaký náběh, tak to je ta obava Ruska. V Rusku jsme zaznamenali posilování obranyschopnosti a modernizace a navyšování rozpočtu ruské armády i částečné zvyšování životní úrovně a ekonomický růst. To vše ale pramenilo především z obchodu s plynem a ropou. Takže zde může být ekonomická studená válka.

Vidíme taky větší tlak USA na členské státy NATO navyšovat rozpočet na obranu. Ale ten tlak je oprávněný, protože zhruba 80 procent rozpočtu NATO zajišťují Spojené státy. Je na větší odpovědnosti evropských členských států NATO, aby budovaly své schopnosti. Ale je správně, že evropské země a EU upřednostňují diplomatické a politické řešení.

A pokud jde o východní Ukrajinu?

Tak tam se obávám, že ten konflikt se blíží k řešení vojenskému, jakkoli bych si přál řešení mírové a diplomatické. Pokud jedna ani druhá strana nepřestane dodávat zbraně a vojáky, tak tam ten klid nebude. Občané Ukrajiny, kteří mluví ať již ukrajinsky či rusky, chtějí klid a bezpečnost. To je pro ně důležité. Pro ně podle mě není důležité, zda budou součástí Ukrajiny či nějakého nezávislého státu. Putin několikrát řekl, že bude hájit zájmy rusky mluvících lidí po celém světě. Podobně sem tam mluvili Američané. Je to také o tom, že velmocím je mnohdy dovoleno více než menším a středním státům. Nemusí se nám to líbit, ale tak to bylo a je.

Vidíme, že část Ukrajiny více tenduje k Západu, část k Rusku. Nebylo logické, že došlo ke konfliktu, když byla celá Ukrajina tlačena na Západ, ačkoli si to její půlka nepřála? Pokud máte takto zemi názorově rozdělenou, tak máte dvě řešení: buď bude ta země kooperovat se Západem a Východem a zůstane neutrální a nebude v EU, NATO, ani Euroasijské unii, anebo se roztrhne a rozpadne a dojde tam k válce. Nebyla chyba Západu rozpolcenou zemi, která navíc není historicky ukotvená, tlačit do západní sféry? Navíc se mluví o tom, že asociační dohoda je pro Ukrajinu nevýhodná, že na Ukrajině vládnou oligarchové, sám prezident Porošenko je jedním z oligarchů. Oligarchové jsou guvernéry provincií a mají soukromé armády. Země je fragmentovaná a ekonomicky rozvrácená. Je tedy pro Ukrajinu vůbec výhodné jít do EU a má EU peníze na to, aby Ukrajinu sanovala? Nebyla chyba Západu vzbudit v Ukrajincích falešná očekávání a Ukrajinci najednou zjistí, že ekonomika je na tom ještě hůř, není čím topit, není na důchody, armáda nemá co jíst a kluci se vrací z východu v rakvích…

Propaganda ať už z jedné, tak i z druhé strany udělala své. Pokud jde o asociační dohodu, tak se neodhadla politická situace a především ta ekonomická, která je daleko horší, než si EU představovala. Několikrát jsem byl na Ukrajině a dle tehdejších průzkumů byla drtivá většina lidí proti vstupu do NATO a mírná většina byla proti vstupu do EU. Podstatné je, že by si o tom měli Ukrajinci rozhodnout sami. Pokud by Ukrajina měla splnit podmínky asociační dohody, tak na tom bude docela špatně, protože ekonomická situace je špatná, a bez pomoci EU to nemůže zvládnout. Navíc ekonomika Ruska a Ukrajiny je silně provázaná. Čili se tam těch chyb udělalo víc a politické důvody převážily nad ekonomickými. Jejich strany slibují, že se půjde na Západ a lidé se budou mít jako na Západě, a tak to řada lidí podpoří. Ale zase tam jsou strany, které podporují spolupráci s Ruskem. Nelze se divit tomu obrovskému pnutí. My jsme to zažili před rozdělením Československa, kdy jsme také neměli žádnou společnou stranu, která by hájila zájmy jak Čechů, tak i Slováků. Naštěstí k rozpadu došlo mírumilovně. Ale ty nálady eskalovaly a Bůh ví, kde to mohlo skončit.

