Po chvílích slávy a mediálního zájmu se odpírači roušek, vakcinace a zastánci „kovidové chřipečky“ dostávají na přetřes a jsou kritizováni. V době, když už zaseli nemalé sémě nejistoty, docent Šmucler, profesor Pirk a senátor Žaloudík, ale i mnozí jiní sepsali dopis vládě, aby přestala omezovat lidi. Co tomu říkáte, jde o nevědomost, populismus nebo je za tím ještě něco jiného?

V demokratickém zřízení má každý občan nebo skupina občanů právo zveřejnit svůj názor na počínání vlády prostřednictvím otevřeného dopisu. Současně ale musí autoři a signatáři počítat s tím, že zbytek společnosti vyjádří své mínění o jejich jednání a jeho možných důsledcích. Procházíme nejvážnější zdravotní a hospodářskou krizí po roce 1989. Ta je navíc umocněna psychologicky podvratným působením médií a sociálních sítí, které dokážou během chvíle změnit politický národ v rozvášněný či vyděšený dav se sníženými kognitivními schopnostmi a pokrouceným vztahem k realitě.

V takové situaci, jež svou vypjatostí připomíná válečný stav, je zapotřebí rozhodných a energických národních vůdců, kteří jsou schopni racionálně a s chladnou hlavou čelit mimořádným okolnostem a vrtochům veřejného mínění a minimalizovat škody. Současná Evropa postrádá podobné osobnosti, a musí si proto vystačit s pouhými náhražkami. Z tohoto hlediska si nicméně česká vláda během jarní vlny epidemie v mezinárodním srovnání nevedla navzdory dílčím přešlapům špatně. Poté, když se zdálo, že hrozba pominula, však zakolísala a projevila slabost. Ustoupila osobám toužícím po mediálním zviditelnění či sledujícím své politické a ekonomické zájmy, mezi nimiž bohužel nechyběli různí ambiciózní lékaři či rektoři. Zalekla se konspirátorů, kteří zaměňovali opatření určená k ochraně zdraví a životů bližních za potlačovaní občanských práv nebo je dokonce označovali za nástup diktatury.