Profesor Staněk představuje možnou blízkou budoucnost: Společnost 4.0, nalezení smyslu života, možnost nalezení bodu ekvilibria...

Koncept Průmyslu 4.0 jako označení trendu digitalizace ekonomiky a s ní související automatizace výroby a změn na trhu práce vychází z high-tech strategie německé vlády, která byla představena v roce 2013 na veletrhu v Hannoveru. Jaké nejvýznamnější změny za těch téměř pět let čtvrtá průmyslová revoluce přinesla?

Průmysl 4.0 je nesmírně zajímavá systémová koncepce. Sice začala již v roce 2013, ale dlužno říct, že se rozvíjí jako systémový komplex více linií. Není to pouze otázka kognitivních robotů, ale je to především otázka nových speciálních materiálů s novými vlastnostmi, je to otázka senzorických systémů, informačních toků, informačních úložišť, umělé inteligence a také technologie tzv. moudrých technologií Smart. Vtip je v tom, že i když toto vzniklo jako skupina izolovaných technických revolucí, v současné době se to projevuje jako celostní systémový přístup, jako propojování jednotlivých důsledků. Používáme tedy nové materiály v nových technologiích, řešíme problém individualistické produkce, efektivně přistupujeme k otázce recyklace a vztahu k životnímu prostředí a v konečném důsledku nám umělá inteligence dovoluje analyzovat všechny souvislosti změny produkce, spotřeby, recyklace a tak dále. Ten systém se postupně rozvíjí do komplexního celostního řešení všech problémů.

Ve které oblasti postupují změny vyvolané čtvrtou průmyslovou revolucí nejrychleji?

Nejdál je v tom automobilový průmysl, který vzhledem ke svému charakteru, produkci a všemu ostatnímu je možná nejlepším polygonem. Samozřejmě se čtvrtá průmyslová revoluce projevuje také v oblasti zdravotnictví, mám na mysli některé projekty firmy Siemens, v automobilové dopravě a tak dále. Ale podstatou je propojování jednotlivých částí technologických změn do univerzální podoby nové společnosti. A musím otevřeně říct, že i když to z pohledu laika vypadá jako pomalý proces, ve skutečnosti jednotlivé modelové podniky a nasazení technologií včetně technologie takzvaného virtuálního podniku postupují nesmírně rychlým tempem. A podle prognóz, které provedli někteří odborníci v Německu nebo ve Spojených státech, to vypadá tak, že příští dekáda bude dekádou radikálních změn v produkci, spotřebě, recyklaci, komunikaci se zákazníkem, recyklaci v oblasti materiálu a také nesmírně důležitou změnou v oblasti filozofie financování těchto projektů.

Co je na změně v oblasti filozofie financování nejzásadnější?

Ty velké giganty, jako je Siemens, Volkswagen a další, vytvářejí značné finanční zdroje právě pro financování tohoto celostního přístupu a některé nové továrny už postupují v tomto konceptu. Zatím to vypadá jako plíživá změna, ale jsou to drobné potůčky, které se slévají do rychlého proudu klíčových změn ve všech oblastech života, protože kromě konceptu Průmyslu 4.0 musíme také zvažovat systémovou změnu technologií S.M.A.R.T. Máme Smart Cities, Smart Education, Smart Health, Smart Security, Smart Transport, Smart Public Relations a tak dále. A tohle vytváří nesmírně zajímavý tok, který se postupně proplétá a vytváří předpoklady pro celostní změnu.

Důsledkem digitalizace ekonomiky se tedy nezmění jen oblast průmyslu. Jak se změny způsobené čtvrtou průmyslovou revolucí promítnou do vzdělání a pracovního trhu?

Ukazuje se, že revoluci lze provést i ve vzdělávání, protože se objevily některé projekty, které umožňují programování modelového přístupu například spojením a propojením genetiky, umělé inteligence, architektury lidského myšlení a některých dalších oblastí. A dokonce tyhle způsoby propojování se už učí studenti na základní a střední škole. Čili je to změna obsahu přípravy. Není klíčovou otázkou, jestli bude výuka trvat deset, nebo patnáct let, ale klíčová je změna pochopit architekturu souvislostí a informace, které nám poskytuje net tak, abychom byli schopni vložit informace do této architektury souvislostí.

