Pane doktore, v senátní kampani vás podpořila celá řada osobností napříč politickým spektrem a dokonce lidé, jejichž domovské strany daly svou podporu jinam, což není moc běžné. Jak jste si to zasloužil?
Podpora mě velmi těší, protože se mi jí dostalo nejen od Miroslava Kalouska, ale oceňuji i podporu od neúspěšného protikandidáta Václava Krásy a od celé řady dalších lidí. Skutečně to jde napříč politickým spektrem. Důvodem je podle mě to, že lidé znají moji práci, vědí, co je za mnou, vědí, že vše, čemu jsem se věnoval, jsem dělal na 150 procent. Ať už to byly vojenské dějiny, knihy, výstavy, programy, vzdělávání na vysokých školách nebo péče o válečné veterány, vždy jsem jel na maximum a výsledky za mnou vidět jsou. Tady vidím důvod té široké podpory.
Sám jsem vždy lidi hodnotil ne podle slov, ale podle činů. Neřešil jsem nikdy, kdo má jaký politický kabát, ale to, jakým způsobem opravdu pracuje a zda má jeho práce přínos pro naši zemi. Podle toho lidi hodnotím a myslím, že ti, kteří mi podporu vyslovují, na mě nahlížejí stejným způsobem.
Samotná předvolební kampaň obecně u všech kandidátů nebyla nijak výrazná ve smyslu témat či názorových střetů. Moc toho zaznamenat nešlo. Jak to je možné?
Troufám si říct, že ve svých volebních materiálech a webových stránkách jsem od počátku měl jasně stanovených pět programových bodů. Vydal jsem i dvě čísla Stehlíkovin, tedy volebních novin, kde jsem občany se svým programem seznamoval. Takže já jsem program v kampani razil.
Velice mi vadí, že programovým tématům kampaně nebyl z hlediska médií dáván prostor a scvrklo se to pouze na to, kdo se jak jmenuje.
Evidentně narážíte na to, že bratři Smoljakové kandidovali proti sobě. Jak to na vás působilo?
Ten jejich spor běží dál. Jakkoli mám média a novináře rád, domnívám se bohužel, že tady sehrála roli určitá snaha po senzaci. Jestliže do souboje o senátorské křeslo jdou dva sourozenci, je to pro novináře pochopitelně pastva a dělá se to fantasticky. Obzvláště pokud ten spor, jak jsem to zaznamenal z médií, je tak vyhrocený jako v tomto případě. Nesmírně mě to mrzí, protože rodinné problémy by se měly řešit za zavřenými dveřmi, a ne z nich dělat hlavní téma volební kampaně. Takže zde, podle mě, bohužel negativně zapůsobila média, která na první dobrou skočila na něco, co jim přišlo bulvárně zajímavé, a podle mého názoru tak celou senátní kampaň v našem obvodu poškodila.
Fotogalerie: - Volby v ulicích
Jaké jsou tedy vaše priority?
Jako vojákovi mi leží na srdci, aby Česká republika byla bezpečnou a spolehlivou zemí. Byl jsem v armádě, mám kontakty na policejní složky včetně speciálních sil, takže se zajímám i o tyto věci, přednášel jsem o mezinárodním terorismu. Ochrana života našich obyvatel je pro mě klíčové téma. Týká se to otázek zbrojení, kde musíme vynakládat odpovídající prostředky, abychom bezpečnost obyvatel mohli zabezpečit, tedy jde o ta pověstná dvě procenta HDP na obranu.
Takže, tolik skloňovaná dvě procenta na obranu. Teď se dosažení hranice dvou procent opět posunulo. Je reálné se k tomu vůbec dostat? Už celé roky naplnění tohoto závazku pod různými důvody stát odsouvá…
Teď se to svedlo na covid, příští rok to mohou být neštovice nebo přijdou pakobylky a vždycky se najde důvod, proč na obranu tyto peníze nedávat.
Vážím si celé řady osobností československé armády z první republiky v době největšího ohrožení státu. První republika totiž zejména ve 20. a v první polovině 30. let armádu ořezala způsobem, že v době ohrožení nacistickým Německem nebyla schopna ji připravit tak, jak by připravena být měla. Poté do toho sice nalila neuvěřitelné finanční prostředky. Generálové tehdy říkali důležitou větu, že lidem se v době míru může zdát vynakládat velké prostředky na armádu jako zbytečné.
Pravda je ale taková, že pokud stát má kvalitní armádu a vědí to i ostatní, může to zemi uchránit od války. Agresor si útok nedovolí už jen proto, že by ho to stálo obrovské finanční i lidské ztráty a konfliktu se raději vyhne. Podívejme se, jaké finance na obranu vynakládá Polsko, Litva a další země. Dvě procenta HDP bychom prostě na obranu dávat měli.
