Začátkem června odvolal rektor ČVUT z funkce ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky profesora Vladimíra Maříka, jenž se podílel na založení ústavu a stál v jeho čele celých pět let jeho existence. Když byl jeden z největších tuzemských odborníků takto odstaven, vzpomněl jsem si na vaše odvolání z čela Ústavu experimentální medicíny, které bylo ještě vygradováno vaším nuceným odchodem a nemožností pokračovat v dosavadní práci. Je odstraňování nepohodlných lidí už zase běžným jevem?
Chtělo by se věřit, že se jedná o ojedinělé excesy. Na druhou stranu si je nutné přiznat, že i v akademickém prostředí hraje značnou roli obyčejná lidská závist. Zvláště, vede-li se nějakému vědeckému pracovišti dobře a umí pro svůj rozvoj získat granty a další finanční prostředky. To se v plné míře týká jak institutu profesora Maříka, tak ústavu, který jsem stejně úspěšně vedla já. Říká se, že v naší zemi se úspěch neodpouští a vědecký svět není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Nejhorší na celé věci je, že takové náhlé odchody, často motivované osobními animozitami, nejen mohou, ale skutečně poškozují výsledky mnohaleté vědecké práce. Vedou, když ne zrovna k plnému rozkladu, tak alespoň nějakou dobu trvajícímu úpadku vědeckého pracoviště se vším, co z toho plyne, jako jsou třeba odchody důležitých vědeckých pracovníků a jejich žáků často rovnou do zahraničí. Situaci kolem odvolání kolegy Maříka znám jen z médií. Vím ale, že je to respektovaný vědecký pracovník, který pro vědu dýchá. Vědci jsou ale také jen lidé, mohou dělat i chyby. Jenže v normální společnosti se chyby napraví a je to, vedení je velkorysé a media by neměla dělat senzace. Proto se i díky své zkušenosti mohu docela dobře vcítit do toho, co kolega prožívá dnes. Mladí totiž mají možnost odejít do zahraničí, ti starší, jako profesor Mařík nebo já, už tu možnost nemají, anebo to mají mnohem těžší.
Chcete věřit, že se jedná o ojedinělé případy, takže neúcta k předním českým vědcům – to asi můžete posoudit ze zkušeností v Akademii věd – není běžným jevem?
Kde po odchodu z Ústavu experimentální medicíny AV ČR vědecky působíte a na čem momentálně pracujete?
Předně bych ráda zdůraznila, jak moc mě mrzí, že léčba kmenovými buňkami, na které jsme tak intenzivně roky pracovali a která přinášela nezpochybnitelné výsledky alespoň ve směru zpomalování choroby, není pro pacienty dostupná. Obracejí se na mne dodnes s díky a s žádostmi o léčbu za každou cenu. Já ovšem mohu dělat pouze to, co předpisy dovolují, i když dnes vím o lepší terapii, než byla ta popsaná již v naší publikaci. Ostatně ta je nyní často citována v zahraniční odborné literatuře. Námi zkoušená léčba však u nás byla z důvodů nedostatku financí a ze strachu zkoumat dál tuto chorobu zastavena. Proto pokračuji ve výzkumu léčby stejnou cestou. Ve spolupráci se soukromým investorem se naplno rozjela výstavba laboratoře, ve které již v příštím roce zahájím další výzkum a kolegové i výrobu kmenových buněk pro pacienty a to i ve spolupráci se zahraničními partnery.
Psali jsme:
Jak reagujete na to, když se na vás s prosbou obracejí pacienti?
Žádají mne neustále o radu a o tuto léčbu, ale já pacienty neléčím. Léčbu jim musí podat jejich ošetřující lékař. My máme vyvinutý lék, tedy kmenové buňky, které jsou ve stadiu klinického zkoušení, ty může lékař podat v rámci výjimky i nyní. Co se mé další vědecké činnosti týká, mohu se pochlubit třeba tím, že jsem nedávno obdržela grant ve Slovenské akademii věd na výzkum Alzheimerovy choroby. To se tak stává mou další prioritou. Ne dosti na tom. Zažádáno mám rovněž o grant na výzkum léčby poranění míchy u ochrnutých pacientů, výzkum, který jsem v Praze rozvíjela celých dvacet let a o dosažených výsledcích publikovala četné práce. Vše to jsou velmi těžké choroby, kde pacienti nutně potřebují modernější léčbu. Pro mne je nejdůležitější, že mi píší vděční pacienti, že jim léčba pomohla a potkávám se s dalšími. Nikdo se tak nemůže divit, že mojí prioritou není nic jiného, než jim pomoci vším, co umím. Nechci už jen hromadit publikace a citace, chci pomáhat léčit trpící nemocné. Nesmím a nechci také zapomenout na to, že v posledních šesti letech jsme se společně s profesorem Šrámem zabývali měřením emisí dieselových motorů, u kterých jsme naměřili v Praze vysoké hodnoty. Nešlo o obyčejnou studii, nýbrž o vědecký důkaz, nakolik emise poškozují zdraví lidí, konkrétně třeba mých voličů v Praze 4, na Spořilově. Naše i zahraniční studie letos ukázaly i vztah těchto emisí ke zvýšenému vzniku Amyotrofické laterální sklerózy a bezpochyby i Alzheimerovy choroby, mrtvice a tak dále. Chci bojovat, aby občané na Spořilově mohli žít, to mohu udělat pouze v Senátu. Takže, jak vidíte, vědecky nestrádám a mám na poli výzkumu stále mnoho plánů. Faktická práce v laboratoři je už ale více na mých mladších spolupracovnících.
Fotogalerie: - Jiří Drahoš slaví postup
Kromě toho se vám blíží i obhajoba senátorského mandátu. Jedním ze sedmi vašich soupeřů ve volebním obvodu Praha 4 je i neúspěšný kandidát z prezidentské volby Jiří Drahoš. Mimochodem byl to právě on, kdo vás před téměř dvěma lety odvolal z funkce ředitelky ústavu. V čem jste lepší než tento kandidát, jehož podporují strany tzv. demokratického bloku STAN, TOP 09, KDU-ČSL doplněné ještě o Zelené?
V čem jsem lepší, než jeden z mých protikandidátů, bych mohla říct, kdyby za ním byla alespoň nějaká, byť minimální politická práce. Takto nemám s čím srovnávat. Jiří Drahoš je, mám-li to říct na rovinu, politický diletant. Plně to prokázal v mnoha politických debatách v průběhu jeho neúspěšné prezidentské kampaně. Skutečnost, že se často potkával s politiky, což tak rád a opakovaně zdůrazňuje, ještě neznamená, že sám je politicky gramotný. Naproti jeho programu, upnutému na naučené fráze o naší prozápadní orientaci a boji za demokracii, ohroženou jen bůhví čím, mohu postavit nejen svoji značně aktivní šestiletou zkušenost ze senátní práce, ale především již částečně realizovaný a v případě zvolení dále prosazovaný program, plný zcela konkrétních věcí. Za mnohé další mohu třeba jmenovat práci na podporu zvyšování důchodů, zejména pak ženám za každé vychované dítě, lepší péči o seniory, ochranu spotřebitelů, dostatek jeslí a školek, důraz na kvalitní výuku cizích jazyků, ale i úpravu státních maturit a tak dál. Můj program je pak zcela konkrétní a míří na voliče v mém volebním obvodě. Jde mi například o prosazení bezbariérových vstupů do stanic metra Kačerov a Budějovická a zákazu vjezdu kamionů na pražský Spořilov, či urychlenou dostavbu Pražského okruhu. To jsou všední problémy, které mé voliče trápí dnes a denně, problémy, o kterých pan Drahoš nemluví, protože o nich v zajetí svými loutkovodiči vnucených „globálních“ otázek nic neví.
Co může při rozhodování voličů mezi vámi a vašimi vyzyvateli včetně Jiřího Drahoše hrát největší roli?