K jakým kvalitativním změnám bude docházet v pracovním procesu?

Nepůjde pouze o nahrazení dělníka kognitivním robotem a podobně, ale hlavní bude, že by člověk měl začít uvažovat kreativním způsobem myšlení. To, že kreativně propojí informace různých vědních oborů, zvládne interdisciplinaritu, prokáže kreativní myšlení, schopnost vidět souvislosti, se stává předpokladem pro to, aby byl úspěšný na pracovním trhu. Například v informacích a v IT technologiích nebude klíčem programování, ale propojení vědních disciplín a takzvané kreativní posuzování toku informací. To kreativní posuzování znamená, že jste schopen vložit tyhle informace například do zdravotnictví. Začíná to senzorickým systémem pro zjišťování zdravotního stavu těla, pak následuje způsob analýzy příčin nemoci, potom způsob navrhování nejoptimálnějšího způsobu léčby, ne vždy to musí být například chirurgický zásah. Pak dojde na definování možného adaptačního procesu organismu na navrhovanou léčbu a nakonec je to celostní přístup například v oblasti léků. Čili pesonalizovaná medicínská soustava znamená přistupovat k pacientovi ne jako ke statisticky průměrnému subjektu, ale k individualizované podobě, protože už známe zvláštnosti jeho organismu a všechny jeho danosti, které jsou specifické.

Průmysl 4.0 tedy naplno otevírá prostor pro individuální přístup k pacientovi, klientovi nebo spotřebiteli?

Jestliže doteď byla hlavní bariérou nemožnost zpracovat obrovské množství informací o všech subjektech, nové způsoby ze systému Big Data dovolují zpracovávat tahle obrovská množství informací a individualizovat produkci, přístup ke studentovi nebo přístup k pacientovi. Tenhle systém přístupu digitální ekonomiky a digitální společnosti umožňuje individualizovat služby, vzdělávání, zdravotnictví, dopravu i všechno ostatní. A právě proto, že můžeme individualizovat, odstraňujeme nadbytečnou produkci. Jedna z věcí, kterou například přináší robotická revoluce, je odstranění zbytečné produkce, která se neprodá. To bude znamenat největší objem úspor.

Vracím se k postavení člověka na pracovním trhu. Jaké nároky na něj bude rozvoj digitalizace a automatizace klást především?

Lidé musí být kreativní, musí být schopni pracovat s informacemi, ale hlavně jejich nervová soustava musí být plastická. Musí to být neustálé kreování schopností myšlení a zařazení sebe sama do společnosti. Protože jestliže ten proces dynamických změn je tak rychlý, jak to vypadá, tak to znamená, že to zasáhne každého z nás. Hlavní problém vzdělávání nebude ve vzdělávání dětí a studentů, ale v tom, že se budou muset všichni vzdělávat a učit, jak fungovat v nové digitální ekonomice a digitální společnosti. Protože jestli budete mít všechno na netu, všechno bude digitalizováno, tak musíte najít klíč k pochopení informací, které jsou v neustálém toku přes internet. A to je ta otázka kreativity, architektury souvislostí, pochopení významu jednotlivých informací a jejich selekce. To by mělo být předpokladem jak z hlediska výrobců, tak z hlediska spotřebitelů, protože hlavním faktorem produkce bude ústup od masové výroby k individualizované výrobě a hlavní způsob komunikace bude komunikace s příštím zákazníkem. Budete znát jeho předpoklady, zvláštnosti, libůstky, všechna jeho specifika. A na základě toho vyrobíte produkt speciálně pro něho. Díky technologiím bude levnější a vy budete mít věrného zákazníka. Dochází tam k obrovské psychologické a informační změně vztahu výrobce a zákazníka. Už to nebudou milionové série pro anonymního zákazníka, už to bude to, čemu říkáme personalizovaná ekonomika.