Nesmírně zajímavé je, že když jsem se věnoval péči o veterány, zjistil jsem, že Jižní Korea, coby země s vynikajícím sociálním systémem, dává na péči o válečné veterány 1,87 procenta HDP. Jenom na válečné veterány! Dává tím najevo, že si těch lidí váží a uvědomuje si to, co se často říká, a já tento citát rád používám: Zemi, která si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude znovu potřebovat. I toto si musíme uvědomovat.
Fotogalerie: - Zeman u pluku
Jako historik se celá léta věnujete i vyvracení různých mýtů či pokusům o přepisování historie. Je to téma i na půdu Senátu?
Určitě. Jsou tu lidé, kteří permanentně překrucují historii, vymazávají osobnosti z historie, vnucují nám pohledy, že jsme národem zbabělců a kolaborantů, což odporuje historické skutečnosti. Máme tisíce hrdinů jak v době dávné, tak v době zcela nedávné i v současnosti. Jsme hrdý národ. Řada lidí se tu domnívá, že po vzoru Orwellova románu 1984 přepíší dějiny a budou se držet hesla „kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost“. To je nesmírně nebezpečná věc, a je třeba s tím pracovat.
Celé to souvisí s dalším tématem, což je posílení učitelů a vzdělávání dětí. Učitelé a školy musí vychovávat kriticky myslící občany, to je zásadní záležitost. Původním povoláním jsem měl být kantor, vystudoval jsem na filosofické fakultě historii a ruštinu a přednášel jsem na několika vysokých školách. Mezi mé studenty patří například současný velvyslanec při NATO Jakub Landovský nebo ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.
Uvědomuji si, že v současném světě nemůže být naše země plně soběstačná, ale musíme důsledně podporovat domácí průmysl, čímž i dáme práci českým lidem. Máme vynikající odborníky. Nemáme žádné zdroje jako je ropa apod., ale máme vynikající zdroje v lidech.
Dobře víte, že jsem vedl odbor pro válečné veterány na Ministerstvu obrany, kam spadala jak seniorská péče o staré veterány, tak péče o hendikepované, tedy ty, kteří byli raněni při výcviku nebo v zahraničních operacích. Takže i otázka sociální a zdravotní je věcí, ke které mám blízko, a spektrum věcí, kterým jsem se věnoval a kde mohu s něčím přijít, je široké.
Vraťme se ještě k tomu přepisování dějin, což je často využíváno i pro různé politické účely. Lze s tím vůbec účinně bojovat?
Usilovně se o to snažím téměř celou svoji profesní kariéru. Snažím se vystupovat jako absolutně nestranný člověk, který věci podává tak, jak se odehrály. Tím, že o těch historických událostech hovořím nestranně, byl byste možná šokovaný, jak to schytávám z jedné i z druhé strany. V jednu chvíli napíšu, jak si vážím bojovníků o Ostravu, našich tankistů, které jsem znal osobně a bojovali tam v rámci 1. československého armádního sboru v SSSR a dvěma z nich jsem dokonce mluvil na pohřbu a loučil se s nimi. Jedna část lidí mi tleská. Pak napíšu něco pochvalného o spojencích za vylodění v Normandii, a druhá strana mi říká, že tím umenšuji zásluhy Sovětského svazu na vítězství ve druhé světové válce.
Pokud se člověk opravdu snaží nepřihrávat na jednu či druhou stranu a hovořit na rovinu, a není to vůbec jednoduché. Držím se hesla padni komu padni. S tím ale nepřestanu nikdy a je jedno, jestli budu, či nebudu senátorem.
A pokud jde o region Prahy 9?
Dvacet let jsem tam žil, takže se tam stále cítím doma. Proto jsem byl ochoten tam kandidovat, nikdy bych nešel kandidovat v místě, kam bych se měl nějak přifařit. Nejen tento volební obvod sužuje doprava jako taková. Je nutné řešit dostavbu pražského okruhu, otázky hluku, zplodin atd. Paradoxně senátor nemůže přímo nic udělat, ale může fungovat jako spolehlivý mediátor tam, kde se prolínají zájmy státu, Středočeského kraje a Prahy, a může na tyto věci tlačit. Témat mám hodně, lidi to zajímalo a získával jsem od nich také obrovské množství informací.
Chci ještě podotknout, že mě nesmírně příjemně překvapila volební účast v senátních volbách v Praze. Tady to nebylo nijak zkresleno krajskými volbami. Všude jinde se volilo zároveň s kraji a lidé, co přišli volit do kraje, si řekli: dobře, když jsme tady, budeme volit i do Senátu. V Praze je ale vidět, že přes 30 procent voličů šlo ve třech obvodech volit jenom do Senátu. V současné složité epidemiologické situaci je množství voličů enormní a vystavilo to velice pozitivní vizitku lidem, kteří k volbám přišli. Já jim za to děkuji bez ohledu na to, komu dali svůj hlas. Je to odvážné a občansky statečné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
