Jste předsedou Svazu bojovníků za svobodu v Jablonci. Slyšel jsem, že váš otec bojoval v pražském povstání v květnu 1945...
Mám to dané díky tátovi do vínku, promasarykovsko a probenešovsko naladěné osrdí. Táta byl dokonce při povstání organizátorem party dvaceti lidí. Bylo mu řečeno, že mu to stát nezapomene. Ale zapomněl. V roce 1948 ho vyhodili od policie poprvé. Pak nás ještě estébáci dvakrát v roce 1950 a 1951 vyhodili z bytu. To byl můj start do dětských let.
Náš rozhovor uskutečňujeme v sídle Libereckého kraje, který tu předává dar 45 tisíc korun členům Českého svazu bojovníků za svobodu, konkrétně 18 přeživším bývalým vězňům koncentračních táborů. Což je jistě hezké gesto. Vy jste se však zmínil, že je to poprvé, co si pamatujete, že něco dostáváte?
Ano. Po letech jsem se v roce 1995 díky generálovi Feitlovi a podpisové akci u něj doma stal členem. Teď jsem v Jablonci nad Nisou jednou částí obyvatel nenáviděným předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu. Je možné se o nás dočíst i takové věci, že jsme organizací nacionalisticky komunistickou, jak napsal Die Welt v únoru.
Spíše jsem svoji otázku směřoval k tomu, jestli je podpora od našeho státu dostatečná?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban