Přírodovědec docent Ziegler se baví nad novinami: Předtím psali, jak se ten novičok na vzduchu rozpadá, a najednou...

14. 7. 2018 19:59

Patří pískání a politické protesty na sraz Sokolů, a bude opět spartakiáda? Švýcarští fotbalisté na mistrovství světa při zápase ze Srbskem vyjadřují podporu Velké Albánii a vedení FIFA to, zdá se, vůbec nevadí. Už zase vylezl novičok, kterého je snad stará dobrá Anglie přeplněna. Letní rozhovor s uznávaným přírodovědcem a geologem docentem Václavem Zieglerem však přináší i další informace – o plastech v mořích, o kůrovci a cuketové i „okurkové“ sezóně, která, zdá se, v médiích „nikdá nebude“. Místo spokojenosti, že už je nová vláda, jsme nespokojeni a chceme změnu – tedy někteří z nás; a starší člověk aby se obával povinného zřízení datové schránky, které zgusta propagují Piráti. Léto je prostě v plném proudu...

Přírodovědec docent Ziegler se baví nad novinami: Předtím psali, jak se ten novičok na vzduchu rozpadá, a najednou...
Foto: Václav Fiala
Popisek: Václav Ziegler, světově uznávaný český geolog a paleontolog
reklama

Anketa

Máte radost, že vláda Andreje Babiše získala důvěru Poslanecké sněmovny?

83%
17%
hlasovalo: 13210 lidí

Pane docente, je sice léto, ale ve společnosti to vře. Ta tam je „okurková sezóna“ první republiky i „boj o zrno“ doby socialismu. Lidé se zajímají o všelicos, na přetřes se znovu dostává kůrovec a hospodaření v našich lesích. Vím, že jste se kdysi „potuloval“ východoslovenskými pralesy a že jste stanul i na rozhraní Československa, Polska a tehdejšího Sovětského svazu. Vzpomínáte si ještě na ty pralesy? Co vás v nich uchvátilo?

Děkuji vám, pane redaktore, že tentokrát začínáme přírodou. Ano, velmi rád si vzpomínám na Východní Beskydy v době ještě celého Československa. Procházel jsem je několikrát, avšak naposledy v roce 1978. Krásné jsou jejich lesy pralesních forem. Vzpomínám rád na rezervaci Stužica. Zatímco v Čechách aby již tehdy jedli bělokorou jeden hledal pomalu lupou, tak stužické jedle byly krasavice v plné síle. A bylo mi jedno, že seznámení s nimi proběhlo v lijáku, který bych jen stěží dokázal popsat. Tehdy si mne postavil k jedné takové krásné jedli jako měřítko kolega ing. Průša a vyfotografoval nás oba. A slíbil, že snímek bude publikován. Nebyl, měl jsem vyhrnuté kalhoty pod kolena a to se redaktorům anglického časopisu nelíbilo. Stužické jedle dosahovaly v té době - a doufám, že i dnes! - výšky přes 40 metrů, v objemu mají přes pět metrů, a přesto jejich kmeny jsou štíhlé, radost pohledat.

Ovšem v těch pralesích roste kromě jedlí ještě leccos jiného a zajímavého. Nebudu vyjmenovávat seznam tamních zajímavých rostlin, je velmi dlouhý! Zmíním jen krásné kapradiny, kokořík přeslenatý, lýkovec jedovatý i pryšec mandloňovitý. Ty mi v mysli utkvěly nejen jménem, ale i obrazem. A pak jeleni, mlok skvrnitý a černý čáp, jehož hnízdo jsem viděl jen z dálky, neboť na něm byli čtyři mladí a blíž jsem se tedy neodvážil, abych nepoplašil. A litoval jsem toho, že u nás v Čechách takové lesy nejsou. Ty karpatské nepostihla totiž průmyslová revoluce 18. století a ani chamtivost jejich pánů v pozdějších letech, a tak na jejich místech nemusely být sázeny smrkové monokultury, které jsou dnes předmětem „ochrany“ před kůrovcem.

Výsadba jedlí a listnáčů byla u nás opomenuta dosti dlouho, a když se začala prosazovat ve druhé polovině 20. století, tak lesy dostaly nové majitele a ti z nich chtěli vytěžit co nejvíce peněz a stav je takový, který vidíme kolem sebe. A pěstování lesa – a my už musíme o pěstování hovořit, neboť přirozený les je u nás takovou vzácností asi jako diamant při těžbě českých granátů v Podsedicích – není záležitostí jednoho roku, jako třeba pěstování obilnin. Lesy se z našeho „hospodaření“ posledních let budou vzpamatovávat hodně dlouho. Přeji si jen, abychom se ještě mohli jezdit podívat na to, jak les ve skutečnosti vypadá, právě do těch Východních Beskyd.

