Výsledek nedělního referenda v Řecku byl podle některých odvážným činem tamního obyvatelstva, podle jiných politováníhodným krokem. Jak ho hodnotíte Vy?

Myslím si, že to je vyjádření „ne“ pro nesmysluplné reformy a úspory. Stále výrazněji se ukazuje, což říkají i světoví ekonomové, že i když ty úspory byly obrovské, tak navzdory tomu nepřinesly žádné výsledky. Jednoznačně tak ten dosavadní systém úspor neměl smysl. Ale i Řekové si uvědomili, že budou muset udělat řadu kroků a úsporných opatření, ale už jen smysluplně. Druhou zásadní věcí je to, že všichni věřitelé velmi dobře vědí, že se musí přistoupit k výraznému snížení řeckého dluhu a odpisu části úvěrů. A to vědí i lidé z Evropské unie, to ví i MMF. Nakonec poslední zpráva Mezinárodního měnového fondu jasně konstatuje, že úsporná opatření nevedla k cíli, protože musí být spojena i s odpisem značné části řeckého dluhu. A protože k němu nedošlo, je celkem logické, že řecké obyvatelstvo odpovědělo „ne“ dalším nesmysluplným úsporám.

Podle řeckého premiéra Tsiprase dostaly úsporné programy za posledních pět let zemi na kolena. Čím to, že se od roku 2010 problém Řecka řešil, ale stejně se za tu dlouhou dobu nevyřešil?

Hlavním cílem totiž byla snaha za každou cenu uspokojit pohledávky bank, hlavně těch německých, které jsou nejvíc v případě Řecka angažované. Šlo především o to, aby se uhradilo maximum pohledávek německých bank vůči Řecku. Samozřejmě se postupně ukázalo, že to není možné. A stejně jako ostatní věřitelé ani německé banky nemohou trvat na zaplacení všeho, co Řecku půjčily. Ale k přiznání toho bylo zapotřebí politické odvahy. A také bylo potřeba dosáhnout určité atmosféry, v níž by se nakonec konstatovalo, že banky budou muset část pohledávek odepsat.

Co nynější situace v Řecku, s níž si nikdo neví rady, může znamenat politicky i ekonomicky pro obě strany?

Člověk se musí nevyhnutelně zamyslet nad tím, zda to, co dokázala udělat SYRIZA v Řecku, není předzvěstí i podobných snažení například Podemosu ve Španělsku, Pegidy v Německu a jinde. Ani nemusí být přívržencem konspiračních teorií, ale nutně ho napadne, že někteří představitelé Evropské unie berou nynější stav jako vítaný způsob, jak ukázat neschopnost levicových hnutí nebo hnutí nespokojených s Evropskou unií a říkají: „Podívejte se na případ Řecka, kam to dovedlo“. Bohužel to je velmi nebezpečné zahrávání si s ohněm, protože ta nespokojenost s nesmysluplnými úsporami na úkor obyčejného běžného občana se hromadí všude. A právě kvůli ní existuje tak velká podpora hnutí Podemos ve Španělsku. A když se k tomu přidá ještě to, co udělal španělský ministerský předseda se zákonem proti shromažďování, tak si člověk opravdu začíná uvědomovat, že už nejde jen o čistou ekonomiku, ale že jde o geopolitické zájmy. Ty dokonce hrají primární úlohu.