Mám volební program, který jsem dost významně prosazovala jako senátorka v minulých šesti letech. O mé angažovanosti v Praze 4 myslím není pochyb, již jako vědkyně jsem se zajímala o zdravotnictví na Praze 4, o dopady kamionové dopravy na občany Spořilova. Jako senátorka jsem řešila i problémy v Praze 4. Myslím, že ze stávajících kandidátů do Senátu by mohli občané věřit právě mně. Jiří Drahoš k Praze 4 nemá žádný vztah, problémy Prahy 4 ani regionální či celostátní politika ho nikdy nezajímaly. Ano, pouze s výjimkou cesty na Hrad v prezidentských volbách. Jak v prezidentských volbách, tak nyní v senátních jsem se, a ani občané nikdy nedozvěděli, jaký má politický program. Víme jen to, že nasbíral desítky milionů korun od dárců. Je otázkou, jaký program tito dárci budou mít, že ano? Já od nikoho žádné miliony nemám. Drahoš se zviditelňuje akcemi papalášů, jako je Colours of Ostrava, slaňování Nuselského mostu v invalidním vozíku, stahování králíků. Já pracuji pro občany Prahy 4 a pro občany České republiky každý den, soustavnou prací v Senátu a řešením aktuálních problémů občanů. Vůbec také nevím, jak by Praze 4 prospěli ostatní kandidáti, kteří rovněž nikdy o Prahu 4 nejevili zájem, ať už je to profesionální trenér a organizátor sportovních a společenských akcí, nebo člověk léta spíše etablovaný ve Velké Británii, než u nás doma, který nevím, proč si vybral Prahu 4, či nezkušená praktická lékařka nebo jistý manažer rizik. Věřím občanům, že se rozhodnou správně a prosím je, aby přišli k volbám!
Počítáte ale s tím, že mainstreamová média a především veřejnoprávní Česká televize půjdou v předvolebním období Jiřímu Drahošovi na ruku nejméně tak, jak tomu bylo v čase druhé přímé prezidentské volby, nebo to zatím nijak neřešíte?
Neřeším to. Nejen Jiří Drahoš, ale i další neúspěšní prezidentští kandidáti, co tak najednou podlehli kouzlu Senátu, budou zajisté médii více sledováni než jejich protikandidáti. Nemyslím si však, že by všechna média nějak zjevně těmto lidem ve volebním klání stranila. I když Česká televize prý Drahošovi fandí, jak prohlásila paní Eva Drahošová ve volební kampani svého manžela. A redaktor Lidových novin píšící o vědě je také na jeho straně. To, že při poslední přímé prezidentské volbě „padla karta“ z uchazečů zrovna na pana Drahoše, bylo proto, že mnoho vhodnějších kandidátů to odmítlo a byla tak trochu shoda okolností, že se našel ambiciózní Drahoš, toužící po místě na Hradě. Antizemanem mohl být kdokoliv jiný, to si jen pan Drahoš namlouvá, že lidé mu dali hlas kvůli jeho tzv. slušnosti a brýlím bez dioptrií.
Mgr. Ing. Taťána Malá
Pojďme teď k nejsledovanějším událostem léta. Jak na vás jako na lékařku působí odvolávání lidí z vedení nemocnic a korupce, která za tím zpravidla je? Přitom pořád slyšíme, že ve zdravotnictví peníze nejsou a tak není z čeho dobře platit lékaře, zdravotní sestry a další personál. Co s tím?
Boj s korupcí je nikdy nekončící příběh. Týká se všech společenských oblastí a zdravotnictví není a ani nemůže být výjimkou. Nejenom u nás protéká zdravotnictvím obrovské množství peněz. Také se v něm prolíná veliké množství mnohdy protichůdných zájmů. Lékaři, pacienti, zdravotnický personál, farmaceutické firmy, dodavatelé zdravotnických potřeb, nástrojů, přístrojů a také služeb. Ti všichni přirozeně hájí svoje vlastní zájmy a vytvářejí systém, na kterém, bohužel, někteří zjevně parazitují. Samozřejmě, že je to špatně. Ten příběh je nekonečný i proto, že když se podaří nějakou tu takzvaně černou ovci odhalit, za čas ji nahradí jiná. Je v pořádku, že odhalení viníci, anebo i ti, kteří na čistotu nákupů z titulu svých funkcí měli dohlížet a nekonali tak, své posty opustí. Obávám se však, že těmto příběhům není zdaleka konec. Jak z toho ven je, obávám se, práce pro současného pana ministra sisyfovská. Alespoň částečné kroky ovšem existují. Již mnoho let se mluví například o centrálních nákupech pro potřeby státních zdravotnických zařízení. Jde o léky, drahé přístroje a podobně. Nemohlo by se pak stávat, že jedna nemocnice nakoupí stejný přístroj mnohonásobně dráž, než nemocnice jiná. Za úvahu také stojí, zda četné podpůrné služby, odevzdané soukromým dodavatelům, přinesly tímto krokem více úspor, než kolik stály, dodám, že bez korupčních lákadel, tytéž služby v režii nemocnic. Je toho ale mnohem víc.