Na odborných konferencích se dokonce mluví o vzniku Společnosti 4.0. Tedy o takové společnosti, ve které budou hodnotové řetězce ve zcela jiné podobě, než jak je známe dnes. Dojde prý k posunu struktury vědomí, struktury institucí a toku kapitálu. Co si pod tím máme představit?

Společnost 4.0, také se někdy říká Společnost 5.0, si představte jako architekturu společnosti, která není založena pouze na zisku. Není založena na efektivitě v dnešním chápání nebo na konkurenceschopnosti za každou cenu. Ale půjde o společnost založenou na rovnováze. Na rovnováze do vnitřku systému a rovnováze vztahu společnosti a přírodního prostředí. Ta primární směrnice je totiž v tom, že nynější společnost je v diametrálním rozporu s vývojem přírodního prostředí. Darmo budeme říkat, že žijeme v antropocénu, že ovládáme přírodu a jsme jejími vládci. Stačí když se podíváte na jeden menší hurikán, zemětřesení nebo něco podobného a hned vás přejdou tyhle megalomanské úvahy. My musíme žít v rovnováze s přírodním prostředím. A stojí za úvahu jedna zajímavá teze. V přírodě existuje takzvaný princip homeostáze. Je to princip, kdy se životní organismus dostává do rovnováhy s vnitřkem vlastního strukturování, ale také do rovnováhy vztahu organismu a prostředí. A to je jiná rovnováha než pouze vybilancovanost. A tahle homeostatická rovnováha znamená, že každý jednotlivec, každá společnost, každá firma může najít optimální bod ekvilibria. Bod, ve kterém nikoho neohrožuje, ale sama se dynamicky rozvíjí. Něco, jako kdybychom našli ekvilibrium, rovnováhu.

Co zásadního nám, ať už z pohledu lidstva nebo jednotlivců, technologické změny spojené se čtvrtou průmyslovou revolucí přinesou?

Žijeme v době, kdy všichni spěcháme a říkáme, že nemáme čas. Všechny ty technologie nastavují dnešní společnosti zrcadlo, ale především nám přinášejí dostatek času. Ale jestliže získáme čas, vznikne primární otázka: Co s tím časem uděláme? Budeme sledovat nějaké dementní seriály? Budeme se věnovat pouze cestování po světě? Budeme se věnovat různým libůstkám? Nebo pochopíme, že ten čas, který jsme získali, bychom měli věnovat poznání sama sebe a poznání světa kolem nás? Jestliže přijmeme tyto dvě směrnice jako primární, tak to znamená, že poznání, schopnost informací a schopnost práce s informacemi není otázkou pracovního trhu. Je otázkou nalezení nového smyslu života, nového fungování a toho, o čem snili všichni filozofové – nalezení smyslu života. A právě tahle technická revoluce a změna životního prostředí umožnily dvě věci. Nastavily nám zrcadlo a zároveň před nás postavily zásadní otázku, jestli je dnešní společnost logická, rozumná, nebo je to obrovské plýtvání zdroji lidskými, energetickými, finančními, technickými a dalšími. A mám velkou obavu, že jestli uděláme tu analýzu korektně, tak zjistíme, že značná část dnešní společnosti je nelogická a je v rozporu s principem optimální rovnováhy. V takovém případě hlavní přínos čtvrté industriální revoluce spočívá v tom, že nám vytváří potenciální možnost nalézt tento bod ekvilibria.

Ale budeme ho vůbec chtít hledat?

