Pane profesore, co podle vás bude dál s TOP 09? Její výsledek v komunálních volbách byl hodnocen jako špatný, senátní volby prohrála a k tomu ještě přišel faktický rozpad její pražské organizace. Může to znamenat i začátek konce Miroslava Kalouska?
Je třeba porozumět straně TOP 09. Jde o speciální organizaci. Miroslav Kalousek kritizuje strany vůdcovského typu a má pravdu, ale popravdě řečeno první skutečně velkou stranou vůdcovského typu je TOP 09. Má sice dvě tváře, ale co ji sjednocuje? Program, u kterého nevíme, jestli je liberální, nebo konzervativní? Takový program sjednocovat nemůže. Takže zbývají jen vazby na osobnosti, tedy na knížete a Miroslava Kalouska.
Strana jako celek je založena na osobních vazbách. A dojde-li k narušení těch osobních vazeb, co je může ještě poutat dohromady, když nemají specifický program? Nic – a tak přichází krize.
Praha je výstavní skříň TOP 09. Jakmile dojde ke krizi v pražské organizaci, přicházejí problémy na celou stranu. Podstatné je, že dochází ke krizi vůdcovství samotného. Kníže už v podstatě dnes politiku nedělá. On ji ve smyslu konkrétní stranické organizační práce nedělal nikdy. Přestává ale fungovat i jako vývěsní štít pro Kalouska. Proto tato ztrácí rozkročení od paternalismu k radikálnímu liberalismu. TOP 09 byla od samého počátku odsouzena k tomu, že je to strana na dvě použití, déle z biologických, personálních a „neprogramových“ důvodů nemůže existovat.
Psali jsme:
Kam by se v případě výrazného úpadku nebo i konce TOP 09 přesunula ta část voličů, která bývá označována jako tzv. pravdoláska?
To je složitější. Pravdoláskový volič TOP 09 šel za knížetem. Miroslav Kalousek má personální vazby fungující vnitřní struktury TOP 09, což jsou do značné míry jemu věrní přeběhlíci z KDU-ČSL. Takto se zformovaly dvě linie, které TOP 09 vždycky charakterizovaly a nejsou na sobě plně závislé. Jenže pouze dohromady vytvářejí dostatečné množství voličů, aby se dostali třeba do Poslanecké sněmovny. Úspěšná resuscitace KDU-ČSL je pro TOP 09 vražedná, přesněji řečeno je vražedná pro tu Kalouskovu část.
Pokud jde o pravdoláskové voliče, ti vykazují obrovskou flexibilitu. Jsou schopni zařadit se za jakoukoli stranu a především za jakéhokoli vůdce. Teď budou čekat, jestli se podaří znovu pozvednout třeba Bursíka nebo kohokoli jiného, kdo by ty pravdoláskařské síly ztělesňoval.
A co Karel Schwarzenberg? Mluvil jste o tom, že nyní už skoro politiku nedělá, ale umíte si třeba naopak představit, že by se ještě do nějakého nového projektu zapojil?
Do značné míry platí, a to nechci myslet ve zlém, ale byl opravdu maskot, spíš symbol než reálný organizátor. Byl na transparentech, ale neřídil. Když bylo zapotřebí, uměl zasáhnout svoji autoritou a svými kontakty v zahraničí. Tím jeho politický výkon končil. Je tam ale skrytého něco mnohem důležitějšího.
Kníže symbolizuje odchod celé generace. Dochází k postupnému odchodu lidí, kteří přišli do politiky po roce 1989. 25 let je tak horní hranice pobytu na výsluní. Jednak se člověk fyzicky vyčerpá a jednak se okouká. Lidé už si nepřejí stejné tváře a povětšině dokonce ani ne tehdy, když se jedná o úspěšného politika. Kníže je podle všeho jen první vlaštovka. Únava a opotřebování, ale řekl bych i nechuť k žabomyším válkám, kterých je dnešní česká politika plná, to se nutně musí projevovat také u mladších lidí. Třeba i u Miroslava Kalouska.
Podívejme se teď na hnutí ANO. Většina politologů říká, že Babišovo hnutí nemá žádnou ideologii. Co myslíte vy?
Hnutí ANO má hesla, která si lidé jako ideologii vykládají. Není to tedy ideologie v klasickém slova smyslu, že by šlo o soubor hodnot a vyjádření celé světonázorové orientace. Jedná se spíše o směs pocitů a představ o tom, že by se to přece jen mohlo zlepšit. Cítíme tu nástup nové generace lidí do politiky. Je to stejně nezkušená generace jako ta, která přicházela s Občanským fórem a první vlnou ODS. To znamená, že nebylo připraveno žádné kontinuální předávání moci mezi generacemi. Ti chlapi si v roce 1989 do Parlamentu sedli a vynést je odtud v podstatě není možné, dokud je neopotřebuje čas.
Totéž známe z minulého režimu, ale pozor, známe to i z První republiky. Stejným způsobem opotřebovaní byli lidé z tzv. buržoasních stran v únoru 1948. Tehdy přišla komunistická mládež a smetla je tak, jako přišla politická mládež v roce 1989 a smetla přestárlé komunisty. A podobně i teď začne nová generace evidentně vytlačovat starou gardu. Nebudou to jen noví politici z hnutí ANO, ale i další, jako třeba Piráti.
Stále se objevuje kritika, že Andrej Babiš ničí demokracii a zavádí vládu oligarchie nebo orbánovský systém. Jak na to nahlížíte?