Vidím a slyším, že jste vzpomněl Československé republiky. Letos je tomu sto let, co vznikla. Jak budete toto výročí oslavovat?

A také 25 let, co zanikla. To už jste zapomněl dodat. Mohl bych říci, že se pomodlím za klid a spásu její duše i jejích ideálů. Neboť její duch a ideály jsou už dávno mrtvé. Déle než těch 25 let. A ohánění se některých politiků právě jejími ideály považuji za vrcholně pokrytecké. Stejně jako ohánění se její existencí katolickou církví. Vždyť to byla ona, která pro ni neměla z počátku dobrého slova, stačí si otevřít tehdejší noviny. A Masarykovo prohlášení, že Tábor je naším programem a ne Řím, už také upadlo v zapomnění. Máme volební právo a volby. A hle, když nevyhrají ti „správní“, organizují se protesty, pochody, deklarace, manifestace a šíří se vůči vítězi nenávist a zloba a pískot, jaký se ozýval i na letošním všesokolském sletu či před českým parlamentem. Škoda, demokracie i Sokolství jsou totiž nádherné myšlenky, která s nenávistí nemají co dělat! To říkám já, Orel, a v nemovitosti, ve které žiji, je Orlovna, o kterou pečuji fyzicky i finančně. Jen tak na okraj, slyšel jste pane redaktore, že na příští slet by se mělo nacvičovat i ve školách? Kdosi to navrhl, aby slety nebyly tak chudé proti bývalým spartakiádám. Nechápu, že spartakiády tak zavrhujeme. Vůbec, proč zavrhujeme to dobré, co v minulosti bylo.

A jak já budu vzpomínat vyhlášení republiky? Budu mít přednášku o tom, jak v mém rodném městě byla vyhlášena v roce 1918 Československá republika. A věřte, že budu pravdivý, neboť shodou okolností k tomu mám autentické materiály, které ostatní neměli, či je nechtěli či báli se je použít, a když jsem je použil já, dostalo se mi nepěkného odsudku. Přesto doufám, že se najdou tací, kteří přijdou možná i pískat. Byl bych na to velmi hrdý.

A co ta „okurková sezóna“?

Ale je docela dobrá. Letos jsem se dopracoval dobré sadby a už sklízím okurkové a cuketové plody nezvyklých velikostí. Počasí a mé konve jim přejí. Ještěže jsem si dávno předtím, než to vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí, zbudoval místo bunkru betonovou nádrž na dešťovou vodu, čímž nemám o ni nouzi. Jenže to musím tahat v rukou a při mém věku už to žádná legrace není. Ale jestli myslíte tu sezónu v novinách, tak jsem rád, že letos nebyla zatím sežrána žralokem na Jadranu žádná česká mladá učitelka, neb mladých a pěkných českých učitelek je škoda, ale jinak se pořád se něco děje.

Po chvíli poslechu debaty v Parlamentu před hlasováním o důvěře nově sestavené vládě jsem se nestačil divit, kde to vlastně žiji. Co všechno snesla opozice negativního. Prostě úžasné! A přitom třeba lidovci nebyli zanedbatelnou silou Národní fronty. Jen těch prohlášení na podporu usnesení ÚV KSČ co napsali. A škoda, že nemám datovou schránku a auto, mohl bych do té datové schránky dostávat upozornění, abych šel na technickou kontrolu s autem, neboť nepochybuji, že našim Pirátům se to v Parlamentu podaří prosadit. O ostatních nápadech ani nepíši, ale některé jsou skutečně skvostné. Někdy pochybuji, zda poslanci žijí mezi námi a hlavně s námi. Také mě v Praze zaujala některá předvolební hesla. Například velký billboard, na kterém stojí velkými písmeny vzkaz: „Bolševická vládo, Praha je naše stádo!“ K tomu je ovšem malými písmenky připsáno, že Pražáci volí ODS. Inu, třeba je to tam jinak, viděl jsem ho jen letmě, ale smysl je stejný. A oddechl jsem si, neboť pan Babiš určitě není bolševik typu Stalina či Gottwalda. A ti ostatní z vlády také na to moc nevypadají. A potom také, že Pražáci volí, hlavně, že Pražané si zachovávají zdravý rozum. Je ho v dnešní době hodně zapotřebí.