Kromě dění ve zdravotnictví se aktuálně nejvíce hovoří o kauze H-System. Co si o postojích zúčastněných stran myslíte a vidíte smysl v tom odškodnit šedesát lidí, kteří si navíc počínali protiprávně, a ignorovat dalších víc než tisíc poškozených? Neměl by stát podle této logiky odškodňovat i ty, co nalítnou tzv. šmejdům, nejen Petru Smetkovi a spol.?
Jakkoliv bych si to přála, aby stát klienty odškodnil, není to z hlediska právního jednoduché. Je skoro jisté, že to nijak jednoduše nejde. Odškodnění za všechna ta zjevná pochybení, ke kterým došlo v devadesátých letech minulého století a která někteří z tehdejších politických protagonistů dodnes hodnotí, jako daň za přechod k tržnímu hospodářství, by spustilo lavinu poškozených. Je to prostě nereálné. Kauza H-Systému je nemorální zejména z pohledu, že justici, tedy jednomu ze tří pilířů státu, trvalo dlouhých sedmnáct let, než se dobrala k nějakému rozhodnutí. Snad se s tím může dělat alespoň to, stanovit správně kolik je, nebo spíše byla, odhadní cena pozemků a jak a co budou lidé dnes v domcích žijící platit. Řeč práva je jedna strana problému, řeč morálního dopadu a rozsudku na životy lidí je strana druhá. Nelíbí se mi, když se upřednostňuje jedna z nich a stejně tak jsem proti tomu, aby jedna z těch stran nebrala v potaz stranu druhou. O celé té kauze a postojích jednotlivých stran vzniklého konfliktu již byly popsány stohy papíru. O čem se ale nepíše, a to mě mrzí hodně, je to za kolik a komu byl vydražen další, říká se, že miliardový majetek H-Systemu, kdo byl takto získanými prostředky odškodněn a kdo na alespoň symbolické odškodnění čeká na samém chvostu věřitelů a proč.
A třetím letním soustem pro média byly opsané pasáže v diplomových pracích ministrů. Taťána Malá a Petr Krčál už své posty ve vládě opustili, Lubomír Metnar zůstal. Co si o této kauze myslíte?
Co na to říct? Samozřejmě se podvádět nemá. V životě, ve vědě, ani v diplomových pracích. Spíše, než v podvodech zmiňovaných aktérů citovaných kauz, v tom vidím zjednodušování práce s psaním diplomových prací. A vidím v tom i zcela neprofesionální, u vysokoškolských pedagogů nepřípustný, postup jednotlivých vedoucích oněch prací! Autoři jsou, či byli postiženi, ale ti, kteří jim „opisování“ a tedy zjednodušení práce umožnili, klidně fungují dál, a myslím, že řada o problémech svých žáků dobře věděla. Proto vítám, že dnes již existují programy, které snadno zjistí, zda ty které pasáže byly opsány, anebo nebyly dostatečně opatřeny odkazy na původního autora. Mám-li ale mluvit o těchto kauzách, nemohu se ubránit dojmu, že byly jednoznačně zneužity. Politicky zneužity. Kdosi pracoval na zakázku. Objevily se například informace, že jisté médium veřejné služby bylo ochotno platit „zlatem“ za diplomovou práci současného premiéra. Komu a čemu to mělo posloužit? Prostě stále existují mediální a politické síly, kterým je každá záminka dobrá k tomu, aby zpochybnily neoddiskutovatelné volební výsledky. A to já hodnotím, jako nebezpečný trend! V porovnání s tím, zda někdo od jiného opsal nějakou tu stránku, ač to jasně odsuzuji, to je trend mnohem, mnohem horší. A pak kolik takových jedinců s opsanými pasážemi v diplomkách a habilitačních pracích mezi námi chodí? Když nejsou v politice, tak je to jedno?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