Samozřejmě to závisí na nás, je to otázka naší volby. Buď to necháme tak a řekneme, že dnešní společnost je skvělá. Pak se bude prohlubovat příjmová polarizace, virtualizace finančního sektoru, bude se hromadit množství produkce, která nikdy nenalezne kupce, budeme pokračovat v devastaci přírodních zdrojů, až se to jednoho dne zhroutí a imploduje do sebe tak, jak kdysi ve starém Egyptě nebo Mezopotámii. Nebo jsme skutečně homo sapiens, člověk moudrý, a technickou výbavu, kterou nám dává dnešní technická revoluce, použijeme na nalezení tohoto nového optima a zároveň nalezení sebe sama. Možná vám to připadá jako filozofická otázka, ale zkuste si představit společnost v dnešním stavu, kdy všem členům společnosti vytvoříte prostor pro to, aby se zamysleli nad sebou a nad svým životem, nad svými ideály, nad svými cíli. Co z toho vzejde? Jsme skutečně přesvědčeni, že se všichni lidé chtějí podívat do toho zrcadla? Nebo si prostě řeknou: víte co, to je taková filozofická fantasmagorie, zůstaňme u toho, jak to je, já půjdu v neděli na fotbal, aniž by se chtěli zabývat tím, čím jsme.

Právě proto považuji Industry 4.0 a celkovou digitalizaci světa za obrovskou šanci zastavit se, podívat se na společnost a na sebe sama a najít řešení, východisko z toho stavu, ve kterém jsme. A to by mohl být největší přínos, který nám universum, historie nebo já nevím co, dává v současnosti. Už jsem zmínil to, že všichni říkají, že nemají čas. Jestliže jim teď tou změnou čas dáte, tak vznikne druhá, ještě klíčovější otázka, co s tím časem uděláme. A to je právě to, co před nás postaví příští vývoj. A já mám obavu, jestli jsme dnes na odpověď na tuto otázku připraveni. Můj názor je, že – bohužel – asi ne.

V souvislosti s Průmyslem 4.0 se objevovaly prognózy, že se v jeho důsledku ztratí ohromné množství pracovních míst. Dá se po těch pár letech konstatovat, že pracovní místa opravdu v masívním měřítku ubývají? A pokud ubývají, jsou dostatečně nahrazována vzniklou potřebou nových míst?

Pro odpověď lze využít zkušeností Spojených států. Vezměme si posledních šest let, kdy v důsledku robotizace a automatizace zaniklo šest a půl milionu pracovních míst. Vzniklo milion dvě stě tisíc, čili je tam disbalance. Ale to hlavní klíčové je, že nová místa z devadesáti procent jsou místa na part time, na částečný úvazek. Jestliže tedy chcete nahradit ten v dnešním slova smyslu chápaný příjem, musíte mít několik pracovních míst. Faktem je, že se teď stále více překlápí poznání, že dojde k výrazné redukci dnešní podoby spotřeby práce. Ale já říkám, že přece může vzniknout potřeba nová.

Kde tedy vidíte prostor pro vznik nových pracovních míst?

Vezměte si například to, zda by nestálo za úvahu, jestliže vývoj dítěte do šesti let je základní faktor formování jeho sociální struktury, nervového systému, myšlení a tak dále, chápat prvních šest let dítěte jako nesmírně závažnou společenskou práci, kterou je nutno zaplatit. Ne pouze nějakým rodičovským příspěvkem. A co takhle péče o staré lidi? Není to přece projev inteligence a humanity společnosti, a ne pouze nějakého centra, kam uložíte starého člověka a necháte ho tak? Čili mohou vzniknout nové profese, nová potřeba práce ve společnosti, ale tohle všechno bude vyžadovat jiný přístup, jinou kvalifikaci, jiné znalosti. Proto bude ten proces souběžný. Místa zanikají, v menší míře místa vzniknou, budou s jinou profesní náročností, ale to klíčové stále zůstane. Dá nám čas, ale co s tím časem uděláme? Můžeme se vzdělávat, můžeme chápat souvislosti, můžeme cestovat, můžeme studovat, ale musíme se rozhodnout něco udělat. A v tomhle ohledu, i když to nebude kompenzační, vzniknou některá nová pracovní místa systémového typu, ale, bohužel, všechny analýzy naznačují, že to budou místa, která požadují kreativnost, komplexnost, interdisciplinaritu a chápání systému souvislostí. Ale nejsem si jist, jestli dnešní vzdělávací systém v tomhle duchu své absolventy připravuje.