Nebo další otrava novičokem. Určitě ho v té Anglii pohodili ti dva chlapi, co odtamtud utíkali pod Putinova ochranná křídla. Zapomněli už novináři na to, jak před několika týdny psali, jak rychle se ten zatracený novičok na vzduchu rozpadá? Že nepíšou víc o rozpadu britské vlády a o neshodách v tamější společnosti v souvislosti s brexitem. Něco o tom vím, maje tam příbuzné. Podotýkám, že ne české. Byl jsem překvapen i sděleními v novinách, že Rolling Stones zazpívali česky „Pec nám spadla“, což bylo na úrovni toho, jak já bych třeba zazpíval anglicky „Happy Birthday to You“, a že dostali od pana knížete Schwarzenberga tričko s obrázkem prezidenta Havla. Či o tom, jak se v Praze sešli motorkáři a nadělali tam plno rámusu a smradu, víc než ruští Noční jezdci. Také byla novinách prima zpráva o tom, jak chovatel týrá lvici, nechtěje ji dopřát milování se lvem.

A co říkáte fotbalovému mistrovství světa?

Stále to samé. Ať vyhraje ten nejlepší. Jen mě docela zarazilo, že švýcarský národní tým vyjádřil při zápase proti Srbsku svou podporu Velké Albánii. Vždyť přece Švýcarsko je neutrální stát. Nebo hrají za Švýcarsko Albánci? Nebo za Chorvatsko Ukrajinci? Potom je ovšem cosi shnilého uvnitř FIFA, dopustí-li to. Možná by to chtělo zkoumání prostřednictvím televizní obrazovky. Zatím se tam neobjevil doping. Jako je to běžné u cyklistů. Být ten cyklista Rus, to by s ním zatočili. Jako s tou tenistkou, která si vzala lék a za měsíc ten lék prohlásili za závadný. Ale u ostrovních států to prý nevadí. Tak ať alespoň ve fotbale vyhraje ten nejlepší, a bez dopingu! Stejně si Marseillaisu poslechnu už před zápasem.

Obraťme tedy list. Světová moře jsou zaplavena umělohmotným odpadem. Myslíte si, že pomůže to, když nebudeme házet do našich řek PET lahve?

Samozřejmě, že to pomůže. Už takhle jsme v EU nejlepší ve třídění odpadu, ale neodpovědných spoluobčanů, i vysoce postavených, je stále dost. I ta kapka od nás je ale dobrá. Myslím však, že by se nad tím plýtváním umělými hmotami měly zamyslet především velké státy a velké ekonomiky, které tím plastovým zbožím zásobují, dejme tomu, státy jihovýchodní Asie, odkud pochází ohromné množství těchto odpadů. Ale i třeba USA – viděl jsem neskutečné množství těchto odpadů v Mississippi v roce 1998, ale třeba tam už dnes nejsou –, Čína, Japonsko, Indonésie, Brazílie a další státy.

A nejen nad tím bychom se měli, my lidé, zamyslet. Pláčeme nad uhynulými kytovci na plážích Tichého i jiných oceánů, a můžeme za to sami, zkušejíce nové a nové zbraňové systémy, které jsou velmi pravděpodobně toho příčinou. A jak zhoubně působí na rybí hejna! My zatím vylovujeme do poslední rybičky oceány a divíme se, že v moři ubývá života. Ničíme sami sebe především stresem, který je možná dnes horší než atomové arzenály. Mluvíme o volném obchodu, ale chceme ho jen pro sebe, pro druhé raději ne. To zavádíme cla a sankce. Produkujeme nové a nové látky, o kterých zhola nic nevíme, jak budou reagovat na nás, na všechny organismy i neživou přírodu, kterou ani pořádně neznáme. Mohl bych pokračovat, ale jakmile se dotknu těch věcí, je mi velmi smutno.

Veselejší věci pro nás nemáte? Co třeba konvalinka na nové české jednokorunové známce? A co píšete nyní?

Ano, máte pravdu! Je to pěkná známka, jen je mi záhadou, co se stane se známkou s bramboříkem, která je stejné hodnoty a už drahnou dobu je v nabídce České pošty. Je jich určitě natištěno dost a líbí se mi taky! Doufám, že i nadále bude k mání a slibuji České poště, že je na dopisech budu střídat.

K tomu psaní, rozhodl jsem se, že napíšu dějiny svého rodného domu. Nebude to lehké, vlastně jsem posledním pamětníkem a nemám od koho čerpat moudra. Ale pokusím se o to. Člověk i v mém věku má stále zkoušet něco nového. Tím žije!


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Václav Fiala

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Pospíšil: Odchod Petříčka je ztráta. Babišizace ČSSD je kompletní. A Rusko u dostavby Dukovan? Konkrétní hrozba je tato

22:10 Jiří Pospíšil: Odchod Petříčka je ztráta. Babišizace ČSSD je kompletní. A Rusko u dostavby Dukovan? Konkrétní hrozba je tato

ROZHOVOR „Tomáš Petříček ve funkci obstál. Přes proruský tlak ze strany prezidenta zachoval základní…