Jste rádi, že EU rozšiřuje emisní povolenky i na dopravu a bydlení?Anketa
V Evropském parlamentu jste členem zemědělského výboru, který nejspíš bude v dohledné budoucnosti celkem sledován kvůli kauze dovozu ukrajinské pšenice. Jak se na ni díváte vy?
Vývoz zemědělských produktů z Ukrajiny byl v zemědělském výboru EP projednáván jako naprostá priorita v rámci proukrajinské hysterie, která neslouží Ukrajincům. Bylo zorganizováno slyšení s náměstkem ministra zemědělství Ukrajiny, který žádal o pomoc při vývozu. Přitom hovořil o „našich vývozcích“ a jmenoval nadnárodní koncerny, které na Ukrajině ovládají třetinu veškeré zemědělské půdy. Dokonce byl zorganizován výjezd poslanců na místa, kde dochází k překládce obilí z Ukrajiny.
Argumentovalo se, že bez ukrajinského obilí budou lidé v Africe umírat hladem. Nakonec naprostá většina pšenice skončila v Evropské unii. Minulý týden již osobně přítomný náměstek ministra zemědělství Ukrajiny vysvětlil: „Prodáváme tam, kde je poptávka, pokud bychom dováželi do velkých vzdáleností, ceny by byly příliš vysoké.“ To je logická argumentace, ale poněkud jiná, než byla ta původní.
Víme, že podpora vývozu byla úspěšná.
Dosažení navýšení vývozu se podařilo. Jistě je také velmi důležité, že lodi a vagóny v opačném směru vozí vše, co potřebuje ukrajinská armáda, aby mohla co nejdéle vzdorovat rusé převaze. Kolektivní Západ je rozhodnut působit Rusku maximální škody. Obětí jsou nejen Rusové, ale především Ukrajinci. Tzv. podpora Ukrajiny není podporou Ukrajincům, ale současného ukrajinského režimu, pokud je schopen plnit úkoly. Milióny emigrantů z Ukrajiny jsou tragédií lidí ztrácejících svoje kořeny. Podpora těchto imigrantů je humanitární povinností. Jenže u velké části z nich platí to, co říkával můj moudrý učitel prof. Jan Dobiáš: „Od utrpení k parazitismu je jen krůček.“ Podpora vlád velkorysejší k Ukrajincům než k domácím chudým vyvolává pobouření. Více v Polsku než u nás.
Velcí podporovatelé vývozu z Ukrajiny, například europoslanci Daniel Buda (Rumunsko) nebo Krzysztof Jurgiel (Polsko) nyní změnili rétoriku. Totiž dovoz trojnásobně levnějšího ukrajinského obilí zejména do Rumunska a Polska těžce poškodil tamní zemědělce, protože samozřejmě dramaticky poklesly ceny. Tak se z pomocníků staly oběti.
Jaký očekáváte postoj unijních špiček?
Samozřejmě setrvalý. Oni se řídí transatlantickými zájmy a ideologií. Realita a prospěch obyvatel zemí EU jsou přehlížené komplikující faktory. Tak tomu bude i nadále. Cílem je maximálně poškodit globální konkurenty USA, především Čínu a jejího slabšího, ale vojensky silného partnera Rusko.
Pokud jde o problémy s cenami a s kvalitou ukrajinského obilí, ty budou nepochybně unijními špičkami ignorovány. Možná časem poskytnou ze společných peněz nějaké kompenzace pro zemědělské podniky Rumunska, Polska, Maďarska, Slovenska a možná dalších postižených zemí.
Ten příběh s pesticidy můžete posoudit i jako lékař. Jsou podle vás obavy Polska, Slovenska, Maďarska a dalších členských států vzhledem k tomu, co se odehrává na Ukrajině, opodstatněné?
Když byl zemědělský výbor EP žádán o podporu dovozu ukrajinského osiva, dostalo se nám na první pohled nevěrohodného tvrzení zástupců Evropské komise, že kvalita včetně chemických příměsí bude přísně kontrolována. Samozřejmě není. Vývozci jsou opět nadnárodní koncerny, které na Ukrajině podnikají za pro ně příznivějších podmínek než v EU. Nemusejí dodržovat přísné normy, používají v EU zakázané přípravky a kašlou na sociální odpovědnost, pokud jde o zaměstnance.
Rizika z jedů mají stochastický (pravděpodobnostní, pozn. red.) charakter, projevují se zvýšeným výskytem typických onemocnění a poruch jako v případě radioaktivity, třeba z bomb s neobohaceným uranem, které nyní bude na Ukrajinu dodávat Spojené království. Samozřejmě existuje teoretická otázka „bezpečného množství“ nebo prahu, od kterého je látka nebezpečná. Ve velkých dávkách je nebezpečné všechno včetně pitné vody.
Soudím, že lze tolerovat dávky tak nízké, že nepříznivý vliv je zcela nepravděpodobný, statisticky neprokazatelný.
Opačný přístup prosazují Zelení a výbor ENVI (pro životní prostředí) – rádi by zakázali vše, veškerou „chemii“ i bez přes veškerou snahu neprokázaných škod s odůvodněním, že jde o „předběžnou opatrnost“. Jenže bez chemie bují biologie, například plísně produkující jedy (zase chemie) nebo hmyz způsobilý zcela zničit úrodu.
Psali jsme:
Měla by česká vláda více bojovat za české zemědělce? Zatím i v jiných kauzách vidíme, že je vnímá spíše jako „agrobarony“ a příliš je nepodporuje.
No samozřejmě, že by měla... – jenže unijní předpisy jsou nadřazeny národním, takže vláda může činit jen to, co unijní legislativa nezakazuje. Ještě nějaké možnosti zbývají, ale současná česká vláda nečiní v potřebném objemu ani to.
Pomalu se u nás působením médií a jistých zájmových skupin prosazuje tendence dříve známá ze západní Evropy, kdy zemědělci jsou vnímán jako škůdci a paraziti, ačkoli nás plody jejich práce živí. Blbečkové v orgánech EU – a nejen Zelení – bojují proti zemědělské velkovýrobě, kterou nenávistně nazývají „průmyslové zemědělství“. Adorují tradiční rodinné farmy, jejichž produkce je z hlediska spotřeby zcela okrajová a bez dotací by těžko existovali. Nic proti nim, je dobře, že doplňují sortiment o krajové a místní speciality, ale ony národ neuživí.
Obecná tendence směřuje k velkovýrobě prostě proto, že je ve většině komodit nutně efektivnější. Domácí zabíjačky jsou příjemnou společenskou záležitostí, lokální jatky důležitým místním zaměstnavatelem, ale budoucnost, ať si o tom myslíme cokoli, vypadá jinak. Viděl jsem po Evropě řadu zemědělských podniků, ale tendence ke koncentraci je nepochybná.
V Dánsku jsem navštívil jatky, které zpracovávají ve třech směnách 10 tisíc prasat denně! Když jsem před 55 lety pracoval na velkých pražských jatkách v Holešovicích, poráželo se 1300 prasat denně.
Zemědělský výbor EP měl své návrhy i v nově schvalovaném balíku dekarbonizačních reforem Fit for 55, který v týdnu definitivně odsouhlasily členské státy. Primárně se ale týkal energetiky. Co si o schválených návrzích myslíte?
Ve středu jsem hlasoval na společné schůzi výborů ITRE (průmysl, energetika) a ENVI (životní prostředí) zejména o opatřeních k redukci metanu. To, proti čemu jsem hlasoval, asi z 90 % prošlo, a to už byly „kompromisy“. V zemědělském výboru v úterý to dopadlo podobně. Prosazovaná opatření přírodě sice nepomohou, ale těžce poškodí průmysl, zemědělství a životní úroveň obyvatel států EU. Už se ani nebráním podezření, že právě to je skutečným cílem.
Dohoda byla ještě výsledkem českého předsednictví v loňském roce. Je to podle vás věc, na kterou česká vláda a české předsednictví mohou být pyšní?
Neměli bychom si zastírat, že ona slavná „předsednictví“ ve skutečnosti mnoho neznamenají. Zástupci předsednického státu jen moderují jednání za účelem dosažení kompromisů. Malý slabý stát s nekompetentní vládou toho moc prosadit nemůže, zvláště když je prounijně vstřícný, cvičený v souhlasu.
Jaké očekáváte dopady schválených změn na ČR?
Dopady už jsou znát. Krachují podniky, nebo se dostávají do tíživé situace. Ceny rostou, inflace likviduje příjmy a úspory, lidé chudnou. Nevím, jestli bylo moudré za tímto účelem vstupovat do EU. Tehdy ovšem byly tyto „úspěchy“ celkem v nedohlednu. Ale znalci poměrů měli varovat... ale varoval málokdo.