Řekl jste, že by se měli sami Ukrajinci rozhodnout, kam chtějí. Ale neměli bychom se také rozhodnout my, zda takový stát je pro nás přínosem? Chceme v EU a NATO takto rozvrácený mafiánský stát? Chceme si kvůli rozvrácenému mafiánskému státu úplně zkazit vztahy s Ruskem?

To je jasné. Ale myslím si, že členství v EU či v NATO není na programu dne. Bude záležet na Ukrajincích, zda zvládnou splnit podmínky. To není jenom o ekonomice, ale i demokratické společnosti, protože tam opravdu fungují jiné praktiky než v zemích, které považujeme za demokratické. Ty praktiky na Ukrajině se hodně blíží praktikám v Ruské federaci. Oligarchové tam mají velkou moc. Je nutné, aby stát začal plnit své funkce a fungovat jako stát. Jestli to bude ve spolupráci s Ruskou federací, či Evropskou unií... Nejlepším řešením je, aby to bylo ve spolupráci s Ruskem i EU. Nelze se vymezovat proti jednomu ani druhému.

Nevedla politika Spojených států od svržení Saddáma Husajna, svržení Kaddáfího, arabského jara, vzestupu Muslimského bratrstva v Egyptě, po boj proti Asadovi k vzestupu islámského radikalismu, Islámského státu? V Sýrii a Iráku žily miliony křesťanů, dnes jsou vyvražďováni a vyháněni. Spojené státy mluví o demokracii, přitom jejich naprosto klíčovým spojencem je Saudská Arábie, kde je wahhábistický režim, a dokonce se mluvilo o tom, že minimálně některé kruhy v Saúdské Arábii podporovaly a podporují Islámský stát…

Historie se opakuje. Ze začátku se vždy podporují ti rebelové, kteří jsou jakoby proti diktátorům, a pak se to zvrhne v to, že vznikne nějaké radikální hnutí, a pak se zase podporuje někdo úplně jiný. Těch příkladů je strašně moc. Vývoz západní demokracie byl úplně mimo mísu, protože tam ty společnosti fungují úplně jinak. Jedna věc je svrhnutí diktátora, který potlačuje lidská práva, ale druhá věc je to B, co tam bude pak. Pokud v takové zemi uděláme demokratické volby, tak je možné, že to umožní militantním skupinám ve volbách zvítězit. A to se pak zase nelíbí těm, kteří si mysleli, že zvítězí nějaké demokratické prozápadní síly. A dnes vidíme v Sýrii a Iráku Islámský stát.

Takže z hlediska stability je lepší v těchto zemích osvícený diktátor či panovník než demokraticky zvolení islamisté a nekontrolovatelný vývoj a chaos. To vměšování se mi nelíbí. Má to být o tom, že každý stát má svou ústavu a svou svrchovanost a jeho občané si mají o svém státě rozhodovat. Mluví se o lidských právech, ale vidíme, jak v Saúdské Arábii je aplikováno právo šáría. Také je jasné, že zde musela být finanční podpora skupinám Islámského státu ze zahraničí. Nyní mají pod kontrolou těžbu ropy. Ale tu od nich přece musí někdo kupovat. Evropa a USA by měly přispět ke stabilizaci, ne naopak. Mělo by se zabránit vyvražďování menšin a nevinných lidí. Je nutná humanitární pomoc uprchlíkům.    

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lukáš Petřík
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zkušenost z řádění v USA: Kde mají slušní občané zbraně, tam se nerabuje, říká elitní policejní instruktor Černý před senátní bitvou s Dienstbierem

19:45 Zkušenost z řádění v USA: Kde mají slušní občané zbraně, tam se nerabuje, říká elitní policejní instruktor Černý před senátní bitvou s Dienstbierem

ROZHOVOR „To není protest, to je kriminální jednání, hodné jen a pouze odsouzení,“ říká elitní polic…