Vezmeme-li si klasický liberálně-demokratický systém, jak ho známe z brožurek vysokých škol, takový u nás samozřejmě není a není ani ve Spojených státech. USA jsou předobrazem oligarchizace liberální demokracie. Systém k oligarchizaci spěje, protože nemůžete říct, že stejné politické možnosti má miliardář Schwarzenberg a učitel na vysoké škole. Systém se dostane do krize i z jiných důvodů. Třeba technologie demokracie – stranické programy jsou nahrazovány nejrůznějšími agenturami pro marketing. Je jasné, že začínají rozhodovat peníze. Cítíme to ve všech postsocialistických zemích.
Putin se snaží oligarchy buď vyhnat, nebo ovládnout. Tam, kde se to politikům nedaří, hlavně v současné době na Ukrajině, tam ti oligarchové přebírají moc přímo, vstupují do politiky se svým majetkem, vytvářejí si na Ukrajině i vlastní armády. Je přirozené, že i v českých podmínkách plných nejistoty a zmatku se ti majetní hlásí do politiky, aby si svůj v postsocialistické transformaci ukořistěný sociální statut ochránili.
První, co udělali, bylo, že nakoupili sdělovací prostředky. To je projev moderní oligarchizace. Noviny, které před lety až na výjimky byly vesměs v německém majetku, dnes mají čeští nebo slovenští oligarchové. Je to předpoklad ovládnutí veřejnosti i předpoklad úspěšné kampaně. Nejen mít politické ambice, ale mít sdělovací prostředky. Do toho ještě musíte přidat fungující mediální agenturu, dokážete ohlídat, aby váš obraz byl aspoň relativně pozitivní. Porovnejte si, jak se o Babišovi a Agrofertu mluví v dnešních sdělovacích prostředcích s tím, jak se mluvilo o Bártovi a ABL před čtyřmi lety.
Čím to je, že si hnutí ANO přitáhlo jak pravicové, tak i levicové voliče? Ukázala to i nyní silná podpora v poměrně chudém pohraničí…
Je to jednak oním zmíněným střídáním generací. Máme tu ale i hodně nespokojených voličů a ti zoufale hledají nějakého věrohodného představitele. Nacházejí ho v tom, kdo se v politice zatím ještě nepošpinil. Proto vznikají strany na jedno až dvě použití. Ten jev známe velmi dobře ze Slovenska a v Čechách se vlastně také opakuje, i když v trošku delších intervalech. Zelení, Věci veřejné, ale i ODA, to všechno byly strany na dvě použití, protože se do spektra nehodí.
Voliči hledají někoho, kdo má ještě čisté ruce a teď tu roli neposkvrněného bojovníka proti nešvarům plní ANO s Babišem v čele. A zase je to strana na jedno, maximálně dvě použití, protože jakmile si ruce pošpiní, což se v kapitalistickém liberálním prostředí stát musí, lidé budou zase hledat někoho jiného podobného. Nebo půjdou k naprosté pasivitě, či k extrému.
Psali jsme:
Politolog Petr Robejšek v nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že pokud by Babišovi radil, doporučí mu vyvolání předčasných voleb, protože jedině tak může dosáhnout výrazného vítězství. Pokud by prý čekal na řádný termín, už se mu to nepodaří. Umíte si takový scénář představit?
Že by vyvolal předčasné volby a zvítězil v nich, je teoreticky možné. Ukázal by se ale díky svržení vlády jako člověk politických intrik a řada jeho dnešních voličů by mu to neodpustila. Varianta, že by navíc získal nad 50 procent, to už je méně pravděpodobné než samotné vítězství a riziko, že s ním potom nikdo nebude chtít jít do koalice, je velké. Známe to u nás i z Bratislavy, že vítěz ještě nemusí sestavovat vládu. Třetí problém je v tom, že on se sice může stát premiérem, ale s republikou toho moc nenadělá. Úkol prodloužit „životnost“ svého hnutí nevyřeší to, že by se Andrej Babiš stal z místopředsedy vlády premiérem. Jde o sociální danost plynoucí ze zklamání voličů, z nenaplnění očekávání a faktu zašpinění si rukou v politice.
Viditelnost oné přechodnosti Babišovy politické slávy je ztížena tím, že procházíme relativně poklidným obdobím v ekonomice, a tím, že jako oligarcha má velkou kontrolu nad sdělovacími prostředky. Ne nad všemi, ale dokáže si přes agenturu uhlídat atmosféru. Jenomže tím se všechno jen prodlužuje, protože zklamání nutně musí přijít. Jaké má vlastně programové priority, čeho chce dosáhnout? Jak chce snížit nezaměstnanost? Maximálně v oblasti finančnictví slibuje lepší výběr daní. Což je dobře. Ale na komplexní sociálně-ekonomický program je to strašně málo. To není národohospodářský, ale účetnický program. Musí se to projevit.
Problémem ale je, že když jsou oligarchové ohroženi na svém majetku (to by neměl být Babišův případ vzhledem k tomu, jaká je u nás situace), tak se neštítí sáhnout k násilí. To názorně vidíme na Ukrajině. Takže ač apolitičtí, dokážou se oligarchové spojit s extremisty. Vytváří si fašizoidní uskupení. Pak už se nebavíme o sčítání hlasů, ale fackování či zabíjení lidí na ulici. To, že to umí, oligarchové mnohokrát prokázali. Od antiky až po Ukrajinu.
Skutečně si myslíte, že by se něco takového mohlo týkat i České republiky?
Myslím, že na to nemáme povahu. Ale když někteří z nás před necelým rokem psali o tom, že na Ukrajině poteče krev, kdo jim věřil? Jakmile se otevře hráz divokým pudům, tak takováto zdivočelá politika zvítězí nad rozumem i přesto, že rozumných lidí je víc. Organizovaná, k násilí odhodlaná menšina, musí nutně většinu ovládnout. Uspořádají pochod na Řím a chopí se moci. Koho pak bude zajímat, jak málo procent přízně získali ve volbách? Nikoho.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