Jaké další věci se na občany EU aktuálně chystají v zemědělském výboru EP?
Například minulý týden bylo na jednání výbušné téma nových požadavků na obaly potravin. Mají být vratné nebo recyklovatelné, odbouratelné a současně hygienicky vyhovující. Ty požadavky jdou dosti proti sobě, nehledě na předpoklad rostoucích nákladů.
Dále je na pořadu dne omezování spotřeby vody v zemědělství, tedy závlah. Poněkud se opomíjejí původ vody a místní podmínky. Jiné je to v Andalusii, jiné v Irsku. Uvidíme, ale při oblíbeném byrokratickém přístupu z toho nic dobrého nekouká.
Byla oficiálně schválena iniciativa na zákaz využívání koní k těžké práci a využívání koňského masa. Má to vyústit v zákaz chovu koní. Neděsme se předčasně, to je jen začátek.
V EP jste členem výboru pro spolupráci s Kazachstánem a Uzbekistánem, což jsou dvě země, které v týdnu navštívil premiér Petr Fiala. Jak realisticky vidíte možnosti spolupráce s těmito zeměmi, o který Petr Fiala tak nadšeně hovořil?
V Evropském parlamentu jsem členem tzv. delegace EU – Čína. Naivně jsem se domníval, že to bude o spolupráci. Není, naopak, je to o podpoře Ujgurů v boji proti čínské vládě, o podpoře konfliktů v Tibetu a Hongkongu. Jsem náhradníkem v delegaci EU – Ruská federace, to je o podpoře politické opozice v Rusku. A jsem členem delegace EU – Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán a Mongolsko.
Nikdy jsem v těchto zemích nebyl. V delegaci ČR – Kazachstán jsem byl i před čtvrt stoletím v Poslanecké sněmovně, protože jsem přesvědčen, že je to pro nás velmi perspektivní země. Měl jsem možnost se setkat s velvyslanci Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Příležitosti ke spolupráci existují a je o ně zájem ze strany těchto zemí i podnikatelů v ČR. Za měsíc navštívím v rámci parlamentní delegace Tádžikistán. Zajímají mě tam také vztahy s jeho sousedy, Afghánistánem a Čínou.
Co celkově říkáte o politice Fialovy vlády směrem k Asii? Připomeňme aktivity premiéra i předsedů obou parlamentních komor směrem k Tchaj-wanu i nedávná slova prezidenta Pavla směrem k Číně, že jí vyhovuje protahovat konflikt na Ukrajině, která vyvolala mezinárodní odezvu…
Myslím, že iniciativa těchto „státníků“ není z jejich hlav. Prostě se to nosí, je to žádáno, když „patříme na Západ“. Podobně se chovají i představitel jiných zemí „kolektivního Západu“. Cílem by mělo být prospívat občanům vlastní země, a ne v cizím dresu velmocem okopávat kotníky.
Čína jako velmoc má zájmy po celém světě včetně Ukrajiny. Pochopitelně síly vázané na Ukrajinu nelze současně využít jinde. My jako malý stát těžko něco vytěžíme z konfliktu velkých. Měli bychom usilovat o politiku všech azimutů. Ale hrbit se a sloužit je pro malé duše snadnější.
Jak se na „hodnotovou zahraniční politiku“, kterou dnes provozují všichni nejvyšší ústavní činitelé ČR, dívají v Bruselu? Prosakují zprávy, že už i Německo Prahu šetrně upozorňuje, že takto se zahraniční politika nedělá. Jak je to tedy v Evropském parlamentu?
„Nemáme velkých mužů, dávno už nebyl slavný funus,“ napsal Karl Čapek za majitele pohřebního ústavu. Je šílené, odkud se pro nejvyšší funkce dnes západní politici kvalifikují. Je to současně příznakem všeobecného úpadku Západu, i jednou z jeho příčin.
Stačí připomenout jména jako von der Leyenová, Trussová, Trudeau jun., Bush jun., Biden v jeho dnešní kondici, Baerbocková, u nás Petr Fiala, Černochová, Pekarová Adamová a jako vrchol Lipavský a jeho dva předchůdci. Jsou to lidé z partajních líhní, odtržení od reálného světa a bez potřebných znalostí a zkušeností. Jejich úspěch závisí na schopnosti intrikovat ve stranických strukturách a projevovat ochotu ke všemu, co prospěje jejich kariéře.
Co můžeme očekávat od jejich činnosti mimo stereotypy a službu loutkovodičům?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
diskutující
